"Já to nevím!" zařval kriminální analytik a snažil se z Uzumakiho svěření vyprostit, avšak moc mu to nešlo. Jediné, čeho docílil, byl akorát ještě větší stisk a přiblížení Narutova obličeje k tomu jeho. 

"Vůbec to na mě nezkoušej!" syčel. "Moc dobře si tě pamatuju z let, když jsi dolejzal za Sasukem a za těžký prachy mu donášel informace, který teda většinou stály pěkně za hovno! A vzhledem k tvojí reakci na mojí osobu bych řekl, že tys mě taky poznal! Tak mi řekni, co chci vědět, nebo tě zabiju!" zavrčel mu do tváře. 

"N-n," zachrčel jenom brýlatý. 

Naruto jej chytl pod krkem a stiskl. Už nevěděl, co jiného by měl dělat, aby ten proradný ptáček začal konečně zpívat. Zatímco hubený krček mačkal tak silně, až mu zamezoval v přístupu kyslíku, otočil se na svého dávného přítele. Gaara na něj koukal bez jediného výrazu v obličeji. Jediné, co alespoň trochu mohlo prozrazovat jeho momentální rozpoložení, bylo nakrčené obočí. Naruto ale poznal, jak se asi musel cítit. Sledovat něčí utrpení nebylo nic lehkého. Zejména, když jste byli hodný člověk. 

Nad tím se Uzumaki musel na chvíli zamyslet. A jak by před nebeskou branou vůbec uspěl on sám? Dalo se ještě stále říct, že byl dobrý člověk? Utekl z domu. Přihlížel vraždě svého přítele a pak rovnou následoval jeho vraha. Přidal se k tajné mafiánské organizaci a byl de facto odpovědný za smrt dobrého přítele. A teď tady stál a dusil člověka, kterého vlastně ani pořádně neznal. 

Všechno to ale dělal pro Sasukeho. Už jednou mu slíbil, že ho v tom už nikdy nenechá, že se o něj postará. Raději bude špatný člověk, než aby porušil slib, jenž mu dal. 

"Myslím, že chce něco říct," vytrhl jej ze zadumání Gaarův starostlivý hlas. 

Naruto vydechl a pozornost přenesl zpátky na Ebisua. Chudák už byl v obličeji úplně červený, i tak se mu ale dařilo dělat posunky, jak se snažil upoutat jeho pozornost. Blondýn jej pustil a on se v tu ránu svezl po zdi. Chytil se za hrdlo, sýpal, kašlal a snažil se dodat mozku alespoň trochu kyslíku, kterého měl momentálně nedostatek. 

Modrooký si k němu klekl. "No?" 

"J-jsi vážně m-magor," skoro zapískal tmavovlasý.

"Kvůli tomu tu nejsem," ušklíbnul se. "Tak mluv." 

"U-už dávno pro S-Sasukeho nedělám," mnul si poraněné hrdlo. "P-přišel na to, že informace, k-které jsem mu dával, nejsou ú-úplně pravdivé. Přestal mi platit. U-už rok jsem ho neviděl," přiznal. 

"Dával jsi mu falešný informace? Proč?" 

"P-potřeboval jsem peníze. Kvůli dluhům," přiznal, horkost se pomalu přesouvala do tváří, jak se za tu skutečnost styděl. 

Naruto, stále v pokleku, si dlaní ustaraně promnul obličej, kvůli čemuž mu na nose a na čele zůstaly červené otlačeniny, a unaveně vydechl. Pokud ten zmetek říká pravdu - a že protentokrát by mu dokonce i věřil, bylo jeho jediné spojení se Sasukem úplně k ničemu. Jak jinak ho má teď sakra najít? Jistě, mohl by analytika podplatit, aby mu jej pomohl najít skrze rozpoznávání obličejů přes kamery. Věděl ale, že Sasuke nebyl takový idiot, aby se pod nimi promenádoval. Na to byl ve výcviku až moc dobrý. A taky si nebyl úplně jistý, jestli měl dost peněz, aby mu Ebisu pomohla poté, co se jej snažil udusit. 

"K-kdyby se do toho nepřimotala ta modrovlasá ženská, tak by m-mi to procházelo i dál!"

Slyšela jsem, že máme novou posilu! 

Jsem Konan, Peinova přítelkyně, moc mě těší! 

Naruto se z pokleku zvedl tak rychle, jako kdyby jej právě v ten okamžik poštípaly včely a trochu se zapotácel, jak se mu nad dalšími živými vzpomínkami zatočila hlava. To už byla druhá taková příhoda za poslední dva dny. Rukou se musel opřít o zeď a několikrát zamrkat, aby se trochu uklidnil. Na rameni pocítil dotyk cizí, nejspíš Gaarovy, ruky. Tentokrát se po něm naštvaně ani vystresovaně neohnal, jako by tomu tak bylo normálně. Ne. V ten okamžik byl opravdu ze srdce rád, že tam není sám a má boku někoho, kdo, ačkoliv on na něj úplně zapomněl, ho celá ta léta považoval za přítele. 

Musel se uklidnit. Takové zachvěvy střípků minulosti měl v dřívější době skoro každou chvíli, a kdyby se nemusel soustředil nejdřív na školu a poté na práci, pravděpodobně by mu z nich hráblo. Tolik emocí! Tak strašně moc potlačeného vzteku a agrese, skryté bolesti! 

"Zhluboka dýchej," poradil mu Sabaku, aniž by věděl, co jeho stav zapříčinilo. Avšak to, jak Naruto splašeně vyskočil, mu úplně stačilo, aby poznal počáteční příznaky panického záchvatu. "Kdybys potřeboval zvracet, předkloň se." 

Naruto zavrtěl hlavou, srdce mu ještě trochu splašeně bilo, ale jak rychle vzpomínka přišla, tak rychle také odešla. "Už je to dobrý," povedlo se mu ze sebe dostat. "Tady už nic nezmůžeme. Jedeme pryč." 

"Fajn," kývl Gaara, stále jej přidržuje. "Ale budu řídit. V tomhle stavu bys nás akorát zabil."

Naruto nijak neprotestoval. Jeho nálada jako kdyby se od předchozí jízdy otočila o sto osmdesát stupňů. V klidu a bez odmlouvání či jakýchkoliv poznámek usedl na místo spolujezdce a připoutal se. Loktem se opřel o okénko a dlaní si podložil hlavu. 

"Tak kam teď? Ten chlapík ti toho moc neřekl," začal Gaara, hned co nastoupil a pohodlně se uvelebil na místě pro řidiče. Strčil klíčky do zapalování, nastartoval a šlápl na plyn. 

Uzumaki ale zavrtěl hlavou. "Právě naopak. Řekl mi všechno, co jsem potřeboval vědět. Budu tě navigovat." 

Jak blondýn řekl, tak udělal a po celou dobu cesty svému příteli ukazoval, kde přesně má odbočit. Spolu se svými dvěma dětmi, dvojčaty, bydlela asi osmdesát kilometrů od Suny, kam se přestěhovala právě z Konohy, kde první dva roky s těmi malými caparty pobývala. Když však Peina nechali převézt do jiné věznice, nakonec se odstěhovala tak blízko, jak to jen šlo, aby ho jednou měsíčně všichni tři mohli navštěvovat. 

Naruto ji za tu dobu viděl možná desetkrát, naposledy asi před půl rokem, kdy se mu v práci povedlo získat vánoční prémie, jejichž obnos jejich rodině v plné výši věnoval. Stále se cítil dosti provinile za to, že jejího manžela a otce od rodiny zavřeli a jí sebrali téměř všechen majetek. A i když se jí bůhví z čeho podařilo zakoupit starý statek, Naruto jí i tak dál posílal, co se dalo, aby své hříchy odčinil a aby děti nemusely vyrůstat v chudobě. 

Po celou dobu jej však trápila jedna jediná věc. Jakto, že Sasukemu pomáhala a jemu se vůbec o ničem nezmínila? Proč? Vždyť měl úplně stejné právo na pomstu jako on. A co víc, musel se o Uchihu postarat! Proč mu tedy vůbec nic neřekla? Chtěla se mu snad pomstít za všechno to, co jeho jednání způsobilo? 

Zavrtěl hlavou, ne. Taková Konan nebyla. I když byla nejdříve mafiánskou sekretářkou a poté i ženou mafiánského bosse, vždycky na něj byla velice milá. Starala se o něj, jako kdyby ho znala celý život, a když se to celé totálně posralo, nikdy na jeho adresu neřekla křivého slova, nikdy mu nic nevyčetla, ani neřvala, že jejím dětem de facto zničil život. Vždy jej jen chytla za rameno a sevřela jej v náručí tak pevně, až měl blondýnek pocit, že jej udusí. Hlavu si ale pokaždé položil na tu její a přičichl ke krásně navoněné papírové růži, jíž si nikdy nezapomněla nazdobit vlasy lesknoucí se královskou modří. 

Jen si tu vůni vybavil a hrudí se mu rozlil hřejivý pocit lásky a bezpečí. I když matku stále měl, stačilo si vzpomenout na Konan, a cítil se, jako kdyby ona byla jeho skutečnou maminkou. A to byla o pouhých třináct let starší než on. 

Asi po hodině jízdy mezi pouštěmi se krajina začala pomalu měnit. Suchou a vyprahlou zemí z ničeho nic začaly prorůstat trsy trávy, než se po čase změnily na travnaté žluté stepní pláně. Okolí bylo ještě stále dosti suché, nicméně to nebylo tak hrozné jako v Suně. Gaara odbočil na polní cestu, kterou mu ukázal Naruto, kudy jeli asi ještě pět minut, než se před nimi objevil starý polorozpadlý statek mající v sobě však takové zvláštní melancholické kouzlo. 

Uzumaki už z dálky viděl dvě malá dítka hrající si na verandě v záři teplého zapadajícího slunce. Konan spatřil, jakmile Gaara zastavil. Seděla v houpacím křesle na zápraží, oháněla se pletacími jehlicemi jak divá a čas od času po svých dvou chlapečkách hodila okem. Když zahlédla Naruta vystupujícího z auta, ztěžka se zvedla a tváří jí projel šťastný, avšak vědoucí úsměv. 

Moc dobře věděla, proč Naruto přijel. 

***
Ohayo :3

Týden utekl jako voda a já pro vás mám další kapitolou :3 Za kterou vlastně rovnou můžete poděkovat mé nejmilejší Naruko Uchizumaki, protože kdyby mě nepřesvědčila, vyšla by pravděpodobně až v sobotu. Majo je na dovolené a nestíhá se zašít natolik, aby nebylo podezřelé, co pořád dělá na tom telefonu 😅

Ebisu celou tu dobu tahal Sasukeho za nos. Ten si však našel úplně jiného informátora. Takového, kterého Naruto vážně nečekal.

Proč Konan Sasukemu vlastně pomohla?

A co myslíte? Kam přesně ho za Itachim nakonec poslala? 😌

A je Naruto i přes své konání stále dobrý člověk? :3

Mooooooooooc děkuji za všechnu vaší odezvu ❤️jak za hvězdičky, tak za komentáře :3

Užívejte prázdnin děcka :3

Vaše tetička Majo :3