Trvalo to pouze několik sekund, jemu to ale připadalo jako tisíce let. Na tváři měl položenou drobnou dlaň dlouhovlasého muže, což mu v ní vyvolávalo jemné vibrace, ostrými jehličkami zasahujícími do každé z buněk. Hleděl mu do průzračně modrých očí, vida v nich všemožné rozporuplné emoce silné jako mohutný větrný uragán, který se právě rozhodl přeletět přes hustě osídlenou oblast a naprosto ji vyhladit.

Gaara ho chápal. Moc zkušeností v praxi s tím ještě neměl a jemu samotnému se nikdy nic takového nestalo, ale moc dobře věděl, co s člověkem dokázala udělat ztráta blízkého. Lidé v těch nejhorších případech mohli trpět po mnoho let, jež se se vší tou zoufalostí mohly zdát takřka nekonečné!

Strach. Vztek. Bolest. Hysterie. Agrese. Zklamání. A v neposlední řadě jejich o nic méně slabší, avšak v ten okamžik za všemi těmi emocemi ukrytá, jejich mladší sestra. Naděje. Naděje a doufání v to, že to strašné utrpení, ta muka, jednou skončí a na povrch se konečně dostane všechno to, co bylo po dlouhou dobu uvězněno v nitru samotné duše. Láska. Slovo skládající se z pěti obyčejných písmen, a přesto mající tak strašně moc silný význam, schopné uzdravit každého zraněného a nemocného. Schopné vyléčit každé zlomené srdce.

To všechno najednou Sabaku viděl v těch hlubokých studánkách a musel se kousnout do rtu, aby nápor všech těch emocí vůbec ustál. Jeho empatie byla v mnoha ohledech prospěšná, ale při práci mu to spíše škodilo. Převzal na sebe část z cizí bolesti a alespoň trochu se jí pokusil vstřebat, trochu staršímu muži ulevit, a to jedním jediným vřelým pohledem.

Jemně se pousmál, ačkoliv smích byl to poslední, na co měl momentálně pomyšlení, vztáhnul ruku a položil dlaň na tu jeho. Nesundal ji z jeho tváře, ne, nic takového. Pouze ji jemně, ale pevně sevřel, a tak, aby se Deidarova velice křehká, skoro až porcelánová, duše ještě více nepoškodila, tiše a opatrně promluvil.

"Jmenuji se Gaara," zašeptal skoro a dával si velmi velký pozor na tón svého hlasu. Nechal do něj proniknout veškerou dávku své laskavosti a pochopení, ale také lehké popostrčení k tomu, aby blondýnek prozřel zpět do reality.

Neměl mu to za zlé. Nevěděl, jak Sasori vypadal, ale nyní mu bylo více než jasné že mu musel být velice podobný. Muselo být těžké, truchlit tak strašně moc dlouhou dobu a po letech spatřit někoho, kdo mu jej připomínal. Věděl ale také, že nechat jej v tomto stavu, by nebylo vůbec dobré rozhodnutí. Jakmile by se Deidara ponořil dostatečně hluboko, už nikdy by z té lži nemusel vyplavat zpátky na hladinu. Už by nebylo cesty zpět.

Sledoval ho, jak mu informace ohledně pravého jména pomalu docházela, a jak se jeho obličejem prohnala grimasa zklamání.

"Gaara?"

"Nemusíš mít strach," znovu se usmál. "Sasoriho jsem sice neznal, ale určitě to byl úžasný člověk. Nechtěl by, aby ses takhle trápil."

Očima poté vyhledal svého nejlepšího přítele, jenž na ně oba koukal, jako kdyby právě spadli z višně, a posunkem ho poprosil, aby přišel blíž. Když tak Naruto učinil, nepatrně pohnul hlavou směrem k nemocnému.

"Ehh," zakoktal se Uzumaki. "Gaara má pravdu. Nechtěl by to. Byl nám všem věrnej tělem i duší. Nám i Akatsuki. Byl to agent se vším všudy. Chtěl by, abys ho pomstil Deidaro. Abys udělal správnou věc. Vím, že je ještě hodně brzo na to, abys mi odpustil. Že to, co se stalo, byla moje vina. A že jsem tě tady nechal hnít moc dlouho, místo abych se o tebe postaral, abych bojoval o tvou duši. Ale... prosím... Dej mi ještě jednu šanci všechno napravit. Byli jsme rodina. Přál bych si, abysme mohli bejt znova..."

I když jej dlouhovlasý moc dobře slyšel, veškerou svou pozornost stejně věnoval rusovlasému mladíkovi. Trvalo jen pár vteřin, než mu zvlhly oči. Ihned se mu v nich začaly hromadit horké slzy, jež téměř okamžitě stékaly po zarudlé tváře. Pohledem vyhledal dvě zelená kukadla. Nebyl idiot. Moc dobře věděl, že ten člověk byl úplně někdo jiný. Nikdy by zelenkavé tůně, jenž měl nyní před sebou, nedokázal zaměnit za čokoládově hnědé, hřejivé a laskavé oči, jako měl Sasori. Nemohl si ale pomoci! Byl mu tak strašně moc podobný!

***

"Nechceš mi už konečně říct, o co tady vlastně jde?" zeptal se Uzumakiho Sabaku, zatímco se řítili po dálnici ze Suny. Naruto seděl rozvalený na sedadle spolujezdce a počítal každý kilometr, jenž jim chybělo ujet do Konohy, a Deidara pospával vzadu za Gaarou opřený o okénko. Ještě chvíli jim trvalo, než se jim ho podařilo přesvědčit. V slzách jenom vrtěl hlavou a odmítal se pohnout. Nakonec se jim ho ale přece jen podařilo nalákat na krví vonící pomstu, která přece nejlépe chutnala za studena. Tedy, alespoň podle všech akčních knih a filmů. Mladý psychiatr poté ještě promluvil s primářem oddělení, vyžádal si od něj propouštěcí papíry a nějaké tlumící léky na cestu. Blonďák se jim během přemlouvání skoro složil a nebylo úplně nejlepší, aby se v takovém stavu vydával na cestu. "Chci říct, něco málo jsem pochytil, ale celý příběh mi tak nějak uniká. Jak přesně vlastně zemřel Sasori? Proč tvůj přítel zmizel do Konohy? Jak do toho zapadá ta Konan, nebo jak se jmenovala?"

Naruto unaveně vydechl a zadíval se ven z okna. I když byla teprve jedna hodina odpoledne, debata s Deidarou ho úplně psychicky vyčerpala. Upřímně doufal, že až tohle všechno skončí a starší Uchiha bude pokud možno kaput, dá se plavovlásek alespoň trochu dohromady. Momentálně se vlastně spoléhal výhradně na Gaaru. Předpokládal, že jako psychiatr vždy bude vědět, co má říci, aby jej uklidnil. Nyní byl Deidara docela v pohodě, když spal. Ale jak to bude vypadat, až dojedou do Konohy, kde se všechna ta hrůza odehrála? A co víc, až se potká se Sasukem?

Chvíli přemýšlel, co všechno by měl dávnému nejlepšímu příteli říct, než nakonec jen pokrčil rameny a začal s vyprávěním od samého začátku. Přes den, kdy od něj před šesti dlouhými lety utekl, kdy se stal svědkem Kibovi vraždy, po to, jak s jeho vrahem odešel, jak se přidal ke zločinecké organizaci, kdy se seznámil se Sasukem, co černovláskovi udělal starší bratr, o tom, jak se za vydali na záchrannou akci a také to, co si přál Gaara vědět. Jak přesně Sasori zemřel. Vyprávěl mu také, jak moc jiní tenkrát všichni byli. Jak se Deidara pořád jenom smál a z očí mu létalo čiré nadšení pro věc a štěstí, jímž popoháněl každého jejich člena. Vysvětlil Konaninu úlohu a to, co se stalo jejímu manželovi a dokonce se zmínil o bělovlasém, věčně sprostém a fotbalumilujícím velikánovi, Hidanovi, který si odpykával doživotí.

Druhý jej celou cestu jen bedlivě poslouchal a třídil všechny ty nově nabyté informace mezi malé střípky, které si již sám domyslel. A než příběh skončil a než se oba dva vůbec stihli nadát, sjížděli již z dálnice do města. Gaara zamířil směrem, kterým mu blondýn poručil, a ačkoli jej to poměrně překvapilo, duchem byl stále pryč v dávné minulosti, jež s ním neměla vůbec nic společného, ale kterou si po celou cestu autem živě představoval!

Úplně to viděl! Spolu s Narutem prožil těch několik málo měsíců štěstí s novou rodinou, která jej takto bezostyšně vzala mezi sebe, přijala ho a nesoudila. Jen milovala.! Před očima se mu honila mladá začínající láska a také cit, který byl silnější než cokoliv, co si dokázal představit, jejíž následky mohl vidět na vlastní oči. Viděl ty věčně roztáhlé úsměvy plné štěstí zdobící jejich tváře těsně před tím, než se to celé pokazilo. Letmo se zadíval do zpětného zrcátka na spící uvolněnou tvář třetího pasažéra. Jak nádherně asi mohl vypadat, když se ještě dokázal usmívat?

Nečekal, že by jej Narutův příběh tolik zasáhl, ale bylo to tak. A v okamžiku, kdy zastavil před rodinným domem, se mu v zelených hloubkách lesklo několik soucitných slz.

"Jsi si jistý?" zeptal se, když je setřel, ale rozhodl se dělat jako by nic. Podíval se na přítele a zkoumal jeho zachmuřenou tvář.

"Nejsem," zašeptal Naruto, zatímco hleděl z okna a pozoroval zhruba pětiletou holčičku hrající si kolem stěhovacího auta. "Ale musím zjistit, co tu Sasuke dělal."

S tím vystoupil z auta a nechal tam Gaaru samotného. Bylo na čase, aby se popral s největšími démony svého života!

***

Zdravím! 

Ano, vím, kapitolka má vycházet až ve čtvrtek, ale když jsem jí měla hotovou, rozhodla jsem se vás déle nenapínat. Doufám, že nyní konečně budu mít na zpracování více času, když mi končí všechny dovolené :3 Na druhou stranu od pondělí začnu chodit do práce a od října do školy, takže uvidíme, jak to všechno půjde :3

Tak! Deidara nevzal Gaarovu přítomnost úplně dobře. Bude si od něj držet odstup, nebo k němu naopak přilne?

A jaké pocity vůči němu chová rusovlásek? Rozhodne se být mu oporou, nebo se mu bude spíše stranit, aby k němu nepřilnul a nevytvořil si falešný pocit platonické lásky jen kvůli té podobě?

A kam přesně se Naruto chce vydat?

Kapitolku se pokusím vydat co nejdříve, nejpozději příští čtvrtek :3

Naruko a QM moc děkuji za krásné komentáře :3 A všem ostatním také děkuji za hvězdičky :3

Vaše Majo :3