Nemohla to pochopit ,,Jak, proč, když, kde, co?," ptala se sama sebe a něco se v ní zlomilo a to její srdce. 

,,Zlomil jí ho Ernest a ta jeho děvka Gregoriová!," křičelo jí v hlavě a skutečně se to stalo až když je viděla jak se spolu líbají a když přišla o své dítě... stalo se to právě díky ní, tak náhle že se už nikdy nemohla vzpamatovat a cítila dokonce i rozbité kusy uvnitř sebe, které probodávaly její vnitřnosti a bolestně zabíjely každou myšlenku a každý kousek jejího života... a ona nemohla pochopit ani odpovědět.

Ona dívka, která kdysi byla nevinná, ctižádostivá, markýza, grófka... která byla nyní uvnitř zlomena odmítnutím svého milence a svého manžela

,,... Brzy bude mrtvá a bude ležet jako bezhlavá mrtvola v neoznačeném hrobě, milována nikým jiným než ďáblem...," říkala si pro sebe a znovu jí bolestně zabolelo u srdce.

Eržika se s trhnutím probudila, zrychlil se jí dech a její srdce jí hlasitě bušilo v hrudi.

 ,,Její srdce...," zašeptala tiše a položila ruku tam kde měla srdce, jako by chtěla zkontrolovat že tam stále ještě je a pak prudce přesunula své ruce ke krku, k místu kde stále seděla její hlava a rychle se rozhlédla kolem sebe a všimla si že ve svých komnatách je v bezpečí a všechno to byl jen strašný sen, a pravdivost..., protože byla to pravda že měla zlomené srdce a taky byla pravda, že tomu nerozuměla...

 Jen doufala že se ten poslední kousek nestane pravdou, protože mohla by jí tato zlá myšlenka zlomit srdce a mohla by snést oddělení hlavy od krku...

Nevěděla a ptala se sama sebe zda by to snesla.

A její manžel se smál, šíleně, šťastně a smutně a ona si mohl vybrat a jeho dvůr také, protože teď potřeboval jen jí po svém boku a jeho milenku si přála dostat odsud pryč....ze světa, kdyby to bylo tak zapotřebí, aby se jí zbavila, nebo aby se jí zbavil on jako a byl s ní zase jako dřív.