Eren POV:
Bože, cítim se hloupě. Ještě se ani pořádně nezačal den, slunce teprve před malou chvilkou vykouklo spoza obzoru, avšak já už zde stojím, plně ustrojený a upravený, u princových dveří. Podle otce je to ranní ptáče a měl by být dávno vzhůru. Proč sakra musí být zrovna ranní ptáče... Nesnáším ranní vstávání. Otec měl dokonce tu potřebu nařídit Arminovi (jednomu z mých sluhů), aby mě ráno probudil třeba i studenou vodou, když bude třeba (a bylo to třeba). Musím říct, že si za to ode mě vyslechl pár vulgárnějších slov.

Potřásl jsem hlavou a zaklepal jsem. Chvíli jsem čekal, než jsem zpoza dveří zaslechl kroky. Otevřela mi malá vznešená omega, která byla sice vzhůru, avšak pořád ještě ve svém nočním oděvu. Zatvářil se dost šokovaně, když mě uviděl. Jeho modré oči byli do široká otevřené, takže jsem mohl vidět jejich nádhernou barvu. Zjevně není zvyklí na návštěvy takhle brzo. Anebo ne na návštěvy ode mě.

"P-Princi..." vydechl a jemně odstoupil, avšak ne tak moc, aby to bylo nápadné. I tak jsem to viděl. Pche, zašklebil jsem se.

"Dobré ráno princi, doufám, že jsem vás nevyrušil u snídaně. Napadlo mě, zda by jste se ke mě nechtěl připojit na ranní projížďku lesem." pronesl jsem strojeně a s neutrálním výrazem v obličeji. Skrytě jsem doufal, že mě nepošle k šípku, ale nedal jsem to na sobě znát. Před omegou chci pořád vypadat nezaujatě, avšak nechci si mého otce rozhněvat. I když na to nevypadá, je velice přísný a není moudré ho naštvat. Z dobrého vztahu s králem plynou přeci jen nějaké ty výhody.

" Ehm já... Ovšem, princi. Rád. Nejdříve bych ale rád dopil můj čaj. Takže pokud nemáte nic proti, můžete se i vy přidat." odpověděl nejistě po krátké odmlce a otevřel dveře do jeho komnaty. Přikývl jsem a vstoupil. Nespouštěl jsem z něj můj pohled. Skenoval jsem jeho drobnou postavu, abych si zapamatoval všechny její záhyby, které později, jestli budu šikovný, prozkoumám i svými dlaněmi, ne li ústy.

Jestli jsem pochopil mého otce správně, chce, abychom se sblížili. Stejně tak jako Leviho otec. Nejspíš proto přijal mé pozvání a také se mě rozhodl pozvat ke společnému trávení času. Oba jsme dostali tu samou přednášku - pokusit se sblížit a být jednotní, snažit se poznat jeden druhého a možná se dostat do relativně příjemného/přijatelného manželství.

Usadil jsem se v křesle vedle stolku, který byl postaven přímo před oknem, kousek od jeho postele. Stočil jsem svůj pohled k omeze a pořádně jsem si jej prohlédl. Měl na sobě bílou hedvábní košili, o několik čísel větší, takže mu sahala až pod zadek. A ovšem, kalhoty stejné barvy.

"Omlouvám se, že nejsem ustrojený. Ale skutečně jsem vás tady takto brzo nečekal. Nuže ale, máme se přeci brát, tak snad to není takový problém." řekl po chvilce a usadil se naproti mě. Jemně jsem přikývl a mlčel. Evidentně si všiml, jak se na něj dívám. Nepřetržitě, smyslně. Chtěl jsem ho vyvést z míry a evidentně jsem uspěl. Omega seděl neklidně, nedíval se mi přímo do očí, neustále sa vrtěl. I tak nám ale nalil čaje a uchopil hrnek. Udělal jsem přesně to samé a odpil jsem si.

"Hm, tuhle chuť neznám.."

"Nedivím se, není to totiž Váš čaj. Na čaj si dost potrpím, proto mám u sebe vždy čaj z našeho království. Jedná se o směs různých druhů, které rostou jedině u nás." řekl a přivoněl si ke svému hrnku. I přestože byl evidentně nervózní z mé přítomnosti, na tváři měl spokojený výraz. Pak ale posmutněl.

" Bohužel už ho moc nemám. "

"Nechám posla zajet do Vašeho království, aby Vám nějaký přivezl." odpověděl jsem okamžitě. Princ se zatvářil překvapeně, ale neprotestoval. Snad si tímhle gestem alespoň trochu šplhnu.

"Děkuji Vám." zašeptal a zahleděl se ven oknem, tak jsem udělal totéž. Z jeho pokoje bylo také vidět do zahrady a na les, který byl za ním. Na projížďku ho vezmu tam, je tam hezké jezero s průzračnou vodou a takhle brzo ráno to bude magické. Kapky rosy pokrývající trávu kolem, zpívající ptáčci, odraz slunce od hladiny jezera - snažil jsem se být romantický, aby jeho srdce alespoň trochu roztálo. Nic lepšího než tohle mě nenapadlo. Asi nejsem příliš romantik no..

Levi POV:
Co se to sakra právě děje!? Já vím, že otec chtěl, abych se už před ním neschovával a trávil s ním nějaký čas, ale tohle jsem nečekal. Aby mě pozval na projížďku, nebo aby poslal posla pro můj čaj. Bylo to něco nepředstavitelného, když vezmu v potaz, jak se choval naposled. Žeby dostal vyhubováno od jeho otce, stejně jako já?

Nejspíš. Proč jinak by takhle otočil. Lidé se nemění ze dne na den a neotáčí o 180° své chování. Mám strach, co se z toho nakonec vyklube. Nemohu už ale protestovat. Otec to takhle chce... Je to pro lid. Pro naši zemi...

"Počkal by jste na mě prosím u vašich stájí? Jen se převléknu a hned přijdu za vámi." pověděl jsem princi s jemným úsměvem, i když byl falešný. Musím se chovat zdvořile. Musím být milý. Prostě musím!

Jen přikývl a s neutrálním výrazem ve tváři zmizel z mé komnaty. Chvíli jsem jen stál, zhluboka dýchal a snažil se vstřebat celou tuhle situaci. I když se snažím být milý, půjde mi to ztuha. Na každé jedno jeho slovo jsem měl potřebu odpovědět jízlivě, uštěpačně, měl jsem potřebu odpovídat v posměšných poznámkách. Ale to nemohu. Brání mi v tom hned několik věcí, a sice můj otec, závazky vůči němu a celé naší říši, ale dokonce taky strach. Bojím se, co by se mnou bylo, kdybych nebyl milý. Jsem sice hrdý, ale nejsem idiot. Vím, že vždy bude po vůli alfy. A pokud se nepřizpůsobím, budu trpět. Což mi dokonale láme srdce i ducha...