2859 slov 

Harry se málem udávil zmrzlinou, když mu Severus přesně vysvětlil, kdo je Nicholas Flamel. Hodnou chvíli na Severuse zíral s pohledem, který Severuse podezříval, že se zbláznil, než se mu v očích zablesklo.

„Mohl jsi mi něco říct!" obvinil ho chlapec.

„Co přesně?" zeptal se Mistr lektvarů pobaveně. Opřel se zpět do pohovky a nechal svoji kůži vstřebávat sluneční paprsky, šťastný, že se může ukázat v celé své kráse, protože je pryč z očí veřejnosti. Seděli na zadní verandě hradu – jedné ze čtyř – která jim umožňovala skvělý výhled na pozemky a třpytící se jezero v dálce, plně využívajíc zvýšeného terénu, na kterém byla tvrz postavená. Když si uvědomil, že žil na Tkalcovské ulici, naprosto ignorujíc takovéhle místo! I za tohle vděčím Harrymu, pomyslel si.

„Já nevím," rozhodil bezradně rukama chlapec. Byl pokořený. Zeptal se jediného známého tvůrce Kamene mudrců, svatého grálu alchymistů celého světa, jestli je alchymista.

„Mohl jsi mě praštit nebo něco!"

„Byl jsem taky v šoku, Harry," usmál se Severus. Otevřel oči a podíval se na panikařícího chlapce, který byl pro všechny záměry a účely jeho synem.

„A myslím si, že mu to bylo jedno. Vypadá to, že jsi na toho muže udělal celkem dojem. Koneckonců, pozval nás k sobě na čaj," připomněl mu.

„To ano," uznal Harry, už s úsměvem. „A řekl, že mi chce ukázat, jak pracuje Odvozovač elementů! Slyšel jsi to, tati? Nicholas Flamel chce ukázat mně, jak pracuje alchymický přístroj!" Severus skoro ani neodpověděl, jak ho zahřálo opětovné oslovení „tati".

„A proč by ne, Harry?" zeptal se nakonec s úsměvem. „U skřetího zlata, ten muž žije dost dlouho na to, aby poznal talent, když ho vidí." Harry se po tomto prohlášení krvavě začervenal a Severus protočil oči nad nedostatkem jeho sebevědomí.

„A taky věděl, kdo ty jsi," připomněl Harry, čímž vyvolal ruměnec i na tváři Severuse, i když ten se usilovně snažil tvářit, že na něho chvála nezapůsobila.

„Je to Brumbálův přítel, beztak mě vychválil víc, než si zasloužím," namítl Mistr lektvarů a Harry zatřepal podrážděně hlavou. Kdy se Severus přestane podceňovat?

„Nesmysl! Jsi nejmladší Mistr lektvarů za celá staletí, to víš i sám."

„No, ať už je to jakkoliv," uťal ho rázně Severus, „faktem zůstává, že jsme pozváni k němu domů. Vždycky mě zajímalo, kde žije, a dal bych cokoliv, abych viděl jeho laboratoř," přiznal se skrývaným nadšením.

„Ty i já!" vyhrkl chlapec, než ho zachvátila další vlna strachu.

„Ale Seve," kníkl.

„Co tentokrát?" zeptal se s pousmáním.

„Já o alchymii nic nevím! Co když řeknu něco hloupého nebo..."

„Harry, uklidni se, prosím, ano?" snažil se potlačovat smích Severus. „Nezáleží na tom, jak jsi chytrý nebo talentovaný." Harry odfrkl a Severus ho obdařil umlčujícím pohledem, „je ti jenom osm a alchymie je vzácným odvětvím magie. Na světě je jen několik alchymistů, a ti si svá tajemství střeží. Nicholas nebude čekat, že bys něco věděl." Zelenooký čaroděj se pomalu uklidňoval.

„Jsem jen natěšený, to je všechno."

„Nevšiml jsem si," poznamenal Severus s úšklebkem. Harry se zahihňal a promnul si krk.

„Chápu."

„Co bys řekl na to, že bychom něco snědli, než se přemístíme?" navrhl Mistr lektvarů a zvedl se z gauče, na kterém byl rozvalený. „Minnie říkala, že dneska máme pečeni."

Harry byl v mžiku na nohou a namířil si to přímo do kuchyně. Minnieina pečeně by podle jeho názoru měla vstoupit do kuchařské síně slávy.

„Ode mě ne neuslyšíš," zasmál se na pobaveného profesora.

„Ani jsem to nečekal," zamumlal Severus.

Pečeně dostála své pověsti, jak čekali, a v pět hodin tak byli oba čarodějové skvěle nakrmeni a odpočati. Stáli před krbem a vyměnili si ještě poslední pohled, než vstoupili do plamenů – samozřejmě opět ochráněni krycím kouzlem.

„Flamelův hrad," zvolal Severus jasně a svět se začal točit.

Když Harry znovu otevřel oči, ocitl se v naprosto odlišné hale, ale nepochybně také na hradě. Blížila se k nim stará žena, oblečená v zelené róbě, aby je přivítala.

„Dobré odpoledne, mladíci," promluvila teplým hlasem.

Harry se na ni vítězně usmál a ona mu úsměv oplatila. „Jsem Perenella a vy musíte být Severus a Harry, jestli mě můj manžel informoval správně."

„To opravdu jsme," potvrdil Severus, „je pro nás čest vás poznat, paní Flamelová."

„Perenella," opravila ho s úsměvem. „Nicholas se k nám brzo připojí, vypadá to, že se opět zapomněl v laboratoři," povzdechla si afektovaně. Severus si pomyslel, že je to asi věc, která je v tomhle domě běžná.

„Prosím, následujte mě do obývacího pokoje."

Poslechli ji a po cestě jim Perenella vysvětlovala, že její manžel vždy lehce ztratí pojem o čase, když dostane nové vybavení své laboratoře.

„Ne, že bych to neznal," přidal se k ní Harry a s úsměvem mrkl na Severuse.

„Muži intelektu!" prohlásila Perenella. „V hloubi duše jsou všichni stejní."

Přišli do obývacího pokoje a posadili se. Perenalla jim nabídla čaj a velkou hromadu sušenek, s očima upřenýma na jejich zdánlivě příliš hubená těla. V tom okamžiku se objevil také Nicholas, chvátající chodbou.

„Promiňte mi moje zpoždění," omlouval se. Severus i Harry povstali, aby se s ním přivítali.

„Studoval jsem nový svitek a byl jsem si jistý, že mám ještě aspoň hodinu čas." Harry se usmál, když ho Nicholas poplácal po rameni.

„Ukázalo se, že tady Severus mívá stejný problém," informovala ho Perenella s vědoucím úsměvem, čímž způsobila, že profesorovy tváře zrůžověly.

„Jsem vinen, madam," vzdal se Severus a způsobil tak všeobecné veselí.

Po chvilce nezávazného hovoru nabídla Perenella Severusovi, že poté, co jim Nicholas ukáže svoji laboratoř, ho provede hradními skleníky, kde může vidět velkou škálu vzácných rostlin. Oba čarodějové se nadšeně vydali k laboratoři, zatímco jim Nicholas vysvětloval, kde vlastně jeho hrad leží. Ukázalo se, že jsou vlastně v severním Irsku.

K Severusovu překvapení se vydali dolů do sklepení.

„Abyste rozuměli, metalurgiePP je úžasným odvětvím alchymie," vysvětlil Nicholas, když si všiml Severusova výrazu. „To znamená, že je nesmysl mít laboratoř nad zemí. To by bylo zcela nepraktické. Takže rozděluji svůj čas mezi laboratoří a astronomickou pozorovatelnou, která je v nejvyšší věži."

„V alchymii je potřeba pracovat s kovy?" zeptal se Harry zaujatě.

„Když děláš svoji práci dobře, přijde čas, kdy se práce s kovem stane nezbytnou nutností," potvrdil Nicholas s pohledem upřeným na Harryho. Je inteligentní, pomyslel si s pohledem na Harryho svraštěné obočí. A tajemný.

Dál už po cestě do laboratoře mluvili o zcela běžných věcech. Nicholas se smál jejich výrazům plným očekávání, když otvíral dveře do laboratoře. Zadrželi dech a vstoupili dovnitř. Vydechli současně.

Místnost byla široká a zaplněná vším možným zařízením – lahvičky a kovové mechanismy byly strategicky rozmístěné po místnosti. Knihovna plná svitků a lahviček s tekutinami různých barev pokrývala větší část zadní zdi, ale to nebylo to, co upoutalo Harryho pohled. Strop místnosti byl pokryt systémem řetězů, kladek a háků, které mohly cokoliv převážet od bytelného krbu v rohu až ke středu místnosti, kde se nacházela kamenná studna.

Při bližším zkumání si však Harry všiml, že to není studna. Na studnu to bylo příliš nízké, dosahovalo mu to sotva do pasu, a moc mělké, dno bylo na stejné úrovni jako podlaha. Víc než co jiného to připomínalo velké umyvadlo.

„Páni," vydechl Harry s očima plnýma třpytu.

„Největší pochvala, kterou moje laboratoř kdy dostala," okomentoval vážně Nicholas, Harry se začervenal a Severus se vědoucně usmál.

Zanedlouho se ukázala Perenella a nabídla Severusovi prohlídku skleníků. Lektvarový Mistr přijal její nabídku s nefalšovaným nadšením. Perenella Flamelová byla známá svým souzněním s bylinkářstvím a měla šest století na rozšiřování své sbírky. Mírně nervózního Harryho tak nechal s Nicholasem.

„Tak, Harry, co si myslíš o mé laboratoři?"

„Je to..." snažil se chlapec najít ta správná slova. „Je to jiné," řekl nakonec po chvíli. „Neviděl jsem, jak pracuje, takže nic moc víc k tomu říct nemůžu," obhajoval svůj názor.

„Upřímná odpověď," pokýval Nicholas s úsměvem hlavou. „A protože jsi upřímný, pověz mi, řekl ti Severus o mé práci?" Harry se znovu začervenal.

„Řekl. Předtím jsem neměl ani tušení o tom, kdo jste," sklonil zahanbeně hlavu a starý čaroděj propukl v smích.

„To je pochopitelné, Harry. Koneckonců, je ti teprve osm let," ujistil ho Nicholas. „Takže, co přesně ti Severus o mé práci řekl?" Harry k němu zvedl zmatený pohled.

„Řekl mi, že jste slavný alchymista a jediný známý tvůrce Kamene mudrců," shrnul Harry základní fakta.

„Ovšem." Nicholas začal chodit po místnosti sem a tam. „A co si o tom myslíš?"

Harryho obočí opět překvapeně vyletělo vzhůru.

„Co si o tom myslím?" opakoval zmateně. „O vaší práci?"

„Ano a ne. Dovol mi přeformulovat moji otázku. Co si myslíš konkrétně o Kameni mudrců?"

To je nečekaná otázka, pomyslel si Harry. Co si vlastně myslel o Kameni mudrců? Vlastně o tom nijak moc nepřemýšlel. Severus mu jen zopakoval, co už věděl – byl to kámen, který svému držiteli umožnil vytvořit si tolik zlata, kolik jen chtěl, a díky němu byl vyráběn elixír života. Mít ho znamenalo žít věčně. Harry uvažoval, zatímco ho Nicholas bedlivě pozoroval – mohl téměř vidět, jak to chlapci v hlavě šrotuje.

„Upřímně, pane?" ujistil se Harry po několika minutách přemýšlení.

„Pokud mi budeš říkat Nicholasi, tak ano, upřímná odpověď je to, o co stojím."

„Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale... no, upřímně mě to trochu děsí." Nicholas zamrkal a pousmál se.

„Neomezené zlato a žádný strach z umírání tě děsí?" zeptal se jemně, „mnoho lidí o tom sní celý život."

„Ano, ale..." začal Harry ve snaze přetvořit svoje myšlenky ve slova. „Ani všechny peníze na světě nemůžou koupit lásku. A – když žijete věčně – jak se vyrovnáte s tím, co necháte za sebou? S lidmi, kteří vás opustí? Má to potom nějaký smysl?" snažil se Harry přemýšlet o tom, jak může vypadat věčnost. Byla by skvělá, dokud by Severus nezemřel, stejně jako jeho rodina, dokonce i Minnie. Potom by byla osamělá.

„Chodím po této zemi už šest století, Harry," prohlásil Nicholas klidným hlasem a zasmál se, když uviděl Harryho šokované oči. „Ano, šest století! A ještě nikdy jsem nedostal odpověď, která by dávala větší smysl, než ta tvoje," uznal alchymista a položil mu ruku na rameno.

„Děkuji?" řekl Harry a vyznělo to spíše jako otázka. Jeho tvář hořela.

„Ne," usmál se Nicholas, „já děkuji tobě, Harry." Jeho úsměv se ještě rozšířil, když dospěl k rozhodnutí.

„Řekni mi, Harry, měl bys zájem naučit se něco víc o alchymii?" Chlapec skoro zapomněl dýchat.

„Opravdu?" vydechl nakonec šokovaně. Nicholas přikývl. „Byl bych velmi rád."

„Tedy výborně," zvolal zářící Nicholas. „Co kdybych tě nějaké základy naučil už dneska?" zeptal se a opět se zasmál Harrymu zběsilému přikyvování. Vytáhl hůlku a přistavil dvě židle ke stolu, pokrytému různými neznámými nástroji, a pokynul Harrymu, aby se posadil naproti němu.

„První věci jako první, Harry. Pojďme si říct něco o Triu Prim..."

Pro alchymisty byl čas jen pojmem, a tak si oba uvědomili, jak dlouho už jsou tady, až když Perenella otevřela dveře laboratoře. Nicholas, který právě dokončil vysvětlení Odvozovače elementů, se s trhnutím na dveře zadíval.

„Vidím, že jste zaneprázdnění, jako obvykle," okomentovala a za ní se Severus díval na nepravděpodobnou scénu před sebou. Největší alchymista historie vysvětloval Harrymu, jak pracují prapodivné alchymické nástroje.

„To jsme," potvrdil Nicholas s úsměvem. „Předpokládám, že už musíte jít?" zeptal se a Severus přikývl.

„Je skoro půl deváté," informoval je Mistr lektvarů s pousmáním nad Harryho rozšířenýma očima. Půl deváté? Kam se podělo půl osmé?

„V tom případě..." Nicholas vytáhl hůlku a přivolal k sobě z knihovny prázdný pergamen. Jednoduchým kouzlem na něj překopíroval tabulku, kterou si právě prohlíželi. Byly v ní tři sloupce run a jejich vysvětlení. Potom k sobě přivolal jednu ze starých knih na nejvyšší polici.

„Chtěl bych, aby sis tohle vzal, Harry, a pečlivě to nastudoval." Harry se rozzářil a přikývl.

„Děkuji, Nicholasi!"

„Promiňte?" promluvil Severus zmateně.

„Ó, málem bych zapomněl," povzdechl si Nicholas, „zajímalo by mě, Severusi, zda byste mi mohl něco dopřát."

„O co jde, Nicholasi?" zeptala se jeho žena a usmála se na chlapce stojícího vedle manžela.

„Dopřát vám, Nicholasi?" zeptal se opatrně Mistr lektvarů. Jestli se tohle ubírá tam, kam myslí, bylo by to...

„Během těch několika minut, které jsme strávili spolu..."

„Víc než tři hodiny," napomenula ho Perenella.

„... jsem si všiml jistého nadání, které má Harry pro moje umění," pokračoval bez přerušení.

„Nadání?" Severus se snažil tvářit se tak klidně, jak jen byl schopný, ale uvnitř tančil vítězný tanec.

„Ano. Rád bych, abychom uzavřeli dohodu, řekněme každou sobotu?"nabídl Nicholas a Harry důrazně přikyvoval. Severus se pyšně usmál, neschopný udržet svoje emoce skryté.

„Nevidím jediný důvod, proč ne," zvolal Harry a rozběhl se k Mistru lektvarů, aby ho objal. „Díky, díky, díky!"

„To nestojí za řeč, dítě," řekl muž v černém a afektovaně chlapci rozčechral vlasy. Nicholas, který celou scénu pozoroval, v jednom okmažiku jako by každého z čarodějů zahlédl dvakrát. Je to vůbec možné? Obraz se ovšem rozplynul dřív, než ho stihl skutečně promyslet.

„Pojďme tedy uzavřít domluvu, příští sobotu řekněme v deset?" zeptal se alchymista.

„To bude skvělé," souhlasil Severus a Harry jen přikyvoval, tisknouc si darovanou knihu k hrudi. Nicholas s úsměvem také přikývl, ale pořád mu něco úplně nesedělo... V duchu si povzdechl. Věnovat se záhadám, to byl koneckonců hlavní důvod, proč si zvolil tak dlouhý život.

„Nádhera! Perenello, co bys řekla na to, že bys vzala Harryho na něco k snědku, zatímco my si tady promluvíme?" Severus se na starého čaroděje chladně podíval. „Je tu něco, na co bych se rád zeptal. Nic zlého, ujišťuji vás." Severus přikývl a zvědavá Perenella doprovodila stejně tak zmateného Harryho do kuchyně.

Sotva se zavřely dveře, Severus otočil tvář ke starému alchymistovi. Tohle nebude nic dobrého, pomyslel si.

„Jak vám můžu pomoct?" zeptal se klidně.

„Nemohl jsem zabránit, abych si nevšiml několika věcí a chtěl bych je s vámi probrat," uvedl Nicholas, spojil ruce za zády a začal chodit po místnosti.

„V každém případě vás rád vyslechnu."

„Nejdřív... dohodli jsme se, že nejste Harryho otec," prohlásil Nicholas a Severus krátce přikývl. „Přesto to vypadá, že jste s ním téměř každý den?"

„Dávám na něj pozor pro jeho rodiče, to už jsem vám říkal," odpověděl Mistr lektvarů chladně.

„Každý den?" ujistil se Nicholas, „právě jsme se domluvili na úplně každé sobotě."

„Jeho rodiče jsou pryč hodně často."

„Ano, jeho rodiče," Nicholas se rozběhl prsty po zadní straně kožené knihy, tváří pryč od Severuse. „Předpokládám, že Harry má rodiče a také příjmení," Severus po tomto prohlášení lehce ucouvl. Tohle samozřejmě muselo dřív nebo později přijít. Co by měl jako říct?

„Mohu vás ujistit, že Harry má rodiče a také příjmení," odpověděl jednoduše. Nicholas se zasmál.

„A pak je zde ještě jedna věc, které jsem si všiml. Ráno jsem se díval na vás a na Harryho a něco bylo jaksi... divně." Severus mu věnoval chladný pohled, zatímco jeho srdce bilo jako splašené.

„Divně?"

„Ano. To, jak vypadáte, je zkrátka špatně. Je mi šest set let, Severusi. Pyšně můžu říct, že prohlédnu jakékoliv kouzlo, ale vy? Vy jste na mě ušil boudu, mladý muži!" obvinil ho starý muž a Severus zbledl.

„Mohl bych říct, že nevím, o čem to mluvíte, ale raději nebudu urážet ani jednoho z nás. Takže se místo toho zaptám, co uděláte, když se to dozvíte?" zeptal se a posadil se.

„Severusi, vždycky jsem byl zvědavý," přiznal se Nicholas se smíchem, „nemůžu si pomoct. Prostě to chci vědět. "

„Tedy dobře," zvažoval Severus svoje možnosti. „Harryho příjmení je Potter – je dvojčetem Chlapce, který přežil." Není nutné říkat celou pravdu, rozhodl se. Harry musí zůstat v bezpečí.

„A ano, oba používáme zastírací kouzlo, ale důvod toho si nechám pro sebe. Možná nemám vaše zkušenosti, ale jsem mistr nitrobrany, svoje tajemství si pohlídám," pohrozil chladně. Tak.

„O tom ani v nejmenším nepochybuji," přikývl zamyšlený Nicholas. „Harry je... neobyčejný mladý muž. Je inteligentní, jak víte, chce se učit a ať se propadnu, jestli nemá obrovskou dávku talentu. A je to skvělý chlapec, byl dobře vychován. Hlavně vámi, předpokládám." Severus se na něj zmateně podíval.

„Žiji už hodně dlouho, znám mnohá tajemství, Severusi. Ze začátku bylo obtížné je skrývat, ale teď..."

„Teď co?"

„Zjistil jsem, že nejlépe udržíš tajemství, když ho nikdy nezjistíš," řekl Nicholas a hlasitě se rozesmál, když uviděl profesorův šokovaný výraz.

„Promiňte?" zeptal se zmateně.

„Je to prosté, opravdu," řekl alchymista. „Nemusíte mi říkat, proč se maskujete, a já se nebudu ptát. Ale chtěl bych, abyste oba věděli, že v tomto domě to dělat nemusíte. Nikdo sem nevstoupí bez dovolení a já i Perenella jsme se stali mistry nitrobrany už před staletími."

„Takže vy říkáte, že o tomhle neřeknete živé duši?" zeptal se vážně Severus, „ani Brumbálovi?"

„Albus je můj přítel a starý kolega, ale nevidím důvod, proč bych ho tím znepokojoval. Ne, neuslyší o tom ani slovo. Jsem připraven vám složit neporušitelný slib, jestli je to nutné a totéž udělá Perenella, když jí vysvětlím situaci." To zastihlo Severuse nepřipraveného.

„Ale proč?" přistoupil k alchymistovi blíž. „Proč byste něco takového dělal?" Nicholas se zasmál.

„Během našeho rozhovoru byl můj věk zmíněn už mnohokrát, přesto ho zmíním ještě jednou. Za celý svůj život jsem se nikdy nerozhodl učit jedinou osobu, Severusi." Tohle odhalení způsobilo muži v černém lehký šok.

„Takže Harry?"

„Harry, jak jsem řekl, ukázal opravdové nadání pro alchymii. Není prvním, koho jsem potkal s takovým talentem, ale je jediný, který v tak útlém věku ukázal opravdový charakter," vysvětlil Nicholas. „Ten chlapec dokáže velké věci. A já mu chci pomoct." Nad upřímností těch slov se Severus mohl pouze usmát.

PP (poznámka překladatele): metalurgie = hutnictví