,,Jak můžeš být tak v pohodě?" Zeptala se zrzka sedící nepohodlně na kameni u řeky.

,,Jak to myslíš?"

,,Máš špatné známky, všchno na co sáhneš zkazíš, neustále přemýšlíš nad věcmi které nikdy nezažiješ a už minimálně dva roky máš střídavě deprese." Aneb když má vaše múza amnézii a vy jí musíte převyprávět.... no, všechno. Bohužel bez pomoci Powerpointové prezentace.

,,A?"

,,A tady si sedíš a koušeš do jablka s úsměvem." Je třeba říci, že to jablko bylo výborné a že bez té prezentace to byla makačka.

,,No když on ten pavouk plete takovou pěknou síť."

,,Kde?!"

,,Na tvým čele přeci." Instantní peklo.

-----------------------------------------------------------

Ale teď vážně. Byl jsem požádán mě drahou osobou abych pokračoval v zapisování mých dobrodružství. To že ona osoba mne při tom pronásledovala smyšleným chaotickým vesmírem, jež byl rozmetán na kousky kvůli existenčnímu paradoxu a...
Sakra ani já už nevím jak jsem se tam dostal.

Důležité je zkrátka to, že já - hlavní hrdina, a múza jsme unikli z patálií poslední kapitoly a po delší (vlastně kratší v porovnání s jinými) pauze jsme zpět.

,,Už jsi skončil?"

,,Nepozdravíš?"