Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Prolog

,,Dívej se, padá hvězda!"

Můj zrak dopadl na pohybující se těleso, které ozařovalo noční oblohu a působilo na mě pochybným dojmem. A i kdyby bylo možná neskutečně romantické stát na kraji útesu s klukem, který se vám opravdu líbí, a nahlas vyslovovat to společné přání, zatímco padá hvězda, musela jsem zavrtět hlavou a opravit ho: ,,Vždyť je to letadlo."

Pokrčil rameny. ,,Věděl jsem to."

Zasmála jsem se a opřela se o zábradlí, které nejspíš mělo omezit počet úmrtí alá pád ze srázu, ale myslíte, že by ty cvoky nějaké to ocelové zábradlí jen tak zarazilo? Hah, jak naivní.

Jako ty, šeptá mi teď mé podvědomí, když se mi vybaví poslední vzpomínky na ten večer.

,,Jaké je asi létat?" Zašeptala jsem a pohlédla dolů do srázu. Potom jsem se otočila zpátky na něj a setkala se tak s pohledem jeho neskutečně tmavých očí.

,,Krásný," odpověděl mi.

,,Jak to víš?"

Zasmál se. ,,Už jsem letěl, víš."

To mi vykouzlilo úsměv na tváři. ,,Letadlem? To já taky, ale to nic není. Myslím doopravdy letět."

Zavrtěl hlavou. ,,Skákal jsem s padákem. Byla to pecka."

Spadla mi brada. ,,Och, to vážně? Muselo to být skvělý."

Přikývl. ,,Bylo to hustý."

Smutně jsem se pousmála a povzdechla si. ,,Tak ráda bych to někdy chtěla vyzkoušet. Letět. Ten pocit musí být opravdu šíleně úžasný."

Pohladil mě po zádech a já se zachvěla. Přistoupil ještě blíž a zvedl mi bradu. Díval se mi do očí a usmíval se.

,,Znám něco, co je stejně tak skvělý jako létání," řekl zcela vážně.

,,A co je to?" Zašeptala jsem a on mě políbil.

...

Zpráva je odeslaná. Neměla jsem se na to radši vykašlat? Uhm, měla. Co když si mě blokne?

Srdce mi buší jako o život, když zjistím, že si zprávu přečetl. Ne, ne, ne. Mám chuť se zahrabat do země a už nikdy nevylézt ven.

Čekám na jeho odpověď. Ty vteřiny mě zabíjejí. Neměla jsem mu psát.

Jenže odpověď nepřichází. Neodepsal.

Ze srdce mi spadne obrovský balvan, ale potom si uvědomím, že mu je úplně jedno, co jsem mu psala.

Nezajímám ho.

Polknu slzy a vypnu mobil. Odložím ho na noční stolek a se vzlykem zabořím hlavu do polštáře.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro