womiska

VivianaStellata

lucylley

FemmeFragile

ChoiPM

Wolfox76

xAsadx

Kdy jsi napsala svůj první příběh/povídku? Kolik ti bylo let?

První svoji povídku jsem publikovala v roce 2010, kdy mi bylo osmnáct. Je to možné, nebo špatně počítám? Ne, to je nějaké divné!

No, každopádně byla to fanfiction na Naruta a totální mařenka, i když alespoň si na tom příběhu vážím jistou zábavnost a sarkastický nádech toho dílka. Nicméně nebyla to má úplná prvotina. Již delší dobu před tím jsem psala do šuplíku, řekněme tak od roku 2004, ale nemám o tom moc dobré záznamy. Tuším, že úplně první dílko byla FF na Harryho Pottera křížená s žánrem špionážního románu, byla to ještě horší mařenka než ta zmíněná "Narutovka", nedopsala jsem to a vážně to bylo dost děsné, ani k tomu nemám autorskou nostalgii, jako mám ke své publikované starší tvorbě.

Jak dlouho se věnuješ psaní celkově a tady, na wattpadu?
Když tedy budu počítat od toho roku 2004, tak to bude již čtrnáct let.

Wattpad nebyla první webová stránka pro pisálky, kterou jsem vyzkoušela. Na profilu mám informaci, že jsem si na wattpadu založila účet roku 2015, ale ještě předtím jsem po wattu jen brouzdala a přemýšlela, jestli si zde účet založit chci, a když jsem si ho založila, tak nějakou dobu jsem zase vystupovala jen jako čtenářka. Dokonce jsem i zapomněla, že profil již zde mám. Vážně nějak díky tomu nedokáži říct, od kdy zde přesně tady publikuji.

Měla jsi blog, nebo jsi psala na nějakou fb stránku?
Ano, blog ještě stále mám. Funguje mi jako takové skladiště veškeré mé tvorby.

Netvořím totiž jen povídky, ale i videa, maluji, modeluji ve 3D, fotím i sem tam napíši nějaký ten odborný článek, recenzi a tak. Blog mi slouží, jako místo, kde se to snažím nějak sjednotit, jinak to je sice pod stejnou přezdívkou, ale roztahané po různých webech (Youtube, DeviantArt, Ao3, Wattpad, Pište-Povídky.cz ...)

Vlastní FB stránku jsem ovšem nikdy neměla.

Jaké části tě baví psát a jaké naopak ne? A máš s nimi problém nebo ti trvají déle?
Hmmm, myslím, že asi nemám vyloženě části, které mě nebaví psát. Ono, když se člověk do psaní nutí, tak z toho většinou nevzniká nic dobrého. Proto se snažím si užít vše zhruba stejně, nebo prostě mám ráda psaní samo o sobě a je jedno, jestli zrovna píši akční scénu, nebo něco klidnějšího, jestli jsem v daném příběhu v expozici, či už v jeho závěru.

Co je tvojí inspirací? (např. osoby z tvého okolí, oblíbená místa, hudba)
Inspiruje mě téměř cokoliv. Rodina a přátelé, mé vlastní zážitky, hudba, obrazy, filmy a seriály, ale i tvorba ostatních.

Jaké je tvé nejoblíbenější roční období? Máš ráda podzim a je pro tebe inspirativní? Co na něm máš nejraději?
Mám ráda podzim i zimu. Jaro také ujde. Jediné roční období, které nemusím, je léto.

V létě mám ráda koupání, jsem zdatná plavkyně, ale když jsou ty šílené pařáky (třicet až čtyřicet stupňů), jako byly teď v posledních několika letech, nebylo mi příliš dobře. V takovém sluníčku mě pálí kůže, připadám si nateklá a těžko se mi dýchá. Navíc všechen ten hmyz, na který si člověk musí dát pozor (vosy, klíšťata...).

Zima je bezva. Mám ráda, jak se sníh třpytí v jemném nepálivém zimním sluníčku a navíc hrozně ráda lyžuji a snowboarduji.

Podzim je takový poetický s tím vším různě barevným listím. Díky tomu, že není ani moc horko ani veliká zima, vybízí k procházkám, a když prší, mám aspoň výmluvu, proč být zalezlá doma s hrnkem horké kávy a číst si.

Snažíš se psát každý den nebo nárazově, když máš trochu času?
Ne, rozhodně si netvořím nějaké cíle, že musím každý den napsat aspoň dvě stránky. Tvořím nárazově, jak mám čas i náladu.

Máš puštěnou hudbu při psaní nebo potřebuješ klid? V jakém prostředí se ti píše nejlépe? Potřebuješ být na nějakém místě nebo mít nějakou věc (není tím myšlený sešit ani notebook), bez které/ho bys nenapsala ani slovo?
Ano, při psaní většinou poslouchám hudbu. Zvláště, když jsem v nějakém rušivém prostředí, tak mě dokáže od něj odpoutat a dostat mě do nálady.

Psát mohu kdekoliv a nejraději píši tedy na počítači s internetem, když ho ovšem nemám k dispozici, postačí mi i papír a tužka. Jediné, co bych nemohla, tak to ťukat do mobilu. Ty malé elfí klávesnice jsou naprosté zlo.

Jaká je tvá oblíbená hudba?
Většinou, když se mě někdo na tuto otázku zeptá, zmíním rock a metal, protože tohle tak nějak poslouchá celá má rodina. Nicméně pravdou je, že nemám vyhrazený vkus. Jsem schopná si pustit cokoliv, co mě nějak osloví.

Jak přijímáš kritiku?
Chtěla bych říct, že dobře, ale to bych nebyla zcela upřímná.

Samozřejmě, že vždy záleží, jestli je kritika konstruktivní, jak je podaná a jestli si z ní autor skutečně má co odnést. A musím pravit, že i když je kritika konstruktivní, ale tvrdá, tak já osobně potřebuji nějaký ten čas ji strávit. Jinak se ze mě stává rozčílená matka chránící si své dítě. Za tu dobu, co publikuji na internetu, se na mě snesly snad všechny možné druhy komentářů od naprosto jasných hateů a nekonkrétních pochval, ke komentářům, které se sice snažily o konstruktivní kritiku, ale byly poměrně mimo, až po skutečně tu konstruktivní kritiku.
Autor se nesmí nechat zadusit a vždy onu zpětnou vazbu si musí probrat, analyzovat a vzít si z ní to správné. Což mnohdy bohužel není nic jednoduchého.

Změnilo tě psaní na wattpad? (povahově nebo třeba máš větší slovní zásobu)
Ne, domnívám se, že ne. Přeci jen se pro mou maličkost zas tolik nezměnilo. Už předtím jsem publikovala na jiných webech. Pokud ovšem bych to brala jako otázku: jestli mě samo psaní změnilo? Tak ano. Rozhodně si člověk tak zvětší slovní zásobu, zlepší si schopnost se vyjádřit a třídí to myšlenky.

Vědí lidé z tvého okolí (rodina nebo kamarádi) o tom, že píšeš a čte někdo tvou tvorbu? Podporují tě?
Ano, má rodina o tom ví. Dokonce by se i dalo říci, že mě v tom podporují, protože vědí, že mě to těší a je to pro mě prospěšné. Konec konců jsem dyslektická osoba, takže koníček, který pomáhá s touto mou dysfunkcí bojovat, je v každém ohledu fajn. Nicméně i když jsou rádi, že se něčemu takovému věnuji, nečtou to. Takže se nemusím bát, že je má tvorba nějak urazí. Jinak přirozeně mám i kamarádky, které mají stejnou zálibu.

Měla jsi někdy writter block a jak jsi proti němu případně bojovala?
Ne, neměla. I když z pohledu mých čtenářů to tak může vypadat.

Jak nepíši pravidelně a jen, když je nálada, tak někdy nic nenapíši třeba i půl roku. Není to ovšem tak, že bych vůbec netvořila, ale spíš, že jsem plně zaměstnána jiným projektem - tvorbou videa, malbou, focením nějaké kolekce a podobně.

Kolik lidí jsi poznala díky wattpadu a chtěla by ses s někým potkat osobně?
Poznala jsem asi tak sedm. Jsou to skvělí lidi, i když nevím, jestli bych se s nimi chtěla setkat. Trochu se mi líbí ta anonymita. Na druhou však stranu, podobným způsobem jsem poznala i jednu z mých nejlepších kamarádek. Nejlepší kamarádku jsem nepoznala zrovna na wattu, ale přes jiný web pro pisálky.

Co bys řekla, kdyby ti někdo na wattpadu nabídl spolupráci?
No, já mám za sebou již několik pokusů o spoluautorskou povídku. Bohužel žádná z těch povídek nikdy nedopadla, a protože se skupiny autorů, ve kterých jsem byla, předem nedomluvily, co s dílem a jak ho publikovat, dřív než se rozpadly, již aspoň napsané kapitoly nikdy nebyly zveřejněny. Kdybych je chtěla publikovat, potřebovala bych souhlas ostatních autorů, bohužel na ty již nemám kontakt.

I přesto, že to v minulosti nevyšlo se mi však představa, že s někým dohromady něco píši, připadá poměrně přitažlivá, dokonce se teď na něčem takovém domlouváme s autorkou Womiskou. Takže snad se nám to společně konečně podaří.

Jinak kdyby mě někdo oslovil s touto žádostí, asi by záleželo na tématu a zápletce (jestli by mě dílko mohlo obsahem bavit, jestli by to bylo něco mého srdce blízké, například nechtěla bych se podílet na žádné upíří romanci), idee jak bych se já na tom díle podílela (už jsem i slyšela o lidech, kteří takto kontaktují zkušené autory, aby pak jejich práci mohli vydávat za svoji, takže to ne) a také co by to bylo za autora/autorku (asi by se mi nechtělo spolupracovat s někým, kdo naseká více hrubek než já sama). Spoluprací na Wattpadu je i více druhů. Například jsem členkou FadedFiction skupiny, která hledá kvalitní a originální FF bez shipů a mařenek.

Co děláš ráda ve volném čase? Na jakou chodíš školu nebo kde pracuješ?
Momentálně teď studuji magistra na FAMO, obor animace, takže jistým způsobem se dá říct, že je to i má profese.

Kromě toho, co jsem již zmínila, tedy že píši, vytvářím videa, fotografuji, lyžuji, snowboarduji a plavu, tak překvapivě ráda čtu, koukám na filmy a seriály, ráda na kánoi sjíždím řeky. Také si užiji, když se sem tam vidím se svými přáteli a zajdeme na kafe, či na pivko.

Čteš více na wattpadu nebo máš raději normální vázané knížky?
Čtu jak na Wattpadu tak tištěnou literaturu. Poslední dobou na sobě však pozoruji zajímavý trend a to, že čím dál tím víc z těch tištěných publikací jsou věci odborné.

Jaké příběhy na wattpadu tě zaujaly a dostaly se mezi tvé oblíbence?
Naprosto miluji FF „Harry Potter a Alternativy nenávisti", to je určitě jedna z nejkvalitnějších povídek z tohoto fandomu.

Dále mám ráda tvoru autorky Womiska, má příjemný styl psaní, ví jak člověka zaujmout a držet ho v napětí a má i zajímavý talent seshipovat téměř kohokoliv. Mám od ní ráda především tituly, jako jsou: „Když bouchne kotlík", „Varianty lásky", „Nepochopený (Ironfrost Czech)", nebo „Avada kedavra".

Skvělou autorkou je též VivianaStellata, která má na svědomí třeba „Malí dinosauři nepláčou", „Ve tvé nejtemnější hodině".

Za zmínku též stojí autorky: lucylley, FemmeFragile, ChoiPM, Wolfox76 a autor xAsadx.

Jinak na ty klenoty mám na svém profilu speciální seznam "Doporučuji!".

Jak ses dostala na wattpad? Narazila jsi na něj náhodně nebo díky někomu?
Náhodně. Hledala jsem další fanfiction.

Máš nějaké vzory tady na wattpadu nebo v reálném životě? Dej příklad.
V takovýchto rozhovorech, nebo i na přijímačkách na VŠ, často padá taková to otázka a já asi nikdy nepochopím, proč by člověk měl mít nějaký vzor.

Jistě je tu spoustu autorů, ke kterým člověk může vzhlížet a obdivovat jejich tvorbu a mezi ně patří třeba : J.K. Rowlingová, J.R.R. Tolkiena, Anthony Horowitz, Agatha Christie, Arthura Conana Doyle, Ian L. Fleming, Quentin Tarantino, Karel Zeman, Tim Burton, Steven Moffat.

Jen já jsem já a oni jsou oni. Inspirujeme se nakonec všichni od ostatních, ale nechci tvořit přímo jako oni, má svoji vlastní cestu, pojetí, výtvarno, styl a ne vždy mě zajímají stejná témata.

Pak jsou tu také lidé, kterých si vážím a miluji je - tedy má rodina. Ale ani zde nemohu říct, že chci být přesně jako oni. Žádné „chci být jako mamča."

Co je tvým největším snem a máš nějaké cíle na wattpadu?
Asi každý amatérský pisálek, byť třeba jen v úkrytu zákoutí své duše, touží se jednoho dne stát tím spisovatelem. Se mnou to není nijak jinak, nicméně původním mým cílem bylo, abych si zlepšila sloh a schopnost vyjadřování právě proto, že jsem dyslektická osoba. Přesto obávám se, že boj s touto mou „vadou" asi nikdy neskončí.

Tvůrčí psaní mi však skutečně hodně pomohlo a někde po cestě jsem i zjistila, že mě to baví. Duševně mě to naplňuje. Takže i když se třeba asi nikdy nezbavím toho, že v čemkoliv, co napíši, když si nedám pozor, tak tam může být hrubek jak máku... a i když se nestanu slavnou spisovatelkou, pořád mám důvod se tomu věnovat.

Chtěla bys se psaním jednou živit nebo to není tvým snem a je to jen tvůj koníček? Jestli ne, čím bys se chtěla v životě stát a čeho bys chtěla dosáhnout?
No, studuji animaci a film, takže bych si přála animovat, modelovat ve 3D, tvořit speciální efekty do filmů a seriálů. Navíc ono to spolu souvisí. Není dobrý film bez dobrého scénáře a bohužel teď na škole si ty scénáře většinou stejně píši sama. Jestli to tak bude i v budoucnu a já se stanu režisérkou a scénáristkou animovaných filmů, bůhví. Ambice na to zatím příliš ovšem nemám.

Od jisté doby se snažím neplánovat si příliš budoucnost, ne vše se člověku povede tak, jak si předsevzal, navzdory snaze a veškerému úsilí, či vlastnímu přičinění. Dříve, když jsem hodně plánovala, začala jsem takovou tu "krizí mladé dospělosti", kdy už člověk hledí, aby měl dostudováno, měl práci a rodinu, a tak třeba udělá několik chyb, kterého pak ve finále v tom, co chce, zbrzdí a začne trpět depresí.

Za jaké situace tě napadlo napsat některé z tvých děl?
No, každé dílko má svůj příběh toho, jak vniklo a kdybych chtěla zmínit každou povídku, která vyšla z mé klávesnice, asi by to bylo na dlouho. Nicméně nejzajímavější z tohoto ohledu je asi dílko "Veselé historky z pekla", které je inspirováno mými osobními zážitky.

Začala jsi své příběhy psát hned po první myšlence námětu nebo sis nejdřív promýšlela, jak bude děj vypadat, a až potom začala psát?
Počítám se spíš mezi ty autory, kteří si píší koncepty, nežli mezi ty intuitivní. Bez toho, abych dopředu znala premisu, pointu díla, bych asi nezačala nikdy nic psát. Koneckonců jedním z mích oblíbených žánrů jsou detektivky a špionážní romány a tam, když člověk začne psát bez toho, aby dopředu věděl „kdo je vrah/zločinec", tak se v tom autor může slušně utopit. Nicméně mé koncepty, když začnu se psaním, nejsou vždy úplné. Nechávám si tam díry, které musím domyslet za pochodu, aby to stále bylo trošku dobrodružství, aby mě to bavilo.

Mají postavy ve tvých dílech tvoji vlastnost nebo ti nejsou podobné a jsou to čistě smyšlené postavy?
Na rozdíl od jiných autorů/autorek, kteří se snaží co nejvíce vcítit do svých postav, já se snažím spíše o opak. To samozřejmě ještě neznamená, že nedokáži některé scény plně procítit, nebo že se nezajímám o motivaci a pocity mých postav, ale zjistila jsem, že určitý „brechtovský" odstup autorovi pomůže, aby se mohl lépe vyhnout fenoménu Mary Sue. Proto se mi také možná lépe píší mužské postavy, můžu se od nich snáz odpoutat a uvědomit si, že sice stále píši o člověku, ale může to být úplně jiný člověk, než jsem já sama. Když se takto od postavy oprostím, dám ji do vínku schopnosti a uvažování, které se mi hodí do děje a k pointě. Někdy jsou to schopnosti, které mám i já, ale často to tak není. Jsem na ně tvrdou bohyní. Často od ostatních autorů slýchávám, že se jim postavy "vzbouřily". To se mi nestává, chudáci nemají šanci. Dovolím si ovšem pár příkladů, kde navzdory tomu, že tvrdím, že mé postavy nemají se mnou nic společného, tak kousek mého já v nich ulpěl. V povídce "Lokiho svět" v bonusové části jsem se docela dost vžila do postavy Corkyho. Podotýkám, že to není postava nijak kladná a ve finále se jedná i o FF, takže není ani má vlastní. Jeho všem teorie "pozitivní negativizmus", je pohledem, který občas zaujmu i já sama a říkala jsem si, že i na něj se to dost hodí. Dále jsou tu již zmíněné "Veselé historky z pekla", protože skutečně, když člověk píše v inspiraci a ve své podstatě na základě vlastních zkušeností, tak tam v tom prostě je.

Jak jsi spokojená s kapitolami, které jsi napsala u svých příběhů? Máš to tak, že si můžeš říct: „Jo, tak s touhle kapitolou jsem spokojená."? Umíš se sama hodnotit?
No, myslím, že to tímto způsobem neberu. Vždy hodnotím díla jako celek a až po čase autor nějak ví, jak to či ono dílko spadá do jeho celé tvorby a může ho v rámci ní posoudit. Vzhledem k tomu, že mám tedy svá dílka do jisté míry dopředu promyšlená, tak pokud píši povídku, která je dělená na kapitoly, tak délka kapitol spíše než na počtu slov je dána vnitřní strukturou příběhu, tím, co do ni chci a potřebuji dostat. Zároveň se také snažím nikdy nevydat něco, s čím bych já sama nebyla spokojená (to, že čtenář ne vždy se domnívá, že je to perfektní, je samozřejmě věc druhá).

Co bys vzkázala svým čtenářům a začínajícím autorům?
Čtenářům bych vzkázala, že moc děkuji za jejich podporu a že mě neskutečně těší, že čtou má dílka. Ostatním autorům držím palce a těm začínajícím bych vzkázala, ať si nelámají hlavu z nějakého negativního komentáře, či malého ohlasu na jejich tvorbu. Řekla bych, že jistě je třeba určitého talentu, ale tvůrčí psaní je také mnohem více o píli, praxi a chuti psát.

Ahoj :)

konečně přináším opět rozhovor. Už se mi po vás stýskalo, doufám, že se máte dobře :)

Rozhovor je tentokrát s moc milou holkou a to s autorkou jajafilm. Snad se vám rozhovor líbí a určitě nakoukněte do její dílny a něco si přečtěte.

Mějte se krásně, s pozdravem Patty :)

Aktualizováno 31. 12. 2018 (znovu publikováno)