Kdy jsi napsala svůj první příběh/povídku? Kolik ti bylo let?

Začala jsem psát někdy ve dvanácti. Přivedly mě k tomu slohové práce, co jsme začali psát ve škole. Bavilo mě to a psala jsem si i doma. První delší příběh jsem napsala ve třinácti. Nemohla bych to nikde publikovat, ale ráda se k němu čas od času vracím, protože to byly mé začátky, ať už byly jakkoli hrozné.

Jak dlouho se věnuješ psaní celkově a tady na wattpadu?

Jak jsem zmiňovala předtím, tak píšu od dvanácti. Na Wattpad jsem se přidala v roce 2014. Aktivní jsem ale začala být trochu později, kdy jsem sebrala odvahu tam něco vůbec publikovat a jsem za to ráda. Díky Wattpadu i vidím, jak se postupně mění můj styl psaní.

Jaké byly tvé začátky na wattpadu? Stalo se ti něco výjimečného?

Začátky byly krušné. Nikdo se neuchytí ze dne na den a hodněkrát jsem to chtěla vzdát, že to nemá cenu a nikdo to nečte, ale jako něco výjimečného asi beru fakt, že jeden z mých příběhů má v tuhle chvíli dvanáct tisíc přečtení. Když jsem začínala, ani ve snu by mě nenapadlo, že si to přečte tolik lidí a taky kolik lidí mi vůbec dá nějakou zpětnou vazbu.

Co je tvojí inspirací? (např. osoby z tvého okolí, oblíbená místa, hudba)

Mám pocit, že mě inspiruje absolutně všechno, ať už jsou to lidé, procházka nebo hudba, vždycky se mi přitom objeví v hlavě něco nového. Jsem takový typický člověk, co cestou do školy a práce poslouchá písničky a pohybuje se ve svém vlastním světě, až občas zapomene vystoupit. Při psaní hodně poslouchám epické písničky (tím myslím filmovou hudbu, absolutně miluju Star Wars, takže v tomto duchu, Two steps from hell, immediate music, ale jinak poslouchám téměř cokoli, co se mi zalíbí).

Jaké je tvoje nejoblíbenější roční období? Máš ráda jaro a je pro tebe inspirativní? Co na něm máš nejraději?

Nejraději mám jaro a léto, ale myslím, že každé období má něco do sebe. I když zimu moc nemusím, tak miluju to období před Vánoci, tu atmosféru všude kolem, na jaře a na podzim jsou zase všechny stromy barevné. Vždycky, když svítí slunce, tak má člověk i lepší náladu a mě to třeba motivuje, abych něco napsala, protože se špatnou náladou mi to ne vždy jde, ale záleží, co zrovna píšu.

Snažíš se psát každý den nebo nárazově, když máš trochu času a náladu?

Nejraději bych psala pořád, ale bohužel většinu času pendluju mezi školou a prací a ve většině případů se stává, že když přijdu domů a chci psát, tak jsem moc unavená, abych něco vytvořila, takže každý den to určitě není, ale mrzí mě to. Musím počkat do zkouškového a na léto, to má pak člověk najednou plno volného času.

Záleží ti na tom, v jakém prostředí píšeš, můžeš při psaní mít kolem sebe nějaké zvuky nebo posloucháš třeba hudbu?

Píšu téměř všude, spíš musím mít obecně náladu na psaní. Nejčastěji mě chytají inspirující nálady po večerech, někdy jsem schopná psát půlku noci, když mám co. Nedělám to často, protože jsem pak ráno nepoužitelná, ale čas od času píšu po nocích, protože je všude klid, všichni spí, vezmu si sluchátka pro hudební kulisu a jedu. Ráda při tom poslouchám hudbu. Mám dokonce sestavený playlist na youtube, který jedu pořád dokola a kupodivu mě ještě neomrzel. Má to takhle skoro každý, hudba dokáže navodit atmosféru, kterou zrovna potřebujete, a já osobně se pak lépe vžiju do situace, kterou píšu. Kromě hudby mě hodně ovlivňuje moje vlastní nálada. Když jsem smutná, půjde mi psát smutné scény a tak podobně. Jinak je mi asi úplně jedno, kde píšu, když mě to chytne, tak píšu i v metru do telefonu.

Jaká je tvoje oblíbená hudba?

Nemám přesně daný žánr, který poslouchám, většinou to co se mi zrovna zalíbí. Při psaní, ale hodně poslouchám epickou hudbu a filmovou. V nynějším playlistu na Youtube mám skladby ze Star Wars, Narnie, Inception, Two steps from Hell, Immediate music a další. Hodně to navozuje dramatickou atmosféru. Jinak moje oblíbená zpěvačka je Lea Michele, ze skupin si vždycky ráda poslechnu Simple Plan, Imagine Dragons a mnoho dalších. Jediné, co mi tak úplně nesedí, je rap, ten se mi nelíbí snad v žádné formě. Obecně ujíždím na smutných nebo romantických písničkách, takže těch mám v seznamu vždycky plno.

Dostal tě emočně někdy nějaký tvůj příběh když jsi ho psala? (rozesmál tak, že někdo přišel, jestli ti něco není nebo rozbrečel)

Nedávno jsem si četla třetí díl „Crystal Collinsové" při cestě metrem a nějaká scéna, teď si nevzpomenu jaká, mě tak rozesmála, že se po mně podíval pán naproti. Snažím se své příběhy číst znovu a znovu s nějakým odstupem. Nikdy mě ta scéna nerozesmála jako v tom metru. Nevím, jestli to bylo náladou v tu chvíli, nebo něčím jiným, ale vždycky, když si na to vzpomenu, tak mě to rozesměje. Jinak většinou mě vysloveně nerozbrečí, když píšu. Jsem smutná, ale nedojde to až do extrému. Jsem poměrně emotivní člověk a více než při psaní mě ta situace rozbrečí, když ji vymýšlím. Mám pocit, že jsem se u psaní rozbrečela jen jednou u mého nového příběhu o Rachel Harperové, která částečně vychází z mých vlastních myšlenek a emočních stavů, takže tam to pro mě bylo těžší.

Změnilo tě psaní na wattpad? (povahově nebo třeba máš větší slovní zásobu)

Myslím, že psaní vysloveně na Wattpad mě asi změnilo ve vnímání mých příběhů. Je to místo, kde můžu dostat zpětnou vazbu. Kromě kritiky se ale objevilo hrozně moc komentářů, kde ti lidé prožívali to, co četli a doopravdy se jim líbilo, co jsem vymyslela. Bylo to neuvěřitelné. V tomhle mě asi změnil Wattpad. Zjistila jsem, že jsou lidé, kterým se líbí, co píšu, ale zároveň je to ještě dlouhá cesta. Povahově mě psaní nezměnilo a slovní zásobu mám nejen od psaní, ale hlavně tím, že píšu od svých dvanácti a dneska jsem už na vysoké, kde taky používám jiná slova než na základní nebo střední škole.

Vědí lidé z tvého okolí (rodina nebo kamarádi), o tom, že píšeš a čte někdo tvou tvorbu? Podporují tě?

Moc lidí to neví. Když už jsem to někomu řekla, většina podle mě neví, jak na to reagovat, jako by to bylo něco zvláštního, nebo jako by to nebyl koníček jako každý jiný. Nikdo z mých známých ji nečte, což mě docela mrzí, ale asi je úplně nemůžu nutit. Většinou se setkávám s tím, že mi někdo řekne, že si to přečte a nikdy se k tomu nedostane. Abych ale nekřivdila všem, jsou i tací, kteří si něco přečetli, a líbilo se jim to.

Měla jsi někdy writer block a jak jsi proti němu případně bojovala?

Blok jsem měla minulý půl rok. Dostala jsem se z něj asi před měsícem nebo dvěma. Nevím přesně, kdy začal, ale vím, že jsem přes půl roku nic nenapsala a nedokázala jsem nic vymyslet. Částečně to asi bylo tím, že jsem měla náročnější semestr ve škole a většinu času jsem trávila bakalářským překladem a přípravou na velkou zkoušku, přičemž obojí jsem odevzdávala před Vánoci a od října se na to připravovala. Cítila jsem se hrozně. Napadalo mě plno věcí, co psát, ale nedokázala jsem to předat na papír. Byla jsem v té době strašně frustrovaná. Moc jsem chtěla psát, ale nešlo to. Do toho mám nějaké psychické problémy a to taky nepomáhalo. Nebojovala jsem proti tomu nijak. Říkala jsem si, že je teď škola prostě důležitější, a až přijde čas, tak se k tomu vrátím. Jak jsem psala, psát jsem začala někdy v březnu. Nevymyslela jsem moc nového, ale dala jsem se do přepisování „Crystal Collinsové". Říkala jsem si, že někde se začít musí a tohle je teď taková malá terapie, jak se znovu rozepsat, navíc jsem se už dlouho chystala k úplnému přepracování téhle série. Jen doufám, že se takhle dlouhý blok už neobjeví. Nebylo to úplně příjemné období.

Kolik lidí jsi poznala díky wattpadu a chtěla by ses s někým potkat osobně?

Do Wattpad komunity úplně nezapadám a nikoho, s kým bych se bavila normálně, jsem nepoznala.

Co děláš ráda ve volném čase? Na jakou chodíš školu?

Ráda čtu a píšu. Hodně toho obecně načtu do školy, takže když přijde na volný čas, tak se úplně vyžívám v klišé romantických příbězích, ale ráda čtu psychologické knížky nebo o různých poruchách, ale nebráním se asi žádnému žánru. Třeba teď se chystám na Star Wars knihu a potom na Stephena Kinga, ale to až o prázdninách. Když je teplo, tak chodím ráda na procházky se psem, bydlím na předměstí Prahy a máme tu menší parky a lesopark a můj pes miluje dlouhé a náročné procházky, takže když si chci odpočinout, tak jdu ven. Jinak jednou až dvakrát týdně cvičím, protože jsem hodně velký nervák a cvičení je přesně věc, díky které upustím páru, když je potřeba. Jinak samozřejmě koukám na horu seriálů a nevím, na který koukat dřív.

Co se týče školy, jsem hrdou studentkou druhého ročníku humanitních studií Univerzity Karlovy. Abych byla upřímná, ta škola je těžká jako prase. Omlouvám se, lépe to vyjádřit nešlo. Hodně lidí se mě ptá, co ze mě bude a co nás tam učí. Učím se cokoli ze všech humanitních oborů. Osobně se nejvíce věnuji psychologii a historii, ale v prvním ročníku jsem měla povinně ekonomii, filosofii, sociologii a antropologii. Co ze mě bude po škole nevím a nevěděla bych to ani na jiné škole. Už pár let si procházím osobnostní krizí a líbí se mi, že tahle škola na mě téměř křičí, že mohu být, kým chci. Na druhou stranu je mi 21 a času mám pořád hodně, ale tahle škola mě za ty dva roky hodně naučila. Mám pocit, že se na svět najednou dívám úplně jinak, méně dávám na různé stereotypy a každý den přicházím s novými vědomostmi. Pokud si nejste jistí svou budoucností, rozhodně tuhle školu doporučuju.

Čteš raději na wattpadu, tvorbu amatérů nebo dáš raději přednost klasickým vázaným knížkám?

Rozhodně klasické vázané knížky. Nenašla jsem na Wattpadu nic, co by mě vysloveně oslnilo. Mám pár příběhů, co jsem tam četla i více než jednou, ale jinak si tam moc nenajdu něco, co by mě bavilo. Přijde mi, že celý Wattpad je zahlcený erotickými příběhy, což se mi úplně nelíbí, ale párkrát jsem našla i fajn romantické příběhy, které jsem si i užila.

Čteš radši československé příběhy nebo radši čteš v angličtině?

Nejvíce si knihu vždycky užiju v češtině a vyhledávám je primárně, ale jelikož studuju školu, kde je angličtina poměrně důležitým jazykem (hodně čteme různé práce v angličtině, hodně studií není v českém překladu a vlastně mi nic jiného nezbývá), tak jsem si za ty dva roky zvykla hodně číst i v originále. Nedělá mi to problém, a pokud knížku nenajdu v češtině, tak si ji stoprocentně pořídím v angličtině a přečtu ji. Trvá to trošku déle, ale nevadí mi to.

Jak ses dostala na wattpad? Narazila jsi na něj náhodně nebo díky někomu?

Jej, tak to si vůbec nepamatuju. Vím, že jsem si založila účet v roce 2014, ale mám pocit, že jsem na něj narazila úplnou náhodou. Kromě jednoho člověka tam neznám nikoho, a jelikož si ten dotyčný založil účet až po mně, tak ten to taky nebyl. Myslím, že to byla náhoda.

Máš nějaké vzory tady na wattpadu nebo v reálném životě? Dej příklad.

Jednoznačně John Green. Ráda bych někdy napsala žánrově podobnou knihu, jako píše on. Na nic si nehraje, všechno píše, jak to je a z jeho psaní mám pocit, že je to hrozně chytrý člověk. Poté, co mě dostal, knihou „Hvězdy nám nepřály", jsem mu oddaná až do jeho smrti a budu číst každou knihu, kterou se ještě chystá napsat, a doufám, že jich je hodně. Zároveň z jeho poslední knihy jsem byla absolutně unešená a nechápu, jak člověk dokáže takhle přesně popsat pocity člověka s úzkostnými stavy.

Dále pak miluju Ricka Riordana, i když už úplně nepatřím do jeho věkové skupiny, Percy Jackson byl jedna z prvních dlouhých sérií, které jsem kdy četla a jako většinu provázel dětstvím a pubertou Harry Potter, pro mě to byl Percy Jackson. A nakonec ještě zmíním Stephena Kinga. Stephen King je Bůh. Nevím, jak lépe to vyjádřit. Není a nikdy nebude nikdo jako on.

Co je tvým největším snem a máš nějaké cíle na wattpadu?

Nevím, jestli největším, ale velkým snem, jako asi u většiny spisovatelů, je vidět své knihy na pultech v knihkupectví. Byla by to pro mě obrovská pocta. Ale i celkově vidět, jak se rodí moje kniha a jak bude ve finále vypadat.

Chtěla by ses psaním jednou živit nebo to není tvým snem a je to jen tvým koníčkem, jestli ne čím by ses chtěla v životě stát a dosáhnout?

Ideální stav je, že by mé knížky byly natolik úspěšné, že by mě psaní doopravdy živilo, ale prozatím si úplně nemyslím, že toho jednou dosáhnu. Samozřejmě, kdyby ta šance byla, tak by to bylo skvělé. Jinak jelikož studuju hodně liberální a otevřenou školu, tak mám v tuhle chvíli více nápadů, co by mě jednou bavilo dělat za práci. Ráda bych rozhodně pracovala s lidmi, hodně mě to táhne k práci terapeuta nebo na personalistiku. Ale kdo ví, kam to nakonec dotáhnu. Myslím, že času mám pořád celkem dost.

Kdybys měla vybrat jedno dílo z tvých publikovaných knih (nemusí být dokončené) na wattpadu, které je ti nejvíce blízké a proč? (dílo se vztahuje se k další otázce)

Stoprocentně vybírám „Crystal Collinsovou". Začala jsem ji psát snad už ke konci deváté třídy, což napovídá, že tuhle pětidílnou sérii píšu už tak čtyři roky určitě. Není to první série, kterou jsem kdy napsala, ale rozhodně je to nejvíce propracované dílo, které jsem kdy vytvořila. Hrozně ráda si ji čtu pořád dokola a hledám tam různé skryté významy, vodítka a podobně. Nevím, jestli je tam přímo moji čtenáři vidí, ale já mám vždycky hroznou radost, když tam něco takového najdu. Nebo jak se k ní vracím a nějaká postava něco řekne, tak já už třeba vím, že to není pravda, protože v dalším díle udělá pravý opak. Je to moje obrovská srdcovka. Zároveň hlavní hrdinka má z velké části povahu po mně, což jiné postavy nemají. Nebo alespoň ne tak očividnou. Jsem na tuhle sérii moc pyšná, je to asi nejlepší věc, co jsem vytvořila a zrovna teď ji kompletně přepisuju, mám téměř hotový první díl a už teď se mi líbí podstatně více.

Za jaké situace tě napadlo napsat dílo, které jsi zmínila v předchozí otázce?

Popravdě si to už vůbec nepamatuju, ale tipuju, že jsem měla období, kdy jsem hodně koukala na film Wild Child s Emmou Roberts, kde studovala internátní školu. Původně měla být Crystal příběh o lidech v internátní škole a Christopher Barnes měl být jen takový ten tajemný kluk, na kterého všechny holky letí. No a pak najednou vznikli havrani. Vůbec netuším jak, ale jsem za to osvícení vděčná.

Mají postavy v tvých dílech tvojí vlastnost nebo ti nejsou podobné a jsou to čistě smyšlené postavy?

Jelikož píšu v ich-formě, občas mě to táhne, abych psala trochu o sobě, ale všechny postavy jsou smyšlené a mají vlastní hlavu. Jak jsem ale psala, tak Crystal Collinsová se mi myšlením hodně podobá. Postava Rachel Harperové zase hodně sdílí mé pocity, které jsem měla, když jsem si procházela podobným obdobím, kterým ona.

Jak jsi spokojená s kapitolami, které jsi napsala u tvých příběhu? Máš to tak, že si můžeš říct „jo tak s touhle kapitolou jsem spokojená." Umíš se sama hodnotit?

No, všechny mé příběhy jsou ve fázi psaní a bude ještě dlouho trvat, než si o nějaké řeknu, že je stoprocentně dobrá. Často si je čtu s delším odstupem a vidím, že bych něco poupravila a tak. Jinak jsou kapitoly, kdy si říkám, že jsem strašně vtipná, nebo že se mi povedla nějaká scéna, ale o celé kapitole to asi zatím říct nemůžu. Jinak jsem hodně sebekritická a málo si věřím, ale doufám, že se to časem podá. Hodně mi pomáhá ohlas u příběhů, protože mám potom pocit, že to, co dělám, dělám dobře a má to smysl.

Co bys vzkázala svým čtenářům a začínajícím autorům?

Svým čtenářům moc děkuju za to, že mé příběhy čtou, protože mě to nutí pokračovat dál a zdokonalovat se.

Začínajícímautorům asi to, co každému člověku, co něco začíná. Nesmíte to vzdát už nazačátku jenom proto, že to napoprvé nevyšlo. Pokud vám na tom opravdu záleží,budete to zkoušet pořád dál a ono se to povede. Občas i stačí jen věřit, žejste dost dobří a můžete zvládnout všechno, co si zamanete.

Ahoj :) máme tu další sobotu a to znamená další rozhovor :) tentokrát je s autorkou GirlWConstellations.

Autorka je moc milá a rozhovor s ní byl úžasný :) Ve svě dílně má díla o lásce, naději a určitě stojí za to se podívat do její dílny a něco si přečíst.

Snad příští sobotu přijde další rozhovor, tektokrát s novým konceptem otázek, tak se můžete těšit.

Mějte se hezky, s pozdravem Patty :)