UPOZORNĚNÍ - NOVÝ ROZHOVOR JE DELŠÍ NEŽ JINÉ, UVAŘTE SI KÁVU A DEJTE SI NĚCO DOBRÉHO A PUSŤŤE SE DO ČTENÍ :)

Díla, které autorka napsala:

Den, kdy jsem ztratila svobodu (vychází i jako audiokniha a také v angličtině jako The day I lost my freedom)

Démonův drak

Autoři, kteří jsou v rozhovoru zmínění:

Secret_Ella

Issiriana

Rozhovor

1) Krátce se nám prosím představ.

Většina lidí mě zná pod přezdívkou Arwen či Arwenka. Má mysl neustále víří kreativitou a nápady a ty také potřebuji nějakým způsobem vybíjet, tudíž se věnuji tvorbě. Ať už jde o samotné psaní, nebo i malování nebo kreslení, tvorbu videí, voice acting a předčítání a hromada dalších věcí. Je to něco, co mě neskutečně baví a bez čeho bych si nedokázala představit svůj den. Zbytek mého času pak tvoří hraní her a sledování filmů, seriálů a anime. A taky spánek, jsem úplně neskutečný spáč a nejradši bych prospala celý svůj život

2) Jak ses dostala na wattpad?

Je to zhruba rok a půl, kdy jednoho krásného večera jsem brouzdala po internetu a hledala nové obrázky svého oblíbeného hrdiny z anime, když jsem našla jeden naprosto perfektní obrázek a pochopitelně jsem si rozklikla jeho zdroj. K mému překvapení zdrojem byl wattpad a samotný obrázek byl coverem k jedné fanfikci. Mně samotné to nedalo a neodolala jsem tomu si přečíst alespoň část první kapitoly. Nakonec se z části kapitoly stala celá kapitola a následovaly i všechny ostatní. I přes to, že ve finále hlavní postava oné fanfikce až na jméno neměla s mojí oblíbenou anime postavičkou nic společného, tak mě to neskutečně bavilo číst a rozhodla jsem se na wattpadu i zaregistrovat. V tu chvíli jsem zjistila, že mi nějaký parchant ukradl přezdívku. A když mi při registraci nakonec nefungoval ani mail, zjistila jsem, že ten parchant jsem ve skutečnosti byla já a registrovala jsem se už někdy roku 2016 a akorát jsem na to neměla žádné vzpomínky. Nejspíš jsem si ze zvědavosti kdysi šla přečíst jen nějakou fanfikci k youtuberům, o kterých se v té době dost mluvilo a pak jsem zase z wattpadu rychle pelášila pryč. Takže i přes to, že můj wattpad profil tvrdí, že registrace proběhla roku 2016, tak jsem aktivní pouze od minulého roku.

3) Jak dlouho píšeš psala jsi už před přihlášením na wattpad?

Ke psaní před wattpadem, kdysi dávno jsem zkoušela psát jednu fanfikci na Naruta. To už musí být takových 15 let zpátky, takže si nejsem jistá, jestli v té době už vůbec wattpad fungoval, ale svojí práci jsem publikovala na jiné stránce, zaměřené právě na Naruto fanfikce (raději nebudu jmenovat). Bohužel jsem se tam setkala s velmi nepříjemným admin teamem, který nejdřív fanfikce kontroloval, než je schválil a i přes to, že nešlo o žádný 18+ příběh ani žádné prasárny a nic podobného, tak jsem s nimi měla celkem velké problémy a velmi dlouhé rozhovory před tím, než mi vždy kapitolu schválili. Nakonec jsem si řekla, že to za ty hádky nestojí a po dvou kapitolách to vzdala a dál už nepsala. Tudíž ani nevím, jestli by se to dalo považovat za psaní.
A díky otázce, jak dlouho píši, můžu krásně navázat na předchozí příběh z předchozí otázky! Když jsem si minulý rok přečetla již zmíněný příběh o mé oblíbené postavě, doporučovalo mi to další příběhy a zaujal mě konkrétně jeden, týkající se únosu. Překvapovalo mě, že se něco takového objevuje na wattpadu, ale ihned jsem se vrhla do čtení. Nakonec jsem ale byla velmi zklamaná. Né že by šlo o špatnou gramatiku nebo tak, ale ten příběh jednoduše nedával žádný smysl a mně začala hlavou vrtat myšlenka, jestli bych takové téma dokázala zpracovat sama a lépe. Samozřejmě s vlastní myšlenkou, vlastními nápady a situacemi, čistě jen stejné téma.
To byla přesně ta chvíle, kdy jsem se konečně po 15 letech opět vrátila ke psaní. Ani jsem to nepublikovala na wattpad, psala jsem si to pouze pro sebe. Čím víc jsem ale na wattpadu četla a zjišťovala, že tam lidé často publikují i né zrovna dokonalá díla, tím více jsem sama sebe přesvědčovala, že i já bych tam mohla začít vydávat to své dílo. Sice jsem si ho psala pro sebe, ale říkala jsem si, že by se i někomu dalšímu třeba mohlo zalíbit. A tak se nakonec i stalo a „Den, kdy jsem ztratila svobodu" bylo veřejně na světě. V té době jsem ještě ani netušila, že wattpad je únosama přehlcený.
Dalo by se tedy říct, že moje psaní začalo až s mým prvním vydaným příběhem. Jen něco přes rok a půl zpátky.

4) Jak tě napadlo se přihlásit na wattpad?

No, jak jsem se k wattpadu vůbec dostala už víme a stejně tak i co mě vedlo k tomu napsat první příběh. Tudíž už zbývalo se jen přihlásit a začít ho publikovat. Takže mě k tomu vedla myšlenka publikování vlastního příběhu.

5) Chodí ti nějaká kritika? Jak ji přijímáš?

Ještě si celkem živě pamatuji, jak jsem se hrozně bála, co mi na ty příběhy řeknou čtenáři a furt jsem koukala na notifikace, jestli náhodou někdo něco nepíše, ale k mému překvapení, když už se ukázal nějaký koment, byla to jen chvála. A to pokračovalo vlastně až do teď. Venku mám už dva dokončené příběhy a snad až na poznámku, že se mi občas opakují některá slova či na opravy gramatických chyb, tak mi vlastně žádná negativní kritika nepřišla. Osobně si myslím, že to ale spíš bude jen tím, že ty díla nevyhledávají lidé, kteří by od toho čekali něco úžasného. A pokud člověk nemá vysoké očekávání, je menší šance, že ho příběh zklame. I tak bych se ale něčemu takovému nebránila. Vždy ráda tvrdím, že kritika je ta správná cesta ke zlepšení.

6) Měla jsi nebo chtěla bys někdy na wattpadu mít spolupráci na psaní příběhu a máš nějakého autora s kým bys chtěla spolupracovat?

Nad tímhle jsem upřímně nikdy nepřemýšlela, ale nemyslím si, že by mi něco takového vyhovovalo. Můj styl psaní by na to nebyl moc vhodný. Já jednoduše píšu to, co se líbí mně. Sama mám naprosto otřesnou paměť a tak toho využívám právě při psaní, kdy píšu příběhy tak, aby byly zaměřené na mě a na to, co já sama mám ráda a co se líbí mně. U obou mých dokončených příběhů si už pamatuju pouze kostru hlavního příběhu a už se těším, až se vrhnu na jejich přečtení, protože vím, že mě to bude neskutečně bavit. Asi chápu, že to teď může znít hrozně. Není to tak, že bych si myslela, že moje příběhy jsou super, jen jsou dělané pro mě a nachází se v nich přesně to, co sama zbožňuju. Na wattpad jsem je začala publikovat jen pro případ, že by se našel někdo, kdo by měl rád stejné věci a ty příběhy by ho pak bavili. Tudíž ty příběhy nejsou psané tak, aby upoutali pozornost co nejvíce lidí a ze stejného důvodu si nemyslím, že by se mnou byla dobrá spolupráce. Vysněných autorů na wattpadu mám ale plno a nepřeji si nic jiného, než aby pokračovali ve vydávání svých děl a třeba to dotáhli i dál.

7) Chceš někoho zmínit?

Většina z nich bohužel nejsou z Česka, ale když už mám tu možnost, tak bych ji ráda využila a zmínila dvě skvělé autorky z Česka. První z nich je Secret_Ella, autorka Draculy. Dracula je snad nejlepší české dílo, které jsem na wattpadu četla a má své speciální místo v mém srdíčku. Jednou bych chtěla psát tak skvěle jako ona.

A pak je tu Issiriana, která má na wattpadu úžasný gamebook. S gamebooky je to na wattpadu opravdu bídné a o to víc si vážím toho, že právě díky ní tu máme jeden opravdu skvělý a ještě český. A snad nás od ní budou v budoucnu čekat i další.

8) Jaké byly tvé začátky na wattpadu?

Když jsem začínala psát svůj první příběh, měla jsem neskutečně moc energie a do psaní jsem se ponořila naplno. Asi po týdnu psaní jsem se rozhodla to začít vydávat, takže v tu chvíli už jsem měla nějaký náskok, který vlastně nakonec ani nebyl potřeba. Celý příběh se mi podařilo napsat za 3 týdny (má maličko přes 50 000 slov). Novou kapitolu jsem proto vydávala každý den a hlavně zezačátku neustále sledovala, kolik přečtení příběh má. Byla jsem naprosto nervózní pokaždé, když se to číslo změnilo. Ale vlastně až do nějaké 30. nebo 40. kapitoly tam moc přečtení nebylo. Jen nějakých pár desítek, možná stovka. Ještě si pamatuji, že jsem si v hlavě neustále říkala, jak někdo může číst můj příběh. Ale pak se to celé zvrhlo a noví čtenáři začali přibývat neskutečnou rychlostí. Mám dojem, že než byl příběh ukončený (udržela jsem si denní publikování kapitol a tak vydávání celého příběhu trvalo jen nějaké dva měsíce), tak dosáhl snad přes 10 000 přečtení. To pro mě bylo naprosto neuvěřitelné číslo a ani jsem si už nepřála víc, protože jsem měla pocit, že ten příběh daleko překonal cokoliv, co jsem od něho očekávala. Když jsem začala publikovat myslela jsem si, že ten příběh nedá víc jak 100 přečtení. Teď už má daleko přes 100 000 přečtení a já stále nechápu jak se to stalo. To byly mé první dva měsíce na wattpadu. Hned den po ukončení prvního příběhu jsem se vrhla na psaní vydávání Démonova draka, mého druhého příběhu.

9) Kolik lidí jsi poznala na wattpadu, setkala ses s někým osobně?

Vlastně krom svých čtenářů asi nikoho. A i u těch čtenářů to až na jednu výjimku začíná a končí v komentech pod jednotlivými kapitoly. Samozřejmě i já ráda komentuji díla ostatních či jejich příspěvky na facebooku, ale to bych úplně nenazvala poznáním daného člověka. To bude ale nejspíš tím, že já sama jsem dost velký introvert a většinou to nejsem já, kdo zahajuje konverzace a ostatní mi nemají důvod sami psát. Vlastně mě ještě napadá má korektorka pro anglické verze příběhů a ty sama. A osobní poznání by bylo velmi komplikované, protože v tuhle chvíli nežiji v česku.

10) V jaké zahraniční zemi bydlíš? Studuješ v zahraničí?

Ve finsku. Ne, na studium si přijdu už trochu moc stará. Ale mám tu přítele, takže žiji u něho.

11) Ve finsku sis našla práci?

Né úplně klasickou práci. Pracuji z domu na svých vlastních věcech. Ono je toho hodně, čemu se věnuji a každá z těch věcí mi sem tam něco vydělá. Například sem tam si někdo řekne o zakázku na obraz, jindy zase přijdou peníze za předčítání ať už vlastních příběhů, nebo i dalších věcí. Jindy dostanu třeba donate na streamech. A aby se nestalo, že bych za ten měsíc neměla dost peněz na výdaje, tak ještě 1x týdně třídím letáky, což mi vlastně pokrývá veškeré náklady co mám.

12) Kde streamuješ?

Na twitchi. Jen herní streamy a sem tam nějaký creative. Ono nejde o nic velkýho a není moc lidí, co by na mé streamy chodilo, ale mám tam hezkou malou komunitu, což mi vyhovuje.

13) Zaujalo tě někdy psaní a žurnalistika tak, že bys ses tomu chtěla věnovat? Máš sen nebo zkoušela jsi někdy některé své knihy vydat knižně?

Zezačátku mě to upřímně ani nenapadlo, ale po tom, co jsem dostala už několikátý moc pěkný a velmi obsáhlý koment o tom, že bych do budoucna o vydání knihy měla přemýšlet, tak mi to opravdu uvízlo v hlavě. Jenže se psaní věnuji jen nějaký ten rok a půl co jsem teď na wattpadu a to mi přijde hrozně málo a vím, že je ještě hodně co zlepšovat. Takže píšu jak se jen dá, nabírám zkušenosti a doufám, že jednoho dne si v budoucnu budu natolik věřit, že opravdu napíšu knihu, která by za vydání stála. V tuhle chvíli ale veškerou svou energii co se psaní týče opravdu vkládám do zlepšování se a procvičování.

14) V konverzacích na wattpadu ti někdo psal, že moc nepíšeš popisy postav, proč nepíšeš svou představu postav?

Tohle je velmi zajímavá otázka. Já se ráda držím jen hodně zběžného popisu a spíš se zaměřuji na charakter a psychologii postav, než na to, jak vypadají. Taky z nějakého důvodu mám pocit, že si někteří lidé rádi dosazují vzhled svých oblíbených herců či jiných známých osobností, takže pokud není popis příliš podrobný, lidé na té pozici vždy uvidí někoho, kdo se jim líbí (pokud to je pozitivní charakter), což mě více utvrzuje v tom, že to tak je lepší. Samozřejmě se ale můžu plést. Když tak nad tím teď přemýšlím, tak, jen pro zajímavost, se to vlastně týká jen lidských postav. Ve svém příběhu Démonův drak, jakmile se ukáže něco, co není člověk, tak mi přijde, že to naopak popisuji až moc detailně. Nebo to také může být tím, že lidé mi vzhledově nepřijdou až tak zajímaví, jako jiné humanoidní druhy a proto je tolik nepopisuji.

15) Píšeš tedy popisy chování a charaktery osob?

Mé příběhy jsou hodně silně zaměřené právě na to. Na emoce, charakter osob, jejich chování a hlavně to, jak hlavní postava co prožívá. Držím se psaní z první osoby, protože mi vždy přišlo, že je jednoduší se do hlavní postavy vžít a celý příběh je pak vždy popisován přes to, jak to daná hlavní postava prožívá. S tím, že to je opravdu hodně zaměřené na její emoce a charakter. Není to tak, že bych vyloženě do příběhu napsala popis chování a charakter osob, ale vždy to vyplývá z toho, jak se ty postavy chovají a hlavní postava tyhle věci zjišťuje průběžně. Takže to není tak, že by se hlavní postava setkala s kámošem a řekla: Ták, tohle je Petr, je to moc milý kluk, ale nezná hranice a bývá dost sebestředný. Místo toho přemýšlí nad tím, nad čím by opravdu v té situaci přemýšlela a čtenář se pak dozvídá povahu Petra až z jeho činů či chování. Stejně tak to funguje i s hlavní postavou. Čím víc času čtenáři stráví nad mým příběhem, tím více jí budou rozumět a pomalu zjišťovat, jaká vlastně je. Mě na psaní právě nejvíc baví ta psychologická různorodost každé z postavy. Každá se chová jinak, uvažuje jinak a reaguje jinak a je krásné se ponořit do psaní a zjišťovat, co by vlastně v daných situacích dělala. Tohle takhle mám ale nejspíš i kvůli tomu, jak na věci reaguji v reálu. Taky mě daleko víc zajímá to, nad čím člověk přemýšlí a co ho vede k tomu se rozhodovat tak, jak se rozhoduje, než jak vypadá. Do budoucna plánuji napsat romanci, která bude dost hluboce zaměřená na sociální fóbii. Na to se už neskutečně těším a chci, aby tam bylo opravdu dost hluboko popsané to, jak se vlastně takový člověk cítí, jaký je pro něj každodenní život a co všecko takového člověka vlastně trápí a co mu probíhá v hlavě. Na to se fakt už těším, ale než se na to vrhnu, musím dopsat už rozepsané příběhy.

16) Píšeš raději ich formou či er formou?

Pouze ich formou. Přijde mi to lepší na vžití do postavy, navíc mi to tak vyhovuje i kvůli tomu, že se dají lépe psát zápletky, protože popisuji to, co si myslí a co vidí hlavní postava a ta si samozřejmě může věci domýšlet špatně, nebo nemá dostatek informací a proto může dospívát k mylným závěrům, což čtenářovi né vždy dojde a pak ho zápletka může překvapit o to víc. Neříkám, že by se to tak nedalo napsat i v er formě, ale ich forma mi na to přijde vhodnější.

17) V popisku na wattpadu máš větu, že nikdy nevíme co se stane, věříš v nadpřirozeno nebo v náhody?

Ah, ta věta původně soužila jako nápověda k mému druhému příběhu, ve kterém je zápletka, která vlastně změní naprosto celý příběh od základů. Tohle je ale věc, která je v mých příbězích vcelku typická, kdy já zápletkami rozvracím vše, co čtenáři do té doby věděli a co brali jako fakt. Takže jsem to nakonec v popisku nechala jako varování. Ono se to na první pohled nezdá, ale spousta ze scén i v tom fantasy příběhu je inspirovaná reálnými situacemi. Ať už vlastními, nebo ne a spousta z nich se týká náhod. Takže o náhodě ani není potřeba pochybovat. Teď trochu spoiler alert: Třeba v Démonovu drakovi jsem napsala část příběhu, kde chytne hlavní hrdince byt, kvůli sousedům pod ní, co usnou s cigaretou v puse a chytne byt jim a od nich se to rozšíří i o patro výš. Asi dva měsíce na to, co jsem tohle napsala, se úplně to samé stalo jen o budovu dál od mého bytu, který mám v česku. Jestli tohle není náhoda, tak se začínám bát. Zase ale na druhou stranu se mi už staly i situace, který jsem si nikdy nedokázala vysvětlit. K tomu mám taky zajímavý příběh. Bylo to v době, kdy jsem ještě dojížděla na střední do vedlejšího většího města a protože nás jezdilo hodně, tak jezdívaly dva autobusy. Vždy, naprosto vždy celé čtyři roky jsem jezdila tím prvním co přijel (druhý přijížděl o pár minut dýl). Tedy až na jeden dne, kdy jsem tak stála před prvním autobusem a nakonec jsem si řekla, že zrovna dneska pojedu tím druhým. Neměla jsem k tomu žádný důvod, ale jednoduše mi v tu chvíli přišlo lepší jet tím druhým. A jak jsme vyjeli o pár minut dýl po nějaké chvíli jsme dorazili k bouračce a hodně rychle zjistili, že se vysekal ten první autobus s autem a skončil převrácený ve škarpě vedle silnice. Samozřejmě hromada zraněných a dojíždělo asi 5 sanitek. Dodneška nechápu, co mě vedlo v ten den jet druhým autobusem. Takže já ti nevím. Asi úplně nedokážu přímo odpovědět jestli věřím spíš na náhodu nebo nadpřirozeno. Snad mi odpouštíš, že se tohle netýkalo úplně wattpadu.

18) Část popisku máš v angličtině, přemýšlela jsi psát někdy příběhy v angličtině nebo už je někde vydáváš?

Ano, své příběhy překládám i do angličtiny a vydávám. Tím, že žiju ve finsku, tak jsem zvyklá se bavit pouze anglicky (přítel taky není čech), takže mě to tak nějak baví i překládat. Kolikrát i ty příběhy vymýšlím v angličtině. Nicméně pro čechy bych svou anglickou verzi nedoporučovala, protože tam nemám ani zdaleka takovou slovní zásobu a i přes to, že mám skvělou korektorku, tak jsem si jistá, že je to stejně plné chyb.

19) Zaujalo mě tvé jméno na wattpadu, jak tvá přezdívka vznikla?

Kdysi dávno jsem používala přezdívku Dino. Bylo to díky tomu, že jsem zbožňovala dinosaury a tak mi tak spolužačky na základce začaly říkat. Jenže když konečně přišla doba internetu a já začala používat tenhle nick i online, ve hrách mě vždy ostatní považovali za chlapce a mě to v té době celkem vytáčelo. Takže jsem se rozhodla to změnit, zahodit svůj starý nick a vybrat si jiný, tentokrát ženský. V té době jsem akorát četla pána prstenů a tak mě nenapadlo nic jiného, než nalistovat poslední stránky, kde byl seznam všech jmen a tam jsem si vybrala svou novou přezdívku. Vzhledem k tomu, že začíná na A, tak jsem se v tom seznamu ani nedostala moc daleko. Spousta lidí si myslí, že to je kvůli tomu, že bych se ztotožnovala s tou postavou, ale opravdu to není nic jiného, než jen náhodný výběr jména a nemá ani znázorňovat nic jiného. A menší zvrat. Velmi rychle jsem zjistila, že si lidé myslí, že Arwen je klučičí jméno. Takže mi to vlastně vůbec nepomohlo. Ale přezdívku už jsem si zachovala. Používám ji teď už víc jak 15 let.

20) U jedné tvé knihy máš v závorce napsáno, že je i audiokniha? Kde máš audioknihu publikovanou?

Po částech ji pomalu vydávám na youtube a vždy pak přihazuji odkaz i přímo k jednotlivým kapitolám. Rozhodla jsem se, že to nebudu předčítat celé najednou, ale rozdělím to na kapitoly přesně podle kapitol, jak jsou na wattpadu. Takže když čtenář otevře kapitolu, může si vybrat si ji buď sám přečíst, nebo si jen pustit přiložené video a kapitolu si poslechnout. Ty audiodíly tam mají i mnou sestřihanou hudbu a sound effecty a i nad kapitolou, co třeba má jen 6 minut, tak reálně při editu a tak strávím dva celé dny. Takže je pro mě lepší to vydávat takhle po částech, než se s tím mořit třeba rok a vydat to jako celek. Obávám se, že tak bych i po nějaké chvíli ztratila trpělivost.

21) Předčítáš si to sama?

Taky se to občas na mě dost podepisuje a kolikrát mám nechuť se k tomu editu vracet, ale zatím to nějak zvládám. Zprvu jsem si to celé předčítala sama, ale pak jsem dokopala kámoše, aby mi daboval hlavní mužskou postavu. To proto, že jsem nesehnala žádný dobrý voice changer, který by mi hlas dostatečně měnil na mužský. Ale jinak všecko ostatní dělám sama.

22) Jak tě napadlo z tvé knihy udělat i audioknihu?

Voice actingu se už nějakou dobu věnuji. Dřív jsem předčítala novinky pro jeden herní pořad, který už bohužel neexistuje a nedávno zase pro jiný. Tyhle věci mě vždy bavily a tak jsem přemýšlela, co dalšího bych mohla zneužít svým strašlivým hlasem. Takže jsem se vrhla na menší přípravu a jak už víme, tak to schytal můj vlastní příběh... a pár dalších věcí týkajících se her.

23) Čteš kromě psaní? Jaké žánry nejraději vyhledáváš?

Zbožňuji čtení! Z nějakého důvodu mám na wattpadu nejradši romance. Přitom u fyzických knih dávám přednost spíše fantasy. Ani nevím, proč to tak mám. Ale jako člověk, kterému nevadí ohrané témata, klišé a další takové typické věci, které lidi často odrazují, tak nikdy nemám o příběhy nouzi. Úplně nejradši pak mám romance, kde bývá mužská postava daleko dominantnější a vyhýbám se příběhům, kde je hlavní postava příliš ubrečená nebo slabá. A pak nesnesu smutné konce. Dokonce tak moc, že jsem schopná si nejdřív přečíst závěrečnou kapitolu, abych zjistila jak příběh končí, předtím než se vrhnu na jeho čtení. A pak vždy nepohrdnu horory. To je žánr, kterého mi přijde, že je na wattpadu naprostý nedostatek.

24) Čteš raději tištěné knihy nebo příběhy na wattpadu? Proč máš daný způsob radši?

Obojí mám ráda. Je skvělý pocit si lehnout s knížkou v ruce a číst si pěkně při lampičce před spánkem. Na wattpadu je zase fajn si číst i práce začínajících autorů a kolikrát nacházet zajímavé nápady, které by se knižně nevydávaly a ještě k tomu zdarma ve většině případů.

25) Začala jsi tvůj příběh Den, kdy jsem ztratila svobodu psát hned po první myšlence námětu nebo jsi si to nejdřív promýšlela, jak bude děj vypadat a až potom začala psát?

Moc jsem to nepromýšlela. Já na psaní dostala takovou chuť, že jsem se na to doslova okamžitě vrhla a nechala děj se vyvíjet sám od sebe. Tohle bych už upřímně znovu neudělala, ale v té době mi ten příběh tímhle posloužil jako takové vybití si toho prvního nadšení, za což jsem nakonec ráda. Díky tomu jsem se trochu zklidnila a do druhého příběhu už jsem si mohla vše pořádně promyslet. Přijde mi pro příběh daleko lepší mít promyšlený alespoň základ. Ale i tak to byla zajímavá zkušenost.

26) Co bys vzkázala svým čtenářům a začínajícím autorům?

Svým čtenářům bych ráda vzkázala, ať se nedrží zpátky s kritikou. Stojí přede mnou ještě dlouhá cesta ke zlepšení a kritika je něco, co mi ji může velmi usnadnit. A stejně tak není potřeba váhat i při jiných komentářích či zprávách, protože jsem vždy velmi otevřená jakékoliv diskuzi.

Začínajícím autorům držím palce a pokud vás psaní baví, tak se hlavně nevzdávejte. Nic není hned a vše stojí nějakou tu námahu. Nežeňte se za hvězdičkami a piště, co vás baví. Zkušenosti nakonec jsou to nejdůležitější a ty získáte jak z povedených děl, tak i těch méně povedených.

Ahoj :) snad se vám další rozhovor líbil :)

Mám nápad a chtěla bych časem vydat knižně pár rozhovorů, byl by o to zájem a koupil by někdo knihu rozhovorů? Moc vám děkuji za vyjádření do komentů nebo do zpráv.

Každý pátek před rozhovorem vychází ukázka z rozhovorů na instagramovém účtu, který jsem si založila sama a jmenuje se s_knizkou_na_kavicku a budu ráda za follow.

Mějte se hezky a přeji dobré vkročení do nového školního roku a úspěšný nový měsíc.

S pozdravem Patty :)