Ernest seděl u svého banketového stolu a pil jak chtěl a Eržika seděla vedle něj. Zatnul zuby a svíral pohár, těsněji než by měl a cítil jak v místnosti narůstá napětí.

Eržika se po chvíli zvedla a odešla do svého pokoje a netušila že její manžel po chvíli přijde za ní a vklouzla do postele, protože se chytala už spát, jenže po chvíli se rozevřely dveře a ve dveřích se objevil její opilý manžel který si to šel rovnou k ní.

Eržika se zvedla z postele, jenže on jí na ní hned znovu povalil a pak jí začal prudce líbat.

Nebyl zde nikdo kdo by jí zachránil před jejím opilým mužem který se po ní doslova sápal. 

,,Eržiko, zlatíčko... tvůj manžel je tu aby tě žádal... a nežádá po tobě abys plnila svou povinnost jako má ŽENA, ale rovnou to po tobě chce!," řekl a o jeho slovech nebylo pochyb, byl extrémně naštvaný a opilý a chtěl....a potřeboval fyzickou lásku.

Kterou mu očividně ta Gregoriová děvka nemohlo nebo nechtělo dát... a Eržika se vzchopila, protože mu to nemohla dovolit po tom jak se k ní choval, nemluvě o věcech které udělal aby její srdce puklo žalem.

,,Erneste, nechte mě a běž si za tou svou děvkou...která tě snad miluje ještě víc že a možná i ještě víc než já!," křikla po něm Eržika a snažila se ho od sebe odstrčit jenže marně, protože to ho ještě víc rozlítilo a tak se na ní prach sprostě vrhl aby jí znásilnil.

,,Ne já nechci, slyšíš nechci. S tebou už ne!," křičela Eržika a snažila se z postele zvednout jenže to bylo marné.

,,Nechci, nech mě!," vyštěkla po něm a to byla pro něj poslední kapka, protože si povolil kalhoty a sprostě se na ní vrhl.

,,Ne!!!," křičela Eržika a drásala prsty bolestně do prostěradla. 

,,Chci se k tobě vrátit," šeptal jí její opilý manžel do ucha zatím co sám sebe uspokojoval.

,,Jenže já už nechci...nechci!," vykřikla po něm znovu Eržika a on se na ní jen vítězoslavně usmál a Eržice stékaly po tvářích slzy a zalapala po dechu nad tou krutou rozkoší kterou jí poskytoval.

Když pak bylo po všem a on od ní odešel, tak se se slzami v očích zhroutila na postel a její srdce se v tu chvíli ještě více zlomilo, protože tohle už zažívat nechtěla....a nechtěla už ani takhle trpět.

,,Jsi ubožák!", řekla si sama pro sebe v duchu, i když ho ještě stále milovala a pak vzala ze zdi svůj velký meč který tam vysel.

,,Raději však už budu spáti v hrobě než s tebou, protože stejně by jsi mě možná jednou...nebo později kvůli té děvce která tě dokonale omámila zabil a tak se raději zabiju sama, protože s tebou už spát nechci,"  řekla a pak se svým mečem probodla do zad a náhle ucítila svou velkou a poslední bolest.

,,Sbohem má lásko, stejně jsem tě vždy milovala," řekla Eržika poslední slova na rtu se kterými pak padla do věčného spánku.

Její manžel který se po chvíli pak k ní vrátil do ložnice když mu došlo co udělal, se jí ještě snažil oživit jenže už bylo pozdě a tak Eržika umřela a její manžel si uvědomil co to vlastně učinil, protože láska k milence mu vzala jeho tolik milovanou ženu kterou i přesto všechno i když jí podváděl stále miloval. 

Jenže tohle zjištění už Eržice život nevrátilo a on si to uvědomil příliš pozdě, až tehdy když o ní přišel.