Není snadné psát příběh o meta humoru, pomocí meta humoru, o sobě. Jak si povídám sám se sebou, přičemž píšu jak píšu onen příběh... Víte co je ještě horší? Potom to po sobě číst...

Ale odbíháme od tématu. Není snadné psát takovýhle příběh, proto opět začneme scénou, kdy se otevřou dveře od pokoje a dovnitř vtrhne jedna ze dvou postav, které jsou vlastně jedna a ta samá. Jakoby nezbyly peníze na další lidi, tak vzali jednoho s rozdělenou osobností. No nic...

,,Ťuk ťuk.'' Promluvil Štěpán, konečně pojmenovaný, tak proč to jméno nepoužíváme? V zápětí se dveře prudce otevřeli a on vtrhnul do pokoje.

Múza na posteli si jej nevšímala, na hlavě měla stále ještě ručník a na očích sluneční brýle, nestylové, nesonické, obyčejné sluneční brýle. Vypadala jako když spí, avšak pod brýlemi se skrývala zavřená víčka, protože múza opravdu spala... Co jste čekali?

,,Nedělej že spíš, četl jsem cos připsala k poslední části tohohle příběhu.'' Tohle by mohla být slušná akce, ale od múzy žádná reakce. Newton se mýlil!

,,Co kdybych pro účely příběhu dělal, jakože nevím proč vypadáš jako moje přítelkyně?''

...
...
...

,,Fajn! Ignoruj si mě... Prostě budu předstírat... Stejně zase sepíšu celý tenhle monolog...'' Pro ty z vás které by zajímalo, co si má postava v téhle chvíli říkala, bylo to něco ve smyslu: A za tohle napíšu, něco o vnitřním monologu sebe sama.

Zhruba v téhle fázi prolamování čtvrté stěny mě, tedy jeho, to přestalo bavit a strčil do múzy. Otázky jako, čím?, co? a nebo nedej neexistující uctívaná entito, kam?, zůstanou radši nezodpovězeny...

Múza se každopádně rychle zdvyhla, až jí upadly brýle. Turban na hlavě pořád ještě držel, ale musela si ho poupravit.
,,Co se děje? Už začala třetí světová?''
Není lepší pohled než na vaši rozespalou múzu, která se zoufale snaží zamaskovat svůj vzhled...
No možná jen tak na jednorožce...

,,Podle tvého vzhledu? Jo. To se jako přidáváš k teroristům?'' Poukázal na celou její maličkost.

,,No dovol, ty zas vypadáš jakobys splňoval podmínky pro zombie apokalypsu. Kdys naposled spal?'' Múza už byla na nohou, znovu si nasadila své klasické obroučky a už zase nadávala... Skoro vše při starém, až to, že ona vypadá jako jeho přítelkyně, on špatně spí a tohle je finále první série tohohle psaného seriálu, nezapomeňte si číst každý (jméno dne kdy má autor náladu psát) ve (hodinu, kdy autor nespí), jen na Wattpadu.

,,Odkdy si marketinguješ příběhy? Zeptala se múza, přestože celá ta věc s reklamou se objevila pouze v přepisu... Neřešte to...

,,Nejde o kvantitu spánku, nýbrž o kvalitu. Nespím dobře.'' Pravda, trochu ho bolela hlava, plus jeho vlastní problémy... Nic hezkého.

,,My víme, ty tvé problémy... To se mě nestane.'' Odfkla si múza.

,,Za to tě ale ve spoustě států neuznávají jako osobu. To máš z té své imaginárnosti.''

,,Taky by ti to prospělo... Proč jsi mě teda budil?'' Otázka za všechny prachy. Jo a... Spoilery.

,,Chceš mi říct, že jsi spala a neslyšela můj monolog?'' Teď to teprve začíná být zajímavé.

,,Jakože se královna Alž-'' Takticky mrštěný prst k ústům ji umlčel.

,,Super. Tak jdeme předstírat. Proč máš na hlavě tuhle hloupost?'' Stejný taktický prst popojel o půl pár centimetrů výš a ukázal na ručník.

,,Nevím o čem to mluvíš. Mám mokré vlasy.''

,,Ve sprše jsi byla před třemi hodinami, navíc ty nepotřebuješ schnout.'' Šach mat. Aspoň myslím, šachy už jsem chvíli nehrál.
Chlapec tedy natáhnul ruku, aby jí turban strhnul.

,,Co když se mi líbí?'' Nebral ji na vědomí.

,,O tom ty nerozhoduješ.'' Chytnul ji za ručník.

,,Fajn! Chceš válku? Kdy dopíšeš ten příběh?'' Múza se odtáhla, došlo mu, že se jí změnil i hlas. Dost ho to vyděsilo, zabolelo, a možná proto taky přestal.

,,O čem to mluvíš?''

,,Ty víš.'' Vítězoslavný úsměv se rozlil na její tváři.

,,Oh... Tamten?'' Zavázal se, že o tom příběhu mluvit nebude.

,,Ano, tamten.'' Přikývla múza, nyní šťastná, že její tajemství nebylo odhaleno. Kdyby jen věděla...

,,Do toho ti nic není.''

,,Je to příběh, já jsem múza! Je mi do toho hodně.'' Důraz na 'příběh' a 'múza', tomu dodalo skutečné emoce. A to vztek.

,,To je možné, ale já ho nikdy nevydám. Nikdy se nebudeš moct živit z uspěchu toho textu.'' Hm... Jestli takhle fungují múzy, jaktože tahle ještě nevyhladověla? Plothole...

,,Donutím tě. Stačí mi jediné slovo.''

,,Ale houby.'' Dotaz mimo, jíte někdo houby? Tady ve studiu je nikdo nemůže cítit...

,,Máš pravdu. Šest slov.''

,,Přestaň si okamžitě hrát na Doktora.'' Máme na ty konstantní narážky vůbec právo? Jestli ne, nikdo to neříkejte BBC.

,,Dobře, ale pořád to zvládnu.'' Troufala si nereálná whoviánka.

,,Tak do toho.'' Založil si ruce na prsou... Na svých, pro info.

,,Nesnáším tě.'' Když múza pochopila, že proti němu blafovat nedokáže, vzdala své úsilí. Strhla ručník.

...
...
...

,,Tak řekni už sakra něco!'' Praštila jej nyní odhalená múza do ramene.

,,Ten nový vzhled ti sluší...'' Trochu ho zabolelo vidět svou přítelkyni, tedy proto, že ho mlátí... A proto, že to nebyla ona...
Sakra je tohleto drama nebo co? Měl to být vtipný příběh.

,,Ale ten vzhled už je zabraný!'' Praštila jej znovu. Jakoby za to mohl on, že vypadá takhle... Samozdřejmě, on za to taky mohl, ale jemu to nevadilo. Tak co si ona stěžuje?

,,A to ti vadí?'' Taky měl smíšené pocity. Protože na něj právě ječela známá osoba a protože to vlastně nebyla ona. Múzy!

,,Jo, nesmím vypadat jako někdo opravdový...''

,,Cože? Proč?'' Zase jednou múza vynechala jeden důležitý detail.

,,Protože pak přestanu být sama sebou.'' Zatímco normálně by tato věta byla úsměvná, on ji chápal. Existence jeho múzy byla ohrožena.

,,A to mi říkáš až teď?!'' Zapoměla na to. Je to spíše kvůli zápletce, ale nehledejte v tom vědu.

,,Co já teď mám dělat?'' Múza, skoro se rozplývající před očima (představte si to, nemáme peníze na speciální efekty), nebo možná nerozplývající se, kdo ví, on ne, nedostává se mu minimum spánku. (Takhle se dá taky ušetřit.)

,,Ne, ne. Co já mám dělat?'' Nechat ji tak jak je, ztratí ji. Proměnit ji zpět musí, jakože Yoda, vlněné papuče nosí.

,,Co to děláš?'' Múzina otázka je na místě, její majitel totiž vypadá, jakoby zadržoval dech.

,,Soustředím se.'' Sotva při tom otevřel pusu.

,,Nefunguje to, snaž se víc.'' Hleděla na konečky svých vlasů, které stále nebyli zrzavé.

,,To nejde.'' Vydechnul náhle. Jakoby uběhnul maraton, popadal dech.

,,Tak já ti dodám motivaci.'' Nabídla se panikařící múza.

,,To není třeba.'' Dodal optimisticky. Pozdě.

,,Napiš prosím tebe už ten smut.''

...
...
...

,,Nepomáháš mi...''