Uzumaki položil zbraň přesně tak, jak od něj jeho dávný přítel požadoval. I když ještě nikdy nikoho nezastřelil, jelikož k tomu neměl za svou krátkou dobu působení v Akatsuki moc příležitostí, stále si moc dobře pamatoval, jak se pistole používala. A byl si více než jistý, že mušku by ještě stále měl zcela přesnou. Na to, aby zapomněl přesně mířit, byl Sasori až moc dobrý učitel. 

Jen jedna jediná vzpomínka stačila, aby ho bodlo u srdce. Stále ještě nemohl uvěřit tomu, že se Sasuke sebral a vydal se za Itachim sám. Sám se svojí touhou po pomstě. Ale co on a jeho pomsta? A pomsta spousty dalších, kteří by se Itachimu jistě rádi odvděčili za zkažené životy? 

Smutně vydechl a sklonil se k otevřenému stolu, prohlížeje si jeho obsah. Několik pistolí, odstřelovací puška, dvě brokovnice, náboje, vysílačka, pár nožů a jeden batoh. To bylo všechno, co po černovláskově nájezdu zůstalo k dispozici. Zavrtěl hlavou, popadl bágl a začal do něj házet všechno, o čem si myslel, že bude na své cestě potřebovat. Samozřejmě, že to nemohl nechat jen tak být, nechat Sasukeho, ať si dělá co chce! Ten chlap byl úplně zlomený, vnitřně rozervaný, a Naruto tušil, že pohromadě ho držela jen vidina toho, že svého bratra chytí, dostane a zatočí s ním podle vlastního uvážení. 

Musel ho najít dřív, než udělá nějakou blbost. Nevěděl sice, kam by se měl vydat, avšak stále měl kontakt na jednoho ze špinavých agentů místní tajné rozvědky Ebisua, který jeho příteli jednu dobu pomáhal shánět potřebné informace. To byl dobrý začátek! 

Zatímco Naruto třídil, jaké zbraně a další vybavení bude potřebovat, jej Gaara velice zaujatě, skoro až profesionálně, pozoroval. "Co máš v plánu?" zeptal se zvědavě, trochu znepokojeně hledě na tu hromadu, jak stále doufal, falešných zbraní. 

Druhý byl zcela ponořen ve svých vlastních myšlenkách. "Musím najít Sasukeho," zamumlal jen, jako kdyby tam Sabaku snad ani nebyl a on jen mluvil sám pro sebe. 

Gaara nakrčil obočí. Nevěděl sice, kdo ten Sasuke vlastně byl, avšak vzhledem k tomu, že něco málo o Narutově orientaci z minulosti věděl, mu došlo, že to pravděpodobně bude jeho přítel. Co se mu ale nelíbilo, bylo jeho psychopatické chování. Kde byl ten věčně veselý kluk s blonďatými neposednými vlasy, který se pořád jenom smál? 

"Už se někdy ztratil?" 

"Chhm, samozřejmě, vždyť je to magor!" zasmál se Naruto hystericky, když zrovna přemýšlel nad tím, která brokovnice bude lepší, a jestli by si místo obyčejného batohu raději neměl vzít kufr. 

Ta odpověď rudovlasého moc neuspokojila. Co když právě ten chlap byl tím důvodem, proč byl Naruto tak chladný, roztěkaný a nervózní? Co když ho Sasuke zatáhl do nějakého problému? 

"A jaké má příznaky?" 

To už Naruto nevydržel. Jako kdyby nestačilo, že už tak toho měl za celý den plný brejle, ne! On ještě musel, Jashin ví z jakého důvodu, odpovídat na debilní dotazy člověka, který pro něj byl momentálně úplně cizí? 

Opět sáhl po zbrani a namířil ji přímo na Gaarovu hlavu, aniž by se mu ruka byť jen jedinkrát na malou chvilku rozklepala. "A co je ti kurva do toho, hm? Seš snad polda nebo co?" 

Gaara sebou nepříjemně cukl, tentokrát však ruce nad hlavu nezvedl. Moc dobře znal tyto typy lidí i motivace, jež je k jejich chování vedly. Věděl, že na ně musel pomalu, že nesměl dát najevo strach. Proto jen pokrčil rameny, jako kdyby se vůbec nechumelilo a jako by mu právě nešlo o život, a pověděl: "Jsem psychiatr. Kdybys mi o něm něco řekl, třeba bychom společně dokázali přijít na to, kam utekl. A ne, nejsem polda," vysvětlil, sleduje přítelovu reakci. 

Naruto se zachoval přesně tak, jak očekával. Vzteklá grimasa jeho obličeje se najednou proměnila na překvapenou, jež hned poté nahradilo ponoření do vlastních myšlenek. Tak psychiatr? Sklonil zbraň a podrbal se na hlavě. Nemohl říct, že ho ta informace nevykolejila, ba naopak. V ten okamžik musel Gaarovi připadat jako totálně smyslů zbavený maniak. Musel ale uznat, že ho to zaujalo. Kdyby byl ochotný mu pomoct, třeba by se tím všechno vyřešilo! Třeba by mu opravdu pomohl najít Sasukeho, promluvil by mu do duše a z prázdné nádoby by opět udělal člověka plného všemožných vřelých citů! A on by měl zpátky toho, do kterého se před tolika dlouhými lety zamiloval. 

Kousl se do rtu, nabídka to byla více než lákavá! Co když to ale byla jen lest? Co když Gaara vůbec psychiatr nebyl? Nebo byl, ale hned jakmile by to šlo, obrátil by se na policii a nahlásil ho za držení zbraní? Něco takového nemohl dovolit! 

Ještě chvíli zvažoval všechna pro a proti, ještě pár okamžiků, během nichž Sabaku trpělivě a potichu čekal, se v duchu hádal sám se sebou, než se nakonec zeptal: "Nejsi na psychiatra náhodou trochu mladej?" 

Gaara se musel ušklíbnout, věděl, že se Naruto chytí. "Dokončil jsem střední dřív, než ostatní, vysokou taky. Tady jsem si chtěl rok dva udělat praxi v místním ústavu. Akorát jsem dorazil," odpověděl popravdě. 

Naruto se zamračil. "Jak ti můžu věřit?" 

"Asi nemůžeš," uchechtl se Gaara. Když ale zaznamenal zmatený pohled druhého muže, ještě dodal: "Ale licenci mám v bytě, jestli se chceš přesvědčit. Není to daleko, můžeme tam zajít." 

Naruto ale zavrtěl hlavou. Nepotřeboval důkaz, už se stejně rozhodl. "Ne, to je dobrý. Přijímám tvou nabídku."

"Výborně," spráskl Gaara rukama. "Co podnikneme jako první?" 

"Zajdeme na návštěvu. Ale varuju tě. Ať uvidíš a uslyšíš cokoliv, jednou něco naznačíš policajtům a sejmu tě bez mrknutí oka,” zavrčel. 

Teď už nebyl malé hloupé děcko, co by se mohlo schovat pod křídla svého zkušeného a o tolik silnějšího mentora. Ne. Sasori byl mrtvý. Byl dávno pryč a jediné, co mohl udělat pro jeho památku, byl důkaz toho, že všechno, co jej naučil, si ještě stále pamatoval. 

"O tom nepochybuji," kousl se Gaara do rtu.

***

Jelikož si Sasuke zabral nejen polovinu zbraní, ale také jejich společné auto, museli na cestu vyrazit tím Gaarovým. Sabaku naštěstí nebydlel zas tak daleko od Naruta, takže se pro modrý Fiat mohli úplně v pohodě zastavit. Uzumaki nechápal proč, ale rudovlásek mu svůj vůz nabídl bez jakýchkoliv poznámek, a dokonce mu jej také dovolil řídit. Nechápal, co přesně z toho druhý muž měl, dokonce ani nevypadal, že by ho jeho dosavadní chování nějakým způsobem vyděsilo. Ne, po celou dobu prostě a jednoduše seděl vedle něj na sedadle spolujezdce a neřekl ani popel. Naruto to popravdě moc nechápal, každý jiný normální člověk by začal vyvádět a běhat sem a tam s mávajícíma rukama, ale on ne. Jediné, co ho napadlo, bylo, že se pravděpodobně jednalo o nějakou soukromou psychiatrickou záležitost. Třeba ho bude po celou dobu pozorovat a na konci všeho mu to naúčtuje i spolu s krabičkou léků, které mu doporučí. Jo, přesně to byla další věc, kterou potřeboval platit. Soukromého psychiatra.

Cesta na severní konec Suny netrvala zas tak dlouho, takže byli před Ebisovým domem celkem brzy. Blondýnek vsadil úplně všechno na to, že už bude doma z práce, proto ho velice příjemně překvapilo, když se jeho doufání proměnilo ve skutečnost. Stačilo jen zazvonit a chvilku vyčkat, než se před nimi ve dveřích objevila hubená postava slizkého muže v černých brýlích a modrém roláku. Už od pohledu vypadal jako špinavý polda. Jeho pohled skrz brýle asi nejprve padl na Gaaru, jelikož nehnul ani brvou, stačilo však, aby se zadíval jen o půl metru vedle a zbledl. Vzal dveře za kliku a snažil se je zabouchnout, aniž by své hosty byť jen pozdravil, ale Naruto byl rychlejší.

Čapl policistu pod krkem tak, až mu zmuchlal jistě pečlivě vyžehlený roláček a natlačil ho dovnitř, kde jej přitlačil na stěnu tak silně, až se druhý muž nemohl ani pohnout. Posunkem Gaarovi naznačil, aby i on vešel dovnitř a zavřel dveře, aby jejich malý výstup nespatřil nikdo na ulici, a pak se konečně obrátil k Ebisovi. Ten se z jeho sevření snažil vyprostit, však marně. Ebisu nebyl žádný velký bojovník, dokonce ani nepracoval v terénu. Pro místní tajnou složku dělal analytika, do skutečné akce ale nikdy nešel. Alespoň v tomhle měl Sasuke trochu rozumu. Kdyby si vybral nějakého nabušeného týpka, byl by v nevýhodně, kdyby někdy náhodou šlo do tuhého.

Naruto se přiblížil k jeho obličeji snad na milimetr a zavrčel tak hluboce, až se v duchu divil, kde se to v něm vzalo. Jedno mu ale bylo jisté. Pro Sasukeho by udělal cokoliv. Zabil by kohokoliv. Jen aby ho dostal do bezpečí. Znovu už to samou chybu neudělá! To mu přísahal už před lety!

“Tak kde je?!”

“K-kde je k-kdo?!” zakoktal se, zatímco mu na čele vyrašily horké kapičky slaného potu.

“Nedělej ze mě vola, Ebisu, a řekni mi, kde je SASUKE!”

Agent se roztřásl, pohledem přitom zavadil na rusovlasém. “Tak pomozte mi, vždyť je to blázen!”

Gaara jen pokrčil rameny. “Jako bych tu nebyl.”

Naruto si k sobě analytika přitáhl a pak ho vší silou znovu přimáčkl ke zdi tak, až se muž uhodil do hlavy. “Nic na mě nezkoušej ty proradnej parchante! Moc dobře vim, žes Sasukemu zjišťoval informace o Itachim! Tak mi sakra řekni, kde-teď-je!”

***
Krásný čtvrtek, moji milovaní ❤️

Týden utekl jako voda a já pro vás mám další kapitolu Rozervaného :3

V Narutovi se pomalu probouzí veškeré instinkty a způsoby, které musel po rozpadu Akatsuki zatlačit do pozadí. Podaří se mu z Ebisua vytřískat, kde se Sasuke nachází?

A co Gaara? Je to opravdu čisté přátelství, co ho s Narutem drží, nebo ho jen zajímá jeho psychický stav a důvod, jak se do něj dostal?

V příští kapitolce se můžete těšit na starého známého. Nebo na starou známou? :3

Všem chci moc poděkovat za všechny ty hvězdičky a komentáře ❤️jste nejlepší, dáváte mi strašně moc energie a chuti do psaní :3

Přeji vám tedy krásný zbytek týdne a uvidíme se tu opět ve čtvrtek :3

Vaše Majo :3