2595 slov 

Na listopad v horách je překvapivě slunečný den, pomyslel si Harry Potter, když směřoval do hradního sklepení. Slunce zářilo skrz okno, a přestože venku vládla stále stejná zima, byla to příjemná změna oproti ustavičné šedi, která hrad obklopovala už víc jak týden. Chlapec svižně kráčel chodbami, které už téměř čtyři měsíce nazýval domovem.

Všechno dopadlo tak, jak se během léta domluvili. Harry trávil vždy tři z pěti pracovních dní a celé víkendy v Severusově domě, aniž by někdo tušil, že tento dům už není na Spinner's End. Harrymu to tak přišlo lepší. Měl za to, že by to v Potter manor jedině zhoršilo atmosféru, kdyby pravda vyšla najevo.

Se stále přísnějším tréninkem, který podstupoval Adrian, trávil Harry méně a méně času v přítomnosti svých rodičů. Nijak zvlášť se tím však netrápil. Vždy, když byl pryč déle než dva dny, dostával od nich dopisy. Přesto se cítil odloučený u rodinného stolu, kde poslouchal historky o Adrianových úspěších nebo o nových, vzrušujících misích svého otce a Siriuse na Ministerstvu. Nejhorší pro něj vždy bylo vyprávění z průběhu Adrianova tréninku. Ne proto, že o tom mluvili stále a stále dokola. Bylo to proto, že mluvili tajemně, v náznacích, jako by to vše drželi před Harrym v tajnosti.

Nemohl z toho však vinit Adriana, který si někdy všiml Harryho bolestivého výrazu a slíbil mu, že až začnou chodit do Bradavic, naučí ho všechno, co sám umí. To vykouzlilo úsměv na tváři zelenookého chlapce a obnovilo v něm přesvědčení, že jeho bratr si zaslouží všechen trénink světa.

Když už je řeč o tréninku, pomyslel si Harry s velice charakteristickým úšklebkem, který si osvojil od muže, kterého se rozhodl najít, všechno jde velice dobře. K první značce, která zdobila jeho emblém, se před několika dny objevila druhá, vyjadřující, že je připraven stát se učněm v oboru Černé magie. Harry byl šokovaný, když mu Severus nově objevenou runu vysvětlil, protože si za nic nemohl vzpomenout na jediné kouzlo, které by se dalo charakterizovat jako „černé".

Mistr lektvarů se rychle ujal svého panikařícího syna s kamennou tváří, jak se bránil smíchu. Trvalo to několik minut, než se mu podařilo dostatečně vysvětlit Harrymu, že magie nijak nerozlišuje Černou magii a Obranu proti černé magii – že to jsou jen moderní pojmy, jak od sebe odlišit kouzla schválená Ministerstvem a kouzla zakázaná.

Harry se usmál při myšlence na muže, kterému začal říkat tati. Vybavil si některé šťastné okamžiky, které prožil během pobytu na hradě – například večírek s překvapením, který uspořádal pro Severuse, když na hradě začali bydlet.

Harry přinutil všechny domácí skřítky udržet jeho tajemství, když konečně shromáždil vše, co k překvapení potřeboval – tři dny před konečným datem. Minnie požádal o upečení dortu a dalších dobrot a obětoval všechny svoje úspory, aby koupil dva lístky na zápas Hollyheadských harpií a Tutshillských tornád, který se konal v den, kdy uplynul přesně měsíc od jejich nastěhování.
Severus zůstal stát přimrazen v šoku, když toho dne vešel do obývacího pokoje. Harry vytvořil obrovský nápis „Můj dům, můj hrad!", který v rámci procvičování levitačního kouzla umístil na zeď.

Dál Harry vzpomínal na začátek září, kdy mu Severus objasnil svůj projekt. Řeči o něm a Harrym jako rodině vzbudily jeho velký zájem, a tak podnikl určitý průzkum a opět dokázal, že magie s sebou přináší stále nová překvapení. Ukázalo se, že první den, kdy ho Harry nazval tátou, jejich magie podstoupila jakýsi rituál, který se neuskutečnil už víc jak tisíciletí.

Chlapec protočil oči, když vzpomínal na Severusovu reakci. Mistr lektvarů ho považoval za magnet velice staré magie jakéhokoliv druhu, a tak si s velice teatrálním výrazem předpověděl, že skončí jako starý čaroděj s plnovousem delším než Brumbál nebo Merlin, zavřený ve věži, stále zabrán do studií knih a grafů. V ten den Harry objevil, jak velice těžké je čelit Severusi Snapeovi, obzvlášť když popustil uzdu fantazii při popisu, jak bude Harry vypadat ve věku sto padesáti let, při doslovném použití zmíněného plnovousu, aby byl jeho popis ještě výmluvnější.

Nicméně, zpět k obřadu. Ukázalo se, že jejich magie reaguje a působí v takzvaném rodinném poutu, které Severus nazýval Unum Genus Vinculum. Jednalo se o pouto, které v době, kdy byl postaven jejich hrad, vázalo dítě pod ochranu dospělého, čímž se tento dospělý stal magickým třetím rodičem, pro případ, že skuteční rodiče dítěte zemřeli v bitvě. Nejednalo se o nijak právně závazné pouto, a tak nebylo zaznamenáváno v žádných ministerských knihách. Ale magie oba účastníky uznala jako otce a syna.

Teď Harry hledal svého čestného otce, který zase jednou nepřišel ke snídani, ztracen ve svém výzkumu. Severus, který byl nyní tak dobrým mužem, jakým nikdy nevěřil, že bude, začal nový projekt poté, co byl svědkem scény na Potter manor před dvěma týdny.

Harry se jednoho úterního odpoledne přpravil na odchod z domova a během čekání na Severuse, který ho měl vyzvednout skrz letaxovou síť, si u krbu četl knížku. Plameny se zazelenaly a chlapec se podíval na hodiny nad krbem. Severus chodil vždy načas a ten měl nastat až za deset minut, navíc Harry věděl, že se zdrží na setkání bradavických zaměstnanců. A opravdu to nebyl Severus, kdo přišel skrz plameny, ale rozcuchaný a unavený Remus Lupin.

„Ahoj, Harry," pozdravil vlkodlak chlapce, který rychle odložil knihu a zvedl se z křesla, aby ho přivítal.

„Ahoj, Náměsíčníku," odpověděl Harry a jeho pohled upoutaly nápadně tmavé kruhy pod mužovýma očima. Remusovi bylo teprve dvacet osm, ale vypadal mnohem starší, na hlavě se mu objevovaly první šedé vlasy. Ten den vypadal zvlášť unaveně a Harry věděl proč, minulou noc byl úplněk.

„Je už James doma?" zeptal se, posadil se na gauč a protřel si oči.

„Ne, rodiče s Adrianem se ještě zastavili v Příčné ulici. Potřebují něco na zítřejší trénink, nemám tušení co." Remus přikývl a unaveně si povzdechl, chlapcovo srdce se sevřelo. Nenáviděl, že musí Remus snášet tolik utrpení. Byl to skvělý muž a rozhodně si takové trápení nezasloužil. Při vzpomínce na příběh o tom, jak se stal vlkodlakem, se chtěl vydat najít Fenrira a dát mu co proto. Možná to jednoho dne udělá.

„Tak prostě počkám."

„Mám ti přinést něco k pití?" zeptal se chlapec.

„Trochu vody, jestli můžeš," přikývl vlkodlak.

„To můžu, ale měl jsem na mysli něco silnějšího," usmál se Harry. Remus se na něj překvapeně podíval. „Nepochop mě špatně, Náměsíčníku, ale vypadáš jako smrtka." Muž se nevesele usmál, ale přikývl.

„Bez urážky vzato." Harry se usmál, zavolal Guse, jednoho ze dvou domácích skřítků v Potterově sídle, a poprosil o sklenici whisky a tabulku mléčné čokolády. Remus se znovu zasmál, tentokrát pochvalně.

„Je dobré vidět, že někdo v Potterově domě pochopil důležitost čokolády," prohlásil.

„Remusi, jestli jsem se od tebe něco naučil, tak to, že se všechno stane lepším s kouskem čokolády." Vzápětí se znovu objevil Gus a podal unavenému muži pohoštění.

Remus si povzdechl a napil se svého pití. Harry se tiše posadil, aby si mohl Remus v klidu odpočinout. O pár minut později plameny v krbu opět zezelenaly a Severus v černém plášti, který nosil ve škole, vystoupil z plamenů. Jeho oči okamžitě padly na Harryho a až potom sjely na Remuse, zhrouceného na gauči.

„Dobré odpoledne, Harry, Lupine," prohlásil monotónním hlasem, zachovával si masku přísného učitele lektvarů, když se s nimi nacházel i někdo třetí. Remus si stoupl, aby mu podal ruku, kterou Severus bez váhání přijal.

Ze tří zbývajících Pobertů – Peter Pettigrew byl prohlášen za mrtvého – byl Remus jediný, ke kterému měl Severus respekt. Harry věděl o žertu, který jeho otec a Sirius nastražili na Severuse, když byli na škole, překvapivě ne od zamýšlené oběti, ale od vlkodlaka samotného. Remus se bál, že by mohl Harry trpět dlouhodobým sporem svého otce se Severusem, a chtěl, aby Harry věděl, jak to všechno začalo. Harry ho rychle uklidnil, že žádná újma nehrozí, a moudře skrýval, že ví o citech, které Severus vždycky choval k jeho matce.

„Dobré odpoledne, Severusi," pozdravil Remus profesora s unaveným, ale zdvořilým úsměvem. „Předpokládám, že jsi přišel vyzvednout Harryho?"

„Ano," odpověděl Severus lakonicky, když se Remus posadil zpátky na gauč a znovu si protřel unavené oči, které se k muži v černém plášti nepozvedly.

„Jste připraven jít, Pottere?" zeptal se, aniž by to dále komentoval.

„Ano, profesore," přikývl Harry s úsměvem, který vlkodlakovi unikl. Rozloučili se s vlkodlakem, přemístili se k Severusovi do kanceláře a odtud do hradu.

„Lupin vypadá strašně," okomentoval Severus, když vstoupili do velké haly.

„První den po úplňku," připomněl mu Harry. „Dokud někdo nepřijde s trvalým řešením vlkodlačího prokletí, bude tak vypadat každý měsíc po celé tři dny. Možná víc." Severus se zastavil na své cestě do kuchyně – nemělo význam večeřet v jídelně, kde bylo u stolu místo pro víc jak čtyřicet lidí – a Harry se zarazil, když se Severusovi na tváři objevil odhodlaný výraz. „Seve," začal otázku, když se profesorovi v očích objevily plamínky.

„To je opravdu skvělý nápad, Harry," řekl prostě a otočil se na patě, až za ním černý plášť divoce zavlál. Harry ho jen pozoroval, jak stoupal po – nutno podotknout, že dechberoucím – dvojitém schodišti, lehce uhodl, že míří do knihovny. Na světě neexistovala síla, která by se mohla měřit s odhodláním Severuse Snapea, a tak Harry jen pokrčil rameny a pokračoval do kuchyně. Něco mu říkalo, že Severusovi bude muset donést večeři až do jeho pracovny.

„Dobrý večer, pane Harry," pozdravila ho Minnie, když vstoupil do kuchyně. „Nepřišel s vámi i pan Severus, pane?" zeptala se zmateně.

„Ano, přišel," odpověděl Harry nepřítomně, „jen napřed potřeboval zajít do knihovny."

„Je všechno v pořádku, pane?" zeptala se skřítka.

„Ano, Minnie," usmál se Harry, „ale bojím se, že jsem stvořil monstrum."

A to bylo důvodem, proč Harry zase scházel do sklepení, aby připomněl Severusovi, že se musí najíst, aby přežil. Dvakrát zaklepal na dveře lektvarové laboratoře.

„Pojď dál, Harry," ozval se hlas Mistra lektvarů. Harry otevřel dveře a laskavě se usmál na Severuse, který v kotlíku vařil standartní vlkodlačí lektvar. „Dobré ráno, Harry," pozdravil roztržitě.

„Dobré ráno, Seve," odpověděl pobaveně chlapec. „Potřeboval by ses oholit," prohlásil, když si prohlédl Severusovu tvář. „A sníst si snídani, když už jsme u toho, než tě Minnie povalí na zem a donutí tě sníst ji násilím." Vypadalo to, že konečně narušil jeho soustředění.

„Opět jsem vynechal snídani, co?" zeptal se a protřel si místo za krkem.

„Nejdůležitější jídlo dne, jak mi Minnie nikdy nezapomene připomenout," smál se Harry. Minnie se v posledních měsících ujala role jejich matky, k velkému pobavení obou čarodějů. Netřeba říkat, že skřítku zbožňovali.

„A měli jsme dneska jít na famfrpálové hřiště, podívat se, jak probíhá rekonstrukce," připomněl Harry.

Ukázalo se, že poslední tři nebo čtyři generace Princeů považovalo famfrpál za nepotřebný a tak jim nezáleželo na stavu hřiště. To a fakt, že se nacházelo skoro tři a půl míle od hradu, jim dalo perfektní výmluvu, aby se nestarali o stav hřiště, stejně jako celého panství.

Harrymu a Severusovi to naopak dalo perfektní důvod pro to, aby se tam vypravili. Severus to Harrymu slíbil, a tak, když jim to počasí dovolilo, jezdili okolo panství. Chlapec si tyto chvíle nesmírně užíval, během nich v sobě objevil přirozený talent pro jízdu na koni.

„Dneska mám zkontrolovat kouzla, která tam umístili, že?" zeptal se Severus, jak se snažil vzpomenout, co přesně Harrymu slíbil. Ukázalo se, že to není jen hřiště samotné, které potřebovalo péči. Hřiště bylo očarováno řadou kouzel, která zajiš'tovala jeho perfektní stav.

„Jo, je tam krásný den, bude se ti to líbit, nebe je úplně bez mráčku."

„No to je aspoň něco," souhlasil Severus.

O čtyři hodiny později objížděli dva čarodějové pozemky, poté, co dostal Severus k Harryho pobavení pořádně vyhubováno od domácí skřítky za vynechanou snídani a potrestán dvojitou porcí.

„Takže... v kolik jsi dneska vstával?" zeptal se Harry, když jeli bok po boku kolem jezera, jež bylo součástí rozlehlých hradních pozemků.

„Pár minut před úsvitem, myslím," přiznal Severus. „Dostal jsem inspiraci, nebo jsem si to aspoň myslel," dodal podrážděně. „Všechno je to v základních přísadách, jsem si jistý, že něco chybí. Chtěl bych vědět co."

„Jestli na to může někdo dojít, Seve, jsi to ty," ujistil ho chlapec rozhodně.

„Děkuji za tvou důvěru, Harry," usmál se Severus, „ale opravdu, připadá mi, že řešení je přímo přede mnou a já ho prostě jenom nevidím."

„Uvidíš. Trvalo to čtyři roky objevit základní vlkodlačí lektvar, kdo ví, jak dlouho může trvat ho vylepšit," konstatova Harry a Severus se zasmál.

„Vidím, že někdo studoval lektvary."

„A někdo zapomněl, že jsem lektvarový učeň, řekl bych," odvětil Harry s širokým úsměvem.

„Drzoune," okřikl ho Severus něžně.

„Co na to říct?" zeptal se Harry. „Musíš mě vychovávat správně," rozhodl a pobídl koně k rychlejší jízdě, následován smějícím se Severusem. Umístil víc jak tucet ochranných kouzel na sedlo, aby zajistil, že Harry nespadne, i kdyby ho z něj chtěl strhnout troll kyjem, ale ukázalo se, že to chlapec nepotřebuje.

Se smíchem dojeli k famfrpálovém hřišti a Harry pozorně sledoval Severuse, který mu ukazoval, jak testovat přítomnost kouzel. Kouzla a zaklínadla pro něj byla stále příliš velkým soustem, ale nemohlo škodit naučit se teorii, jak mu Severus rád připomínal.

Při hledání a kontrole kouzel bylo třeba se často dívat k obloze. To Severusovi připomnělo zásadní detail pozdně podzimního počasí, v podmínkách zimy a zamračena bylo zcela nepředvídatelné.

„Nebe je úplně bez mráčku, ano?" zeptal se pobaveně.

„Nebyl tam ani jeden, když jsem se naposledy díval," hájil se Harry se stejným pobavením. Oba byli oblečeni poměrně teple, Severus překvapivě zvolil vojenský kabát, který přehodil přes Harryho. Pořád ale jejich oblečení nebylo nepromokavé a ochranná kouzla je nemohla zcela ochránit před bouřkou, která se jim znenadání objevila nad hlavami.

„Asi by bylo moudré se vrátit," navhl mistr lektvarů, rychle ukončujíc testovací kouzla. Harry mohl jenom přikývnout na souhlas a vysednout na koně. O chvíli později už oba mířili zpátky domů, ale vypadalo to, že mračna mají nad nimi navrch.

„Myslím, že je čas na kouzla proti dešti, Seve," navrhl Harry, když jim nad hlavami zazářil první blesk. Severus vytáhl hůlku a oba zastavili své koně, aby mohl kouzlo řádně vyčarovat.

„Někdy si říkám, jestli by nebylo lepší žít na nějakém slunějším místě, na poušti třeba," zažertoval chlapec, ale Severus nijak nereagoval. Jen stál, bez známky pohybu, oči široce rozevřené překvapením, ruka s hůlkou natažená, jak se chystal vypustit svoje kouzlo.

„Seve?" zeptal se zmatený Harry.

Jako by to bylo znamení, na které nebe čekalo, spustil se tak hustý déšť, že v okamžiku byli promoklí na kost. Harryho se zmocnily obavy. Severus se ani nehnul, nijak nedal najevo, že by si všiml vydatného deště. Jeho mysl přesto jela na plné obrátky.

Poušť! Jeho myšlenky se vrátily zpátky k seznamu ingrediencí, kterými zvažoval vylepšit vlkodlačí lektvar. Pouště, ohromné písečné plochy, ve kterých rostlo pouze několik málo druhů rostlin. A v jedné z těchto pouští rostla unikátní květina, velmi vzácná květina, která kvetla pouze v létě, když teploty dosahovaly nejvyšších stupňů. Nevyřešila by celý problém vlkodlačího lektvaru, tím si byl Severus jistý. Ale byl by to zatraceně dobrý začátek.

„Severusi?" Harryho hlas k němu přicházel z velké dálky. „Severusi!"

„Jsem v pořádku, Harry. Vlastně víc než v pořádku," mistr lektvarů slyšel úsměv, který zazníval z jeho hlasu. „Je mi skvěle! A víš proč?" zeptal se zmateného chlapce.

„Ne," odvětil Harry s pohledem, který zvažoval, jestli se Severus nezbláznil.

„Vzpomínáš, co jsem ti slíbil loni v létě? Že tě vezmu, abys poznal svět?" zeptal se a sledoval, jak se Harryho zvář roztahuje v úsměvu.

„Vzpomínám."

„Bylo by dobré ten slib splnit, co myslíš?" zeptal se a opět pobídl svého koně k jízdě do hradu. „Tak pojď, Harry. Máme spoustu práce a budu potřebovat tvoji pomoc!" zavolal přes rameno na ztuhlého chlapce, bez ohledu na hustý déšť. Harry pobídl svého koně, aby ho následoval a po cestě zpět na hrad se dal do šťastného smíchu.