Eren POV:

Doufal jsem v to, že ledová voda a projížďka mě probere. Chladný tmavý les, dupot kopyt koně pode mnou, všude liduprázdné ticho, kolem mě jenom zvuky přírody a lesné zvěře. To by mě mohlo přivést ke smyslům. A nejen to, snad to také vyčistí mou hlavu a pomůže mi se uklidnit, protože nyní je to nutné.

Cestou k jezeru jsem měl hlavu plnou myšlenek, a ne zrovna nejsvatějších anebo nejmravnějších. Spíš právě naopak. Obrazce Leviho voňavého, svalnatého a hlavně nahého těla v milostném křeči udržovali můj penis v bolestivém pozoru. Jenom představy stačili, abych byl plně nadržený, snad víc než uprostřed rutu, pokud je to vůbec možné, a já si to nedokážu vysvětlit.

Jeho horký dech na mém krku; vzdechy, které zněli přímo u mého ucha; nehty zaryté do mých zad; prosby o víc, vzdechy mého jména...přesně tak, křič mé jméno a poddej se...

Na světe nebylo snad nic, co by mi pomohlo se těchto myšlenek zbavit. Můj choť je tak neuvěřitelně úchvatný, že i když nechci, jsem unešen do výšin. Neuklidní mě snad nic, možná kromě ledové vody, a to bylo také snad jen mé zbožné přání, než li skutečný fakt. 

Zastal jsem přímo před jezerem a shodil ze sebe všechny šaty. Ani jsem nečekal, než si přivyknu na nízkou teplotu vzduchu kolem, hodil jsem se do jezera po hlavě a doufal jsem v uvolnění, které se naneštěstí nechtělo dostavit. I navzdory chladu kolem, studené vodě a žádnému oblečení má tělesná teplota ne a ne klesnout. Ne a ne se uklidnit, ne a ne vyhnat prince z mé hlavy. Opravdu jsem měl štěstí na nádhernou a spanilou, vzrušující, omegu.

Není tedy zbytí.

Porozhlédl jsem se kolem, zda jsem v lese opravdu sám, a když jsem se ujistil, dále jsem nečekal. Uchopil jsem svůj bolestivě nabuděný penis do dlaně a v pomalém rytmu po něm začal přejíždět. Namísto mé ruky jsem si však představil malou horkou pusu mého manžela. Bože, byl by tak sexy, kdyby mi ho teď tady kouřil; kdyby mi jezdil jazykem po těle; díval by se mi přímo do očí, když mu vyvrcholím hluboko do krku...

Netrvalo dlouho a vyvrcholil jsem do ledové vody. Měl jsem zrychlené dýchání, má tělesná teplota byla pořád vyšší než normálně, ale cítil jsem uspokojení. Ne úplné, ale dostatečné. Nic mi tedy nebránilo se vrátit.

Cesta na zámek byla mnohem klidnější. Mírným klusem jsem na koni dojel zpátky a nočním hradem jsem se pomalu dostal do mých komnat, kde na mě čekal snad malý infarkt.

To, že bude Levi v mé posteli, jsem věděl. Vždyť jsem to sám nařídil. Kdo mohl ale čekat, že ho najdu, jak spí u mě v posteli, kompletně nahý...

V mém přirození opět nepříjemně zacukalo a instinkt říkal běž a zakop se na zahradě protože tuhle erekci nevydejcháš.

To však neudělám, nebudu srab. Ulehl jsem k němu do postele a omotal své paže kolem jeho útlého pasu. Nesmím ho sice pomilovat, to jsem slíbil, ale objímat ho mi nikdo nezakáže, fetovat jeho vůni přímo u zdroje také ne. Je můj, takže můžu.

"Choti..." Ozvalo se od něj jemně. Chtěl se i otočit, avšak to bych se už opravdu neudržel. Objal jsem jej tedy pevněji, abych mu mohl znemožnit každý jeden pohyb a snažil se usnout.

--

U stolu bylo dnes ráno tišeji než obvykle. Já ani Levi jsme se po včerejším  vyčerpávajícím dnu neměli ke slovu, což ale nebylo to zvláštní. Králové, z nějakého důvodu, byli také až příliš zticha. Nedalo se však nevšimnout si, že se na sebe dost podezíravě dívali. Řekl bych, že vypadali až naštvaně, což se mi nějak nezdálo. Od doby co Levi s jeho otcem přijeli byli oba jako sluníčka a nemohli se dočkat naší svatby. Vyžívali se  v přípravách, plánování, rozpravách o tom, co náš sňatek přinese. Teď je to za námi, jsme konečně svoji, a oni jsou nespokojeni? To nedává smysl.

"Tak to řekněte, nemám celý den a je to dost nepříjemné." Svou přímou konfrontací jsem evidentně zaskočil všechny u stolu. I když, mého otce možná až tak ne. Je zvyklí na mou prostořekost, přesto si tuto mou vlasnot velmi necení a běžně mě za ní peskuje. To mi ale bylo fuk, protože vím, že se jejich výchovné lekci nevyhneme ani já, ani Levi, takže už bych to měl raději za sebou.

"Co myslíš, synu?"

"Nehraj to na mě, prosím, nemám náladu otče. Vidím ty vaše hloupé pohledy. Co jsme posrali tentokrát huh?"

"Erene slušně!"

"Na to ti kašlu! Co se děje sakra?!" vykřikl jsem, už plně vytočený, a čekal jsem, co z nich vypadne.

Můj otec pohlédl na Leviho otce a povzdechl si. 

"Nejsme velice potěšeni tím, že přesto, že jste naplnili svou manželskou povinnost před bohy a lidem, nezdá se zrovna, že by jste svůj svazek naplnili...jak jen to říct-"

"Nevšimli jsme si, že by měl můj syn na krku značku!" vyběhl na mě druhý z králů. Leviho ruka automaticky vyjela nahoru k jeho krku, který byl skrytý v límci jeho róby, ale i tak, symbolika tam byla jasná. Cítil se více než nepříjemně, a kdo se mu mohl divit?

"Chtěl jsem na to jít taktněji ale-"

"Strč si takt někam otče! Takže vám doopravdy nestačí, že ovládáte všechny aspekty našich životů, že jsme si museli vzít prakticky totálního cizince, vy ješte chcete ovládat kdy si prvně zašoustáme!"

"Erene-!"

"Ani náhodou otče! Na tohle ti seru!"

"Princi tvůj otec chtěl jenom říct, že pointou tohoto svazku bylo zajistit pokračování rodu, a to se jaksi bez oplodnění mého syna nedá!" vyjel na mě druhý z králů, evidetně také dost vytočen.

"Nemluv o mě jakobych tady nebyl!" ohradil se Levi.

"Tak naplň svou povinnost! Nejspíš je to i tak tvá vina!" vykřikl král, po čem se Levi už nezmohl na slovo. Jen vyjeveně seděl, s vytřeštěnými oči a ústy dokořán, až nakonec jen sklopil pohled. Neodhodlal se k oponování vlastnímu otci.

"Tak a dost!" vykřikl jsem a bouchl pěstmi do stolu, až se otřásli skleničky. "Jsme dospělí, já i Levi. Už sme splnili, co jste od nás chtěli, což znamená že odteď je to už na nás, ne vás. Takže pokud se nechystáte oba v nejbližší době umírat, o dědice nouzi mít nemusíte, a svazek naplníme s Levim i fyzicky až tehdy, až to my dva uznáme za vhodné! Děkuji za pozornost všem zůčastněným, byli jste úžasné publikum." zakončil jsem rozhovor ironicky, spolu s teatrálním rozhozením rukou a malým úklonem, načež jsem nasraně vyběhl z místnosti a vydal se chodbami pryč. Zamířil jsem přímo do stájí, kde jsem se rozhodl napojit a vyčesat mého koně, nakolik nic jiného mě v ten daný moment nenapadlo. Jen nechat všecho a všechny za sebou a věnovat se něčemu, co mě nesere už od pohledu.