Kapitán se po čtyřech doplazila zpět na základnu a padla obličejem na chlupatý koberec. Nos, dosti citlivý na nejjemnější částice, okamžitě zaprotestoval a přinutil ji se alespoň zvednout do kleku. Vytáhla štůsek papírů a brýle odhodila kamsi za sebe.

Vím, trvalo mi to neskutečně dlouho, za což se musím autorce i vám ostatním omluvit, ale ten nedostatek času a spousty učení mi prostě zkazily nadšení do popichování. Ale po těch několika měsících přináším další hodnocení! Jak to dopadne? Uvidíme.

Název: Ruská ruleta

Tady musím hned pochválit. Slovní spojení ruská ruleta známe snad všichni. Když jsem se na příběh dívala poprvé, bála jsem se, že to bude pouze ta ryzí ruleta s revolverem a nábojem, ale už první kapitola mě dějově velmi pozitivně překvapila. Název se mi líbí, je vskutku výstižný a snadno zapamatovatelný. Ten však hodnotit nemohu, ale u mě je to velké plus, protože se na názvu také často staví.

Dovolím si pár slov ke coveru. Nejsem odborník, covery se mi líbí prakticky všechny, pokud mají příjemnou kombinaci barev a tvarů. Což je i tento případ. Cover však nehodnotím, proto mohu pouze pochválit výběr.

Žánr: Mystery/napětí

Ani k žánru nemám námitky. Myslím, že je to vybráno správně. Napětí tam bylo dost, občas to hraničilo až s hororem. Neměnila bych to však.

Autor: JuditKlourova

Popis/anotace:

Jediné hodiny v místnosti odpočítávají sekundy do doby, kdy přijde další ztráta jednoho nevinného života. Smrt, která zde na každého čeká se nedá jen tak obejít. Mnozí už to zkoušeli a neuspěli. Však najde se zde i chlapec, který na smrt trpělivě čeká a až přijde, ochotně jí podá ruku. Dylen Loser. Ví, že stratit už nic nemůže. Nevěří ve spásu, věří jen ve smrt. Ale i spása jednou může přijít. Jde jen o to, jestli spása smrtí, nebo propuštěním.

Anotace je po obsahové stránce ukázková. Navozuje pocit napětí a tu správnou husinu, kterou by mystery mělo mít. Jediné, k čemu mám výtku, jsou chyby. Kdyby tam nebyly, nebála bych se říct, že je to anotace k tištěné knize.

Hodnocení: 87%

Odbočka k chybám:

Tady toho bude trošku více. Nebylo jediné kapitoly, kde bych si do sešitu nečmrkala čárky za každou chybu. Někde to rušilo, jinde měnilo významy celých vět. Ale pokud si autorka sežene korektora, výbrus má šanci na úspěšné dílo. Ale já zastávám názor, že když už má být autor na své dílo pyšný, měl by si ho opravovat sám.

Začnu tím, kde se chybovalo nejvíce. Čárky. Napočítala jsem kolem šedesáti případů, kdy buď chyběla, nebo přebývala. Nejčastěji se jednalo o vztahy mezi vedlejší a hlavní větou, to tradiční že, před které se někdy bojím dát čárku i já. Na tohle není žádná pomůcka, je to jen otázka znalosti vztahů mezi větami a slovy. A jen tak mezi námi, ani mně by se mezi k sobě se hodící slova čárka dávat nechtěla.

Dále bych měla zmínit i shodu podmětu s přísudkem. Někdy byla stavba věty tak krkolomná, že jsem si ji musela přečíst několikrát, abych to pochopila. V pár případech to bylo i úsměvné, ale jakmile jsem si všimla měkkého I s podmětem dveře, úsměv mi poklesl. Čárky jsou omluvitelné, tam se splete snad každý, ale u shody podmětu s přísudkem by to být nemělo.

Nic neobvyklého, pouze ta stará a pevně daná pravidla s pár výjimkami, jako jsou třeba děti.

Narazila jsem tam i na případy, kdy sis špatně určila podmět a celé to potom změnilo význam. Pokud máme větu Několik dětí se protáhly dveřmi., píšeme na konci slovesa O, protože si řekneme to několik, nikoli ty dětí. Tyto druhy vět patří mezi síta češtinářů, pozor na ně.

A co by to bylo za opravy gramatických chyb, kdybych nevytáhla své oblíbené spřežky? Zmiňovala jsem je u předchozích dvou hodnocení, budu je muset zmínit i tady. Našla jsem jich nespočet, u některých jsem si ani nebyla jistá, že se to tak dá napsat. Ale slovníky říkaly něco jiného.

- ze zadu X zezadu
Možný tvar je pouze zezadu. Ve slangu se používá věta Přišel ze zadu, ale je tím myšleno to, že dorazil zadním vchodem. Neplést si to.

- málo kdo X málokdo
Pouze tvar málokdo je správný.

- o podál X opodál
Tady taky není co vysvětlovat. Leda by se dalo soutěžit opodál o podál.

- jako by X jakoby
Vysvětlovala jsem to už dvakrát, je to stále jedno a to samé. Jako by se dá nahradit spojením jako kdyby, ale jakoby pouze slovem jako.

- k vůli X kvůli
Tohle bylo snad poprvé, co jsem to viděla odděleně. Pokud se něco stalo zapříčeněním někoho nebo něčeho, vždy se kvůli píše dohromady.

- v celku X vcelku
Slovní spojení v celku se užívá v případě, že chceme zdůraznit, když je něco v jednom kuse. Vcelku je příslovce, které užíváme ve významu docela, poněkud, téměř.

- v mžiku X vmžiku
Pokud chceš vyjádřit, že se něco událo těsně po nějaké předchozí akci, využívá se vmžiku. Existuje i varianta v době mžiknutí oka, ale to je spíše pro básníky a lyriky.

- před tím X předtím
Pokud něco předcházelo ději, je to vždy dohromady. Jestli chceme vyjádřit, že něco bylo před něčím, píšeme to odděleně.

- na konec X nakonec
Tohle jde nejlépe vysvětlit na příkladech: Na konec zápasu zapískal píšťalou. X Nakonec to přece jen dobře dopadlo. Na konec je jako konec něčeho, nakonec je příslovce.

A teď k ostatním chybám. Jejich výčet nebyl zrovna malý, mnohdy sice šlo o překlepy, ale jinde se to opakovalo, jako by to bylo zafixované. Týká se to slov vzbudit se (zbudit se), bys (by jsi), vzpíral se (spíral se), vzpamatovat se (zpamatovat se).

Pro pomoc jsem našla výborné zobrazení pomoci na skloňování jenž. Proč? Často se opakovalo slovo který a to taky není dobré. Opakováním slov si necvičíme zásobu, nevypadá to moc hezky. Ale tréninkem se to dá zmáknout.

Něco podobného se týká také skloňování zájmena ona. Chybuje se v tom často, ale lepší je to ufiknout hned v zárodku.

Další výtky mám k souvětím. Nejsem proti nim, ba naopak, také je využívám, ale všeho moc škodí. U některých bylo tolik vět, že jsem se v tom ztrácela. Moc myšlenek najednou. Chtělo by to ta delší rozsekat na kratší a srozumitelnější, bude se to i lépe číst.

A poslední připomínka patří uvozovacím větám. Někde to bylo správně, jindy jsem nevěřícně civěla. Tečky nebo čárky za přímou řečí si vybrat můžeme, ale nesmíme to plantat do sebe. Po tečce je vždy velké písmeno a nová myšlenka, po čárce uvozovací věta, která začíná malým písmenem.

Hodnocení: 68%

Postavy:

Tady už budu mírnější. Styl, jakým je dílo napsáno, mi dovolil nakouknout do duše hned několika postavám, ale nejvíce mi v hlavě stejně utkvěla postava jedné z hlavních.

Dylen Loser

Chlapec, který si vytrpěl tolik, že chce za každou cenu zemřít, ale nikdy mu to nechtějí povolit. Spíše odtažitý, samotář. Jako postava se mi moc líbil, jeho minulost to vše nádherně vysvětlila. Jeho chování bylo věrohodné, řeč přizpůsobena věku.

Luna Pichtogri

I ona se mi líbila. Ale čekala jsem, že po ztrátě sestry, ačkoli nevlastní, bude alespoň trošku smutná a taková uzavřenější. Moc breku jsem se nedočkala, pouto by mělo něco zanechat, ať by bylo jakkoli silné.

Maya Cave

Fotografka. Jinak bych ji nemohla popsat. Občas mi byla sympatická, v jiných chvílích jsem ji chtěla uškrtit. Ale je dobře, že tam taková postava je, to se musí nechat.

Conor Moon

Tuhle postavu jsem musela nenávidět. Jeho bratra jsem chápala, s tím jsem takový problém neměla, ale tenhle mi byl vyloženě proti srsti. To, jak mluvil na Dylana... ještě teď z toho mám husinu. V dobrém, samozřejmě.

Hodnocení: 90%

Postavy sice byly hezky popsané, ale většina z nich byla nevýrazná. Proto jsem vybrala pouze tyto čtyři.

Pohled na děj:

Po dějové stránce se mi to líbilo. Na podobný námět jsem zatím nenarazila, což může být způsobené taky tím, že mystery není zrovna mým šálkem kávy. Zpočátku jsem se bála, že to bude uspěchané a pojede se jedna smrt za druhou, ale postupně jsem se dokázala do postav i vžít.

Deníková forma umožnila čtenáři podobný náhled do hlavy jako obyčejná ich forma.

Plynulo to hezky pomalu, každá kapitola měla svou část napětí. Ale vytknu ještě jen to, že u některých kapitol to bylo rozepsáno skoro až nedostatečně - teď mluvím o popisech jednotlivých smrtí. Líbil se mi kyanid v deníku Mayi Cave, tam šla krásně vidět ta znalost.

Pohrála bych si ještě s popisy, alespoň v některých scénách. Ty děti musely být vyděšené a vyděšené děti přehánějí. Takže tady by výmluva je to zápis nefungovala.

Další výtku mám k těm kapitolám, které jsou věnované poznámkám autora. Pokud už je to dlouho, co měl být vzkaz vyřízen - když tedy odstoupím od toho, že se mi moc nezamlouvalo, že jsi jim věnovala celou kapitolu -, není nutné, aby tam byl. Když se najde nový čtenář a bude číst příběh, poté narazí na takovou kapitolu, může ho to odradit od čtení. Kdyby to bylo jen jednou, beru, ale asi po čtvrté mi to opravdu lezlo krkem a měla jsem chuť si dát dlouhou pauzu. Stačí odebrat ty staré, budoucí vmáčknout na konec kapitoly a hotovo. Kapitán bude spokojená a čtenáři by měli být taky.

Co dál? Připadala jsem si jako u zaříkávačů hadů. Postavy na sebe neustále jen syčely. Slovo syčet bylo také nejfrekventovanější, pokud opomeneme jména. Dylen syčel v jednom kuse, i tam, kde se to nehodilo. Existuje spousta jiných sloves, která vyjadřují, že někdo něco řekl: vzkázat, oznámit, zvolat, poznamenat, zamručet, mumlat, prohlásit a další. Chce to jen upustit uzdu fantazii a nechat postavu, ať se vyjádří i jinak než syčením.

Co však musím vyzvednout, je vzpomínková kapitola. Dokreslení Dylena charakteru nemohlo být lepší, ihned se mi v hlavě posunuly kolečka a vše do sebe zapadlo. Také bych chtěla pochválit za výběr disciplín - a hlavně ten kyanid. A alergii, tu musím zmínit v souvislosti s ním.

Hodnocení: 93%

Rozhovor:

Kapitán: Tak tedy začnu s tradiční otázkou. Inspirovala ses někde? Na podobný námět jsem zatím nenarazila a hodně mě zaujal.

Judit: No, vlastně ano. Inspirovala jsem se z Vídeňského seriálu Komisař Rex. V jednom dílu bylo něco, co mě nadchlo a inspirovalo k napsání příběhu Ruská ruleta. Jednalo se o podobný námět, jako má můj příběh, jen oběti nebyly vězněny, disciplíny byly jiné než u mě a hlavně obětmi nebyly děti. Hlavně se mi i zdálo, že zrovna tento díl zná málo lidí a tak mě tento nápad napadlo zrealizovat 😀

Kapitán: Já jsem ráda, že byly oběti právě děti. Ne tedy kvůli tomu, že by mě jejich utrpení těšilo, ale je zajímavé do jejich hlav nakouknout. Navíc se to odehrávalo v minulém století, jestli jsem to správně pochopila. Má to velký význam?

Judit: Spíše jsem tím chtěla naznačit, že takovéto "svinstvo" není pouze záležitostí dnešní doby. Pořád jsem totiž narážela na příběhy s různými vraždami a celkově sadistickými a ne zrovna milými náměty z přítomnosti či budoucnosti. Chtěla jsem se tedy i trochu odlišit od ostatních i v době, kdy se příběh odehrává.

Kapitán: A můžu bez ostychu říct, že se to podařilo. Ta atmosféra byla z příběhu cítit. A když už jsme u pocitů, líbilo se mi popisování Dylenových myšlenek. Stal se tak mou nejoblíbenější postavou z celého příběhu. Která postava ti přirostla k srdci?

Judit: Rozhodně Dylen. Hlavně jeho charakter je z části inspirován jedním mým kamarádem, takže to je jeden z hlavních důvodů. Ovšem mezi mé oblíbence patří i Luna, která se snaží Dylenovi co nejvíce pomoc. Tyto dvě postavy mi k srdci přirostly nejvíce.

Kapitán: Krásně jsi jeho charakter dokreslila i vzpomínkovou kapitolou. To propojení se zbytkem příběhu je bez hrbolků a hezky zapadá. A co postava, kterou bys nejraději nechala spolykat kyanid? Existuje taková?

Judit: Ano, je, a rovnou dvě. Phillip a Beth, dva z provozovatelů ruské rulety. Oni mi ze všech, co na tomto "projektu" spolupracují přijdou celkově nejhorší a a ní jeden z nich mi není sympatický ani v nejmenším.

Kapitán: Phillipa jsem měla chuť zapíchnout snad pokaždé, když se o něm zmínilo. Ale neměla jsem v lásce ani Conora, tentokrát byly záporné postavy skutečně záporné. Dlouho se nestalo, abych nějakého špatného člověka neměla ráda. Nu a když jsem se zmínila o té vzpomínkové kapitole, která se ihned stala mou nejmilejší, musím se zeptat. Plánuješ další takovou?

Judit: Jelikož nejraději ze všeho píšu Er formou, tak ano. Chystám se zrovna jednu takovou jako úplně poslední. Ovšem přemýšlela jsem i nad tím, že bych napsala ještě jednu mezi, jelikož právě kapitola se vzpomínkami zklidila pozitivní ohlasy.

Kapitán: Plánuješ i nějaké pokračování?

Judit: Vlastně ano, napadlo mě zrovna před nedávnem. Odehrávalo by se těsně po druhé světové válce a obětí by byly zase děti. Jen ještě přemýšlím, jestli to psát znovu deníky, nebo psát formou, která se docela u čtenářů ujala.

Kapitán: Hlavní je, aby se to dobře psalo tobě :) Jsem opravdu zvědavá. Pokud se projekt rozjede, můžeš očekávat čtenáře! A protože už jsme na konci, nechám prostor tobě, pokud chceš něco sdělit čtenářům.

Judit: To jsem moc ráda, že i jen nastínění děje zaujalo. Čtenářům bych chtěla sdělit snad jen to, že sem si jejich podpory neskutečně vážím. Jsem za své čtenáře moc ráda a jen doufám, že i je budou nadále mé příběhy bavit.
Děkuji za rozhovor 😀

Ukázka:

Deník Rose Poldachn, 5. 1. 1972

"Já se smrti nebojím," hrdě opáčil Dylen. "Asi mě neposloucháš, když tě prosim, abys mě už nechal chcípnout."

"Dylene, nehraj si na hrdinu," usmál se na něj Connor.

"Já se nebojím smrti," zopakoval Dylen. "Já se bojím tak maximálně bolesti při umírání."

"Ale bojíš se."

"Přestaň mi tady kecat o tom, jak sem strašně podělanej ze dne, kdy chcípnu a raději mi řekni, co bude dneska za disciplínu, abych se mohl připravit," obořil se do něj Dylen.

"Dneska bude ultra nová disciplína, ale ty v ní figurovat nebudeš. Tu disciplínu jsme vymejšleli docela dlouho a nakonec jsme došli k závěru, že je moc nebezpečná. Vlasně se už žádný z ranních disciplín nezúčastníš," říkal to s jistou hrdostí v hlase. Byl nejspíše moc pyšný na novou disciplínu. Zato Dylen moc nadšený nebyl.

"To vám nestojim ani za malej risk," doprošoval se účasti v disciplíně Dylen.

"Ne, to teda nestojíš," pousmál se Connor.

Celkové hodnocení: 84,5%

Zkušený seržant - Je vidět, že máš se psaním zkušenosti. Nebála bych se ti svěřit zbraň nebo slovník, ale raději bych ještě stála opodál, abych si byla jistá, že míříš na správný terč. Pozor na chyby, zdá se to jako malichernost, ale každá rezavá skvrnka na hlavni jen přidělává starosti. Doporučuji očistu chyb, opravit syčení. Poté můžu s hlavou vztyčenou odkráčet a hrdě prohlásit, že tento seržant prošel mým testem.

Kapitán se vyhrabala na nohy a znaveně zasalutovala. Mohla bez ostychu věnovat seržantovi úsměv a podat papír s důkazem, že testem prošla. „Gratuluji, seržante! Můžete na bitevní pole, ale pozor na ty chyby!“ zvolala Kapitán, sehla se pro brýle a usadila se za stolek. Nakoukla do papírů, kdo ji čeká jako další.

„Antilia - Prach ve větru,“ přečetla si nahlas a natáhla ruku pro vychládlý čaj. Spokojeně pokývala hlavou a usrkla si zasloužené ledové odměny. „Bude mi ctí.“

Další rozbor je u konce! Jakmile skončí všechny zkoušky, pokusím zařadit rychlejší tempo, abyste nemuseli čekat tak dlouho. Ale jestli mi to vyjde, to je zatím ve hvězdách. Nyní jsem však vyšťavená jako džus z Kauflandu, tak se s vámi rozloučím a pustím se do dalšího čtení!

Čtení zdar!