Na začátku Všeho bylo Světlo a Temnota. Světlo pomalu ozařovalo temnotu ze které se vynořilo Vše. Světlo měli všichni rádi, protože díky němu viděli, přestože vzniknout jim dala Temnota.

Takhle to šlo po hodně dlouhou dobu a konflikt mezi Světlem a Temnotou se táhl věčnost.

Až jednou, když věci došly konce, bylo na čase zkusit to znovu.

Na začátku Všeho bylo Dobro a Zlo. Zlo a Dobro bojovaly a jejich spor se zdál být neutuchající.

Ale znovu jednou, muselo Vše dospět konce a nešlo, než zkusit to znovu.

Na začátku Všeho byl Život a Smrt. Všichni žili a to Smrt nesnesla, tak postupně brala jednoho po druhém k sobě, až nakonec znovu započal věčný boj.

A to už nikoho nebavilo, tak se věci zkusily znovu.

Na začátku Všeho byla Tragédie a Komedie. Jedna dělala všechno smutné a druhá to občasně vykreslovala v pestrých barvách.

Ale ani to nevydrželo věčně.

A na začátku všeho bylo Teplo a Mráz, a po nich Nebe a Peklo, Pravda a Lež, Víra a Fakt, Černá a Bílá, Yin a Yang, Yaldabaoth a Mekhane, Skutečnost a Sen, Realita a Iluze, a naposledy si myslím říkali Smutek a Štěstí.

A nikdy jim to nevydrželo. Možná byste čekali, že se ti dva po takové době usmíří. Ale občas jsou některé věci předurčené a nehledě na to, jak moc bychom je chtěli změnit, nemůžeme.

A víte proč vám tohle všechno říkám?

Protože se spolu dnes pokusíme pochopit, proč se to všechno dělo. Jaký má tohle Všechno vlastně smysl?

Pokud se zeptáte různých lidí na to, co je podle nich smyslem existence a života, dají vám různou odpověď. A nesejde na tom, jak vzdálená je Pravdě, nebo jak moc si myslí, že to Pravda je. Na ničem nezáleží, nezapomínejte.

V tomhle příběhu je totiž ještě jedna postava, která se vždy drží mimo děj a přesto je v jeho středu. Za tu dobu a nespočet pokusů si již říkala mnoha jmény a prostřídala mnoho různých identit. Pro zjednodušení jí budeme říkat Vypravěč.

Tenhle vypravěč má totiž nejdůležitější roli v celém... No vlastně Všem. Musí vyprávět příběh, čímž je zodpovědný za všechny postavy v něm, ale to není vše. Tenhle Vypravěč má totiž úžasné schopnosti. Dokáže být na nekonečně místech zároveň a může volně skákat z jednoho kousku Všeho na jiné, občas dokonce potká sám sebe. Má to ale háček.

Vypravěč málokdy ví, že je Vypravěčem, že má schopnosti a zodpovědnost. I vy můžete být Vypravěč a možná to ani nevíte. Ale nebojte, já vám pomohu zjistit pravdu.

Možná jste někdy přemýšleli nad důležitou otázkou, "co kdyby?"

Co kdybych uměl létat?
Co kdyby existovali mimozemšťané?
Co kdybych měl sestru?
Co kdyby nikdy nebyla druhá světová válka?
Co kdyby existoval jiný vesmír ve kterém by bylo všechno stejné, až na to, že umím létat?
Co kdyby takových vesmírů bylo víc a každý by byl jenom o trochu jiný?
Co kdyby existoval vesmír, který je hodně jiný. Kromě toho, že umím létat, také existují mimozemšťané, mám sestru a druhá světová se nikdy nestala. Co kdyby?

Co kdybych vám řekl, že přesně takhle přemýšlí Vypravěč? Není snad každý fiktivní příběh pouze takových jiným vesmírem?

Co kdyby existoval vesmír, ve kterém by byli čarodějové skuteční?
Co kdyby existoval vesmír, ve kterém mají lidé superschopnosti?
Co kdyby existoval vesmír, kde je možné cestovat mezi sny?
A co třeba svět, kde mám schopnost vytvářet věci myslí? A kdyby existoval, mohl bych v něm pomyslet na jiný svět, kde mám sestru a ten svět by vznikl?

V takovém bodě je již skoro těžké odlišit Iluzi od Reality, Skutečnost od Lži a Pravdy... Ale co kdyby takový svět existoval a vaše já v něm by si pomyslelo:

Co kdyby existoval svět, ve kterém tyhle schopnosti nemám a jsem obyčejný?

Stvořilo vás vaše já v jiném světě, který jste si vysnili? Proč ne? Protože jste si ho vysnili? Ale vaše já odtamtud si vysnilo vás. Nezamotáváte se do toho?

Dobrá, tak já vám to ujasním. Vypravěč vypráví příběh o jiném místě. To místo stvořil Vypraveč, když na něj pomyslel a nese odpovědnost za všechny a všechno s dotyčným příběhem spojené. No ano, ale Vypravěč přeci může být kdokoliv a před chvílí jsme si ukázali, že Vypravěč může stvořit příběh, ve kterém se vyskytuje Vypravěč a zároveň může sám být součástí příběhu, který vypráví Vypravěč.

Navrhuji tedy, že neexistují reality, vesmíry, ani světy, jiné dimenze, či místa. Existují příběhy a všechny jsou skutečné, pro ty, kdo v nich žijí.

Kniha, kterou čtěte přeci není stejně reálná, jako vy. Ale co kniha, kterou čte postava v té knize? Také pro vás není reálná, ale je stejně nereálná, nebo ještě méně? Jak může něco být méně reálné, než něco, co není reálné?

Může, protože pro toho, kdo vypráví váš příběh, jste také jenom postava v příběhu. A pro jejich Vypravěče zase nejsou reální oni a vy ještě méně.
Kde je tomuhle řetězci začátek a konec?

Nejspíše někde mezi věčností a nekonečnem.

A to je smyslem Všeho a možná i života. Vyprávět něčí příběh, aby mohl na oplátku někdo vyprávět ten váš. Nikdo to samozřejmě neví a někde vysoko nad všemi ostatními příběhy, realitami a vesmíry, sedí dvě bezejmenné entity a všemu se tomu smějí.

A ještě o kousek výš sedím já se svojí Múzou a náramně se smějeme jim. A nad námi? Kdo ví?

Možná ti nad nimi.