Autoři, označení v rozhovoru

womiska

ArtieWiles

StephPeony

femmefragile

Díla, která autorka napsala

OMEGAVERSE - Co to je?

Jak si James nabrknul Lily - JILY - DOKONČENO

Chci, abys mě utěšil - TERRY - DOKONČENO

Zatracený bulváry! JOHNLOCK - DOKONČENO

Poprask na Godrikově dole - DRARRY, CHEGULUS - WIP

Vaříme s Dracem Malfoyem - DRARRY

Sbohem navždy, má Mary Sue - Severus/Mary - PARODIE

Acta non verba - SNACK

Status Quo - DRARRY, OMEGAVERSE - WIP

JOHNLOCK KRAŤASY

Poslední zázrak - JOHNLOCK - DOKONČENO

Bad to me - JOHNLOCK - DOKONČENO

Vůle boží - HARRYMORT - TOMARRY - DOKONČENO

A tak bůh stvořil Malfoye - HARRYLU - DOKONČENO

Smích léčí aneb případ vražedného korzetu - JOHNLOCK - DOKONČENO

Stačí jen pochopit proč - HARRY POTTER - DOKONČENO

Prohry - DRARRY - DOKONČENO

Dopis Santovi - DRARRY - DOKONČENO

Polibek - JOHNLOCK - DOKONČENO

Kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou - DOKONČENO

Takhle se u nás hraje hokej - DRARRY - DOKONČENO

Sexuální praktiky pozemšťanů - JOHNLOCK - DOKONČENO

Pavoučí síť - JOHNLOCK

Masky, které nosíme - OLIVARRY - DOKONČENO

GRAFIKA ke stažení

GRAFIKA na objednávku

Potterable - DRABBLE (HARRY POTTER, GEN i SLASH)

Pretty woman - DRARRY, SNUPIN, CHIRIUS - DOKONČENO

Spravedlivá válka - SNARRY - DOKONČENO

Acta est fabula - DRARRY - DOKONČENO

Chyby zítřka - HARRYLU - DOKONČENO

Návrat do minulosti - HARRY POTTER

Pozlátka (gay novela)

Pravdivé lži - HARRYLU

GRAFIKA (premades)

Rozhovor

1) Na začátek se nám prosím představ. (jaká jsi nebo jaké jsou tvoje koníčky kromě psaní)

Kromě toho, že jsem vášnivý autor, tak jsem grafik. Mám to štěstí, že jsem ze svého koníčku před dlouhými lety udělala i zaměstnání, takže když píšu grafik, myslím tím i profesí, nejen co se týče volně dostupné grafiky. Protože pochopitelně tvořím i obálky na wattpad. A je to pro mě vlastně větší koníček, než můžu říct o pracovních zakázkách, protože grafika tvořená na wattpad je víc kreativní a bez omezení. Nesvázaná pravidly a špatným vkusem klientů. Pochopitelně jsem taky vášnivý čtenář. Tištěných knih i fanfikcí a tvorby na internetu. Ačkoliv na internetu čtu česky už zcela výjimečně, upřednostňuju angličtinu. A rozhodně jsem pako a blázen, a na wattpadu jsem se ocitla vlastně omylem.

2) Jak ses dostala ke grafice?

Když jsem začala v roce 2002 vydávat fanfikce na Harryho Pottera, zatoužila jsem po tom, aby moje kapitoly a fanfikce měly ilustrační obrázky. Upravovala jsem si autorské postavy podle vlastních představ a pokoušela se o fotomontáže. Myší jsem se snažila kreslit obrázky. Všechno ještě v Gimpu a obyčejném kreslení. Rok a půl na to jsem poprvé začala pracovat s photoshopem a když jsem si v roce 2005 založila blog na blog.cz a zároveň doménu, chtěla jsem si je zvelebit a upravit design. Takže jsem se začala zajímat o web design, kódování i samotné programování a redakční systémy. Ten samý rok jsem založila grafický tým na freeware doméně od webzdarma.cz a začala uživatelům dávat ke stažení layouty, utility do grafických programů a grafiku, kterou jsem vyrobila spolu s dalšími kamarády. Nakonec nás bylo asi deset členů, web jsem dvakrát přesouvala na větší a vlastní domény, protože jsme šíleně expandovali a rozrůstali nabídku. Byli jsme aktivní až někdy do roku 2014 (a pak krátce mezi roky 2018 až 2020). Měli jsme největší český freeware web s grafikou u nás, pokud vyhledávače, recenze a počítadla nelhaly. Díky tomu jsem se dostala i profesně k webdesignu a tvorbě drobné grafiky (loga, letáky, ilustrace aj.) a ocitla se u projektů, které mi braly dech. A jako první mi pracovní příležitost poskytla v roce 2007 firma banan.cz, kde jsem mimo jiné tvořila grafické šablony pro blogový systém (blogger.com) a externě pro pise.cz a bloguj.cz. V té době jsem měla to štěstí, že moje grafické nápady byly inovativní a strašně rychle se posouvaly technologie a proměňovala se poptávka, a moje práce se všem líbily natolik, že jsem skoro nestíhala. Pořád se mi dneska nechce věřit, že se z obyčejného koníčku dokázal člověk vypracovat tak daleko. Když se na to kouknu dnes, tak jsem vlastně neměla skoro žádnou konkurenci. Dneska by to tak snadno nešlo.

3) Jak dlouho se grafice věnuješ?

Amatérsky v podstatě od roku 2003. Profesně někdy od roku 2005, pokud to počítám od momentu, kdy jsem vytvářela svoje úplně první zakázky na webdesign, které jsem tehdy dělala ještě na vlastní triko nebo přes známosti či ve spolupráci s někým dalším. Grafika se léty proměňuje. Mění se styly, vkus, technologie, klientela. Pořád se to posouvá a to učení a získávání nových zkušeností nikdy nekončí. Takže je pořád prostor pro růst.

4) Jaké žánry knih čteš nejraději?

Já jsem takový typický nerd, co odjakživa ujíždí na komiksácích, sci-fi a fantasy. Jak u fanfikcí, tak u originálních knih.

5) Čteš raději tištěné papírové knihy nebo amatérskou tvorbu na wattpadu?

Já na wattpadu nečtu vůbec. Pokud čtu fanfikční tvorbu, jak jsem psala, čtu výhradně v angličtině a chodím číst na archiveofourown.com. Výjimečně čtu české autory a taky hlavně na AO3. Za ty dva roky, co jsem na wattpadu, jsem na něm četla asi tři díla a to jen proto, že nebyla zveřejněná jinde (až posléze). A čtu ráda obojí, ale v poslední době mi vyhovuje číst před spaním a na mobilu je to pohodlnější, protože si nemusím svítit, pak jen mobil odložím a je. Papírové knihy mě bavily nejvíc číst v MHD, ani nevím proč přesně hlavně tam. Popravdě klasickou knihu jsem otevřela naposledy asi před rokem, v poslední době čtu pořád samé fanfikce.

6) Jak ses dostala na wattpad? Narazila jsi na něj náhodně nebo díky někomu?

Na jednom srazu v Brně jsem kamarádkám přislíbila, že nám udělám nový web na povídky. V roce 2019 jsem se teda rozhodla, že vytvořím fanfikční archív poté, co zanikl fanfiction.potterharry.net, což byl největší a nejdéle působící český archív na českou tvorbu (nejen na fandom Harry Potter). Chtěla jsem si udělat průzkum československých vod, jinými slovy jsem procházela různé dostupné archívy a weby, kam autoři přidávají svoji tvorbu, abych si udělala obrázek o fandomech a o tom, jak to v té době vlastně u autorů chodí. Google mi tehdy vyplivl wattpad, o kterém jsem do té doby vůbec neslyšela, což mě dost překvapilo vzhledem k tomu, že se ve ff a autorském světě pohybuju už dvacet let. Šla jsem se tam podívat, dokonce jsem zjistila, že jsem se tam asi nějakým omylem musela dřív přihlásit přes facebook, protože mi datum přihlášení wattpad ukazoval jako rok 2017. Ale vážně jsem si ten prostor vůbec nepamatovala. Zkusmo jsem tam vložila pár svých starých děl a čekalo mě nemilé překvapení v nahlašování tvorby ze strany jednoho homofobního člena FB skupiny. Vlastně nešlo ani o nic explicitního a závadného, ale wattpad má bohužel tu vlastnost, že maže na základě nahlášení automaticky díla a nedá autorovi ani prostor se vůči tomu vyhranit. Tehdy jsem si řekla, že to nemám zapotřebí a odešla jsem. Byla jsem tam možná týden, takže jsem ani neměla žádné sledovatele. Vrátila jsem se trvale v roce 2020. Spíš proto, že mě k tomu dohnala potřeba a vztek. První důvod byl, že komunita kolem fanfikcí se shlukovala hlavně tam a pár lidí mě žádalo, abych vydala znovu nějakou svoji starou tvorbu, která už nebyla online. Tak jsem se rozhodla publikovat ji znovu tam. Druhý důvod byl, že jsem tam našla hromadu svých starých nakradených děl, které uživatelé označovali jako za své. Tak abych s tím něco udělala, rozhodla jsem se s tím něco dělat a zároveň tu kradenou tvorbu na wattpad vložit, aby bylo jasné, že nepatří nikomu jinému.

Abych byla upřímná, já wattpad úplně nemám ráda, je to prostor, který funguje úplně jinak, než jsem zvyklá a tamní komunita je... Jak bych to slušně řekla... Zkrátka je to jiná generace a má úplně jiné priority a bohužel pro mě se to neslučuje s mým morálním kodexem. Takže až na výjimky se k tomuto místu stavím trochu s despektem. Na druhou stranu mě tam zaujalo, jak tam funguje ta grafická stránka. Že tam působí hodně šikovných grafiků, kteří i dokonce nekradou cizí tvorbu a respektují autorské právo použitých materiálů, což mě mile překvapilo. A vlastně je to i důvod, proč zůstávám, protože ty autory ráda sleduju a podporuju a protože mě to vlastně i vzdělává v tom, co je zrovna in.

7) Máš nějaké vzory tady na wattpadu nebo v reálném životě? Dej příklad.

Já jsem nikdy nebyla typ člověka, který by k někomu vzhlížel, chtěl se mu podobat, nebo se snažil se přiblížit nějaké představě o ideálním autorovi/grafikovi. Dělám, co mě baví. Dělám to po svým, jak se chce zrovna mně. Neohlížím se na nějaké modly. Jsem ráda kreativní a originální. A snažím se podle toho jednat. Ale samozřejmě je pár lidí, které ráda sleduju a které jsem si oblíbila. Nicméně nemám všeobecně ráda porovnávání. Jako třeba – tahle autorka je lepší, tahle ani ne. Grafika této osoby je krásnější, než grafika tamté. Každý člověk je svůj originál. Píše a tvoří, jak mu kapacita, možnosti a schopnosti dovolí. Pokud někdo tvoří jiným stylem a upřednostňuje jiné postupy, je přece nesmysl to porovnávat s někým, kdo volí opačnou cestu. Nedá se to srovnat. Proto ani neuznávám vzývání nějakých vzorů a neočekávám automaticky ovace.

8) Co je tvojí inspirací? (např. osoby z tvého okolí, oblíbená místa, hudba)

Co se týče tvorby, tak čerpám hodně z osobních zážitků, zkušeností a zároveň dost často píšu na základě svých guilty pleasures. Často bývají témata, která bych si ráda prostě jen přečetla, ale když na ně na internetu nic nenajdu, nebo to úplně není podle mých představ, nezbývá mi, než si takový příběh napsat sama, protože ho prostě chci prožívat. Tím, že píšu hodně fanfikce (ale nejen), tak mě inspiruje pochopitelně i samotný fandom a jeho možnosti. Různé alternativní konce, co by kdyby, nebo prostě jen chuť vidět nějakou postavu ve vtipné situaci. Tím, že jsem toho napsala už stovky, tak v podstatě vařím dokola podobno polívku, jen pokaždé z jiného úhlu nebo v jiném světě. Klišé mi vůbec nejsou na obtíž. Ostatně pokaždé ho každý zpracuje jinak. Svýma očima. Hudba má na mě vliv hodně takový, že mě dostává do vhodných nálad. To se mi hodí třeba u grafiky, když otevřu photoshop a nemám úplně přesnou představu o tom, co chci vytvořit a prostě jen plácám podle nálady, až z toho něco vyleze. A pouštím si u toho často hudbu, která ve mně vzbuzuje různé emoce. A když se někdy zaposlouchám do textů, napadají mě u toho samozřejmě i náměty na příběhy. Ano, řekla bych, že ta hudba má určitě svůj dopad.

9) Máš puštěnou hudbu při psaní nebo potřebuješ klid? V jakém prostředí se ti píše nejlépe, potřebuješ být na nějakém místě nebo mít nějakou věc (není tím myšlený sešit ani notebook), bez které/ho bys nenapsala ani slovo?

Při psaní musím mít klid. Nedokážu vnímat dění kolem sebe, když píšu. Potřebuju klid a zvuky mě ruší. Jakékoliv. Vlastně cokoliv mě ruší. I nelibé vůně nebo rozjitřené emoce, které se mi zrovna nehodí v rámci žánru, který chci psát. Když chci psát, tak ideální konstelace je taková, že mám po ruce kafe nebo čaj, zapálím si vonnou svíčku, není mi vedro a je klid. Nejlépe se mi píše v noci v přítmí a tichu. A v momentech, kdy nemám hlavu plnou otravných myšlenek o tom, jak byl den na nic a co bych udělala a řekla jinak. A samozřejmě nejdůležitější ingrediencí je nálada. Bez chuti psát nejde nic.

10) Dostal tě emočně někdy nějaký tvůj příběh, když jsi ho psala? (rozesmál tak, že někdo přišel, jestli ti něco není nebo rozbrečel)

Ano. I tohle se mi stalo. Rozesmál i rozbrečel. Jak jsem psala, dávám do svých příběhů i vlastní zkušenosti a zážitky a někdy to zkrátka prožívám s postavami. Někdy jsou ty emoce tak silné a syrové, že je to jako prožívat celou situaci znovu. Pravdou ale je, že já jsem člověk, který má trochu problém vnímat emoce všeobecně, respektive mám na hodně situací kolikrát zvláštní pohled a často se mi v životě stává, že neumím správně reagovat na podněty nebo některé vypjaté situace. Například nesnáším překvapení, stresují mě. Lidé očekávají, že tomu druhému udělají radost, ale já jsem z nich hrozně frustrovaná. Neumím někomu do očí nalhat, že mi udělal radost, nebo že se mi něco líbí, když to není pravda. Moje reakce hned vykecá, že mi něco není příjemné. Nebo neumí jednoduše poděkovat, ale moje první reakce bývá strašně bezprostřední a často dost nevhodná. Až tak, že se nemálo lidí dotkne. A pak se cítím blbě, protože mi někdo chtěl udělat radost a já jsem ho zklamala. Prostě překvapení sucks. Já potřebuji být na věci dopředu připravená, abych věděla, čemu budu čelit. Na hodně lidí působím, že jsem odtažitá, chladná a nedokážu cítit. Je to spíš o tom, že nevím, co je a není správné. Pohybuju se na okraji Aspergerova spektra a psaní mi vlastně pomáhá se učit reagovat. Cítit, vnímat. Takže i brečet a smát se. Na internetu je snadné si promyslet odpověď a zvážit možné alternativy. Ale v reálném životě, i když se umím přetvářet a vypadat normálně, je pro mě těžší volit odpovědi tak, abych někoho neurazila nebo ho nějak citově neranila. Pro mě je jednodušší se snažit vžívat do mých postav, snažit se pociťovat, co ony. Takže se mi stává, že sama sebe rozesměju už samotnou představou o tom, co se tam bude dít, kdo bude co říkat. Nebo naopak rozbrečet, když nastane vypjatý moment naplněný trýzní.

11) Jaké byly tvé začátky na wattpadu? Pamatuješ si příběh, který jsi četla jako první?

Když jsem v roce 2019 poprvé vědomě vlezla na wattpad, vydržela jsem tam asi jen týden, během kterého jsem se ke čtení moc nehrnula. Kvůli nefér nahlašování a mazání děl bez upozornění mi vydrželo to spravedlivé rozhořčení nějaký rok a půl, než jsem wattpadu dala zase šanci. A mám pocit, že v tom 2019 mi někdo doporučil womisku (zejména proto, že píšeme podobná témata a fandomy) a že jsem četla jako první ji. Ale ruku do ohně bych za to nedala, vážně nevím. Na wattpadu jsem četla tolik děl, že bych je spočítala na prstech rukou. Ale byla mezi nimi díla od @womiska, @ArtieWiles a @StephPeony. Když mají autoři z WP účet na AO3, jdu si je jednoznačně přečíst tam. Na wattpadu mi vadí systém, jakým je řešený a nečte se mi tam dobře.

12) Jaký styl ráda čteš a píšeš? (forma ich, er)

Upřímně je mi jako autorovi nejpohodlnější er forma z pohledu jedné postavy nebo z pohledu vypravěče. Ideálně s použitím minulého času (výjimečně přítomného). Ale protože ráda experimentuju, tak už jsem si vyzkoušela všechno možné. Od různých časů, osob, pohledů, přes formu divadelní hry až napříč všemi spojenými kombinacemi. Jako čtenář upřednostňuji er formu.

13) Jaké dílo/a bys si vybrala ze své dílny nebo od někoho vydat jako knihu nebo případně nechala zfilmovat?

Napadá mě snad jediná věc, kterou bych vážně ráda viděla jako film/seriál (a rozhodně i jako knihu). Takové moje guilty pleasure, co čtu neustále dokola se zatajeným dechem. Ale jedná se o fanouškovskou tvorbu na Arrowverse univerzum (seriál The Flash). Jde o příšerně dlouhou anglickou soulmate fanfikci od autorky RedHead. Jmenuje se An All Too Jagged Snowflake a překvapivě je to tedy slash.

14) Měla jsi někdy writer block a jak jsi proti němu případně bojovala?

Za těch posledních dvacet let jich bylo nespočet. Jeden ošklivý, co se táhne už pár měsíců, mám zrovna teď. Nedokážu se donutit psát texty, když mi to nejde nebo se mi nechce, protože to pak dopadá špatně a odnáší to kvalita toho textu. Myšlenky působí vždy víc atraktivně než samotná forma ve wordu, čili stejně jen mažu i stránky textů pořád dokola. Nemám na to žádný zaručený lék, musím počkat, až mě ta „nálada" přejde. Mám hromadu jiných koníčků, tak ty chvíle využívám k tomu, že se zaměřím na něco jiného. Po čase se mi po psaní zase začne stýskat, vždycky to tak je. A ta potřeba něco stvořit, mě zase dožene.

15) Poznala jsi někoho díky wattpadu a chtěla by ses s někým potkat osobně?

Osobně jsem díky wattpadu nikoho nepoznala, naopak znám osobně odjinud hromadu autorů, kteří se na wattpad alespoň částečně nebo posléze přesunuli. Ale těším se, že jednou poznám @artiewiles, @womiska a @femmefragile. Womiska je vlastně jediná, na kterou jsem ze zmiňovaných poprvé narazila až na wattpadu.

16) Co bys řekla, kdyby ti přišla nabídka na to psát příběh ve spolupráci s někým? Nebo už si nějakou takovou nabídku dostala?

Za ty roky jsem pochopitelně už psala nejednu povídku ve spolupráci s více autory. Ve dvou, dokonce i ve větším počtu, kde jsme se střídali na kapitolách. S mou starou blízkou kamarádkou jsme spolu napsaly nejeden delší příběh. Kdyby se mi dnes ozval někdo, že chce sepsat něco společně, tak bych chvíli váhala. Nejde o to, že bych nechtěla s někým spolupracovat, to si myslím, že by bylo naopak velmi zábavné a přínosné, ale já jsem trochu neukázněný autor. Nedokážu se prostě hecnout a něco vyplodit, někdy mi to trvá. Potřebuju vedle sebe člověka, který je intuitivní a kreativní. A ten člověk by musel mít svatou trpělivost a zároveň mě nějakým způsobem asi stimulovat nebo motivovat. To všechno, což je skoro nemožné. Protože já potřebuju vždy nakopnout, abych se sebou něco udělala. Mně totiž kolikrát stačí, když nějaká skvělá myšlenka zůstane v mé hlavě, ale nedostane se dál. Se mnou je asi trochu nevděčná spolupráce, pokud se s tím člověkem nevidím vyloženě živě.

17) Je nějaký autor, se kterým je tvůj sen spolupracovat? (klidně i ze zahraničí)

Já nevedu nějaké vyloženě oblíbené autory nebo modly. Nikdy jsem neměla potřebu se někomu podobat, nebo se přibližovat jeho stylu. Samozřejmě jsou autoři, jejichž styl psaní mám ráda a upřednostňuju, ale nemám potřebu - díky vlastním neduhům - s někým spolupracovat. Samozřejmě pokud by mi někdo navrhnul spolupráci s takovým Neilem Gaimanem, tak to bych ani náhodou neváhala.

18) Vědí lidé z tvého okolí (rodina nebo kamarádi), o tom, že píšeš a čte někdo tvou tvorbu?

Moje matka věděla, že píšu před nějakými osmnácti lety, ještě tak deset let zpátky se o tom taky jednou nebo dvakrát zmínila. Ale teď z ní mám pocit, že si myslí, že už jsem toho nechala. Nevím. Nepřipomínám se. Nebavím se o tom s ní, ale možná tuší. Dřív mě stalkovala na všech stránkách a účtech. Od doby, co ji mám na facebooku, tak mi dala pokoj. Asi že má pocit, že teď ví vše, co potřebuje (nedávám na facebook nic, takže tím nic nevyřešila, ale vymlouvat jí to nebudu). Sestře jsem kdysi svěřila, že píšu. Brácha to taky asi matně vnímal, stejně tak táta, ale nikdo z rodiny se o to blíž nezajímal. Naštěstí. S mámou jsem ale měla pár trapných situací, kdy si po mně přečetla explicitní lgbt příběh (ne cíleně, prostě naklikla nejnověji vydanou kapitolu na mém starém blogu) a nevěděla moc, jak na to reagovat. Tak mi řekla, že je to nádherně napsané, ale že už si to znovu nepřečte, že je to na ni moc abnormální. Chtěla být milá. V té době jsem ještě nevěděla, že mě sleduje a čte, tohle byl náš první střet. Mně bylo snad osmnáct v té době a hned ze startu to bylo dost zahanbující. Ale občas na to zavzpomínáme a zasmějeme se. Nicméně někdy v roce 2009 byla kolem slash fanfikce šílená kauza ohledně pedofilních obsahů a jeden takzvaný psycholog a bojovník za dětská práva se zuby nehty pověsil na skupinu autorů, mezi nimiž jsem byla i já. Aniž by si vlastně zjistil pravé obsahy těch příběhu. Vyhrožoval nám v soukromém životě. Školou, prací, partnery, zničením kariéry nebo zdiskreditováním rodičů. Ustavičně nás obtěžoval nás přes emaily, komentáře, poštou, telefonáty. Nahlašoval nás na policii. Tehdy za mnou moje máma pevně stála, i když věděla, o jaké obsahy občas jde a co píšu (nebyly závadné a už vůbec ne pedofilní nebo nemorální, pochopitelně to policie po ohledání označila jen za hloupý vtip a pánovi doporučila nemařit jejich čas, to jen náš agresor to neměl v hlavě moc v pořádku a podle všeho to byl nějaký aktivista spolku pro mládež). Moji nejbližší přátelé to ví všichni a ví, co přesně píšu. Já si mezi kamarády vybírám jednoznačně lidi, kteří mě berou takovou, jaká jsem a nemám důvod to před nimi tajit. A často jsou mezi nimi právě taky autoři stejných žánrů nebo fandomů. Jak se říká, tak vrána k vráně sedá.

19) Podporují tě ostatní v tvém koníčku?

Někteří mě čtou, některým je to jedno, s některými se podporujeme navzájem.

20) Co je tvým největším snem a máš nějaké cíle na wattpadu?

Na wattpadu nemám žádné cíle. Je to úplně poslední místo, kam chodím, kam vkládám a kde bych vůbec hledala inspiraci nebo nějaký podnět. Pro mě je to místo takovým povyražením, experimentem. V podstatě si tam rozšiřuji obzory, co se týče moderních trendů a názorů. Přece jen jsem daleko jiná generace, než tamní uživatelé a plno věcí jde už mimo mě a nikde jinde než na wattpadu se s nimi člověk nesetká. Je to tam jako uzavřená sociální bublina, kterou se ještě nikdo neodvážil propíchnout špendlíkem. Ale baví mě to sledovat. Baví mě sledovat rozvoj některých autorů a grafiků. Jak si lidi vyšlapují ty cestičky svou zarputilou snahou. A ta propojenost komunity, co se spíš podobá sociální síti, je příjemným bonusem. A co se všeobecně snů týče, tak ty se teď pohybují spíš kolem osobní roviny, zdraví a rodiny, protože situace není ideální. Vyšší cíle přijdou, až nebudu mít závažné starosti.

21) Jaké dílo je tvé nejoblíbenější nebo k němu máš největší vztah z tvé tvorby a proč je právě to dílo pro tebe srdcovka?

Pavoučí síť, ačkoliv je stále nedopsaná. Je to Johnlock, detektivka, slow burn. Mám ho nejraději, protože ze všech svých děl jsem se na ní nejvíc nadřela a nejvíc jsem si dělala rešerše a stokrát přepisovala dialogy i popisy, aby působily přirozeně, čtivě a pochopitelně. Pak mám ráda Pravdivé lži a Chyby zítřka. Jsou to harrylu fanfikce, které jsem psala a píšu v poslední době. A mám je ráda zejména proto, že mě bavilo je psát a protože mě v případě Luciuse Malfoye, který je jednou z hlavních postav, baví hrát si s jeho distingovanou povahou. Jeho cynickým hrdým postojem a zároveň noblesním vystupováním. Je to pro mě mnohdy i češtinářská výzva. Vybírat správné výrazy a zároveň zachovat i humor, je něco, co mě na tom nesmírně baví.

22) Jak tě napadlo dílo Pavoučí síť napsat?

V roce 2018 jsem se poprvé podívala na seriál Sherlock od BBC. A vlastně mě to donutilo vrátit se po letech zase ke psaní. Poslední dvě řady nejsou úplně můj šálek kafe a dost mi tam chyběla lepší návaznost na druhou řadu. Potřebovala jsem lepší zápletku, zajímavější a sympatičtější pokračování. Zejména jsem byla zklamaná i tím nenaplněným queerbaitingem, kterým nás BBC krmilo celé ty roky, aby posléze všechny ty myšlenky zašlapalo novou postavou, kterou neměl divák šanci si ani oblíbit. Tak jsem se rozhodla napsat si svoje pokračování na druhou řadu poté, co Sherlock skočil ze střechy a John se pro něj trápil, protože si myslel, že je mrtvý. Příběh začíná právě tímto okamžikem. Bylo to spíš psaní příběhu pro mě, abych ulevila svým představám a nějak si vylepšila chuť po tom nevydařeném pokrmu, co nám BBC naservírovalo.

23) Mají postavy v díle Pavoučí síť tvojí vlastnost nebo ti nejsou podobné a jsou to čistě smyšlené postavy?

Je to fanfikce, takže se jedná o postavy ze světa, kde už daný charakter mají. A snažím se to dodržovat. Ale pochopitelně se často člověk v některých postavách poznává a vidí. S některými charakterovými rysy se dříve nebo později člověk ztotožní. U mě to není jinak. Oba dva hlavní hrdinové v sobě mají něco, čím disponuji i já a co je mi blízké, tím pádem se mi to dobře zpracovává. Navíc jsou mi blízcí věkem a humorem, takže je radost "je prožívat".

24) O čem je dílo Pavoučí síť? Nalákej čtenáře rozhovoru.

Pavoučí síť je v první řadě detektivka. Takzvaná case fikce, v níž se Sherlock s Johnem pokouší zabránit spiknutí, jehož cílem je vypustit do světa nebezpečnou biologickou zbraň. V průběhu se snaží rozvracet a ničit spletitou síť zločineckého podsvětí, kterou za sebou zanechal mrtvý Jim Moriarty. Protože s jeho smrtí zdaleka nic neskončilo. Do toho je to pomalu rozvíjející se slash mezi hlavními hrdiny. John, z jehož pohledu je příběh primárně psaný, už si během svého ročního truchlení (kdy si myslel, že je Sherlock mrtvý) stihl uvědomit, že byl a je do té drama queen v Belstaffu blázen, a pomalu se s tím začíná i smiřovat. Každopádně se dvakrát nehrne do toho, aby to svému příteli přiznával. Kdežto sociopatická stránka Sherlocka ještě stále nechápe, proč mu John není schopný jeho nafingovanou smrt odpustit. Vlastně ani sám nechápe, proč se pro Johna (mimo jiné) obětoval. I když je génius, vztahy nikdy nebyly jeho silnou stránku, ale i on na to nakonec přijde.

25) Co bys vzkázala svým čtenářům a začínajícím autorům?

Čtenářům ať jsou se mnou trpěliví. Vím, že je to se mnou někdy těžké a že věci někdy nejdou, jak bych chtěla. Jsem vděčná za každý komentář, hvězdičku nebo jakoukoliv zmínku. A cením si jejich zájmu. Rozhodně jsou jednou z motivací tvořit dál, i když tvořím výhradně proto, že mě to baví a proto, že sama chci (ať už grafiku nebo příběhy). Ale hnací motor je někdy opravdu potřeba, zejména když člověk o sobě neustále pochybuje a nedokáže se z té smyčky dostat.

Začínajícím autorům nebo všeobecně autorům bych ráda vzkázala, ať nezapomínají na to, že je má psaní hlavně bavit. Že je to relax, ne žádná povinnost. Každý autor se v průběhu života vyvíjí a mění pohledy, učí se novým nadhledům, získává zkušenosti, které ho formují. To se odráží i ve psaní. Očekávat hned skvělé a oslnivé výsledky je prostě blbost. A i ti nejlepší autoři se stále až do konce života učí. Neporovnávejte se, porovnávat vlastní psaní s psaním někoho jiného, je nesmysl. Je to jako volit si mezi tím, jestli je chuťově lepší mandarinka nebo pomeranč. Každý má svůj osobitý styl, každý na věci pohlíží jinak. A každý si svojí cestou projít jednou musí. Psát nedokonalé věci je vlastně přirozené. Ani život není dokonalý. Důležité je do své práce vkládat ozvěny vlastních prožitků, emocí a názorů. Pak je dílo nejvíc autentické a osobité. A je to přece zábava, žádný běh o život, tak si to užijte, přehánějte, bavte se. Přijímat kritické názory taky je pohon vpřed. Brát si z nich ponaučení. Samozřejmě jsou objektivní kritické názory a jsou hejty, což je rozdíl. Ale objektivní pohled dalšího člověka vždy nabídne jinou perspektivu, možnost zamyslet se. Vzít si z toho něco nového. To je něco, co nás všechny neustále posouvá vpřed. Nemusí to vždy znamenat, že má ten člověk pravdu, ale znamená to, že každý vidí věci jinak a je to způsob, jak na sobě zapracovat.

S pozdravem Patty :)