Jednoho dne, není důležité jestli to bylo pět, sedm nebo třeba třicet dní po posledním zápisku, se chlapec, kterému bychom možná už mohli dát jméno, probudil. Nečekaně, ve spánku neumřel a místo toho jej přivítal další mizerný den v existenci s múzou.

Když jsme u múzy, té mezitím tekla slina z otevřených úst na podlahu. Nikdo jí nevysvětlil, že spát s otevřenou pusou je blbost ani že jako polo-imaginární tvor nedává smysl, když potřebuje spát.

,,Vstávačka!'' Strčil do ní prstem a když nezpozoroval žádnou reakci, tak i plastovým světelným mečem. Múza se překulila a spadla s postele.
,,Mohla bys to udělat znovu? Donesu si kameru a udělám z toho meme.''

,,Ani ti nebudu vysvětlovat proč by to nefungovalo.'' Založila si ruce na prsou a zrůdně si jej prohlížela z podlahy. Hocha teď napadala spousta vtipů o upírech, zrzkách a jejím nevlastnictví duše, ale z jistých duvodu, zahrnující nejen příměří, ale i to že ono ráno bylo příliš krásné na to, aby si ho nechal zkazit jejími poznámkami, žádnou z nich nepronesl.

,,Nedáš si kakao?'' Takhle rychle by se nezvedl ani Flash. Za sekundu už seděla u stolku a v rukou svírala hrníček s motivem zmiňovaného rychlíka.

,,Proč jsi mě budil? Cožpak jsem ti neposkytovala dost dobrých nápadů?''
Jako kouzlem byla múza rázem převlečena a zrzavé vlasy měla krásně učesané. Jedna z výhod toho, že nejste úplně skuteční. Na druhou stranu se to může i vymstít, protože její vzhled je skoro úplně ovlivňován představivostí jejího pána. Neptejte se jak často poslední dobou končí múza v těsném kostýmu Batgirl, opět její chyba...

Ehm... Každopádně se múza nepletla, za poslední dobu mu vnukla spoustu nápadů, ať už se to týkalo krátkého jednodílného příběhu, nebo jistého tajného projektu, který bude lepší nezmiňovat. Nicméně jedna věc schází. A teď nemluvím o nedokončených příbězích, tedy ne tak úplně.
Chtělo to další díl Rozmarnývh múz a protože veškeré pokusy o přivedení kamarádčiny múzy z mrtvých byly neúspěšné, chce to další klasický díl. Nejlépe začínající neotřele. Třeba brzy ráno, kdy múza ještě spí...

,,Musíš mi pomoct s Rozmarnými múzami.''

,,Ale vždyť víš, že její múza je mrtvá.''
Jednou tu historku opravdu převypráví. Ale dnes to nebude!
Kde jsem to byl? Jistě...

,,Já jsem spíš myslel něco nového.''

,,Vždyť už děláš na tom příběhu- zase to mám na sobě, že jo?'' Bylo mu záhadou jak to pozná, ale jakmile začala mluvit, opravdu se její vzhled změnil na jistou netopýří samozvankyni.

,,Promiň. Už vidíš, proč chci pomoct? Nedokážu se sám soustředit.''
Její vzhled se vrátil do normálu, což taky nebylo zrovna terno. Zřejmě měl pravdu, pomyslela si.

,,Tak fajn, Sluníčko.'' Múza jeho ohleduplnost nesdílela. A divíte se? Vzbudil jí pádem z postele. Přezdívka Sluníčko pochází od kamarádky. Jiné než je ta s mrtvou múzou, ale už je to blízko. O tom taky jindy.

,,Existuje jen jediná věc na mě podobná Slunci.'' Vybuchl náhle. Hádám, že tomu můžete říkat... Sluneční erupce.
Legenda praví, že můžete na konci té věty slyšet zvuk bicích.

,,Jsi velká žhavá koule plná plynů?'' Z té představy se začala smát na celé kolo. A ano, pro ty co to postřehli, citovala právě jistou knížku o řeckých polobozích. Její třetí díl, abych byl přesný.

,,Ne. Vyzařuju škodlivé záření... a občas způsobuju rakovinu.'' Ačkoliv mu to připadalo trefné, měl by se věnovat důležitějším věcem. I když těžko říct. Stránky tohoto příběhu jsou tím zářením tak prosáklé, jako kdyby nad nimi někdo rozlil kakao.

,,Tak s čím chceš pomoct?'' Upila ze svého šálku kakaa, které jí byl on donucen koupit, protože on tu podivnost nepije.

,,Něco vymysli. Už mě unavuje zapisovat jenom to co říkáme teď.'' Na důkaz toho jí ukázal papír, kde byla zapsaná celá dosavadní konverzace.

,,To je jako jeden díl Doctora Who! Ten s Plačícími anděly!'' Ano, múza je Whovian.

,,Nepodléhej tomu a soustřeď se!'' Kvůli ní se na Doctora kouká taky... Nelituje toho... Občas by jí rád vyhladil!

,,Tak jo, a co takhle dát postavám v příběhu jména?'' Geniální nápad. Vskutku nápad hodný profesionální múzy.

,,Ty sama nemáš jméno.'' Drobný detail. Ona múza je zhruba stejně chaotická jako její majitel. Ráda nejen mění vzhled, ale i jméno. Jednou po něm chtěla, aby jí oslovoval Královna Viktorie, tule to bylo zase Kaori Myiazono. Jenže její ''jména'' byla vždy spíše chvilková záležitost z rozmaru. Skutečné jméno nemá.

,,Tak ho budu mít. Nějaké vymysli.'' Nehledě na skutečnost, že sám není schopen vymyslet téměř nic, mu přikázala vymyslet jméno. A tam milá Kryšpína udělala osudovou chybu.

,,Takhle to myslím nefunguje.'' Myslí si vůbec někdo, že to tak funguje? Napřed se musí zajít na úřad a pak vyplnit všechny ty papíry. Vysvětlit jim, že múza není skutečná. Utéct před katolickou církví, protože vás stoprocentně označí za přisluhovače Satana, a vůbec by s tím bylo moc práce.

,,Královna Viktorie ti to přikazuje.'' Každý ví, že britská královna pije čaj a ne kakao. Což jí samozdřejmě neřekl.

,,Fajn Kryšpíno!'' Chce jméno, má ho mít.

,,Špína nejsem a krypl jsi ty!'' Vypadala uraženě, ale vlastně to byl kompliment. Mohl jí vymyslet třeba jméno co zní jako kus bláta s mrkví, nebo třeba něco se značkou čokolády.

,,Teď se snižuješ k vulgarismům?'' Jak nízko múza klesla. Aspoň z jeho pohledu, měří totiž metr devadesát pět.

,,Zapomeň na to.'' Bylo vidět, že se nechce hádat. Nějak zmoudřela.

,,Tak hádám, že budu zase muset přepsat tohle.'' Poznamenal. Třeba se příště konečně dostanem k nekromancii a podobným věcem o kterých církev nesmí vědět... už tak jsou v podmínce.
Múza jen pokrčila ramena a odešla z místnosti a kluk se pustil do přepisování...