Bastienova máma ráno nebyla dvakrát nadšená, když zjistila, že se sotva doplazím do kuchyně. Ale jelikož to byla Bastienova máma, prostě mě posadila do obýváku na pohovku a nařídila mi, ať si vyložím kotník nahoru. Potom mi na nohu položila mražený hrášek a zavolala mojí mámě.

Bastien se tvářil zmučeně jako nakopnuté štěně. Přešlapoval vedle televize, držel se za hlavu a díval se na mě.

„Znervózňuješ mě," přiznala jsem.

„Bál jsem se o tebe. Kdy jsi přišla?"

„Pozdě."

Mamka pro mě okamžitě přijela. Poděkovala paní Taurusové, Bastyho mamce, za starostlivost a potom vrhla extrémně naštvaný pohled mým směrem.

Pokrčila jsem rameny, co jsem měla říct?

Doma jsem si okamžitě lehla do postele. Samozřejmě se to neobešlo bez výslechu, kdy jsem musela přiznat, že jsem zakopla snažíc se uniknout policii.

„Proboha, Eleno!" to bylo jediné, co jsem tak nějak vnímala. Nevadilo jí ani tak moc, že jsem pila. Znala mě, věřila mi. Ale vadilo jí, že jsem byla tak neopatrná, abych pila někde na akci, která nebyla tak očividně v pořádku se zákony, či co.

„Mrzí mě to, mami. Nechtěla jsem tě zklamat."

Částečně jsem to řekla proto, že to byla pravda.

Částečně proto, že jsem chtěla být už chvíli sama.

Mamka vyšla z pokoje a její místo obsadila Rocky, jež mi začala olizovat ruku, kterou jsem měla položenou na kraji postele. Podrbala jsem ji za ušima.

Prakticky celý den jsem strávila v posteli, pila jsem studené domácí limonády, které mi připravila máma, křičela na Brandona, který měl blbé kecy a snažila se nemyslet na něj.

Ne na Brandona.

Na Alexe.

Přehrávala jsem si celý náš večer, přemýšlela jsem, co asi teď dělá. Dnes byl poslední den poutě. Abby mi kolem poledne psala, že se tam jde ještě podívat, moc dobře jsem věděla, proč.

Alex si uměl ukrást dívčí srdce.

Trochu jsem žárlila. Trochu mi to bylo líto. Letošní pouť stála za nic, zato zážitky z lesa jsem si plánovala uložit hluboko do paměti a uctívat ty vzpomínky. Bylo to to jediné, co jsem mohla dělat.

Nesměla jsem si dovolit na Alexe myslet. Na jeho rty, které byly jen několik hodin zpět tak blízko těm mým. Jeho hlas, jeho všechno.

Nechtěla jsem si přiznat, že jsem v tom zase lítala až po uši.

Kara mi zhruba ve tři odpoledne poslala fotku se Shaylou na řetízkovém kolotoči. Ignorovala jsem to píchnutí u srdce a odepsala jí, že jim to oběma sluší. Poslala mi srdíčko. A potom mi zavolala.

„Jak to, že tě máma pustila?" divila jsem se.

„Shayla chtěla hrozně moc na řetízkáč a matka by s ní nešla ani za nic. Navíc si myslí, že jsem večer koukala na Přátele, které jsem měla puštěné do pozadí, zatímco jsem se plížila ven. To bylo ale dobrodrůžo. Nikdy víc."

Smála jsem se. Ta holka uměla zlepšit náladu! „Takže jsi na pouti?"

„Jo, s Abby, ale ta teď balí toho kluka, co s náma byl včera."

Au.

„Nechceš se přidat?"

„Karo, nemůžu chodit."

„No jo vlastně, sakra. Jak jste se dostali z lesa? A... Bylo něco?"

Dokázala jsem si živě představit její potměšilý úsměv, jiskřičky v očích, její dětskou zvídavost, která se jí v obličeji vždycky tak hezky odrážela.

„Ne." Skoro ano.

„Tak já od něj tu Abby odvleču. Budu ho od tebe pozdravovat, jo?"

„Ne, to nemusíš, Karo!"

„Miluju tě, ty naše svůdkyně kluků od kolotočů!"

Zavěsila jsem.

V pondělí ráno mi psal Bastien, že pomáhal jeho strýčkovi balit atrakce. Alex prý zrovna nastupoval do auta s jeho otcem, který vlastnil celou hromadu atrakcí. Srdce mě z toho bolelo, ale snažila jsem se to nevnímat.

Potřebovala jsem se odreagovat. Prázdniny teprve začaly a já už si stihla ublížit jak fyzicky, tak duševně.

V úterý mě přišla navštívit Piper. Už jsem aspoň mohla trochu chodit, takže jsme pomáhaly mámě v kuchyni a po večeři jsme se všechny tři koukaly na seriály. Brandon byl podle všeho s klukama na bowlingu. Rocky se od Piper nechala škrabkat za uchem, měly jsme takovou dámskou jízdu.

Jen já byla myšlenkami někde jinde.

Když Piper odešla, vrátila jsem se do svého pokoje a přichystala si ručník. Chtěla jsem ten neblahý pocit ze sebe smýt. Ani jsem nevěděla, co vlastně cítím. Bylo mi smutno? Chyběl mi? Popírala jsem svoje vlastní pocity.

Když jsem vyšla z koupelny, hodila jsem na sebe obyčejné šedé tepláky a tílko. Sešla jsem dolů za mamkou. Zrovna umývala nádobí.

„Proč od nás chlapi pořád odchází?" vypadlo ze mě a máma sebou trhla.

Chvíli stála u dřezu a dívala se na talíře, ale potom prostě pokrčila rameny a přešla ke mně. Objala mě a já jí zabořila hlavu do ramene.

„Mám se ptát?" zamumlala mi do vlasů.

Zavrtěla jsem hlavou.

„Možná je to znamení toho, že přijde někdo jiný, zlato."

Pokrčila jsem rameny.

Jen co jsem zalezla do postele a odepsala svým kamarádům, položila jsem mobil na noční stolek a chystala se usnout.

Hlasité vibrující upozornění na mém telefonu mě hned vyrušilo.

„Abby, mě ty tvoje kabelky nezajímají, kup si, kterou chceš," mumlala jsem si pro sebe a natáhla se pro mobil.

Zaostřila jsem na obrazovku.

A moje srdce mi skoro vyskočilo z hrudi.

Alex: Ahoj

.......

Dobrou noc, telátka

Nebo taky dobré ráno. Jej.

Chrissy