,,Vzdávám to."

,,Co prosím?"

,,Že se vzdávám."

,,Jak to myslíš."

,,Ty víš."

,,Pácháš sebevraždu?"

,,Ne. To by všechno vyřešilo hned... To si nezasloužím."

,,Tak co máš na mysli?"

...

...

,,Co?"

,,Promiň přestal jsem tě poslouchat."

,,Všimla jsem si. Co se děje?"

,,Musíš vážně určovat pohlaví své postavy v neurčitém dialogu?"

,,Teď to bude dávat větší smysl."

,,Jsi otravná."

,,Jsem ty."

,,Tím se hodně vysvětluje."

,,Ale stále jsi mi neodpověděl."

,,A teď máme i druhou postavu pohlavně určenou."

,,Neodbíhej od tématu."

,,Tak mě nerozptyluj."

,,Mluv."

,,Už toho mám zkrátka dost. Tohle nikam nevede."

,,Pokračuj."

,,Vzdávám se. Můj život je v troskách, všechno na světě mě štve už tři roky a nic se nezměnilo."

,,A? Co s tím hodláme udělat?"

,,No právě."

,,Poslouchám návrhy."

,,Žádné nebudou. Nic se dělat nebude, nic se dělat nedá."

,,Ale dá..."

,,Já vím, ale ty jsi já, tak mi pověz jak ta věta pokračuje."

,, ...jenže já s tím nic neudělám. Takový já prostě jsem."

,,Nejlepší bude tenhle příběh skončit."

,,Ne, prosím."

,,Múzo, pro mě budeš vždycky skutečná. Navždy budeš mojí součástí a nemyslím si že někdy nadejde den kdy budou mé vyhlídky na spokojený život natolik jasné, že bych tě mohl s klidnou myslí opustit. Ale Rozmarné múzy musí skončit."

,,Proč? Vždyť jsme se ani nikam nedostali! Naopak, zbavili jsme se prvních šestnácti kapitol a teď předstíráš že se to nestalo, že jsi nezapsal svou osobnost do jedné zrzavé imaginární holky co ti pomáhala prolézt životem..."

,,Skáče ti osoba, rozhodni se, buď první množného, nebo druhá jednotného."

,,Sakra přestaň to dramatizovat. Tohle je vážná věc."

,,Nepovídej."

,,Nepovídám. Nejsem skutečná. Nikdy jsem nebyla. Jsem přelud vytvořený tvou sobeckou potřebou po přítelkyni která by tě nikdy neopustila. Je to ubohý."

,,Ocenil bych kdybych tohle nemusel přepisovat."

,,Jen piš. Je na čase si to přiznat. Tohle si zasloužíš..."

...

,, ...dopsaný příběh."

,,Díky."

...
...
...

Není zač.

Znovu ti zlobí formát, počkej oddělím se.

Lepší?

Lepší.

Víš, kdybych se opravdu rozhodl tenhle příběh ukončit, nejspíš bych to udělal náhle a bez varování. Napsal bych nějakou poslední část s dobrým číslem kapitoly na zakončení. A sesmolil bych to celé včetně posledního prolomení čtvrté stěny na konci. A to celé někdy pozdě v noci po špatném dnu.

Jednom z tisíců špatných dnů?

Jednom z milionu.

...

Sbohem múzo. Nashle v příští kapitole.
...
...

Sbohem...

...
...
...
...
...
...
...

Nechoď!

...
...
...
...
..
.

Promiň.