Provedla jsem tolik špatných věcí, že to snad ani nemůže být možné.

Měla bych se někam odstěhovat, někam pryč, hodně daleko od všeho z minulosti.

Něco mě tu ale stále drží. Možná jsou to záhady co potřebují vyřešit, možná je to jen má špatná stránka co chce zůstat se svou novou smečkou Alf.

Já ale podporuji ten zbytek mého já, ne vlčího. Zavrhuji smečku Alf jako takovou, nepřipadá v úvahu.

Deucalion a jeho psi si nezaslouží nic než pořádnou lekci, po které se rozhodnou na čí straně jsou!

Ten seschlej psychopat musí z cesty! Jak toho mám ale docílit? Sama?

Vím, jsem prý něco víc nez obyčejný vlkodlak. Já mám ale pocit že jsem něco míň, něco horšího co si nezaslouží dýchat.

Co jenom ničí a ubližuje, co nemá právo na život po boku tak úžasných bytostí jako jsou moje rodina a - teď už nejspíš bývalí - přátelé!

Nechci aby dál trpěli. Měla bych se sebrat i s Alfa smečkou a zmizet, někde je pak zahrabat aby netropili neplechu a sebe někde rituálně obětovat.

Kopu nohama do vzduchu a snažím se všechny tyhle myšlenky a představy nějak zkrotit.

Sedím na římse na střeše a sleduju okolí. Lesy se zdají být klidné a mírumilovné, opak je však pravdou. Zvláště když se tam toulá to co se tam toulá.

,,Nechci být vlkodlakem! Nikoho jsem se o to neprosila!!" vykřiknu do ticha jenž nastalo.

Obyčejné věci mi neublíží, hned se to všechno zacelí a zahojí, což znamená že sama sebe nemůžu sprovodit ze světa.

Pokud bych neměla po ruce oměj. Jenže bohužel nemám a na hledání jsem příliš zklamaná sama sebou.

Zhluboka nasaju vzduch do plic a jen tak z nudy začnu třídit pachy jež vítr přivál.

Zvířata, les, vlkodlaci a lidé v domě, výfukové plyny, něčí oběd, blížící se bouře a to je asi tak všechno.

Nic zajímavého. Nastražím uši když v debatě uvnitř domu padne moje jméno. Zaposlouchám se.

,,S Wally není něco v pořádku, něco se s ní děje a není to zrovna v dobrém slova smyslu!" odfrknu si. Jako kdyby to už všichni nevěděli.

,,Musíme jí pomoct! Udělám cokoli!!!"

,,Isaacu, nejsi sám kdo by pro ní udělal cokoli, ale dokud nebudeme vědět jak jí pomoct, tak je zbytečné se o něco snažit..." zajíknu se. Ublížila jsem jim a oni se mi furt snaží pomoci?

Zavřu oči a zhluboka se nadechnu, snažím se rozdýchat nával smutku. Zaslechnu šustění křídel.

Kousek ode mne si sedne na střechu holub, je krásný, černý s bílým levým křídlem.

Rychle po něm skočím a chytím ho, nezdá se že by mu to vadilo. Znovu si sednu na kraj střechy a nohy spustím, zase lehce kopu do vzduchu.

Prstem ho něžně pohladím po hlavě, zavrká a podívá se na mne.

Prohlíží si mě zvláštním pohledem. Měla jsem za to, že zvířata se nám vyhýbají protože cítí bestii v nás.

Proč on tedy neuletěl a nechal se chytit? Ještě ke všemu se chová jako kdyby byl naprosto klidný a spokojený.

Po chvilce ho opatrně hodím do vzduchu a pozoruji jak roztáhne křídla a vznese se do výšky.

Také bych chtěla umět létat. Odletět pryč z dosahu tohohle všeho a vrátit se do bezstarostných let.

Přemýšlím, co by bylo nejlepší teď udělat. Podle konverzace v domě asi zmizet a nepřidělávat potíže.

Jenže kde vezmu na letenku? Krást nehodlám a od někoho si půjčit, když pak stejně nebudu mít jak to vrátit se mi nechce.

Hlavou mi bleskne nápad. Prozatím to odložím, můžu zkusit jak daleko se dostanu sama.

Postavím se na nohy a seskočím ze střechy, za letu se přeměním a tak na zem dopadnu na všechny čtyři nohy.

Oklepu se a rozběhnu směrem kterým potřebuji. Musím za Deatonem, snad mi pomůže.

Třeba mi narostou křídla a já budu moci zmizet. Někam hodně daleko od všeho tohohle.

---

,,Stilesi??" vykulím oči na svého bráchu, který stojí u Deatona v ordinaci a něco s ním řeší.

,,Wally!!!!" přiběhne ke mně.

,,Eh.. já.. um.." zarazím se, když mě sevře v drtivém objetí.

,,Doufám, že nemáš v plánu nikam utíkat.." zašeptá mi do ucha nejistě.

Jasně, on vždycky poznal, že jsem něco chystala. Platilo to oboustranně. Teď se mi jeho schopnost vyčenichat to, co chci udělat, moc nehodí.

,,Asi ne.. můžu s Deatonem mluvit o samotě?" prohlédne si mě a s podezřívavým pohledem kývne.

Odporoučí se prozatím ven, že musí něco najít v Jeepu. Jen co odejde se otočím na Deatona.

,,Co potřebuješ, Wally?" zeptá se s úsměvem.

,,Dokáže mě něco zabít? Rychle a účině??" zamračí se a opře se rukama o desku stolu.

,,Něco takového existuje ale proč se ptáš?" mračí se nejistě.

,,Já... bych potřebovala... vědět čeho se mám vyvarovat a na co dávat pozor!!" najdu si výmluvu. Nevěřícně si mě měří pohledem.

,,Jmelí i Oměj ti ublíží. Ve velkém množství jsou i smrtelné, jako pro ostatní vlkodlaky, ale..." nemůže se rozhoupat k tomu mi to prozradit. Nedočkavě přešlápnu z nohy na nohu.

,,Ale?"

,,Je tu jedna neobvyklá věc, která se nedá lehce sehnat, ale která tě může zabít i ve velmi malém množství." dychtivě ho pozoruji. Otočí se a vyndá z jedné skříňky malou lahvičku. Povytáhnu jedno obočí v tázavém gestu.

,,Říká se tomu..."

Ahoj ahoj ahoj!!! Tak je tu první kapitola druhého dílu Wallyiných průšvihů.. XDD co myslíte? Jak se ona tajemná věc na usmrcení Vefů jmenuje? Proč by o to Wally tak usilovala, když ví, že je spoustu možností jak utéct?? Co udělá pro to aby to získala? ....