6. Jak nebo přes koho ses ty osobně k drogám dostala?
Nechci být moc konkrétní, jelikož nechci nikoho svým příběhem inspirovat k tomu, jak se dají sehnat drogy. Řeknu jen že to bylo přes internet, s jednou o dva roky starší holčinou, které jsem lhala o tom, že už jsem dříve drogy brala, jen aby mi je zprostředkovala. Toto na lži založené přátelství kupodivu trvalo dvanáct let, a navzdory tomu, že se pro dobro obou naše cesty před nedávnem rozdělily, dalo mi do života strašně moc.

7. A teď si tuto otázku položíme opačně. Přivedla jsi ty osobně někoho k drogám? Lituješ toho zpětně?

Ano. Bohužel. Udělala jsem na drogách hodně chyb, hodně špatných věcí, ale těchto lituji asi nejvíc. Od jisté doby už jsem to nikdy neudělala, hádám že dříve mi to nepřišlo jako takový problém ani u mě, a tedy jsem nevěděla, čemu ty lidi doopravdy vystavuji. Že doslova riskuji jejich životy. Stalo se to třikrát. Ve všech případech mě ti lidi prakticky ukecali, a já na to kývla. Jedna z nich to udělala jen jednou, druhá asi pětkrát a třetí se mnou fetovala rok a něco, ale jelikož jí už bylo téměř třicet, nevypěstovala si takový návyk, jak se to stává lidem v dospívání a dětství. Málo se o tom mluví. Ale čím dříve člověk začne brát, tím náročnější potom je přestat.

8. Když už jsme u ostatních lidí, nutil tě někdy někdo k tomu, aby sis dala nějakou drogu?

Vyloženě nutil ne, ale párkrát jsem se dostala do situace, kdy mě někdo přemlouval, ať si dám ještě tohle, a ještě tohle. Ale obecně se mi spíš stávalo, že mě někdo přemlouval, abych nějakou drogu dala já jemu. :)

9. Stal se ti nějaký podraz týkající se drog, který považuješ ze strany svých známých či přátel za nejhorší? 

Staly se mi tři „druhy" podrazů, které stojí za zmínku, odstupňuju je od toho nejlehčího:

    3. Kamarád, se kterým jsem fetovala mi jednoho dne dával zdarma jednu dávku za druhou, a dával si pokaždé se mnou. Byl asi o třináct let starší než já a fetoval tak o osm devět let déle než já. Takže jsme si tak píchali jednu dávku za druhou co chvíli, já byla pořád v pohodě, protože jsem vždycky snesla šílená množství... ale on skončil předávkovaný tak moc, že se mi přiznal, že mě chtěl úmyslně přefetovat proto, abych se s ním vyspala, a že nečekal, že toho vydržím tolik. Tohle bylo ještě celkem úsměvné.

    2. Jiný kamarád, který ke mně chodil vždy ráno na počítač, když jsem byla za školou mi ukradl zrcadlovku, kterou jsem potřebovala do školy. Tenkrát jsem studovala fotografickou školu, a ten foťák mohl stát minimálně patnáct tisíc. Udala jsem ho na policii, ale samozřejmě to nic nevyřešilo. Až teď jsem po letech od tohoto incidentu náhodou zjistila, že se mu všechny krádeže sečetly, a sedí ve vězení. A protože měl těch krádeží opravdu moc, dostal asi pět let, z nichž si ještě většinu bude muset odsedět.

    1. O tomto se mi hovoří těžko. Ale člověk, se kterým jsem fetovala v mých dvaceti letech (cca) mě na odlehlém místě, kde jsme spolu fetovali donutil k orálnímu sexu. Byl to muž, kolem čtyřiceti pěti let, a pro mě, ještě jakožto lesbu, to byl ten nejhorší zážitek, který jsem v životě nejen na drogách zažila. Dodnes si to vyčítám, že jsem tam s ním neměla lézt, že jsem měla být trochu méně důvěřivá... a že jsem pak měla jít na policii.

Bohužel mě nenapadlo, že orální sex je klasifikován jako znásilnění, i když nedošlo přímo k pohlavnímu styku. To jsem se dozvěděla až o mnoho, mnoho let později. Mám to v sobě již zpracováno, ale takhle veřejně o tom píšu úplně poprvé. Možná to pomůže odradit někoho, kdo zvažuje, zda si dá tu první čáru. Většina feťáků je skutečně taková: buď vás podvedou, okradou, nebo dokonce zneužijí... a to ve všech významech, které si dovedete představit.

10. A teď přichází otázka, která by rozhodně mnoho z našich čtenářů zajímala. Jak dlouho už bereš? A myslíš, že ses za tu dobu nějak změnila? 

Jak jsem už řekla dříve, závislá jsem třináctým rokem, z toho jsem aktivním uživatelem (čehokoliv) asi osm let. Změnila jsem se rozhodně, jsem asi trochu méně důvěřivá, ale zároveň mám lepší odhad na lidi. Daleko. Jsem silnější, mám nespočet zkušeností do života, které bych nebýt závislosti neměla, konečně také díky tomu vím, co chci dělat v životě – pomáhat lidem. Zní to, jakože jsem získala daleko víc, než ztratila... ale to je jen tím, že z toho nesmírného množství hrozných věcí, které jsem zažila, jsem se rozhodla vytáhnout tu trochu dobra, a zaměřit se na něj. 

Já se díky drogám v jistém ohledu opravdu, upřímně, stala lepším člověkem, protože jsem až ve světě drog našla životní cestu, která je prospěšná pro druhé a dává mi jakýsi směr. Ale neznám nikoho dalšího, nikoho, kdo by to o sobě mohl říct, nebo to takhle vnímal. Většinou drogy člověka doženou k hrozným věcem, stejně jako mě během prvních šesti let. Po pětileté abstinenci, když jsem do toho spadla znovu, jsem už tím pádem jasně věděla, jaká nikdy nechci být... a tu hranici jsem nikdy nepřekročila. Možná to, co ze mě udělalo lepšího člověka ani nebyly drogy a závislost, možná jsem vždycky byla v jádru "dobrý člověk" a i proto jsem se z toho všeho svinstva rozhodla vytěžit snad jediný způsob, jak pomáhat druhým lidem, namísto toho jim jakkoliv ubližovat.

pokračování v následující části