Kniha Letní kraťasy je letní oddechovka, kterou napsaly 4 autorky, původně z wattpadu, ale dostaly se až k vydání jejich knihy přes Nakladatelství Igor Indruch. Autorky jsou

Sarah Parsley Sarah2Parsley

Jana Jánská jana_janska

Theresa Black theressablack

Miriam Blahová miriamblahov

Facebooková stránka kde autoři pomáhají https://www.facebook.com/autori.pomahaji, kteří mají i instagramovou stránku https://www.instagram.com/kdeautoripomahaji/.

Kniha je i na databazi knih https://www.databazeknih.cz/knihy/letni-kratasy-472899.

Tady je odkaz na web nakladatelství, přes které byla kniha vydána a také tu můžete knihu stáhnout https://www.indruch.cz/.

Nakouknout můžete také na web autorky Jany https://pisuprovas.webnode.cz/?fbclid=IwAR3xpe2awX9C47U4PNkMI3lUx54-Iqb7f-kFkTVUz9uCu8hVh-68k90q4Ck.

Zpráva přímo od jedné z autorek "Kniha je zdarma ke stažení jako e-book na stránkách nakladatelství Igora Indrucha, a kdyby měl někdo zájem o tištěnou knihu, může ji vyhrát v některé ze soutěží na naší FB stránce anebo instagramu (kdeautoripomahaji). Případně nám napsat a domluvíme se, například za recenzi, anebo prostě z dobrého srdce :)

Na konci rozhovoru najdete také pár otázek na pana nakladatele, který je pan Igor Indruch.

Rozhovor

1) Řekněte nám každá něco o sobě?

Sarah: Ve volném čase píšu, teď už skoro nečtu, kromě betování. Jak už asi každý ví, žiju u protinožců.

Jana: Jsem máma od dvou dětí, duší stále mladá, věk maličko pokulhává. Od dětství ráda čtu, jakmile jsem se v pubertě dostala k Merleho Malevilu, bylo jasno i o směru, který chci číst a později i psát.

Miriam: Mamina dvou dětí, vášnivá čtenářka, bláznivá romantička.

Theresa: Takže já vystupuji pod pseudonymem Theresa Black. Na oslovení „Terko" reaguji snad jako na své vlastní jméno. Jsem mladý snílek často úplně mimo, pěkně zahloubaný ve svých myšlenkách, mám znepokojivý smysl pro černý humor a humor celkově hraje v mém psaní docela velkou roli.

2) Všimla jsem si, že všechny máte účet na wattpadu? Jak jste na wattpad narazily a co bylo tím momentem, kdy jste si řekly, že chcete psát vlastní knihu přes nakladatelství?

Sarah: No já nejdřív napsala knihu pro nakladatelství a teprve potom se přidala na Wattpad.

Jana: Mě na wattpad přivedla Šárka. Že je to dobrý začátek pro získání čtenářské základny, tak jsem do toho šla a nelituju. Přes nakladatelství bych ráda vydávala, protože mám pocit, že by moje příběhy lidi bavily. A kdo by nechtěl vidět své knihy na pultech?

Miriam: Vydat knihu přes nakladatelství je cílem skoro každého pisálka. Jenže každá cesta musí někde začít, nějak se vyvíjet. Má začínala na literárních soutěžích a Wattpadu. A jak jsem se o něm dozvěděla? Myslím, že od Šárky.

Theresa: Na wattpad jsem narazila naprostou náhodou a to když jsem hledala nějakou dobrou aplikaci na poznámky. Samozřejmě, že hned s první publikovanou koninou se dostavila touha vydat něco i oficiálně, ale vzhledem k tomu, jaký jsem byla prcek, moc jsem to neřešila. Hodně jsem o tom začala přemýšlet, když jsem v práci dělala s knihami (grafika, sazba a někdy ilustrace) a pak když jsem na wattpadu psala trochu vážněji, úplně jsem tomu propadla.

3) Bylo vaším snem vždy vydat knihu?

Sarah: Řekla bych, že asi tak celý život.

Jana: Mým snem bylo a je vytvořit něco, co ostatním něco dá. A spojit, co mě baví s tím, co bych mohla lidem dát, mi přišlo jako dobrý nápad.

Miriam: Už od malička. Kdysi jako bláznivý a nedosažitelný sen, dneska realita. Pořád tomu nemůžu uvěřit.

Theresa: Pamatuju si, že už jako malý skřítek jsem sešívala listy papírů do „knížeček", která jsem pak celá nadšená psala a představovala si, jak by se to líbilo ostatním. Tenhle sen se na několik let odsunul do nejzazších hlubin, ale stále zůstal a bylo jen otázkou času, kdy zase vyplave na hladinu.

4) Kdo z vás přišel s nápadem začít psát a jak jste se spojily, když jste každá v jiné části světa?

Jana: Nechám to na Šárce, ta nás našla všechny.

Sarah: Tak nejprve jsme si navzájem betovaly svoje knihy a zjistily, že máme stejný styl, jsme vypsané, máme skvělé postřehy a dokážeme se povzbudit, všechny už jsme měly něco za sebou a abychom si ukrátily čas, zatímco jsme čekaly na odpověď od nakladatelství, vymyslela jsem náš společný projekt. Holky byly pro, spojily jsme to s charitou a pak nás čekal půlrok tvrdé dřiny, prostě se nám nechtělo sedět a fňukat.

5) Jak dlouho celý proces vydání knihy trval?

Sarah: Tuším, že sedm měsíců? Někdy před Vánoci jsem přišla s nápadem, asi v listopadu nebo o vánočních prázdninách.

Potom přišly korektury, předělávky, redakční práce, těch byly celkem 3 kola, a nakonec to šlo nakladateli.

6) Kolik je k vydání knihy potřeba lidí a kdo to je? Kdyby někdo, kdo bude číst rozhovor, se do toho chtěl taky pustit?

Sarah: Všichni věnovali svou práci zdarma, jinak bychom se nikdy nedoplatily, jedna NS korektur a redakčních prací je za 80,-Kč. Vysázení jedné strany knihy je 25,-Kč a naše kniha má 220 normostran, dále práce nakladatele, grafika a dalších. Měly jsme neuvěřitelné štěstí, že náš bláznivý nápad nadchnul i další lidi. Celkem nás pracovalo 7.

Kdyby do toho někdo šel, tak bych samozřejmě doporučila, ať do toho jdou, ale je to těžší, než se zdá a my nemít jedna druhou, tak jsme to dávno vzdaly.

Jana: Oslovily jsme konkrétní charitu, rozjely fb stránku, webovky, instagram.

7) Podle čeho jste charitu vybíraly?

Sarah: Na to by asi odpověděla Jana. Ta vybírala charitu.

Jana: Navrhla jsem Dům pro Julii, protože mě ten nápad zaujal hned při jeho vzniku. Všechny už jsme mámy (Terka se přidala později), takže to bylo rychlé.

8) Charita vám tedy celou knihu dotuje?

Sarah: Knihu nedotuje nikdo. Všichni se vzdali honorářů, proto kniha vyšla.

Jana: Vůbec, my se snažíme, aby čtenáři přispěli charitě. My se jako tým vzdali honorářů, takže pokud se lidem kniha líbí, byli bychom rádi, kdyby přispěli přímo jim, místo koupě knihy.

9) Je to tedy tak, že když si čtenář knihu koupí, peníze jdou na charitu nebo jaký v tom máte systém?

Sarah: Kniha je zdarma a příspěvky jsou dobrovolné.

Jana: Kniha je zdarma, v jejím úvodu je text, aby namísto nás podpořili nemocné děti.

10) Vydáváte to přes některé české nakladatelství?

Sarah: Nakladatelství Igor Indruch, které odvedlo naprosto profesionální práci.

11) Jak jste se motivovaly k dokončení knihy a stalo se vám, že jste se zadrhly a nevěděly co psát?

Sarah: Tak autorským blokem snad netrpíme ani jedna, spíš jsme občas měly pochybnosti, jestli to má vůbec smysl. A i kvůli tomu jsme tak skvělý tým. Vzájemná podpora je naším hnacím motorem, samy o sobě bychom nezvládly ani polovinu toho, co se nám dosud podařilo.

Miriam: Každá bojujeme se svými bubáky, ale díky tomu, že držíme pospolu, motivujeme se, pomáháme si, je vždycky překonáme.

Teresa: Oproti holkám jsem měla na psaní jen měsíc (Šárka mě k projektu pozvala až později), takže jsem na velké lenošení neměla moc času a musela jsem makat. Samozřejmě, přišly chvíle, kdy jsem si říkala, že to do uzavíračky nestihnu, holky mi to omlátí o hlavu jako největší kravinu, nebo kdy jsem ze sebe nemohla dostat písmenko, ale stále zde byla ta touha to dopsat, napsat, dostat se do oficiální knihy a třeba se naší tvorbou zalíbit někomu tolik, aby přispěl Domu pro Julii.

Jana: Já jsem byla oproti holkám ve stresu, že to nestihnu. Že to bude krátké, pak že moc dlouhé... Jsem zkrátka stresař. Píšu dva roky, takže jsem při psaní Jinolického tripu cítila obzvlášť velkou zodpovědnost.

12) Měly jste korektora/rku nebo betu, kde jste hledaly někoho profesionálního na vydání knihy, která jde přes nakladatelství? Byly jste spokojené na první dobrou?

Sarah: Přepisovalo se několikrát, nejdřív když jsme si betovaly, potom když nám korektorka Dáša Čechová vrátila rukopis po redakčních úpravách a nakonec, když nám to překopal nakladatel, ale nebyly to velké změny, většinou jen slovosled, nebo výměna výrazu za vhodnější.

13) Jak jste se dostaly ke psaní?

Sarah: Tak na tohle odpověď nemám, prostě jsem psala, v devíti letech jsem začala první knihu a pak jsem prostě pořád psala, nepamatuji se, že bych kdy nepsala.

Jana: Já z hecu. Kamarádka mi řekla, že napsat knihu umí každý... Tak jsem to zkusila. Píšu asi dva roky.

Miriam: Já píšu asi nejvíc krátce z nás všech. Začala jsem teprve před rokem na popud jedné nejmenované české autorky, od které jsem si přečetla prvotinu a hrdinsky prohlásila: "Takovou slátaninu zvládnu taky." Ale ono se to psaní ukázalo daleko těžší, než vypadalo.

Theresa: Vždycky jsem něco kreslila a psala. Je to se mnou tak dlouho, že už ani nevím, jak to začalo, nebo co jsem mohla dělat místo toho.

14) Jak jsi přišla Šári na tvé umělecké jméno Sarah Parsley a Teri ty na jméno „Theressa Black"

Sarah: Sarah je vlastně asi nejpodobnější mému jménu a Parsley je anglicky petržel, což je rodné jméno mojí mámy, Petrželkova.

Theresa: Je to spojení anglického jména mé kamarádky a obyčejného anglického příjmení. Chtěla jsem jednoduché, ale dobře zapamatovatelné jméno, které by na rozdíl od toho českého pravého mohlo znít i trochu jako jméno „pravé spisovatelky".

15) Jak dlouho jste se odhodlávaly, než jste se rozhodly jít s kůží na trh a rozhodly se vydat knihu?

Sarah: Když jsme psaly Letní kraťasy, měly už jsme nějaké texty za sebou a ostych se nekonal, byly jsme připravené.

Miriam: Souhlasím se Sarah.

Jana: No, já osobně mám problém dát něco byť jen betovat cizím lidem, takže u mě to trvá dlouho. Potřebuji ujištění od holek, že nepíšu kraviny.

Theresa: Letní kraťasy mi byly prezentovány jako projekt, který vyjde knižně. Odhodlávala jsem se nejvíc k rozhodnutí, zda je mé psaní na takové úrovni, aby vyšlo i jako kniha.

16) Je kniha psaná ve stylu ich nebo er?

Sarah: Dvě novely jsou v ich a dvě v er.

17) Jakým stylem rády píšete? (ich x er)

Sarah: Já preferuji er, ale moje první kniha, kterou přijalo nakladatelství je v ich. Kdo jednou zkusí, nebude chtít jinak.

Jana: Jednu knihu jsem napsala v ich přítomné a pak jsem ji přepisovala. Nejraději píšu v er minulé.

Miriam: Píšu jedině ich, er neumím... Ale ráda bych se to naučila.

Theresa: Ich. Vždycky mi byla bližší. Jak na psaní, tak i čtení.

18) Jaká byla pro vás holky spolupráce s Igorem a jeho nakladatelstvím skrz, které kniha vyšla? Udělaly byste něco jinak?

Sarah: Neměnila bych, naprostá profesionalita, péče, smysl pro detail, stoprocentní nasazeni.

Jana: Já už částečně odpověděla, jsem nadšená z podnětů, které mi dal. Možná bych mu teď dala text na redakci ještě předtím, než jsem ho dala Dáše (korektorce).

Miriam: Igor je pes na autory, ale myslí to dobře. Snaží se dotáhnout věci k naprosté dokonalosti.

Theresa: Mně se líbila. Líbil se mi hlavně jeho lidský přístup, ochota, věnoval nám spoustu času a úsilí, což se u nakladatelů ve spolupráci s prvoautory moc často nevidí.

19) Kniha vezme čtenáře na čtyři dovolené, každá jste psaly jednu povídku z dovolené? Všechny jsou letní?

Sarah: Ano, to bylo společné téma, letní atmosféra a šťastný konec.

Jana: Jsou to už novelky, trochu delší povídky. Všechny jsou letní a pohodové, i když třeba ta moje má detektivní zápletku. Zadání znělo jasně - musí to dobře dopadnout!

Miriam: Já bych ale neřekla, že to jsou příběhy o dovolených. Spíš jsou zasazeny do lákavých destinací, kde lidé na dovolené jezdí. Moje hlavní hrdinka na dovolenou nejede. Čeká ji práce a práce, ale na tak úžasném místě, že jí to nakonec nevadí.

Theresa: Ano.

20) Můžou se čtenáři těšit na nějakou další knihu v budoucnu?

Sarah: Doufáme, že na spoustu, jednak připravujeme zimní sborník a jednak se každá věnujeme i vlastnímu psaní. V plánu jsou čtyři novely nabité zimní, a možná i vánoční atmosférou a opět se spojíme s nějakou charitativní organizaci.

Jana: Pokud bych mohla dát odkaz na svůj web, tam čtenáři najdou ukázky z mých knih. Ohledně dalšího sborníku bych nechala odpověď na Šárce, protože to bude opět velké a ještě víc skvělé.

Theresa: Já plánovaný další zimní sborník, tak doufám, že se brzy vyprsíme i s tím - já už mám obálku dávno hotovou!

Miriam: O zimním sborníku už se zmínila Sarah, já bych možná zmínila sborník OSKar, kde jsme se čistě náhodou s Janou a Sarah krásně umístily. Bude vycházet na konci roku nebo začátkem příštího a bude nejen o romantice. Má prvotina zaujala jedno z nakladatelství a měla by vycházet na jaře příštího roku.

21) Řekněte nám o čem kniha Letní kraťasy je. Nalákejte čtenáře rozhovoru.

Sarah: Letní kraťasy jsou naprosto nezbytné čtení na dovolenou, do letadla, i do vlaku, na pláž, na jachtu i k českému rybníku.

Jinak mně samotné v září vyjde historický román Třetí zahrada.

Chcete na konec něco vzkázat fanouškům a potenciálním čtenářům vaší knihy?

Sarah: Stáhněte si knihu, vychutnejte si spoustu bezva čtení a podpořte Dům pro Julii.

Jana: Každý si najde něco. YA, romantiku, napětí, moře i český rybník, a hlavně spoustu letní atmosféry. A jako odměnu pro celý náš tým prosíme o příspěvek Domu pro Julii, děti si to zaslouží.

Miriam: Užijte si to! Užijte si to minimálně tak jako my psaní, nechte se pohladit romantickým, občas napínavým nádechem a přivítejte s námi léto. Zima byla dlouhá...

Teresa: Čtení si užijte a psaním žijte.

Igor Indruch (nakladatel knihy): Já jsem dal písničku, tak ještě přepíšu text: Obleč se lásko do letních kraťasů A dej si tu modrou mašli do vlasů Půjdem se projít k Dolskému mlýnu Dáme si sýr a buráky k vínu A že máš za měsíc svůj velký svátek Zajedem si spolu do Benátek A jestli přežijem Jinolický trip Bude nám potom už jenom líp Jenom mi nejezdi do Bulharska Jsi přece, to dobře víš, moje láska.

Na pár mých otázek odpověděl i nakladatel knížky pan Igor Indruch.

22) Můžeš nám říct něco o sobě.

Igor: Jaký jsem, děvčata? To je otázka, na kterou neumím sám odpovědět.

Sarah: Úžasnej. Rozhodovaly jsme se mezi několika možnostmi , ale jsme rády, že jsme se rozhodly pro Igora.

Jana: Já se ze začátku trošku bála, ale Igor je opravdu člověk na svém místě. I když nemusel, poradil nám několik docela zásadních věcí, které jsme nakonec zapracovaly a myslím, že to našim novelám pomohlo. A krom toho je opravdu bezva člověk.

23) Čteš také, Igore?

Četl jsem svého času samozřejmě hodně, poslední dobou čtu také hodně, ale většinou dosud nevydané rukopisy. A to obvykle několikrát, protože zatím jsem ve svém nakladatelství také jediným redaktorem.

24) Jak ses dostal k práci v nakladatelství? Bylo tvým snem od mala se věnovat knihám?

Ve své podstatě ano. Hodně jsem četl už od malička, a prvotinu, která pak vyšla v roce 1994 v nakladatelství Votobia jsem začal psát někdy v 17 letech. Skrz psaní jsem se dostal k překládání, například Henryho Millera. Bohužel za překlady knih se pak začalo málo platit, takže jsem se začal věnovat překladům komerčním. První nakladatelství jsem založil v roce 1999, ale tam nakonec vyšla jen jedna kniha (moje), a pak byly jiné starosti - děti, rodina a tak. A loni mě to najednou zase popadlo. Takže mám za sebou první rok nakladatelské činnosti, ale událo se toho tolik, že mám pocit, jako by to bylo minimálně pět let. Docela slušně se to rozjíždí.

25) Teď máš nové nakladatelství nebo funguješ v tom otevřeném v roce 1999?

Nové. Předtím to bylo s.r.o. Teď jsem to udělal jenom na živnost, aby to bylo co nejjednodušší. Ono se toho oproti roku 1999 hodně změnilo díky tomu, že spoustu věcí lze vyřešit na dálku. Člověk potřebuje sehnat korektory, podívá se na Facebook, vida, skupina Korektoři, tak tam napíše, a hned má desítky zájemců. Stačí si vybrat. Potřebujeme něco probrat třeba s autorkami Kraťasů, uděláme skupinový chat. Tohle jsou obrovské výhody.

26) Jaká byla pro tebe spolupráce s holkami na Kraťasech?

Bylo to bezva. Vždycky je fajn spolupracovat s někým, kdo má elán a chuť něco dělat. Takže spolu pečeme další věci a já věřím, že to bude fungovat.

27) Takže i s tvým nakladatelstvím a holek knížkami máte plány do budoucna? Máme čekat ještě nějaké pecky?

To rozhodně. Už byla řeč o sbírce zimních povídek. Na tu se těším. Pak máme jeden projekt, který je zatím tajný. Mohu zmínit i knihy jiných autorů?

Nejblíž k vydání je momentálně knížka Bedny Rosany Zvelebilové. To je úžasně šílený příběh a knížka bude plná autorčiných obrázků a krásně vymazlená. Skoro hotová už je také knížka Vlk Jindřicha Píši, to je zase z úplně jiného soudku, je to takové poetické podobenství zasazené do světa zvířat, ale opět to graficky velmi krásně zpracované ilustrátorkou Lenkou Novotnou. A do třetice zase něco jiného, a sice knížka a autismu.

28) Máš nějaké podmínky pro autory, kteří s tebou chtějí spolupracovat? Samozřejmě krom toho, že se ti dílo musí líbit?

Musí být ochotný na tom pracovat, pokud je to třeba. Občas se stane, že někdo něco pošle, vypadá to zajímavě, ale když k tomu mám nějaké připomínky, tak se urazí.

29) Takže někdo, kdo je pracovitý a umí přijímat kritiku?

Tak tak, to je základ. Jinak to nemá cenu.

30) Máš nějaký web nakladatelství, kam můžeme autory odkázat?

Jasně. (všechny odkazy najdete nahoře)

Ahoj :) dostala jsem příležitost a dostala se ke čtyřem autorkám, se kterými jsem udělala rozhovor o jejich knize. Snad se vám líbí a budu ráda za zpětné vazby.

Rozhovor najdete také na mém webu https://patty.denicek.eu/.

S pozdravem Patty :)