,,Tak co říkáš? Měsíc byla dlouhá doba, ne?'' Naklonil se Štěpán k uchu, které nechtělo poslouchat.

,,Ulehčil bys to, kdybys neprolamoval čtvrtou stěnu.'' Viděli jste někdy dotčené dítě? Tak se tvářila.

,,Promiň, kde že jsme to byli? Ano... Chystala jsi se mi říct, co jsi zač.'' Posměšně se zasmál, odhalil ji, byl si tím jistý. Tohle nebyla jeho Múza.

,,Vážně to takhle chceš?''

,,Já nevím. Začni mluvit.'' Sklopil zrak, je mu jasné, že se ta holka bude snažit zahrát na city.

,,Fajn. Nejsem tvá Múza.'' Chytila se za černý pramínek vlasů, padající přes obličej a zastrčila si jej za ucho.

,,Já to věděl! Co jsi s ní udělala?'' Neovládnul nadšení... Juchů, někomu mě blízkému se něco stalo!

,,Počkej chvilku, já- Jak to podat?'' Zamyslela se. ,,Víš jaké to je, když dostaneš roli v divadle, ale jako náhradník?''

,,Nelíbí se mi, kam to směřuje.''

,,Já nejsem Tvá Múza. Ale jsem tvá múza.'' Ticho.

,,Náhradní múza?'' Zeptal se.

,,Ano. Nelíbí se mi to, nesnáším to. Jsem Múza, jasný?'' Zvýšila hlas.

,,Ukildni se. Pořád jsi mi neřekla kde je má skutečná Múza.'' Hned jak to řekl věděl, že to byla podpásovka, dokonce i jeho to zabolelo.

Co se týče múzy, ta na něj nevěřícně pohlédla a zklamaně odpověděla.
,,Já nevím.''

,,Skvělé.''

,,Já se snažím.'' Vzlykla.

,,Ne dost.''

,,Odkdy jsi takovej? Na ní nikdy takhle nekřičíš.'' Poznámka: Múza dvě je citlivější. V tuhle chvíli se samozdřejmě stalo to, že se múza rozhodla utéct.

Až doteď stáli na vyvýšeném kopečku. Kopečku ze kterého černovláska zdrhla a teď se řítila rovnou zpět do města.
,,To snad není skutečný.'' Ovšemže není... Ale i tak. Rozběhl se za ní...
V duchu se nakopnul do kolena, protože měla pravdu. Mluvil s ní jako s něčím nedůležitým... ne jako s částí sebe... ale jako s celkem.

,,Počkej!'' vykřiknul, ale ona ne a ne se otočit. Nezastavovala a s vytrvalostí neexistující osobě vlastní ubíhala dál.
Kdyby nezakopla dost možná by se mu ztratila nadobro.

,,Pusť mě!'' Zmítala se múza na zemi, zatímco on se jí snažil zklidnit. Neměla to vůbec lehké, protože jí při pádu upadly brýle.

,,Přestaň. Prosím.'' Kopla ho do nohy a on ji pustil. Pomyslel si, že kope jako kobyla. Znovu prosit nebude.

,,Omlouvám se.''

,,Najednou, co?'' Ozvala se.

,,Jo. Najednou. Promiň.'' Pustil ji, oba se postavili a oprášili si oblečení

,,Já to chápu.'' Utřela si slzu.

Nadzdvyhnul obočí. Vážně to chápe?

,,I já jsem nesvá. Tvoje múza je i moje múza, jestli to chápeš.''

,,Ne, ale asi to dává smysl.'' Podal jí zpět brýle. Nejistě si je nasadila a hned na to znovu sundala a začala leštit.

,,Vím že zním ohraně, ale...''

,,Vím kde je.''

Zadržel svoje 'Co?' a 'Proč jsi nic neřekla?', protože se bál, že by jí asi praštil...

,,Tedy... Bude to složitější než bys chtěl.''

,,Jako vždycky všechno. Kde je?'' Co se dá dělat. Je připravený na cokoliv... Kromě obřích housenek... a malých housenek... Zkrátka housenky jsou fuj.

,,Která?'' Zasmála se.

To je vtip? Ono je jich víc? Ne, byla jen jedna. To nedává smysl. Pomoc...

,,C-co?'' To jediné stihl vykoktat, než dostal nečím po hlavě.

,,Sakra!'' To je ale palčivá bolest. Co to kruci bylo?

,,Jejda.'' Pocházelo to od dívky držící pánvičku. Dívku dobře znal, nemyslel, že ji uvidí živou, ale znal.

,,Agáto?! Proč?''

,,Tak to nevyšlo co?'' Poznamenala múza Agáta otráveně. Kousek za ní bylo ve stínu stromu vidět i postavu její majitelky.

,,Olore? Rád vás obě vidím, ale co ta pánvička?''

,,Říkejme tomu improvizace.'' Ozvala se Olore, kamarádka našeho hrdiny. Kamarádka, která se zde nějak objevila, s živou múzou...
Abyste pochopili, její múza, Agáta, byla mrtvá.
Incident, který se může,
stát jenom múze.

Jak se jí podařilo oživit ji je záhada.
,,Improvizace čeho? Bolehlavu? A co tu dělá Agáta?''

,,Nevím. Probrala jsem se tady a Agáta byla živá. Uvedla mě do obrazu.'' Jakmile Olore začala mluvit, rozhazovala rukama jako rozdavač karet. Však se zmiňovala že je teatrální.

,,Mohla by uvést i mě?'' Poznamenal hlavní hrdina, který stále neměl ani to nejmenší ponětí co se děje.

,,Je to tvoje chyba.'' Jako by nic neřekla.

,,Nezníš jako Olore... Jsi to ty?'' Už měl dost toho že někdo se vydává za někoho jiného. Doufal že to zažil jednou a naposled.

,,No jo, víš nějak se to pomíchalo. Teď mi pověz, už víš jak to napravit?''

,,Napravit co?'' Nesnaží se křičet, ne, vůbec není zmatený.

,,Páni. Neplácla tě Agáta moc?'' Zeptala se spíše ze zvědavosti než starosti.

,,Na mě se nekoukej.'' Odsekla Agáta opřená ve stínu se sarkastickou linkou místo usměvu.

,,Jsem v pořádku. Ale všechno okolo se zbláznilo. Musím jí najít...''

,,Jí? Myslíš svou múzu? Nepracuje náhodou tady v baru?''
Jestli vás zajímalo, proč Agáta moc nemluví, tak proto, že její názory nikoho nezajimají.

,,Počkej co? To jsi mi chtěla říct?'' Otočil se zpět ke své provizorní múze.
Netřeba říkat, že ta tam nebyla. Mezitím zdrhla.

,,Ta holka co tu byla s tebou zdrhla tak před dvěma minutama. Kdo to vlastně byl?'' Agáto, tvoje majitelka je fajn. Ale ty jsi zlá!

,,Moje múza...'' Zrovna se chystal odejít, když ho Olore chytila za ruku, vylepšení oproti pánvičce.

,,Nikam. Záležitost přebírám já, najdu tvou múzu a-''

,,Přivedeš jí zpátky?''

,,Jednodušší bude ji zabít.''

,,Co?! Zbláznila jsi se?''

,,Nic na tom není. Zabijeme jí, vesmír se zpraví a pak ti ji pomůžeme oživit. Agáta to jednou zvládla.'' Olore zněla entusiastičtěji než obvykle.

,,Pro mně za mně...'' Agáta si prohlížela nehty, pánvičku opřenou o strom, a nevěnovala jim pozornost.

,,Tak to teda ne!'' Vyškubnul se jí.
Nikdo neublíží jeho múze. Ne dokud s tím může něco udělat.
,,Najdu jí první.'' Rozběhl se k městu, stejným směrem, kudy utekla Múza dvě.

,,Hodně štěstí!'' Zavolala za ním Olore. Nejspíše si stále jistá svým plánem.
Agáta mu nevěnovala pozornost...

Přemýšlel nad tím. Pracuje v baru... To bylo jeho jediné vodítko. Zdálo se, že Agáta o ní ví, ale jak jí zná, Olore to nepoví, na to je moc zlá. Konečně je tato její vlastnost ku prospěchu.

Teď už jen zbývá najít odpovědi na otázky:
-Co se stalo s vesmírem?
-Co je s jeho Múzou?
-Proč je Agáta naživu?
-Proč je Olore tak zlá?
-Kam zmizela Múza II.?
A mnohem víc!