V sobotu se všechno zdálo tak normální. Tak pohodové.

Určitě jsem si nemyslela, že budu v pondělí, což byl jeden z posledních dnů školy, sloužit jako ramínko na vyplakání, zásobník kapesníčků, utěšovací mašina a další takové.

Abby už asi potřetí hlasitě zavzlykala. Seděly jsme v kabince na pánských záchodcích, protože dámské byly obsazené. Vyučování bylo v plném proudu a já, Abby, Piper a Kara jsme se tiskly v malém prostoru smrdícím za dnešním obědem a jinými nechutnostmi.

Hladila jsem svoji kamarádku po vlasech. Ona opírala hlavu o moje rameno, kotníky měla položené v Kařině klíně a Piper se krčila na prkýnku.

,,Parchant," hlesla Abby už asi po miliónté a my ostatní tři jen přikyvovaly.

,,Mrzí mě to, Abby," Kara ji jemně poplácala po noze. I ona měla slzy v očích. Ani ne tak kvůli baseballu, ale kvůli své matce.

,,Už máme být dávno na hodině, holky," povzdechla si Piper.

,,Škola je mi ukradená!" Zavřískla Abby. S Karou jsme jí okamžitě zacpaly pusu mojí mikinou. Být nenápadné s ječící puberťačkou bylo ještě těžší, než být nenápadné na wc pro pány.

,,Od Walkera se to dalo čekat. Ty ses hádala," odvětila Piper a začala si hrát s pramínkem svých světlých vlasů.

Abby se rozbrečela ještě víc. Bylo mi jí líto. Vypadala, jako že se za chvíli úplně zhroutí. Byla bledá jako smrt, slzy jí jako vodopády stékaly po tvářích, srdce měla na kousky rozlámané.

Zapřísahala jsem se, že takhle kvůli klukovi nikdy brečet nebudu. Na to jsem měla až moc své hrdosti. Na to jsem si sama sebe vážila až příliš. Už jsem nechtěla být ta malá fňukna, kterou jsem byla. Nechtěla jsem dopadnout jako Abby: být znovu na dně? Ne, díky.

,,A co ti vlastně provedl?" Zeptala se Kara, která za námi přišla až po tom, co nám Abby převyprávěla celý příběh o sobotním večeru.

Abby zkroutila obličej do bolestné grimasy. S Piper jsme se rozhodly, že to řekneme za ni.

,,Koukali spolu film a Walk po Abby vyjel," Piper pokrčila rameny, jako by to byla úplně běžná věc, ,,Abby ho odstrčila a on se naštval."

Abby popotáhla.

,,Walker to prostě nechápal, začali se hádat a Abby mu vmetla do tváře, že je-"

,,-nadržený prase," doplnila mě Abby v slzách, ,,tak mi řekl, že jsem naivní kráva. A já mu řekla, že bych se s takovým blbem nikdy nevyspala."

Kara povytáhla obočí.

,,Ale pak se ti omlouval," namítla Piper.

,,Jo," Abby zavrčela, ,,jenže to už bylo pozdě. Nechci, aby se mě ještě někdy dotýkal."

Kara vypadala, že neví co říct. Nakonec stejně promluvila: ,,Řekla jsi mu, že ještě nejsi připravená? Tos nepočítala s tím, že se o něco pokusí?"

Abby zahanbeně sklopila pohled. Potom zavrtěla hlavou. ,,Vůbec mě nenapadlo, že by se něco mohlo stát. Ale měla jsem to asi tušit, když jsem vešla do jeho obýváku. Všude byly květiny, sehnal šampaňské. Celou dobu mě objímal."

Kaře zajiskřily oči. Věděla jsem, že tahle drsňačka sní přesně o tomhle. Svíčky, růže, sladké polibky a přítel, který by jí dodal lásku, které se jí doma nedostávalo.

,,Ty ses aspoň bavila, Karo, co?" pousmála se Abby. Všechny tři jsme se vrhly pohled na naši kamarádku, která se najednou tvářila jako kopka holého neštěstí.

,,Mám zaracha do odvolání," překvapila nás Kara. Něco ve mně se zlomilo.

,,Cože?" zašeptala Piper.

,,Máma nás načapala, jak se objímáme na verandě, zmlátila mě jak psa a začala po Coleovi křičet, že je sexuchtivý hovado a mně vmetla do tváře, že jsem dobrá jen na roztahování a že skončím jako svobodná kráva s děckem na krku. Cole mě chtěl bránit... ale máma ho vyhnala. Už se s ním nesmím vidět."

Po tomhle i Abbyin víkendový průšvih vypadal jako procházka růžovou zahradou.

Všichni věděli, jaká Kařina máma je. Jen málo lidí však tušilo, jaká je opravdu jejich situace doma.

,,Karo, to mi je líto," řekla jsem upřímně.

,,To tě nepustí ani na pouť," hlesla Abby a já sebou trhla.

Proboha, pouť.

Začala jsem se ošívat. To slovo se mi nelíbilo. Tahle situace se mi nelíbila.

Kara se sarkasticky zasmála. ,,Ta mě nepustí nikam."

,,To neva," chtěla jsem zachránit situaci, ,,tak já budu s tebou doma, já na tu pouť ani nechci."

Všechny oči na mě, telátka.

,,Ty půjdeš," zahrozila mi Piper prstem, ,,ty sakra jdeš."

,,Perníky a kolotoče, no zábava," snažila jsem se znít nezaujatě.

Abby si odfrkla. Kara se dívala do prázdna, Piper začala na stěnu kabinky nehtem vyťukávat nějaký rytmus.

,,Nechci nic říkat," povzdechla si Kara, ,,ale ty bys na tu pouť jít měla."

Zarazila jsem se. ,,A to jako proč?"

,,Minule tam po tobě koukal nějakej kolotočář, a byl fakt sexy," zahihňala se najeenou Abby a Piper zavrčela.

Proboha. To je moje srdce? Nebo tu hučí nějaká zbíječka?

,,Blbost," odsekla jsem.

,,Černý vlasy," vzdychla Abby.

,,Hnědý oči," přidala se Kara.

,,Triko s potiskem nějaký kapely," cvrlikala Abby, jako by Walker nikdy neexistoval.

,,Bylo mu tak dvacet," přibrukovala Kara.

,,Každopádně, nebyl ani náhodou tak skadkej jako Bastien," přidala se Piper. ,,Holky, no tak. Kolotočáři jsou svině. Jestli po ní koukal, tak to může být Elie úplně jedno, ona takový kluky stejně moc nemusí."

Jo, Piper. Klidně mluv za mě, Piper. Máš jistě pravdu.

Jenže on nebyl jen tak nějaký kluk.

,,Myslím, že ho máš v přátelích," usmála se na mě Kara.

Trefila ses.

,,Psali jste si někdy?"

Neodepsal.

,,Bavili jste se?"

,,Konec debaty," utnula jsem to, ,,pak to dořešíme. Teď pojďte, ať stihneme další hodinu."

Bez varování jsem se zvedla, možná jsem praštila Abby, ale bylo mi to jedno, protože já už tu nemohla zůstat ani vteřinu.

...................
Nedůležité: Pozn. Autorky

Myslím, že už mám fakt dost těch falešných lidí.

Díky těm, kteří toto pořád čtou, i když moc neřidávám o.o

<3 Chrissy