Zaskřípání klíčů ve dveřích se prohnalo domem jako hurikán, když se múza vracela ze své mise s plným tácem sušenek.

,,Honey, I'm home!'' Múza se celá rozesmátá proběhla po bytě a málem zakopla o práh u pokoje. Byla pryč zhruba celé dvě hodiny. Trošku se zakecala.

,,Na tvé angličtině ještě zapracujeme.'' Chlapec nespouštěl zrak z displeje mobilu. Za její nepřítomnosti sepsal první část knížky a rovněž ji úspěšně vydal. Což nejspíš víte. Jestli čtete tuhle spatlaninu, nejspíše jste četli i tu před ní.

,,Četla jsem to. Překonal ses.'' Zdvyhla palec nahoru a když se usadila na židli, zakoukla se do sušenky z tácku.

,,Uvědomuješ si, že je to náš doslovně přepsaný rozhovor o psaní, že?'' Zkusil si vzít jednu ze sušenek, ale ona mu ho odtáhla a plácla ho po ruce.
Další otázka: Jak moc bolí plácnutí od polo-imaginární bytosti?

,,Ne, ale to je jedno. Musíš napsat druhý díl.'' Spokojeně se zakousla do další kakaové sušenky.

,,Ale já jsem zrovna dopsal tu první!'' Zaprotestoval tak nahlas, že si múza musela zakrýt ouška.

,,V Narnii tě neslyšeli!'' I ona podlehla nutkání křičet.

Teď malá přestávka v textu. Jestliže je múza pouze polo-imaginární, slyšeli sousedi jenom jak kričí on, nebo slyšeli i jí? Co když slyšeli jeho jak řve na sebe, protože na rovinu, múza je jeho součástí. Přidáme to na seznam věcí, na přemýšlení do sprchy. Ale zpět k příběhu...

Po perných šestačtyřiceti sekundách vzájemných nadávek, došel chlapci dech a múze urážky.

,,Prostě to napiš.'' Řekla mu po chvilce a sebrala si další kakaem nasáklou sušenku.

,,Tak jo... Stejně nemám co dělat.'' To byla lež. Mohl jít dělat úplně cokoliv. Jít se učit matiku, křičet na cizí národnosti v onlinovce, číst starověké zapuzovací rituály, aby se konečně zbavil té otravy vedle něj, ale ne, on to vzdal, jako vždycky všechno a šel psát.

,,Ber to z té lepší stránky. Přátelům se to líbilo.'' Myslela to vážně. Jeho kamarádi dílo přijali. Kladné hodnocení dali dokonce i jejich vlastní múzy, tedy ty co jsou naživu a nejsou na útěku.

,,Jo jasně.'' Poslední co potřeboval bylo další kecání. Proč se nemůže zadusit sušenkama? Protože není skutečná a minimálně polovina tohohle rozhovoru se odehrává v jeho hlavě? Ne.... To je absurdní.

,,Co kdyby druhá část byla z poloviny dohadování o druhé části a druhá nějaká vtipná historka?'' Byl to ambiciózní nápad, nebo to si alespoň myslela.

,,To by znamenalo, že zhruba někdy teď bych měl začít psát tu historku.'' Nachvíli se oba pozastavili nad tím brutálním narušením čtvrté stěny a pak pokračovali v konverzaci.

,,Tak já tě nebudu rušit. Uhni jdu hrát The Old Republic.'' Chtěla ho odstrčit ze židle, ale jakožto ne-úplně skutečná bytost podléhající jeho fantasii, toho nebyla schopna.

,,Nikam nejdeš. Ta hra ti dává špatné nápady a já nehodlám začínat další příběh jenom kvůli nějakému side-questu.'' Zatímco se s ní dohadoval, povedlo se mu napsat první větu. Začínalo to momentem, kdy múza vešla do bytu a... No však víte.

Múza si založila ruce na prsa a uraženě si ho prohlížela.
,,Tak co napsat tu co jsem zmiňovala minule?''

,,Tu, která skončila tím, že mě na kolenou prosíš o odpuštění?''
Teď vím co si myslíte. Zní to jako špatný, úchylný příběh, kterých je momentálně wattpad plný, ale ujišťuji vás, že múza byla mučena čistě psychicky, předčítáním právě zmíněných špatných fanfikcí.

,,Bez komentáře.'' Múza se zakřenila a tělem jí projel jakýsi třes podobný tomu, který se objeví po kousnutí do kyselé okurky. Nejspíše zbytková esence špatné fanfikce...

No tohle bude ta část, kde vám svými slovy, která jsou totožná s těmi chlapce v příběhu, převyprávím onu historku...

,,Byl to krásný březnový den, chlapec se právě vracel ze školy domů, když si všiml, že mu něco chybí. Jistá imaginární zrzka, která ho obvykle vítá okamžitě po příchodu domů tam nebyla.

Okamžitě vyhlásil pátrání mezi přáteli, ale jak se zdálo nikdo jí neviděl. Jedna z kamarádek myslela, že ano, ale jak se ukázalo byla to slepá ulička. Po múze ani stopy. Už si myslel, že zmizela nadobro, když se z ničeho nic vrátila.

Netřeba říkat, že byl štěstím bez sebe, neboť mu na ní záleželo. PS: Neříkejte jí to.
Jenomže jeho reakce na její nečekaný návrat byla možná až přehnaná a okolnosti se sešli. Múza skončila svázaná na židli, aby se už nepokoušela utéct.
Opět, tento fakt je naprosto opodstatněný, neboť o ní měl chlapec strach.

Netrvalo to dlouho co se však múza osvobodila a vybila si svou frustraci. Neznámo kde si sehnala revolver a rozhodla se oživit si film Terminátor: Vzpoura strojů, tentokráte s ní v roli strojů. Udělala z chlapce svého rukojmí a převzala kontrolu.

Jako každý dobrý příběh, i tento má vedlejší dějovou linku. V našem případě se jedná o jinou zmoklou múzu, která k našim hrdinům v tomto bodě zavítala na návštěvu. Lépe řečeno, byla zachráněna před deštěm.

Každopádně se tato múza nechala zlákat revolučními myšlenkami Múzy Prime a vesele se k ní přidala. Její chyba. Stejně jako u všech historických povstání, i u toho našeho stálá idea. (Nejspíše je to i poddruh múz.)
Byla to idea svobody a potřeba potrestat onu entitu za nelegální držení zbraně.
Nakonec byla nadvláda múz svržena a to díky zradě sekundární múzy. Ta by za sušenku udělala cokoliv.

Poté co byla srůjkyně tohoto režimu svázána, umlčena a přenechána napospas předčítání fanfikcí, (což bylo mimochodem přenecháno oné zrádné múze, on se toho nemohl ani dotknout) se její odpor rychle zlomil a netrvalo to dlouho a klečela chlapci u nohou. Nemusela prosit dlouho, co si budeme povídat, chlapec jí potřeboval a tak se shodli na příměří.

Poučení: Neválčete sami se sebou. Mohli byste vyhrát...''