Asi takto.

Měla jsem dokonale promyšlený plán. Zavřela bych se na půdu, kde bych tento víkend přenocovala, a mámě bych poslala vzkaz, že zůstanu u Bastiena. Možná by byla ráda, Bastyho brala celkem dobře.

Už už jsem se chystala, se spacákem přes jedno rameno a velkou dekou přes druhé, chipsy, burákové máslo, tři lahve vody a kupu knížek v náručí, že zmizím na dobu neurčitou na zaprášených paletách, zatímco si holky budou užívat na pouti a myslet, že já si užívám v Bastienově posteli, když vtom se znovu ozval zvonek.

Řinčení přes celý barák přeslechnout nešlo.

Řítila jsem se přes celý dům až do vstupní haly, kde už zase stála mamka jako generál a mluvila s někým u dveří.

S někým, kdo mě měl tenhle víkend krýt, ale já mu zapomněla poslat zprávu, aby to udělal.

Eleno, ty tupče.

„Jé, ahoj!" Usmíval se na mě jako měsíček na hnoji, blonďaté vlasy mu zase padaly do očí. Byl roztomilý a sladký jako nějaké umělé karamelové lízátko. Ugh. Přes to všechno to byl kámoš.

Teda.

Až na to, že mi zkazil plány.

„Ahoj," máma se na mě pomalu otočila, v obličeji výraz naprosté nechápavosti, „Elena mi zrovna oznamovala, že u tebe bude o víkendu, uhm, bydlet, či co."

Oznámila jsem jí to asi půl hodiny zpátky. Už zhruba dvacet minut jsem měla být v tahu.

Bastienovo obočí zmizelo v jeho hustých vlasech. Pohledem jsem ho prosila, aby hrál se mnou.

„Počkej, ty u nás budeš spát?"

Zrádce.

Mamka si zkřížila ruce na prsou. Už už chtěla něco říct, když Bastien zase zasáhl: „Teda jakože, já myslel, že u mě budeš jen, uhm, víš co, dneska. Chápeš."

To bylo skoro na Oskara. Za nejhorší lež vůbec. „Jo, vždyť jsem ti psala."

Mamka na nás dva pořád upřeně zírala, muselo jí být jasné, že tady něco nehraje.

Chvíli jsme tam stáli mlčky, všichni tři, mamka mezi námi, Bastien ve dveřích, já rozklepaná, co bude dál.

Nakonec máma rozhodila ruce. „Vyřešte si to tu. Já budu v kuchyni." Odkráčela.

Vydechla jsem. A potom uviděla Bastienův nechápavý obličej, který mě skoro rozesmál. Ten chudák vůbec nevěděl, o co jde.

„Přiznej barvu," zašeptal, „před čím utíkáš?"

„Před Piper," vyhrkla jsem okamžitě. A potom se zarazila. „A taky Karou. A Abby. Chtějí mě dneska zase vytáhnout na pouť. A já nechci."

Povytáhl obočí. „Jakože myslíš, že ty tři by tě otravovaly už před jedenáctou dopoledne?"

Usmála jsem se. Bylo něco kolem desáté, holky nejspíš dospávaly začátek prázdnin, Kara možná zrovna dělala vajíčka mrňatům.

Pak jsem se zarazila. Znovu. „A co tu děláš ty?"

Pokrčil rameny. „Včera večer jsem jel kolem jezera a potkal jsem tam tvýho bráchu. Můj strýc tam vypomáhá u kolotočů a dneska tam našel tuhle baseballovou kšiltovku," podal mi ji, „kterou jsem viděl na hlavě tvýho bráchy."

Zatínala jsem nehty do látky, jak jsem nevěděla, co říct. Brandon si vážně neuměl dávat pozor na svoje věci.

„Byl jsi večer na pouti?" zeptala jsem se tiše, upírajíc oči na kšilt. A viděl jsi tam toho kluka, o kterém jsi před rokem řekl, že je vůl?

„Ne, jel jsem jen něco vyzvednout kousek odtamtud. Jo a taky tě mám pozdravit. Od strýce. Věděl hned, že ta čepice patří Brandonovi."

Zvedla jsem hlavu. Bastien se na mě pořád usmíval, opíral se o futra, ruce měl zkřížené na prsou. Jeho ďolíčky mě pořád dostávaly do kolen, jako ostatně každou holku.

Kéžby to bylo snadnější. Kéž bych se do něj uměla zamilovat.

„No," pokrčil rameny, v očích šibalské jiskry, „tak pojedeme."

Zamračila jsem se. „Co? Kam?"

„Víkend prý trávíš u mě, ne?"

Rozesmála jsem se. No jasně. Prvotní plán sice selhal, ale to neznamená, že když mi moje krytí nabídne pomocnou ruku, odmítnu.

„Nebude to vadit tvým rodičům?" zeptala jsem se pro jistotu.

Zavrtěl hlavou. „Máma tě miluje a táta bude stejně v práci. A mám podmínku."

Pozvedla jsem obočí.

„V autě mi povíš, proč tak moc nechceš na ty kolotoče."

Leda ve snu, ty lízátko.

.....

Kapčaaa zas po roce či tak nějak 😂😂

Miluju vás, vážně 🖤

Chrissy

Pokud se nudíte, je tady jedna neobjevená pisálkovská dušička:
-LariRosi-
Určitě mrkněte :))