Můj svět se smrsknul na jednu místnost a čas jako by se zpomalil.

Pomalu za skřípění se otevřeli dveře od skříně  a za nimi se rozprostírala další místnost, téměř totožná s tou ve které jsem teď byla já.

Mezi dveřmi stal menší, ne jako já ale byl lehce pod obvyklým průměrem, hodně svalnatý blonďák se safírovíma očima a vřelým úsměvem.
Na krku hrubý řetízek a v uchu náušnice. Oblečený v uplém bílém triků aby mu vinikli svali a kalhotech, které  obepínaly  ta správná místa.

Vypadal stejně okouzlující jako vždycky ale teď a tady to byla ta poslední osoba kterou jsem chtěla vidět.

,, Adame, co tady sakra děláš? " zeptala jsem se lehce nechápavě ale měla snahu se dostat zas pod kontrolou. Nemůžu se nechat tak lacině rozhodit.

,, Ale Dý nebuď netykavka.  Přišel jsem si popovídat s kámošem  a myslel jsem si, že zkusím sbalit reportéra co ho bude vyslýchat.
Ženu a ještě ke všemu tebe jsem tu nečekal.  Ale jedna věc mi vrtá hlavou. Mezi těmito lidmi pseudonym chápu  ale proč zrovna tohle? "  a opět je tu ta jeho pověstná zvědavost, téměř totožná s tou mojí.

Pobaveně jsem nad ním kroutila hlavou zatím co on šel ke mě.
Je občas úsměvné mít za kamaráda gaye ale někdy by se z toho jeden zbláznil. 

,, Jo, to zní přesně jako ty. Tak pokud máš zájem o nějakého pisálka měl jsi to říct dřív. Ráda ti dohodím některého z kolegů. A co se mého pseudonymu tíče, to by bylo na dlouho. "řekla jsem s úsměvem.

Potom ze dveří vyšla i druhá osoba.
Světlé, téměř bílé vlasy měl ve stylovém účesu.  Na sobě tričko a kalhoty a dost nechápavě si mě prohlížel.

,, Očividně jste úplně v pořádku. Tak proč  celá tahle šarada? Jestli jste se se mnou nechtěl setkat mohl přijít někdo jiný. " řekla jsem a snažila se znít klidně.

,, Mluvil jsem s vaším šéfem a on říkal, že každý koho by poslal by byla žena. Mám už plné zuby těch naninek co doufají, že dostanou do postele nějakou celebritu.  I když vy i přes to jméno vypadáte docela normálně." řekl věcně.

,, Docela normálně, mám to od takové celebrity, které padají desítky možná i stovky fanynek k nohám jako kompliment? Protože jestli ano, tak je to se mnou už hodně mizerný. 
Ale když jste nechtěl mluvit z ženou měl jste to říct." sarkasmem to přímo přetékalo a já si začala balit věci.
,, Otázky máte tak mi nejpozději do pozítří pošlete své odpovědi. Já tohle totiž nemám za potřebí, místo toho můžu z očí do očí mluvit s někým kdo ocení mou práci a nebude mě mít za další tuctovku."
Zůstal na mě šokovaně civět ale já už ho nevnímala.

Prudce jsem vyrazila ke dveřím ale v půlce cesty jsem se ještě otočila.

,, Adame, pořád platí to pozvání?" blonďák souhlasně přikývl. ,, Tak za hodinu před tou Čínskou restaurací jak se do ní už týden chystáme."

Rychle jsem překonala i zbytek vzdálenosti ke dveřím. Už jsem měla ruku na klice, když se vzpamatoval.

,, Počkej! " zakřičel.

Pomalu jsem se na něj otočila ale tím to skončilo.  Neměla jsem v plánu se vrátit zpět k němu.

Adam střídavě koukal na mě a na něj, asi přemýšlel jestli by neměl odejít nebo zakročit než se to vyhrotí.
Zatím se rozhodl vyčkat jak se to bude dál vyvíjet.

,, Já jsem to takhle nemyslel. Asi jsem to špatně formuloval.    Otázky byli skvělé vymyšlené ale čekal jsem už podle jmena nějakou typickou fanynku. Když se z tebe Adam tak zjančil nevěděl jsem co si myslet a pořád nevím. Pravdou však zůstává, že jsem se choval jako idiot. Můžeme to zkusit znovu? Tentokrát už to snad nezkazím. " mluvil rozumě a chudáček, pomalu začínal vypadat jako spráskaný pes. 

Slabě jsem tedy přikývla a vydala se k nim. Rozzářil se jako sluníčko.

,, Skvělé. Takže.." slavnostně si odkašlal. ,, jmenuji se Mikolas Josef a velmi rád bych  vás lépe  poznal. " řekl s úsměvem a napřáhl ke mě ruku. 
S neutrálním výrazem jsem si sním potřásla.

,, Právé jméno ti neřeknu takže mi můžeš říkat Kitsune nebo Dý. " úšklíbla jsem se na něj.
Nebude to mít tak lehké jak si myslí.

,, Budu to respektovat. Teď, směl bych tě pozvat na večeři jako omluvu za své chování? " řekl klidně.

Podívala jsem se na Adama, který mi až příliš okatě naznačoval ať řeknu Ano a já si užívala ten okamžik napětí.

,, A nebudeš se bát, že tě bude otravovat nějaká naninka?" dobírala jsem si ho.

,, V tvé přítomnosti je to to poslední čeho bych se měl bát." tak snadno se nedá,  chytrej kluk.

,, No tak když jinak nedáš " poznamenala jsem utrpně a souhlasně  pokyvala hlavou.
Přesně   ten okamžik to Adam nevydržel a vyprskl smíchy.

,, Mile rád ti to přeložím. V její řeči to znamená, že už se moc těším a máš ji potom napsat kdy a kde se sejdete."  dostal že sebe vážným tónem, který nevím jak se mu povedl během toho smíchu.

Potom mě chytl za zápěstí a už mě táhl že dveří.
Poslední co udělal než jsme zmizeli bylo, že ještě křikl : ,, Zatím Miko a do večere ti ji vrátím i kdyby nechtěla."
Pak už bylo slyšet jen bouchnutí dveří a smích všech zúčastněných.