Sasuke udělal několik kroků zpátky, aby nečekanou ránu od blondýna vybalancoval. Hřbetem dlaně si překvapeně setřel kapky krve z roztrženého rtu a zahleděl se na ně. Pak přesunul zrak na svého přítele, jenž vypadal, že mu každou chvíli z uší začne tryskat pára. Pobaveně se ušklíbnul a zavrtěl hlavou.

"Neříkám, že jsem si to nezasloužil," prohodil a pak k Uzumakimu přistoupil blíž. "Ale čekal jsem trochu jiné uvítání."

Pohledem přejel z Naruta na druhého blondýna, který vypadal, že se každou chvíli zhroutí a zastavil se na rudovlasém muži s tetováním na čele. Zamračil se a kývnul hlavou jeho směrem.

"Co je to za chlapa?" sykl.

Naruto sklonil hlavu k zemi a stiskl zuby tak silně, až mu nepříjemně zaskřípaly. "To je jako všechno co mi řekneš?" zašeptal směrem k podlaze, než se vztekle narovnal. "Já se o tebe bojím jako úplnej debil a ty mi neřekneš asi posraný ahoj! To si ze mě snad děláš srandu, ne? Nehledě na to, že ses na mě úplně vykašlal a vydal se sám-"

"Věděl jsem, že přijdeš," zamumlal Sasuke, než se vrátil zpět ke své původní otázce. "Tak kdo to je?"

"Gaara, blbče," odsekl naštvaně Naruto a vešel dovnitř. Pokoj byl malý, ale na to, jak budova vypadala zvenku, překvapivě útulný. Prostředku vévodila postel pro jednoho, na níž se válelo několik tašek s vybavením, jenž Sasuke předchozího dne šlohl z tajné skrýše ve stole, a stěny lemovalo pár skříní. Naproti vstupním dveřím byly ještě jedny, které, jak předpokládal, vedly do koupelny. Když si všechno pořádně prohlédl, otočil se zpátky na ostatní. "Můj nejlepší kamarád z dětství. Vyprávěl jsem ti o něm."

Gaara nakrčil obočí. Tmavovlásek ho teda popravdě ničím nenadchl, ani mu nepřišel sympatický. Stačil jen jeden jediný pohled stranou do průzračně modrých očí, aby mu došlo, že dlouhovlásek na něj bude mít stejný, nebo alespoň podobný názor. I tak se ale rozhodl chovat se slušně a udělat první krok. Udělal pár kroků jeho směrem a natáhnul k němu ruku.

"Sabaku no Gaara. Narazil jsem na Naruta včera odpoledne. Byl docela rozrušený, tak-"

"Nezájem," odsekl černovlásek a otočil se zpátky na Uzumakiho. Nechal tam tak za sebou zelenookého jen překvapeně hledět. "Proč jsi ho sem přivedl?"

Naruto rozhodil pažemi a pak si zadkem kecnul na postel. "Potřeboval jsem pomoc. A on mi ji nabídl. Nevidím na tom nic špatnýho," zamručel. Neměl na Sasukeho pseudožárlivé scény vůbec čas a ani náladu, a tak pokynul oběma přátelům, aby vešli dovnitř a zavřeli za sebou dveře. Poté se zaměřil na Uchihu. "Jak jsi pokročil, když už jsi sem musel jet sám, hm?"

Sasuke jen pokrčil rameny. Přešel k jedné ze skříněk a ležérně se o ní opřel. Složil ruce na hrudi a několikrát zamrkal. "Myslím, že jsem ho trochu podcenil. Tak nějak jsme s Konan doufali, že za sebou prostě nechá otevřeno, ale úplně se v sídle zabarikádoval a uzavřel ho na heslo. Zkoušel jsem to obejít a najít nějaký vedlejší vchod, ale-"

Dlouhovlásek udělal pár kroků k Narutovi a posadil se vedle něj. "Žádné tam nejsou. O to jsme se postarali už dávno. M-musíme projít přes hlavní vchod. Takže bude potřeba ten kód rozluštit."

Uchiha kývl. Bylo pro něj zvláštní opět sedět v jedné místnosti s Deidarou. Moc dobře si pamatoval, že ho tenkrát kvůli Itachimu neměl moc v lásce. Ti dva si prostě nesedli a blondýn se tak automaticky díval skrz prsty i na něj. Tedy, alespoň do doby, než si začal s Narutem a spřátelil se s Akasunou. Pak se přece jenom umoudřil a rozhodl se projevit alespoň trochu přátelství. A nyní?

Jaké pro něj muselo být, sedět vedle člověka, jehož bratr mu zavraždil partnera?

"Snažil jsem se vystopovat jeden z tajných úkrytů a pomocí algoritmů na něj přijít, ale nepodařilo se mi to."

Plavovlásek sebou několikrát jemně cukl. "Na tyhle věci je potřeba trochu víc, než starý obyčejný úkryt. Ve městě je pár skrýší se silnějšími programy a jeden, který by měl být schopný systém úplně obejít. Nechali jsme ho vybudovat pro případ nouze."

"No, tohle jako případ nouze vypadá," prohodil Uzumaki, který celou dobu periferním viděním pozoroval Deidaru. Najednou, jako kdyby blondýn úplně zapomněl, že byl několik dlouhých let dobrovolně zavřený na psychiatrické léčebně, jako by to, že nakonec přece jenom dostal příležitost k pomstě, rozproudilo jeho mysl a odstranilo účinky tišících léků. Na malou chvíli to byl zase ten mladík, kterého si pamatoval.

"Zvládneš Itachiho nastavení obejít?" zajímal se Sasuke.

"Měl bych. Budu si to muset všechno oživit, ale... Problém to nebude. Jen si nejsem jistej, jak dlouho to bude trvat."

Uchiha svěsil ruce podél těla. "Chápu. Tím pádem bysme měli hned vyrazit," rozešel se směrem k východu.

K Narutovu překvapení se postavil dokonce i druhý blondýn a jeho přítele následoval. U vchodových dveří je zastavil až Sabaku, jenž se před ně postavil s odhodlaným výrazem ve tváři.

"Teď nemůžete odejít!"

Sasuke se opět zamračil a zavrčel: "Ustup."

Gaara strhl svůj zelený pohled na blondýna. "V tomhle stavu nikam jít nemůžeš. Máš za sebou emocionálně i fyzicky náročný den, dlouhou dobu jsi byl zavřený a-"

Dei si přešlápl z nohy na nohu, prsty obou rukou sevřel v pěst. Pak se otočil na Naruta s vyčítavým výrazem. "Slíbils mi, že se budu moct pomstít. Že ten parchant zaplatí za to, co udělal Sasorimu. A když jsem se odhodlal tě následovat, tak je to teď všechno jinak?" zavrčel.

Modrooký si povzdechl. Očima přejel všechny přítomné a kousl se do rtu. Jestli tu všechny rychle neuklidní, mohlo by to taky skončit velice špatně. Uchiha rozhodně nebyl rád, když mu v jeho pomstě někdo stál v cestě. A Deidara nyní vypadal dost podobně.

"Gaara má pravdu. Všichni za sebou máme náročnej den, jak po fyzický, tak emocionální stránce. Měli bysme si odpočinout, než na Itachiho naběhneme... Pořád byl agentem mnohem dýl, než kdokoliv z nás a má dost zkušeností. Nevím jak vy, ale já bych rád měl čistou hlavu, až ho potkám."

Dei sklonil hlavu k zemi a Sasuke se akorát ještě víc zakabonil.

"Gaaro... Vezmi Deie a ubytujte se v jednom z pokojů. Sem se všichni nevejdeme. Já zůstanu tady."

"Sem se nevejdeme ani my dva," prohodil Sasuke jako by mimochodem.

"To ne..." přikývl Uzumaki. "Ale samotnýho tě tady fakt nenechám. Ještě když vím, co jsi za idiota."

***

Přibližně o hodinu později byli už Deidara s Gaarou ubytovaní dva pokoje od Sasukeho a Naruta. Uzumaki se akorát přehraboval v taškách a batozích a zjišťoval, jak přesně na tom byli ohledně zbraní. Nevypadalo to špatně, ale náhradních nábojů měli poměrně málo. Upřímně tedy doufal, že až dalšího dne navštíví jeden z úkrytů, naleznou v něm něco, co by jim v boji proti staršímu z bratrů mohlo pomoci.

Sasuke se opět opíral o komodu a zaujatě jej pozoroval.

"Zlobíš se," pronesl z ničeho nic do ticha pokoje.

Naruto se na něj otočil s nakrčeným obočím. "Výborná dedukce, Uchiho," protočil očima a vrátil se zpátky k práci. Nevšiml si tedy, že se černovlasý tiše odpíchnul od skříňky, a než se nadál, svíraly ho zezadu dvě pevné paže.

Blonďáček strnul. Nebyl zvyklý, aby se ho Sasuke nějak něžněji dotýkal. Tak co to do něj teď najednou vjelo? Cítil, jak mu zabořil obličej do rozčepýřených vlasů a jemně do nich vydechl.

"Musel jsem, Naruto. Už to prostě musí skončit. Navíc... bylo třeba zastavit se za tvými rodiči. Itachi je blázen. Udělá všechno, jen aby mi ublížil. A já..." na chvíli se zadrhl, což mu nebylo vůbec podobné. "... nechci, aby přitom šel přes tebe."

Uzumaki vykulil oči. Otočil se v jeho náručí a podíval se do jeho černých, hlubokých očí, a zarazil se. Na jeden malý, malinký okamžik měl pocit, že se na něj dívají ty nádherné temné hloubky plné citů, jež si pamatoval z dávných let. Trvalo to jen jednu krátkou chvíli, až musel přemýšlet, jestli ho náhodou nešálil zrak. Když ale viděl, jak ho druhý muž objímá, musel se usmát. Ne, nešálil. Bylo to reálné.

Polknul, aby si dodal odvahy. Zvednul ruce a položil obě dlaně na jeho tváře. Stoupl si na špičky a po dlouhé, ale opravdu dlouhé době se vpil do jeho rtů. Čekal, že ho od sebe tmavooký ihned odstrčí, ale nestalo se tak. Ten si ho k sobě přitáhnul ještě blíž a začal mu náruživě odpovídat. Zatímco ho pomalu pokládal na postel, líbal ho vroucně a hluboce, jako kdyby to měla být jejich poslední společná chvilka.

A kdo ví. Možná, že i byla.

Zdravím!

Je to už nějaká doba, co vyšla tato povídka. Moc se omlouvám, chtěla jsem dopsat Tenkou hranici, která už rok čekala na dokončení. Snad se na mě tedy nezlobíte :3

Naruto se konečně po dvou dnech setkal se svým přítelem. Ten si ale představoval trochu lepší uvítání, než je pěstí do obličeje. A kdo je sakra ten rusovlasý chlap, kterého si s sebou Uzumaki přitáhl? Ten se Sasukemu teda vůbec nelíbí. Ještě, když si dovoluje mu rozkazovat.

Naruto naštěstí Gaaru podpořil. Nemá cenu se za Itachim vydávat nyní, když jsou všichni unavení. Lepší bude, když si odpočinou, no ne? A Naruto se se Sasukem bude moci alespoň pořádně přivítat :3

Moc děkuju všem, kteří si na tuto povídku ten asi měsíc a půl počkali, a kteří mi u minulé kapitoly zanechali komentář nebo hvězdičku :3 Děkuji!

Vaše Majo :3