Levi's POV

"Mohu Vám nějak pomoct, Vaše výsosti?" ozvalo se náhle spoza mých zad. Otočil jsem se, a spatřil poměrně vysokého muže s plavými vlasy a hnědými oči. Podle pachu alfa, avšak v jeho pohledu se skrývala vlídnost, anebo to tak alespoň vypadalo.

"Ne, ehm, to je v pořádku, ehm-" snažil jsem se mu přijít na jméno. Jsem si jist, že jsem ho už potkal, pravděpodobně na naší svatbě, avšak nedokážu si ho vybavit. Nemyslím si, že by jsme byli formálně představeni, ale tak to jsem nebyl zatím snad nikomu.

"Ou! Omluvám se výsosti. Markíz Kirstein, spojenec království a blízký přítel Vašeho manžela. Možná si vzpomenete, byl jsem tam když téměř popravil tu alfu, co Vám uškodila."

"Oh, jistě! Vzpomínám si!" vyřkl jsem s jistou dávkou znepokojení, můj obličej nabral rudý odstín. Je to muž, co mě viděl v docela choulostivé situaci, avšak nevypadá, že by si z toho dělal hlavu. Jen tady tak stojí, s úsměvem na tváři a dělá, jakoby nic. Jako každý v tomhle království. Ať se děje, co se děje, je potřebné si uchovat tvář, že?

"Tak tedy znova, moha Vám nějak pomoci, Vaše výsosti? Zdáte se poněkud ztracen." nezdálo se, že by se mi vysmíval anebo mu byla vzniklá situace vtipná. Vypadal upřímně.

Poďme si to teda zhodnotit. Buď si nechám pomoct od alfy, která je Erenovým přítelem a možná se tak od něj dozvím něco víc o mém manželovi, anebo tady budu bloudit další dlouhé a zbytečné chvíle, které bych mohl trávit něčím podnětnějším. Volba byla jasná.

"Ačkoliv to musím připustit nerad, tak ano, jsem ztracen. Hledám totiž své komnaty."

"Ovšem, to není problém! Dovolte mi Vás tedy doprovodit!" usmál se a nabídl mi své rámě, i přestože nejsem žena. V mém obočí zacukalo. Spropadený omega kód!

Přes všechny vnitřní protesty jsem rámě přijal a následoval alfu napříč zámkem. Kráčel jistě a vždy věděl, kterým směrem se vydat. Jakoby znal hrad zpaměti.

"Nikdy nezapomenu, jak jsme se s Erenem zvykli prohánět těmito chodbami." promluvil markíz, a proťal tak trapné ticho, které mezi námi panovalo. Zarazil jsem se nad tím, jak přirozeně nazval prince jeho jménem. Být to kdokoliv jiný, mohl se dostat do problémů. Tradice nedovoluje, aby markíz oslovoval prince jeho jménem, je to drzé, nezdvořilé a nanejvýš nevychované. Mě osobně však na takových věcech nikdy nezáleželo, jen to ve mě vyvolává pocit, že jsou si opravdu blízcí.

"Znáte se s princem už dlouho?"

"Ovšem výsosti, bylo období, co jsme spolu vyrůstali. Můj otec sem zvykl cestovat kvůli obchodu s králem, a nakolik jsem měl jednoho dne zdědit vše po něm, jezdíval jsem s ním. Namísto toho, abych se však zúčastňoval jejich obchodních jednání jsem se zakrádal s Erenem hradem, kradli jsme z kuchyně sladkosti a dorty a skrývali jsme se našim rozhněvaným otcům."

"Tak to si umím živě představit." Eren jako kluk byl docela roztomilý. Nikdy jsem ho nepotkal, avšak obrazy se k nám dostali. S tím, jak nezodpovědný je dnes, jako dítě si ho představuji jako malého ďábla. Porušujíc pravidla, nonstop odřené kolena a špinavé šaty, drzý úšklebek zdobíc jeho upatlaný obličej, vždy hněvajíc svého otce, který ho uvnitř ve své duši miluje navzdory všemu.

"Že ano? Heh, to byli časy, kdy jsme se vídali několikrát za měsíc. V jednom bodě musel ale můj otec odcestovat do zámoří, a bohužel mě nemohl vzít sebou. Král tehdy navrhl, že bych mohl býti zde až dokud se nevrátí, aby mě nemuseli vychovávat služebné a Eren nebyl tolik sám. Můj otec štědrou ponuku milerád přijal, a od té doby jsem žil zde. Až do doby, než jsem v mých 15 obdržel správu, že můj otec v zámoří skonal a já jsem nyní markízem. Z toho důvodu jsem se vrátil na své vlastní panství, abych se mohl plně věnovat mým povinnostem." jeho obličej v této pasáži posmutněl. Jak by také ne, že ano? Ztráta rodiče je vždy neštěstím.

"Je mi líto Vaší ztráty, markízy."

"Ale, to nemusí výsosti. Takový je život, všechny nás to jednou čeká." usmál se a odbočil doprava, snad už po sté.

"A sme tady, můj princi. Doufám, že jsem Vám pomohl. Kdyby jste cokoliv potřeboval, neváhejte se na mě obrátit." uklonil se a už se měl k odchodu, avšak já ho zastavil.

"Vlastně! Něco by tu přece jen bylo." řekl jsem a rukou mu pokynul, aby mě následoval. Od Erenovi do mé ložnice sice netrefím, zato od mé ložnice k salónku ještě ano. Vstoupil jsem dovnitř a usadil se u drobného stolku. Opět jsem jen pokynem ruky markízovi naznačil, aby se posadil naproti mě, co on také udělal.

"Jaký pijete čaj, markízy?"

"Omluvte mě prosím, avšak nejsem příliš veliký fanoušek čaje. Vždy si do něj sypu alespoň 3 lžičky cukru, takže jakýkoliv čaj chutná prakticky stejně." odpověděl a podrbal se na zátylku. Cuklo mi ve tváři, když řekl 3 lžičky, ale nijak jsem to nekomentoval. Zazvonil jsem na zvonek, který byl položen na stole, a za malý moment přišla služebná. Tak jako vždy, přišla Mikasa. Zdá se, že se z ní stala má osobná služebná, nakolik mám pocit, že jinou služku jsem na tomto hradě snad ještě neviděl. Požádal jsem jí o číši vína, když teda čaj markíz nepije.

"Výsosti, to nebylo nutné, já-"

"Ale nesmysl, nebudu do Vás lít čaj, když to není to pravé pro Vás. Ostatně jen pro málo alf jsou jemné a zároveň ostré chutě vybraných čajů něco preferovaného, takže se ani nedivím, že víno je pro Vás jasná volba. To však není to, o čem jsem s Vámi chtěl hovořit."

Po příchodu služebné jsem ztichl a čekal, až nám nalije vína. Poté jsem ji požádal, aby nás nechala osamotě a zavřela za sebou dveře. Podívala se na mě podezíravě, avšak nic neřekla a odešla. Vždy na mě kouká tak zvláštně, proto tomu nepřikládám žádnou pozornost.

"Měli by ste si na ni dávat pozor." řekl markíz a pozvedl svou číši, aby si se mnou připil.

"Hm? A to proč?"

"To je Mikasa. Dcera jedné ze služebnic, prakticky vyrostla se mnou a Erenem. Princ v dětství nechápal rozdíl mezi šlechtou a služebnictvím, takže ji vždy přizval k našim hrám. Byla naše přítelkyně, stále svým způsobem je. Avšak když jsme dosáhli puberty a na povrch přešli i naše kódy, i přestože je beta, se do Erena zamilovala. Eren vždy věděl, že se ožení s omegou a že jeho žena musí být ze šlechtického rodu, nepřikládal teda jejím citům žádný význam. Avšak naučil se jich patřičně využít. Mikasa je Erenovi dodnes věrná, tím pádem je dost možné, že za Vašimi zády bude Erenovi donášet informace. Dávám tomu přibližně 5 minut, než se zde naštvaný objeví a začne se dožadovat informací, co dělám osamotě s jeho omegou." zakřenil se a upil si pořádný kus vína. "Jestliže pak chcete řešit něco důležitého, navrhuji, aby to bylo rychle."

"Právě tohle, co jste právě udělal."

"Asi nerozumím výsosti."

"Tohle co jste právě udělal. Poskytl jste mi informace o mém manželovi, které se mi budou hodit. Já mého manžela neznám, markízy. Nakolik jste přátelé, nepochybuji o tom, že on Vám o mě řekl to samé. Chci však, aby to mezi námi fungovalo, a to bude jenom tehdy, až se o něm dozvím něco víc."

"Při vší úctě, můj princi, proč bych měl donášet na mého nejlepšího přítele?"

"Já přece nechci, aby ste na něj donášel! Já se o něm jen chci dozvědět víc. Co rád jí, co rád dělá, co ho zajímá, čím bych ho mohl potěšit. Anebo obráceně - co nemá rád, čím ho naštvu, čím si ho znepřátelím. Nic víc nežádám. Mé záměry jsou nezištné, markízy. Chci si k němu jen najít cestu."

Markíz si mě přeměřil od hlavy až k patě, u toho se mračil a já jen doufal, že neodejde.

"Jste jedna veliká záhada, výsosti. Ale nuže dobrá. Eren je občas horká hlava, chápu že se chcete vyhnout nepříjemným situacím. Máte tedy mé slovo. Našli jste si zde spojence, výsosti."

"Prosím, říkejte mi Levi."

"Teší mě Levi, říkejte mi Jean."