Díla, která autorka napsala

Tak trochu jiná pohádka

Výkřiky do ticha

Kdo, že tu má vykojený mozek???

Osudová práce

Osudový muž

Rozhovor

1) Na začátek se nám prosím představ. (jaká jsi nebo jaké jsou tvoje koníčky kromě psaní)

V prvé řadě jsem matka. Mamina na plný úvazek. A od toho se také odvíjejí i mé koníčky... Na které není zrovna moc čas.

Proto přišlo psaní, to se dá dělat i po nocích. Jinak chodím ráda do přírody... Někam kde nejezdí auta a nechodí moc lidí. Jen já a mé dvě ratolesti. Ráda se kouknu na dobrý film, ale jsem dost vybíravá. Ráda si přečtu dobrou knížku, i v tom si dost vybírám. Co se týče mého chování tak jsem puntičkářsky cholerik. Takový vlk samotář, co by své skutečné přátele spočítal na dvou rukách. Ale zase jsou to lidé, za které bych zvládla obě ty ruce strčit do ohně. Jsem člověk, co ho lidi buďto milují nebo nesnáší... Mám specifický humor, který ne každému sedne. Nerada se bavím s hloupými lidmi takovými těmi jednoduchými, a díky tomu působím arogantně a namyšleně, zároveň mám ksicht, co i když moc chci tak úsměv spíš vypadá jako svalová křeč a vlídný pohled jako výhrůžka smrti... A přitom jsem v hloubi duše dobrák a romantik.

2) Jaké máš oblíbence v oblasti filmů?

Řekla bych že jsem si postupně prošla asi vším, co se dá. Miluji Marvelovky i Dccka. Neminul mě ani Harry Potter a dokonce ani Stmívání, jediné co vyloženě nemusím jsou české filmy, z nějakého důvodu se mi nezamlouvají. Ani české komedie i když jsem jich viděla dost a ani kriminálky. Postupně se mi s věkem mění styl, (to zní jako kdybych byla nad hrobem) ale co miluji už odmalička jsou kreslené pohádky. A i v mých knížkách to jde asi i znát. Sem tam se o nich zmíním. Mám ráda, když dobro vítězí nad zlem a v pohádkách to tak většinou bývá. Kráska a zvíře můžu vidět denně a nikdy se neokouká... Kupodivu na to že jsem srdcem i duší romantik tak klasické srdceryvné romanťárny nemusím a co se týče komedií, tak jen některé jsem schopná dokoukat. Jakmile je film postavený na mnou špatně vnímaném humoru, tak ho nedávám. Horory mě vlastně úplně minuly... Viděla jsem jich jen pár, a ještě teď se bojím té mrchy ze studny co vylézá z televize - (Kruh).

3) Jaké máš největší oblíbence mezi knihami? Jsou mezi nimi pohádky?

Přiznám se, že pohádky v knižní podobě sama pro sebe nečtu. Jen synovi a u toho si je často sama měním, někdy jsou až moc morbidní i na to že jsou to pohádky. V knížkách spíš sahám po romantických fantasy, ke kterým si pak přimyslím lechtivé scény, které jsou v nich příliš osekané. Celkově mám rada fantasy pro dospělé, asi proto že to jsou příběhy, co sama vymyslet neumím. Mám ráda spisovatelku Laru Adrian u té jsem si ani tolik nemusela vymyslet, ta píše lechtivé scény podobné jako já. Spíš bych měla říct, že já se je snažím psát podobné jako ona. A pak mám ráda knihy, co vedou k zamyšlení, u kterých si při čtení říkám není to nakonec úplně jinak, než si myslím? Naposledy jsem z těchto knih četla Nespavost od J. R. Johanssonove. Patřím k lidem, co nečtou jednu knihu dvakrát to už se mi z nich vytrácí kouzlo.

4) Čteš raději na wattpadu nebo tištěné papírové knížky?

Já jsem na wattpadu velmi krátce a přiznám se, že z toho mála, co jsem přečetla mi spíš staly vlasy na hlavě, než abych si čtení užila. Nevím proč mi wp nabízel takové knihy i když to bych ani jako knihy nenazývala. Lidé napíšou něco, co by v pravé knize udělalo tak dvě kapitoly a už směle prohlašuji... Mám knihu.

Takže rozhodně ty tištěné... Ale abych to tu celé nehanila na wp se mi líbí poezie, v té jsem skutečně našla velmi krásné kousky a co se týče fanfikci, některé jsou naprosto boží... Netušila jsem, že někdo může vymyslet tolik alternativ pro Harryho Pottera tolik romantických zápletek. Ještě před pár měsíci jsem netušila že je tolik lidí, co z Harryho chtějí gaye, vtipné je že i mě to tehdy napadlo. Ale co se týče románu a romanci na wp tak to jsem byla a stále jsem trošičku v šoku. Z toho, co jsem přečetla mi přišlo, že tu lidé mají o romantice a sexu dost zkreslené představy... Někdy až příšerně děsivé představy... Poté co jsem četla něco jako vrazil do mě celou ruku a já byla hned hotová jsem si řekla že už se budu tento žánrům vyhýbat a číst raději tu poezii.

5) Jak vypadá chování cholerického puntičkáře? Stává se ti to u psaní a jsi zastáncem toho, že pokud nejsi stoprocentně spokojená s kapitolou nevydáváš jí?

Já na wp vydávám to co už mám dlouhou dobu napsané, ve své sbírce mám ještě tři celé dlouuuhé knihy takže každý den přidávám kapitolku a s tím budu pokračovat dokud to někdo bude číst, a zároveň každý večer píšu další příběhy a v tom už se mě chování často projevuje tím, té když nejsem spokojená tak v tom lepším případě všechno smažu a začnu znovu a pak si nadáváme že ta první verze byla lepší... Nebo v tom horším třísknu do skleničky nebo do stolu a nebo do noťasu chudák ten můj starý přístroj z toho kolikrát pár dní poblikává a taky dost často nadávám, což je blbý když mi v místnosti spí miminko, většinou také hledám chyby tam, kde vlastně ani nejsou a přesto nějakou najdu tu opravím, abych se k ní v zápětí s naštvaným vrátila a změnila ji zpátky a to už ji dost často nemůžu najít takže většinou přichází další rána nebo mazání... Začarovaný kruh.

6) Kdy jsi napsala svůj první příběh? Píšeš od mala?

To vůbec. Já začala psát teprve před dvěma lety až v době kdy jsem byla na rodičovské dovolené a už mi z toho začalo hrabat. Asi jsem potřebovala trošku útěk od maminkovských povinnosti a trošku upustit páru. A při psaní se můžu stát kým chci a být kde chci a s kým chci, dělat co chci, což je super, když jste mamina na plný úvazek a nikam vlastně pořádně nemůžete.

7) Co je tvojí inspirací pro psaní?

Tak nad tím taky často přemýšlím, jak jsem na některé věci sakra přišla. Řekněme, že ke mě nápady chodí v noci, člověk by chtěl spát a přitom mu ještě hodiny v hlavě hýří myšlenky pocity rozhovory. Usínám a vidím to co další den musím napsat a nedej bože, když to neudělám to se mi to v hlavě kumuluje a pak se to překrývá a řve jeden přes druhého. To se mi pak stane že mám rozepsaný jeden příběh, ale hlava už je úplně u jiného, jenže ten první musím dopsat, takže mám skluz sama v sobě. Přidej si k tomu moje puntičkářství a cholerismus a vyjde ti že takové stavy zrovna nedopadají dobře.

8) Jak ses dostala k psaní?

Za to může moje sestřička ona je o 12let mladší a byla to tehdy ona, kdo mi řekl abych zkusila to, co jsem lidem vyprávěla, hodit do počítače. Všechno totiž začalo tím, že jsem si vymyslela jiné konce filmu a postupně se dostala až k příběhům jako takovým. Tak jsem si jeden večer sedla a napsala jsem svou první kapitolu. Za pár měsíců jsem měla několik knih a jediný, kdo je četl byla moje kamarádka Kačka, sestra ode mě chudák musela při každém rozhovoru poslouchat, jak se mé příběhy vyvíjí a jak jsem zničena, že mi nakladatelství neodpovídají a ti co odpovídají tak mě nechtějí. A přitom já vše psala s tím, že chci aby to někdo četl nešlo mi o zisk, ale spíš o to abych ukázala lidem co se mi honí hlavou a tak mi ukázala wp o kterém jsem do té doby neměla nejmenší tušení.

9) Máme tu Valentýn, psala jsi, že jsi romantička, máš nějaké plány? Jaký máš na Valentýn názor? Máš nějakou nejoblíbenější knížku – romanci?

Dřív bychom měli s manželem spoustu plánů. Dřív to byly obrovské dárky - kino, drahé večeře, svíčky, společná vana, vzájemná masáž a podobně. Nebo jsme ho trávili na wellness v nějakém hotelu. Teď už jsme trošku indisponovaní to jedno starší zvířátko by sice mohlo k babičce, ale to druhé má jen pár měsíců, to je moje malá pijavička, takže plány budou asi jen film, nějaká večeře v domácích podmínkách a pak asi vytuhneme na gauči, jinak se přiznám že americký svátky zrovna nemusím, ale Valentýn byl vždycky výjimka. A klasické romantické knížky kupodivu moc nemusím, ale řekněme že si najdu ty hezké části i v jiných odvětvích. Milovala jsem stmívání všechny ty knihy byly super, filmy už tak ne ale z těch knih jsem byla před lety úplně hotová, mé myšlenky, co by kdyby, jely tehdy na plné obrátky. A pak mi také hodně uvízla v hlavě knížka Zůstaň se mnou, je to i film, ale ta kniha je naprosto úžasná. Asi to není klasická romance, ale je nebušená pocitama, ta se mi moc líbila.

10) Jaký styl ráda čteš a píšeš? (ich nebo er) Proč?

Všechno píšu v ich formě, jinak to vlastně ani neumím, psát jako pozorovatel mi vůbec nejde vždycky pak sklouznu ke slovům jako já a moje. Navíc se vyžívám v popisování pocitů a emocí, a to by v er formě nešlo tak snadno. A to samé i u čtení. I když těch knih v této formě moc není ale rozhodně je mám raději.

11) Měla jsi někdy writer block a jak jsi proti němu bojovala? (psací blok)

Vlastně ani ne tak úplně blok... Spíš naopak, mě se stává, že těch nápadů mám najednou moc a jedná se o několik různých příběhů, a tak někdy přestanu psát to, co mám rozepsané a začnu jiný příběh v tom se pak ztratím, nebo to nedokážu popsat tak, jak jsem měla v úmyslu, tak se zas vrátím k tomu prvnímu a tam pak zas tápu a musím si všechno znovu přečíst. Nebo se mi často stává že mám rozepsány začátek, ale v hlavě už je finální scéna a tu musím napsat a pak neustále skáču v ději a vracím se postupně k různým situacím na které jsem už třeba zapomněla že jsou napsané... Pak se člověk diví že z jednodílové knihy má najednou 800 knižních stran.

12) Poznala si někdy někoho díky wattpadu a chtěla by ses s ním potkat osobně?

Ale jo sice jsem tam jen chviličku, ale pár lidí by se určitě našlo. Zvlášť když ta slečna přečetla celou mou Osudovou práci... Takových lidí se moc nenašlo, aby to dočetli celé a ona naopak ještě psala, abych dala ten den další kapitolku... Což bylo úžasné. A promluvit si s ní o psaní bylo také fajn, mě knihy jsou vždy dost osobní, a tak jsme také sklouzly k osobním tématům. Takže i na wp se dají najít kámošky.

13) Chodí ti zpětná vazba na tvojí tvorbu?

Zbožňuju, když mi na to, co píšu někdo něco odpoví... Není to časté, ale pár lidí to už udělalo a vždycky mě to nabije úžasnou energii, zatím to byly jen kladné názory, ale určitě bych zvládla i ty záporné, rozhodně v tom co píšu můžou být i gramatické chyby nebo třeba chybějící čárky a na ty bych kolikrát upozornění uvítala a to samé co se týče obsahu... Rozebírat své postavy a slyšet na ně názor jiného člověka je úžasný zážitek, do knížek každý dá kousek sebe a když ten kousek dopluje až ke čtenářovi i kdyby jen k jednomu tak to spisovatele potěší... Proto to přeci děláme.

14) Jak přijímáš kritiku?

Záleží na tom, od koho a jestli je opodstatněná. Nemám ráda štourali, co v životě přečetli maximálně smsku a těch mám kolem sebe bohužel až moc, a takový člověk když mi něco vytkne nebo třeba přijde s tím jestli se nestydím jako máma od dětí psát takové věci, tak to snáším vážně špatně... To víš jsem cholerik a asi až moc přímý člověk... Pokud s tím přijde někdo o kom si i já myslím, že věci rozumí, tak jsem otevřená a ráda si nechám poradit.

15) Vědí lidé z tvého okolí o tom, že se věnuješ psaní knih? (rodina, kamarádi)

Vědí a o to horší je, že místo, aby mě třeba podpořili anebo chtěli něco přečíst tak se naopak tváří, že dělám něco hrozného a že se to přeci nesluší... A když si náhodou něco přečtou tak si z toho odnesou jen ty lechtivé scény... Přitom první taková je až v polovině knihy... Ovšem je dost do detailu, když už to píšu tak pořádně.

16) Jak reagovali, když se dozvěděli, že píšeš?

Čekala bych větší odezvu něco jako a "o čem a jak tě to napadlo, můžu si to přečíst" ... Místo toho se zeptali a co z toho máš? Kolik za to dostaneš? Bohužel v mé rodině a blízkých přátel se většinou vše přepíná na peníze... Nikdo nechápe že bych z toho mohla mít vlastní požitek, že psaní je něco neskutečného, že v tom člověk může najít úžasné věci, že člověka osvobodí a uspokojí zároveň... Vlastně by se dalo říct že pro mě nejbližší je psaní něco co nejsou schopni pochopit a ani vlastně nemůžou.

17) Jsou některé příběhy, které tě na wattpadu zaujaly a doporučila bys je ostatním? Klidně je tu napiš.

Moc jsem jich nečetla a když ano tak jsem se docela lekla... Ale líbí se mi A vy jste? To jsem přečetla jedním dechem a dlouze jsem si pak s autorkou psala to mělo hlavu i patu, bylo to moc pěkné čtení... Pak mám ráda básničky, ty beru různě asi neumím poznat, jestli je báseň dobrá nebo ne, ale vím, jestli se mi líbí. Četla jsem i spoustu fanfikcí na Harryho Pottera a těžko říct, jestli se mi to tak úplně líbilo spíš jsem četla s otevřenou pusou a nestačila se divit. Bohužel dost často se nechám odradit už od začátku i přesto že by se mohlo jednat o dobré čtení... Osobně nesnáším selfíčka před textem říkám si že pokud autor/ka nemá dost fantazii na to se mi slovně popsat tak to číst raději ani nechci a dost mi vadí, když mi do očí bijí věci jako neznalost základních pravidel (jedna tečka a tři tečky... Víc nesnáším, když jich na mě vykoukne deset.......jak to pak vypadá) ale zkouším číst slovenské texty a sama u nich zjišťuji že dost často nerozumím.

18) Jak ses dostala na wattpad? Bylo to díky někomu?

Jojo wp mi ukázala sestra já o něm do té doby vůbec nevěděla a pak jsem si četla příběh od kamarádky co tu už dlouho publikuje tak jsem to zkusila taky... Ještě teď někdy tápu a vlastně jsem každý den víc v šoku z toho, co tu lidé všechno vytvářejí třeba soutěže... Sice jsem zatím našla jen ty uzavřené, ale ten nápad je super. První, co jsem četla bylo vlastně honey Kiss a to je fanfikce na kapelu Queen navíc gay fikce... Úžasné se to četlo bylo to něco úplně jiného než jsem doposud znala.

19) Máš nějaké vzory? Ať už na wattpadu nebo v reálu?

Nad tím jsem asi ani nepřemýšlela a tím že píšu takové nezařaditelné věci, tak asi úplně ne.

20) Za jaké situace tě napadlo začít psát příběh Osudová práce?

To vzniklo ve spánku... Zdálo se mi o velmi lechtivé scéně v autě a v tom snu jako bych sledovala film (a to takové sny běžně zrovna nemívám, natož abych si ho celý pamatovala úplně se vším s veškerýma pocitama a myšlenkama) po probuzení jsem si k tomu spojila pár věcí, co jsem zažila já a v hlavě se mi pak vytvořil celý příběh. Ten mi tam hlodal asi měsíc, já tehdy ještě dopisovala jiný příběh, ale myšlenkami už jsem byla v osudové práci každou noc mi pak v hlavě běhaly rozhovory a situace a pak to jednoduše muselo všechno ven.

21) Použila si v něm inspiraci z osob tvého okolí nebo tam vystupují postavy čistě smyšlené?

Je to tak nějak půl na půl spousta toho jsem já a mé zážitky, Nikova vizáž je tak trošku nechtěně okopčena od skutečné osoby z mých pubertálních let, ale žádná postava není čistě skutečná všechno je to taková směs, Viki je třeba velmi podobná mě kamarádce ze střední, a to samé postava Zuzany... Až když jsem to dopsala jsem si těchto věcí všimla nebylo to zamýšlené... Přišlo to samo.

22) Píšeš si k příběhům osnovy nebo píšeš rovnou z hlavy bez přípravy? Popřípadě, jak dlouho se osnov držíš?

Nepíšu osnovy toho bych se nebyla schopna držet, spíš si píšu rozhovory a situace co mě většinou napadají v těch nejhorších možných chvílích... Znáš to vaříš, nebo sedíš na záchodě v horším případě kojíš a hlavou ti najednou blikne něco co ti v tu chvíli přijde úplně skvěle, a tak běžím pro tužku a papír a škrábu co mě v rychlosti napadne nebo si posílám hlasové vzkazy a pak večer luštím, co že jsem to měla v hlavě... Ale osnovy jako takové určitě ne většinou když už jdu psát tak mám v hlavě prostě příběh a postupně ho zpracovávám ale píšu si bodové co už jsem napsala protože se snažím příběh postupně provázat a tak se kolikrát třeba ve 30kapitole zmíním o tom co bylo ve 3 a tak abych to nehledala moc dlouho. Takže si píšu body jako 4. Kapitola první pusa, společná koupel, probodané pneumatiky, význam se v tom jen já.

23) Když se ohlédneme zpět, jaká část/kapitola se ti nejvíce líbí, bavila tě psát a jsi s ní stoprocentně spokojená?

Tak to vím úplně přesně je to 33. kapitola a vznikla vlastně úplně náhodou. Já ten den měla trošku splín a pouštěla jsem si kapelu Nickelback a písníčku Savin me... Miluji ji. no a večer jsem se k ní vrátila a nechala ji zpívat svého sexy hrdinu... Chlap, co zpívá rockovou baladu... No pro ně totální slast to se psalo upne samo, jak to ze mně vylezlo ani nevím, jak naprosto neplánovaně asi to byla nejrychleji napsaná kapitolka.

24) Co bys vzkázala svým čtenářům a začínajícím autorům?

No tak svým čtenářům bych chtěla rozhodně moc poděkovat, každý, kdo se rozhodne něco ode mě číst se díky tomu se na chvíli stane součástí mě a mého světa a toho si nesmírně vážím ať už přečtou mou dlouhou srdcovku nebo jen ty kraťoučké povídky je to vlastně jedno...

A začínajícím autorům vždyť i já jsem na wp začínající autor, ale pro podobné jako já... Pokračujte, pokud při psaní cítíte úžasný pocit, pokud se pro vás stane drogou, pokud už odpočítáváte minuty, kdy si konečně sednete k noťasu a začněte psát, pokud od psaní odcházíte s tím úžasným pocitem štěstí a spokojenosti... Tak s ním pokračujte... I kdybyste (jako někdy já) psali jen pro jednoho čtenáře, který ale úpěnlivě čeká na další vaši kapitolu tak pište... I pro toho jediného člověka to má smysl, a i kdyby nebyl ani ten... Pište pro sebe... Čtenáři si vás (alespoň doufám) nějakým způsobem najdou a pokud ne tak aspoň za ten pocit, který to zanechá ve vás to stojí... Ne každé dílo je objeveno hned a někdy i ti nejlepší autoři si na uznaní okolí museli jednoduše počkat a někdy se stane že nepřijde vůbec, ale vy tu přesto zanecháte kus sebe.

S pozdravem Patty :)