,,Dobrá. Co se tentokrát podívat na to, co je to vlastně múza?'' Chlapec právě vydal druhou kapitolu Rozmarných múz a stejně jako předtím jej múza pochválila a okamžitě chtěla víc. Tentokrát ani neodporoval. Zažral se do práce na příběhu jako myš do sýra.

,,A to jako proč?'' Dotčenou múzu není dobré štvát. Jestli jste četli kapitolu před tím, chápete.

,,Spousta lidí nechápe jak múza funguje.'' Poznamenal akademicky. Pravda byla, že ani on sám neměl ponětí jak múza funguje.

,,Tvůj příběh čte asi pět lidí a všichni jsou tví přátelé. Navíc jsou to tví jediní přátelé.'' Od kdy je múza ta sarkastická? Tady něco nehraje.

,,Ty jsi múza, nemáš kamarády.''
Mohla by se s ním hádat, ale uzavřeli dočasné příměří.

,,Budiž. Co tedy navrhuješ, že by měli lidé o múzách vědět?'' Rezignovala. Člověk mohl skoro vidět jak se její duše zdvyhla z jejího těla, vyplnila papíry s nápisem Rezignace a podala mu je. Než si sedla samozřejmě si vzala jednu ze sušenek na stole.
Nemám přílišnou fantasii?

,,Co třeba začít tím, odkud se taková múza bere.'' Z kanálu, pomyslel si.

,,Vylezla jsem ti z levého ucha, když ti bylo čtrnáct.'' Občas se snažila být vtipná až příliš.

,,Myslel jsem to vážně.''

,,Fajn. Stejně tam zase napíšeš tenhle rozhovor. A jsem jediná kdo si připadá jako u výslechu?'' A měla absolutní pravdu.

,,Tohle není výslech. Jen mě to zajímá. Jsi tajemná, víš to?'' A měl na to absolutní právo. Poznámka připsaná múzou: Ne neměl.

,,No, já se prostě někde vzala. Nesmíš nad tím moc přemýšlet, mohla bych přestat existovat.'' Skousla si ret, když to říkala, jako kdyby s tím byla smířená.

,,Fakt?'' Samozdřejmě se pokusil na to úpěnlivě myslet. Neúspěšně. Múza bude jeho život sužovat i nadále.

,,Ne. Jsem tak skutečná, jakou si mě představíš.'' Rád by poznamenal, že tato věta mu nevnukla žádné zvrhlé nápady, a že i kdyby, je to vina múzy.

,,To nedává ani z poloviny smysl. Schvaluji.'' Pozdvyžený palec mu připoměl římské císaře v arénách, rozhodujících o životě a smrti gladiátorů. Druhá věc na mysli byl obrázek Temného rytíře s nápisem: Batman Approves. No nic...

,,Další otázka?'' Otráveně se zeptala. Nejspíš začínala litovat toho, že chtěla aby to napsal. Poprvé v jejím inspirativním životě.

,,Co vlastně jsi?'' Bůhví proč si chlapec najednou připadal jako vyměněný. Měl tolik inspirace, ale jeho múza vypadala vymačkaněji než zápalný citron.

,,Múza.'' Nálada v místnosti náhle klesla na bod mrazu.

,,Můžeš být konkrétnější?'' Po chvíli se jí zeptal znovu. Kdyby věděl co bude následovat neptal by se vůbec.

,,Tvoje múza.'' A hurá do záporných čísel stupnice. Nemrznou mi vlasy?

,,Vidím, že se nikam nehneme.'' Tady ani odtahovka nepomůže.

,,Promiň. Jsem najednou nějaká unavená.'' Na stvrzení si zívla. Až do teď byla chlapci informace o únavě múz skryta. Je snad možné, že čím víc toho napíše, tím unavenější múza je?
To volá po experimentu! Ale až jindy...

,,Víš co? Jdi si lehnout. Už je taky dost pozdě.'' Kouknul na ruku, kde by byly hodinky, kdyby nějaké měl, ale protože se před chvílí koukal na mobil věděl, že je zhruba tři čtvrtě na dvanáct. V noci. Příliš pozdě na to, aby jakékoliv polo-reálné stvoření bylo vzhůru.

Byl to geniální plán. Mohl by pracovat bez zbytečného otravování ze strany múzy. Jenže jako všechny jeho plány i tento měl zásadní chybu. Ne jako, když lidi postavili nepotopitelnou loď, která se potopila. Ne, v tomhle případě Titanik ani nevyplul z doku.
Bez múzy se nedá pracovat. Co takhle poslat jí spát?

Vzhledem k bezvýchodnosti situace, to zabalil a šel si lehnout taky. Jenže vesmír s ním neskončil. Pořád ho nutil uvažovat i v tichu noci, občas přerušeném hlasitým chrápáním múzy.

Zamyslel se tedy nad věcmi, které o múzách ví a pokusil se stvořit něco v mysli s vědomím, že to ráno přepíše.

Od přátel ví, že múza může být velmi zákeřná, ale taky poblázněná, závislá, a nebo třeba mrtvá. Poslední bod je myšlen doslova, kamarádky múza spáchala sebevraždu, ale o tom a neúspěšných nekromantických obřadech až jindy.

Obecně znám je i fakt, že múza na sebe bere podobu, která je vám příjemná. Takže jestli před vámi stojí někdo naprosto ohavný, kupříkladu paní Dolores Umbridgeová, a tvrdí, že je vaše múza, tak lže, nebo máte nějaký divný fetiš na hrochy.

Dále je třeba říct, že vám vaše múza může být i prospěšná, neboť její funkcí je dodávání inspirace. Pozor však, hrozí, že inspirace dodá příliš a vy skončíte psaním příběhu o tom jak moc nesnášíte svou múzu...
A navíc jak jsme se právě přesvědčili, múza se dá vysát a bude pak přibližně 24 hodin nepoužitelná. Teda víc než normálně.

Co říct na závěr? Múza je neuvěřitelná bytost tvořená z dvaceti procent krásou, třiceti láskou ke kakau, či jiným poživatelným produktům na bázi cukru a zbylých třista padesát čtyři procent je tvořených čirou kreativitou. Možná si teď říkáte: ,,Ale to je dohromady 404 procent.''
Máte pravdu....

ERROR 404 MÚZA NENALEZENA