Eren POV:
Rozhodl jsem se vrátit do jídelny. Otcové tam seděli a společně vesele tlachali o dalších zbytečných detailech. Prakticky pořád mluvili o naší svatbě, o kterou ani jeden z nás nestál, ale která pro mě začínala vypadat celkem zábavně. Jestli bude ta omega pořád tak drzá a vzpurná, bude s ním legrace. Myslím, že mu to vydrží. On není ten typ, co by se tak jednoduše poddal. A to si ještě užiju.

Stočil jsem svůj pohled na druhý konec stolu kde seděl můj takzvaný nastávající. Ani nevím, jak se sem nakonec našel cestu sám, ale je mi to fuk. Zdál se být klidný, avšak jakmile mě spatřil, jeho dlaně se roztřásli tak moc, že skoro vylil víno. Hodná omega. Omega s respektem je nejlepší omega. Posadil jsem se na své místo a potlačil jsem úšklebek. Musím se přece chovat slušně, ne snad?

Také jsem si upil z mé číše a nepřetržitě jsem s ním udržoval oční kontakt. Probodával jsem ho přísným pohledem a užíval si jeho nervozitu, kterou způsobovala jen má přítomnost. Heh, ani jsem nemusel použít alfa hlas. I když, to bych asi nikdy neudělal. Prý to omegám velice ubližuje. Já si jen hraju. Jako pes, který štěká ale nekouše - nechci mu opravdu ublížit, teda, ne moc.

"Tak, jak se vám líbí náš hrad princi Levi?" zeptal se otec a široce se usmál. Jak jsem si už všiml, princ Levi měl límec vykasaný o něco víc než předtím, a tak otisk mých zubů na jeho bledé kůži nebyl vidět, čili králové nic netuší. 

"A-Ano, moc pěkný." usmál se princ. Avšak byl to tak kostrbatý úsměv, že mu ho nevěřil snad nikdo u stolu. Heh. Že bych ho vyděsil až tolik?

"Synu, si v pořádku?"

"Princovi jen není dobře. V zahradách se mu udělalo trochu nevolno." odpověděl jsem místo něj, a nahodil jsem nejsoucitnější pohled, jaký jsem svedl. Jeho otec už se dál neptal a opět se rozmluvil s mým otcem, zase o těch samých zbytečnostech. Já a Levi jsme po sobě házeli zvláštní pohledy. On na mě vyděšený a přesto hrdý, já zase zákeřný a uštěpačný. Měl bradu hezky nahoru, tak jak se na prince sluší a patří. Snažil se tvářit, že není jako každá jiná omega na světě a že se jen tak nepodvolí. Že nebude skákat jak já pískám. Ale i přesto, že není jako všichni ostatní a je už od mala vedený k hrdosti, pořád je jen obyčejná omega - vychovatelná. Pod mým pohledem se jeho nohy se podlamovali, dech třásl, tváře růžověli a oči měkli. Tak jako každé jiné omeze při přísném pohledu alfy.

Najednou ale, jakoby se probral ze svého vyděšeného rozpoložení. Třas jeho těla ustal, pohled ztvrdl a stočil svou pozornost ke svému dezertu, který služebnictvo právě i spolu s kávou přineslo. Jakoby jeho oči zazářili, i když jen na vteřinu.

Čokoládový dortík a jahody. Ano, můj nejmilejší dezert! I když, možná teď bych si jako dezert dal radši omegu co sedí naproti mě. Celá jeho existence mě provokuje a probouzí ve mě zvíře. Dosti nadržené zvíře. Nejen, že je jeho odpor k všeobecně zaužívaným věcem velice zábavný, je i dost přitažlivý. Krásné modré oči, úhledně začesané havraní vlasy, alabastrová pokožka, jemné a přesto mužné rysy obličeje. A i když jsem ho ještě neviděl nahého, i přes oblečení je jasně vidět, že je ve velmi dobré formě. Upřímně řečeno, atraktivnější  a voňavější omegu jsem ještě nepotkal.

"Oh, čokoládový dort a jahody, ten Levi zbožňuje! Viď princi Levi?"

"Ovšem otče." odpověděl suše, ale když si dal dort do úst, jeho pohled roztál. Bylo až vidět, že je spokojen. Takže milovaný dezert máme společný. Dobře vědět. Toho se bude dát v budoucnu využít v můj prospěch. Aneb co mu přinést pokud ho naseru, což se určitě stane.

Levi POV:
Páni, já fakt zbožňuji čokoládový dort! A ty jahody k tomu, slast pro mou pusu. Nic však nemění na faktu, že už se těším zpátky domů. Nejraději už bych byl u sebe, zahrabal se nahý do mých měkkých peřin a četl si knížku.

Alfa co seděla na druhém konci stolu mě znervózňovala. Ty jeho pohledy byli až příliš pronikavé a já mohl jen hádat, co se mu asi tak honí hlavou. I přestože si chci udržet svou chladnou masku a hrdý pohled, svým chováním mě vyděsil. Byl tak hrubý a děsivý, pár vteřin jsem si dokonce myslel, že použije alfa hlas. Jeho zuby na mém krku ve mě vyvolali pocit, jakoby mě opravdu chtěl označit tam na místě. Nejsem na takové zacházení zvyklí a vůbec se mi to nelíbí. Nic ale nedokážu změnit na faktu, že jsem prostě jen omega. Můj kód mi velice nepomohl. Když mě přišpendlil o postel a zalila mě jeho vůně alfy, nedokázal jsem se pohnout, vzpírat, ani nic říct. Byl to prostě konec všeho mého uvažování. Nelíbí se mi to, ale jsem jen omega. Pro žádnou alfu nebudu nikdy nic víc, než jen chodící porodnice a služka, osobní majetek, se kterým může naložit podle libosti. A to se mi nelíbí. Nechci tady být jen pro něčí potěšení a pobavení, nebo pro zachování rodu. Když už si mám někoho vzít, chci ho milovat. Chci být s tou alfou rád, chci s ním trávit čas a být spokojený a oženit se z lásky. A ne být fackovací panák nějakého nabubřelého idiota, který si se mnou bude dělat co chce!

Králové spolu opět začali tlachat o zbytečnostech (teda o spojení našich rodů, taková maličkost že) a já přemýšlel, jak se dostat z téhle frustrující místnosti. Nemůžu se jednoduše bezdůvodně zvednout a odejít. Bylo by to krajně nezdvořilé a otec by se na mě dozajista hněval. Nenapadlo mě nic jiného, než se vymluvit na nevolnost. Nakolik to zmínil i princ Eren, nebude to snad tak podezřelé.

I přes mé vnitřní protesty jsem od sebe odsunul talíř s dortem a jemně jsem si odkašlal, abych na sebe upoutal pozornost všech přítomných.

"Omlouvám se, že ruším vaší debatu králové, avšak cítím se jaksi indisponován. Mohl bych si jít někam prosím oddechnout?" zeptal jsem se. Král Grisha se však ani nedostal ke slovu. Princ luskl prsty a ze dveří vyšla černovlasá dívka s rudou šálou kolem krku. Přikázal jí, aby mě zavedla do jednoho pokoje pro hosty, připravila mi čaj a nechala mě odpočinout. Neotálel jsem tedy a s rychlím úklonem jsem se vydal za tichou slečnou.

Jakmile jsem zmizel z jídelny, a teda i z dohledu oné alfy, hluboce jsem vydechl. Jeho pohled mi nedělal dobře, vlastně celá jeho přítomnost mě více než znervózňovala. Za odchod z místnosti plné alf jsem byl více než vděčný. Dívka byla podle pachu beta, takže opravdu jsem se opravdu mohl uklidnit a trochu si vydechnout.

Už abych byl doma...