3235 slov 

Druhý den ráno přišel úsvit dřív, než se nadáli. Severus se vzdorovitě snažil ignorovat první paprsky vycházejícího slunce. Profesor, neprofesor, je přece srpen, zatraceně! Se zasténáním zabořil hlavu do polštářů, rozhodnutý spát ještě aspoň hodinu. Minulou noc měl opravdu neuvěřitelný sen zahrnující Merlina a Harryho a jejich společnou konverzaci o Harrym jako Chlapci, který přežil. Rozhovor v knihovně vytvořené v jeho mysli. To všechno poté, co na ně Merlin seslal kouzlo z obvykle prázdného obrazu v jeho kanceláři. Zamručel nad svou představivostí. Není divu, že ho hlava bolí, jako by do ní kopl rozzuřený hipogryf.

Potom ho v tom snu Harry nazval tátou, což bylo něco, co Severusovi stálo za všechny bolesti hlavy na světě. To samozřejmě jen utvrzovalo fakt, že by měl více spát a méně snít, ale...

„Seve, Seve, Seve!" Něco malého a hyperaktivního začalo vesele bouchat do jeho postele, napůl mu způsobujíc infarkt.

„Vstávej, Seve!" To něco - co se po prozkoumání očima těžkýma jak z olova ukázalo být Harrym – tlouklo do postele víc a víc, ve snaze ho probudit.

„U Merlinových vousů, Harry!" zasténal Severus a opět schoval hlavu pod polštář. Ještě předtím pohledem zachytil čas na hodinách na nočním stolku. Bylo sotva půl sedmé.

„Ani slunce ještě není vzhůru, měj slitování, dítě."

„Ale Merlin říkal, že bych měl dostat svoji hůlku a ty jsi mi slíbil, že to bude dneska! No tak, Seve. Slíbil jsi mi to!" Merlin řekl co? Jak ví Harry o jeho snu? U skřetího zlata!

Severus s náhlým trhnutím vyskočil z postele, oči široce otevřené a s rozcuchanými vlasy. Takže to byla pravda, divil se a pohledem se zastavil u Harryho.

„Tvoji hůlku?" Severus se snažil zjistit, jestli opravdu slyšel správně.

„Ano, řekl jsi, že půjdeme dneska. Stále tě bolí hlava? Promiň za to bouchání do postele. Mám ti přinést čaj?" vyhrkl Harry jedním dechem a přinutil tak Severuse se dokonce usmát.

„Slíbil jsem to, že?" zeptal se znovu Severus a protřel si oči. Poslední ověření nemůže být na škodu.

„Co dneska dělá tvoje značka?" zeptal se a napůl očekával, že se na něj Harry podívá, jako by se zbláznil.

„Je stejná jako včera, podívej," prohlásil a ukázal část znaku viditelnou nad kalhotami. Už to déle nešlo popírat a Severus si vzpomněl na vše ze včerejšího snu, lépe řečeno na vše ze včerejší události.

„Dobře, půjdeme," svolil nakonec a vzdal se svému osudu. Takže... včera potkal Merlina, zjistil, že je součástí proroctví o Harrym, který porazil Temného pána. Teď ho měl v tajnosti trénovat, zatímco Potterovi a zbytek kouzelnické komunity na světě věří, že jeho bratr je Chlapec, který přežil. A on s tím souhlasil, proč vlastně?

Protože se na něj zase podíval tím svým pohledem. Jasně a taky proto, že si Merlin myslel, že je to skvělý nápad. Jo, a taky o tom mluvilo starodávné proroctví vyslovené nikým jiným než Morganou Le Fay, Merlinovou ženou.

Jeho život se prostě zkomplikoval poté, co do něj vstoupil Harry. A on se nemohl vydat žádnou jinou cestou.

„Pojď, přijdeme pozdě," vykřikl chlapec, vyskočil z postele a rovnou se hnal ke schodům.

„Zpomal, Harry. Zaprvé, je nebezpečné utíkat ze schodů a zadruhé, obchody na Příčné ulici otvírají v sedm. Přijdeme akorát," otočil se, aby se ještě jednou podíval na svůj budík. „Je to až za 35 minut."

„No tak dobře," řekl Harry, když zvážil jeho slova. „Udělám snídani," rozhodl a vydal se dolů ze schodů. Severus si pomyslel, že Harry pomoc nepotřebuje, dal si rychlou sprchu a oblékl se. Harry už byl oblečený, když ho přišel vzbudit, nechtěl si radši ani představit, jak brzo musel být vzhůru.

Potřásl hlavou pobavením nad chlapcem a sešel dolů po schodech do kuchyně, kde našel sedmiletého čaroděje nalévat opatrně čaj do dvou šálků a nést je na stůl. Usmál se, když ho viděl.

„Dobré ráno oficiálně, Harry," jeho úsměv se rozšířil, když mu oči padly na tousty, které už ležely na stole.

„Jak dlouho jsi vzhůru?"

„Od pěti, nemohl jsem spát," odpověděl a začal hltat mléko ze svého hrníčku.

„Zpomal, Harry! Nemůžeš dostat svoji hůlku, jestli se utopíš," napomenul ho pobaveně a sledoval, jak Harry vykulil oči a začal pít pomaleji.
„Promiň, Seve," zamumlal chlapec a jeho tváře zrůžověly.

„Je to pochopitelné," usmál se mladý profesor, „ale musíme si ještě několik věcí ujasnit, než se do toho všeho pustíme." Harry přikývl.

„Zaprvé, tvoje hůlka zůstane u mě, když budeš v Potter Manor. Mezitím si můžeš pročítat teorii, která ti v praxi velice pomůže," Harry opět přikývl na souhlas. „Zadruhé, s nikým o tom nebudeš mluvit. Pokud chceš, aby věci zůstaly tak, jak jsou, tvůj trénink musí probíhat v tajnosti," Severus si chlapce obezřetně prohlížel.

„Pokud to kdykoliv budeš chtít říct svým rodičům, nebudu tě soudit ani se tě snažit zastavit, ale když se to jednou stane, nejde to vzít zpátky, rozumíš?"
„Neřeknu to, Seve," řekl Harry rozhodně. „Já jsem chtěl být takto trénován, pamatuješ?" Severus se usmál a pokračoval.

„Zatřetí, musíš studovat opravdu ze všech sil. Ne, že bych pochyboval, jen cítím potřebu to zdůraznit," dodal profesor, když se Harry chystal odporovat. „A konečně, mimo tyto zdi nebudeme mluvit o setkání s Merlinem," Severus se ušklíbl.

„Bylo by těžké tě trénovat z psychiatrického oddělení Svatého Munga." Harry se zahihňal, ale bez námitek souhlasil.

„A teď už můžeme jít?" zeptal se, neschopný krotit své nadšení ještě o něco déle. Netrpělivě poskakoval na židli a Severus se rozhodl, že se nad ním slituje.

„Běž si vzít svůj plášť," pronesl místo odpovědi a Harry se vzrušením zasmál, a než se pro plášť rozběhl, krátce Severuse objal.

Ten chlapec měl nesmírný potenciál. Severus to vždycky věděl a to, že s ním souhlasil čaroděj jako Merlin, mu to jedině potvrdilo. Severus se nemohl dočkat, až uvidí, jakých pokroků Harry za ty roky dosáhne. Když se zelenooký chlapec vrátil zpět plný veselí, učinil znovu přísahu, kterou včera tiše složil. Bude tu pro Harryho děj se co děj a ujistí se, nezávisle na všech proroctvích a osudu, že si chlapec svůj život opravdu užije. Že bude mít takové dětství, aby se jednou mohl ohlédnout zpátky s úsměvem, a nestráví všechny své dny ustavičným vzděláváním. Ani poražení všech Temných Pánů světa by mu nezpůsobilo takovou bolest jako tohle.

„Jsem připravený, Seve," prohlásil Harry, zatahal mladého muže za ruku a táhnul ho k ohništi. Severus děkoval, že měl včera v noci dost duchapřítomnosti, aby vyslovil kouzlo a zabránil tak ještě horšímu poničení zdí.

Přemístili se do Děravého kotle a odtud vešli přímo na Příčnou ulici, aniž by se uvnitř s kýmkoliv zastavili. Ne, že by uvnitř bylo tak brzo ráno nějak moc lidí.
„Nejdřív se zastavíme u Gringottových a potom půjdeme pro tvoji hůlku," řekl Severus chlapci poskakujícímu vedle něj. Harry se náhla zastavil.
„Co se děje, Harry?"
„To jen že... Seve, já nemám žádné peníze a..." Severus se k velkému chlapcovu překvapení dal do smíchu.

„Harry, jsem zodpovědný za tvůj trénink, takže věřím, že je to na mě dát ti nezbytné vybavení, ať už je to hůlka nebo cokoliv jiného," ujistil ho a opět se dali do chůze. „Navíc, dítě, říkal jsem ti o rodině mé matky a celém jejím bohatství, které jsem po ní zdědil. Věřím, že je načase použít ho k dobrému účelu." Vypadalo to, že jeho úsměv chlapce uklidnil a zabránil mu protestovat. Když už je řeč o dědictví jeho matky...
Harry bude pro svoje cvičení potřebovat místo a jeho dům ve Spinner's End neposkytoval zrovna moc pohodlí. Možná nastal čas... ale o tom bude přemýšlet později, rozhodl se, když vešli do velké mramorové budovy kouzelnické banky. Po rychlé jízdě ve vagonu, kterou si Harry – Severus to připouštěl poměrně nerad – jaksepatří užil, vešli do trezoru, kde si Harry v úžasu prohlížel hromady zlata a mladý profesor zde vybral peníze, které budou dneska potřebovat.

O deset minut později už oba čarodějové stáli před obchodem pana Ollivandra a Severus vzpomínal na okamžik, kdy zde stál on, aby si koupil svoji první hůlku. Jeho matka zemřela rok předtím a otec ho nechal jít samotného.
Vzal vystrašeného chlapce za ruku a provedl ho skrz dveře, pevně rozhodnut, že on nic podobného nikdy nezažije.

„Pan Snape! Nebo teď už vlastně profesor, není-li pravda?" zeptal se starý muž s bílými vlasy a velice nápadnýma modrýma očima.
„A mladý Harry Potter! Dřív, než jsem tě očekával, ale zas tvůj bratr tu byl už před pár dny. Vybral si ebenovou hůlku s blánou z dračího srdce; ohebnou a dobrou pro přeměňování, přesně jako váš otec. Říkám vybral si, ale ve skutečnosti je to hůlka, která si vybírá kouzelníka, pane Pottere." Harry byl čím dál tím víc rozrušený, jak pan Ollivander mluvil a tak Severus, který rozuměl chlapcovu strachu, zastavil monolog výrobce hůlek.
„Rádi bychom Harrymu obstarali hůlku, pane Ollivandere."

„Ale ovšem! Teď mi řekněte, pane Pottere, která vaše ruka je pro hůlku?" Harry se zmateně podíval na Severuse.
„Tvoje dominantní ruka, Harry," vysvětlil s úsměvem.
„Aha, jsem pravák, pane," odpověděl Harry překvapeně a následoval Ollivanderovy instrukce, zatímco kolem něj létal stříbrný metr a bral míry jeho paže, lokte a dlaně.

„Myslím, že už to mám," zatleskal Ollivander, „hned se vrátím s..."

„Počkejte chvíli, pane Ollivandere," zastavil ho Severus, než prodejce zašel za pult, aby přinesl hůlku.
„Ano, pane Snape?" zeptal se výrobce překvapeně.

„Harry bude potřebovat hůlku na míru," Ollivanderovo obočí se ztratilo ve vlasech, jak se tázavě zadíval na Severuse.
„Rozumím, proč byste chtěl hůlku na míru, pane Snape, ale jen tak pro jistotu, i když pomineme pověsti, které jsou okolo těchto hůlek, nemůže je používat každý," řekl Ollivander a vytáhl jednu hůlku z krabice za pultem.
„Tak vyrobené hůlky se vyskytují jen vzácně a věřte mi, když říkám, že magie většiny čarodějů, vlastně skoro každého, koho jsem potkal, se shodovala se stvořením, z něhož bylo vytvořeno jádro jeho hůlky."

„Nesnažím se vám říkat, jak máte dělat svoji práci, pane Ollivandere, jen jsem konstatoval, že..."
„Zkuste tuhle, pane Pottere, dub s žíní jednorožce. Jen s ní mávněte," konstatoval starý čaroděj, ignorujíc Severuse. Mladý profesor kypěl zlostí, ale raději nic neříkal, aby mohl později říct „já jsem vám to říkal".

S úsměvem přikývl směrem k Harrymu, který u něj hledal pomoc. Prohlédl si hůlku. Mávněte s ní, řekl pan Ollivander... ale možná... vzal hůlku z krabice a mávl s ní tak, jak mnohokrát viděl Severuse.

„Lumos," vyřkl a překvapeně sledoval, jak ze špičky hůlky vytrysklo světlo, stále jasnější a jasnější, než po několika sekundách vybuchlo a hůlka se rozletěla na třísky. Ollivander na něho zíral se široce rozvřenýma očima a Severus se ušklíbl. Tak tohle se stane, když hůlka vybuchne.

„Jak jsem řekl, pane Ollivandere, Harry bude potřebovat hůlku na míru" řekl klidně a přistoupil k chlapci, aby se ujistil, že ho žádné úlomky nezranily.
„Omlouvám se, pane Ollivandere," pronesl Harry omluvu.

„To je docela v pořádku, můj chlapče," vydechl Ollivander šokovaně, „následujte mě, pane Pottere, pane Snape."

Vzal zlatý klíč od svojí kanceláře a skrz zamčené dvěře zavedl oba čaroděje do své dílny.

„Už je to nějaký čas, co jsem naposledy dělal hůlku na míru," pronesl během chůze. Dílna byla obrovská, zaplněná nejrůznějšími typy dřeva a jáder, celý prostor byl naplněný vůní dřeva.

„Co přesně vlastně hůlka vyrobená na míru znamená, pane Ollivandere?" zeptal se Severus se zájmem.
„Hlavním rozdílem je, že tato hůlka v sobě spojuje několik jáder a tvoří tak jedno jedinečné jádro, které odráží samotnou magickou povahu majitele," vysvětlil starý výrobce hůlek.

Existují tři druhy těchto hůlek – tříjádrová, pětijádrová a sedmijádrová. Podle velice výbušné reakce, kterou pan Potter vytvořil při pokusu o magii, usuzuji, že jeho magickou povahu bude nejlépe usměrňovat a vyjadřovat sedmijádrová hůlka. Harry na oba muže hleděl s očekáváním. Severus chápavě přikývl.

„A jak to funguje?" snažil se pochopit Harry hůlku.

„V hůlce je jedno hlavní jádro – centrální část, jestli chcete – to odráží hlavní povahový rys čaroděje. Potom jsou přidána další tři podpůrná jádra, která mají zachytit různé variace magie a další tři, která celé jádro vyvažují. Potom je vybráno dřevo, ze kterého bude hůlka vyrobena a kov, ze kterého bude vytvořena rukojeť a které zároveň napomáhá proudění magie. To je tak všechno, řekl bych," vysvětlil Ollivander a pokynul Harrymu, aby přišel k němu. Chlapec udělal, jak po něm chtěl.

„A co bude muset udělat Harry?" zeptal se Severus nakonec. Ollivander se otočil k Harrymu, který se na něj díval se zmatením a sotva znatelným strachem.

„Nemusíte se ničeho bát, pane Pottere. Teď jen na chvíli zavřete oči," Harry se otočil na Sveruse hledajíc podporu.

„Je to v pořádku, Harry, dělej, jak pan Ollivander říká." Harry povzdechl, přikývl a zavřel oči.

„Teď pomalu dýchejte, nádech a výdech. Nádech a výdech. Snažte se nemyslet na nic konkrétního, jen na váš dech." Harry si připadal dost hloupě, když tam jen tak stál a nic nedělal, ale dýchal hluboce podle pokynů. Konečně, když se uvolnil, uslyšel slabý bzukot, který kolem něho kroužil, jako kdyby jednotlivé části místnosti slabě vibrovaly.

„Co je to za zvuk?" zeptal se tiše, oči stále zavřené.

„Vaše hůlka, pane Pottere," odpověděl Ollivander záhadně. „Teď pomalu otevřete oči a soustřeďte se na ten zvuk." Harry opatrně zvedl víčka a zkoušel rozpoznat, odkud zvuk přichází, vypadalo to, že to může být odkudkoliv.

„Následujte ho, pane Pottere a přineste mi předměty, které ho vydávají."

Harry chodil váhavě místností. Nejsilnější zvuk vycházel z krabice ve vzdáleném rohu místnosti. Snažil se v ní pomalu najít tu věc, šmátral kolem, dokud jeho oči nepadly na zlaté peří, které sálalo teplem. Sáhl pro ně a v okamžiku, kdy se ho dotkl, teplo se rozlilo do celého jeho těla a bzučení utichlo. Zmateně se obrátil na výrobce hůlek.

„Přineste to pírko sem a pokračujte, pane Pottere."

„Dobře," přikývl Harry, položil péro na Ollivanderův stůl a pokračoval místností v následování zvuku.

Dalších několik ingrediencí již leželo na stole, když Harryho upoutal šepotavý zvuk. Byl to odlišný zvuk než předtím, jemnější – ukázalo se, že ho vydává hůlka z tmavě hnědého dřeva. Poslední třepotavý zvuk vycházel z hromady krabic navršených na sebe v zadní části místnosti. Harry musel vylézt na židli a odložit pár krabic bokem, aby odhalil, odkud zvuk přichází.

Byla to malá dřevěná krabička, ve které našel velký kus zářícího kovu.

„Je fialový," vydechl Harry zmateně, když se dotkl kusu kovu.

„Takže to je všechno?" zeptal se opatrně Severus a pečlivě si prohlížel předměty, které Harry naskládal na stůl.

„To je. Tvoří docela zajímavou kombinaci," řekl Ollivander a vzal do ruky červené pero fénixe.
„Zvláštní, velice zvláštní," podivil se.

„Promiňte, pane, ale co je zvláštní?" zeptal se Harry opatrně.

„Je zvláštní, že tohle pero, které se má stát součástí vaší hůlky, pane Pottere, je druhým perem, které ztratil jeden pták fénix. To první je jádrem hůlky, která způsobila slavnou jizvu vašeho bratra," vysvětlil Ollivander, zatímco Severus přistoupil blíž k Harrymu ztuhlému hrůzou a položil mu ruku na rameno. Mohl by ten muž vystrašit jeho chlapce ještě víc?

„Byl bych rád, kdybyste nám řekl, jaké jsou ostatní části Harryho hůlky," pokusil se změnit téma.

„Proč... ano, jak jsem řekl, zajímavá sbírka přísad," vzpamatoval se Ollivander. „Hlavní jádro je tedy ze zlatého fénixe, vzácného ptáka, dokonce i mezi fénixy. Dál pro podporu tu máme ještě jedno pero fénixe – což značí poněkud vznětlivou povahu – blánu srdce maďarského ostrohřbetého draka a... můj Bože... blánu srdce Nundu."

„Nundu?" opakoval Severus nevěřícně. V hlavě se mu vynořila myšlenka na obrovského, vražedného leoparda žijícího v Africe.

„Zajímavé, nemyslíte?" zeptal se Ollivander, zatímco Harry jen stál v úžasu nad svojí hůlkou.

„Aby to všechno společně fungovalo, máme tady žíni jednorožce a testrála – poněkud protikladné – a zlatý vlas zvířete zvaného Re'em."

„Není Re'em nějakým druhem přímorožce?" zeptal se překvapený Harry.

„Šlo by to tak říct, Harry," zamumlal Severus ze zamyšlení nad příběhy o magických zlatovlasých tvorech.

„Hůlkové dřevo, které jste si vybral, nazýváme Lignum Vitae. Nejtvrdší dřevo na světě, někteří ho nazývají kovodřevem. Pokud věříte pohádkám, říká se, že Merlinova hůlka byla vyrobena právě z tohoto dřeva. Jsou to ale samozřejmě jenom spekulace."

„Myslíte?" zeptal se Severus s úšklebkem, Harry se začervenal.

„A nakonec, kov, který jste vybral je nazýván Hepatizon. Nyní je jednodušše vyráběn skřety, ale svůj původ má v Řecku, byl nazýván také Korintským bronzem," objasnil Ollivander zamyšleně.

„Kdy bude hůlka připravena?" zeptal se Severus, který cítil, jak je Harry nervózní pod Ollivanderovým pohledem.

„Obvykle nemám v tomto období moc jiné práce, takže pokud se tady zastavíte odpoledne, řekněme kolem čtvrté, měla by být hotová," řekl výrobce a vyprovodil oba čaroděje ven, měl v plánu začít okamžitě.

„Samozřejmě věřím ve vaši diskrétnost," dodal Severus temně, když opouštěli obchod. Výrobce přikývl.

„Je mi ctí a potěšením dělat takovouhle hůlku, je to pravděpodobně životní příležitost. Můžete mi věřit, že o tom nikomu neřeknu ani slovo." Severus mu věřil. Popřáli mu pěkný den a s Harrym vyšli na ulici. Přesto jeho pohled stále směřoval k Ollivanderovi.

Ten muž se obvykle nezajímal o to, co se děje venku ve světě, naplno se věnoval své práci, ale mohl by se prořeknout...

No, pomyslel si Severus, nehody se stávají denně. Usmál se na Harryho, který se stále díval na nyní už zavřené dveře obchodu.

„To bylo... zajímavé," okomentoval to zelenooký chlapec nejistě a Severus se zasmál. Byl nesmírně pyšný, jak se Harry vypořádal s poněkud děsivým výrobcem hůlek.

„Tvoje hůlka bude úžasná, Harry," řekl Severus, čímž způsobil, že se chlapcova tvář rozzářila štěstím.

„Je zbytečné vracet se domů, když sem odpoledne stejně musíme zpátky," Severus dělal, že si nevšiml širokého úsměvu na Harryho tváři, když to uslyšel, „myslím, že strávíme den tady a..."

„Děkuji, Seve!" vykřikl Harry se smíchem a objal ho. „Můžeme jít taky do Krucánků a Kaňourů? A prvotřídních potřeb pro famfrpál?" žvatlal Harry šťastně. Severus se jenom smál a přikývl. Nemohl si vzpomenout, kdy se naposledy při návštěvě Příčné ulice tolik bavil. Možná nikdy.

Po dlouhé zastávce v Krucáncích a Kaňourech a tuctu nákupů dva čarodějové vstoupili do obchodu s famfrpálovými potřebami, kde Harry stále mluvil o všem, co o tomto sportu věděl a jak rád by se učil létat na koštěti nebo jak rád by navštívil famfrpálový zápas, něco, co jeho otec a Adrian spolu dělali v jednom kuse. Severus neochotně přiznal, že má famrpál rád nebo aspoň míval, dokud nebyla jeho záliba zničena Jamesem Potterem, když byli ve čtvrtém ročníku. Vyprávěl, jak se James a Sirius snažili udělat žertík ze zmijozelského týmu, ale byli přichyceni při činu. Způsobil tak, že Harry vybuchl smíchy.

Najedli se v Děravém kotli, a když nastal čas, vrátili se k Ollivanderovi pro Harryho hůlku.

„Vítejte zpátky," přivítal je starý čaroděj šťastně. „Pane Pottere, je mi ctí, že vám můžu představit vaši hůlku." Ollivander otevřel černou krabičku, odstranil ochranné látky a vytáhl hůlku ven. V Harryho očích byla tak nádherná. Tmavá barva byla doplněna leskem Hepatizonu, který na rukojeti házel vínové odlesky. Harry opatrně přijal hůlku a najednou se cítil velice sebejistě, když se příjemné teplo z hůlky rozlilo do celého jeho těla.

„Perfektně sedí," prohlásil Ollivander.

„Co ten kov dělá?" zeptal se Severus, když si na hůlce něčeho všiml a opravdu, vypadalo to, jako by se kovová rukojeť rozšířila směrem k těžišti hůlky a do dřeva tak vyřezávala něco, co vypadalo jako...
„To je Keltský uzel?" zeptal se se zájmem Ollivander. „Je obvyklé, že si hůlka jako je ta vaše vytvoří na sobě znak. Dalo by se říct, že se tak hůlka sebeidentifikuje, pojmenuje se," vysvětlil výrobce.

„Znamená ten symbol něco, pane Pottere?" Harry jen jednodušše přikývl, jak zíral na známý znak, který byl teď vyrytý do jeho hůlky. Tady to máme, pomyslel si Severus prostě a jeho pohled se střetl s Harryho, rozuměli si.

Bylo před nimi tolik práce, tolik věcí, kterých mají dosáhnout. Severus začal plánovat.