3590 slov

Harry se procházel svým novým domovem - opravdu to byl domov, už nemohl déle popírat, kde se jeho srdce cítí jako v ráji - a s respektem se rozhlížel okolo sebe. Sev ho vždycky nějak překvapil, ale sedmiletý čaroděj si i navzdory své živé představivosti ani ve snu nedovedl představit, kam se stěhují - do opravdového hradu! Navíc do hradu, který býval tvrzí a sídlem rodiny bojovníků, která kdysi, hodně hodně dávno, vedla svoje armády do bitvy proti skřetům, aby bojovali o svá království.

V Harryho mysli se okamžitě začaly objevovat obrazy dávno minulých dob, jak utíká chodbami a po cestách jako rytíř nebo velký čaroděj v honbě za určitým posláním. Aniž by se bál, že se ztratí - Minnie ho předtím, než odešla dohlížet na přípravu oběda a rekonstrukci západní věže, ujistila, že ji může kdykoliv zavolat - kráčel po schodech nahoru a dolů, procházel galeriemi, kde se nad ním skláněla celá řada Severusových předků a významných osobností kouzelnického světa, usmívaje se ze svých portrétů. Shodovali se na tom, že chlapec přinesl do domu i k jejich pánovi nový život.

Harry už musel bloumat domem aspoň hodinu, když narazil na několikatery velké, dvojité dřevěné dveře. Dosahovaly skoro až do stropu a Harry si nemohl pomoct - přece jen byl prostě zvědavý a Severus mu nezakázal vstup do žádné z místností na hradě. A tyto vysoké dveře ho neuvěřitelně přitahovaly... s povzdechem a jemným úsměvem se rozhodl.

„Lepší se omlouvat za to, co jsi udělal, než litovat, že jsi to neudělal," zamumlal do ticha a celou silou se opřel do dveří. Údivem otevřel pusu, ať žije zvědavost! Zavedla ho až do hradní knihovny. Pohledem jezdil okolo sebe a prohlížel si místnost. Byla ohromná, strop byl dvakrát výš než v chodbě, ze které sem vstoupil. No, možná za to může druhé patro, pomyslel si. Protože tam bylo i druhé patro, po celém obvodu místnosti vyplňovalo prostor pod klenbou. Harry viděl řady a řady knihoven v obou podlažích. Lustr, který visel ze stropu, byl zhasnutý, ale od kovu se odráželo světlo pronikající sem z barevného okna, které vyplňovalo hlavní část zdi přímo naproti Harrymu. Opodál tohoto okna pak bylo dvouramenné schodiště vedoucí do vyššího patra.

„Páni," vydechl Harry a ohromeně si místnost prohlížel. Když se probral ze svého omámení, procházel místností, napůl očekávajíc, že se za rohem objeví Merlin. Nepochybně byl v knihovně ze Severusovy mysli. Když chlapec začal zvažovat podezření, že právě spí a jenom se mu to zdá, zaslechl svoje jméno volané z vrchního patra.

„Vidím, že jsi našel cestu do knihovny," konstatoval Severus s úsměvem, když scházel schody dolů. Harry byl opět zaskočen, nejen tím, že není v místnosti sám. Severus vypadal jinak. Chlapec rychle zhodnotil, v čem je změna. Severus měl na sobě stále černé kalhoty z rána, ale černý kabát a tričko byli pryč. Nahradilo je bílé tričko a tmavě zelená vesta. Díky ní, úsměvu na tváři a několika kilům navíc vypadal Severus zdravěji a mnohem víc na svých dvacet sedm let. V náručí nesl dvě knihy vázané v kůži a kráčel svižným krokem. Byl to Severus, jaký být měl. Jaký by byl, kdyby nebylo Voldemorta.

„Žádný černý plášť?" zeptal se Harry s úsměvem.
„Dnes se na něj necítím," pokrčil rameny.
„To je dobře," odpověděl chlapec šťastně, čímž způsobil, že se Severusův úsměv ještě rozšířil. Opravdu měl dneska chuť nosit něco světlejšího, černou nosil od chvíle, kdy ukončil školu.

„Tahle místnost je úžasná!"
„To je," souhlasil Severus. „Trochu jsem ji předělal, aby vypadala víc jako knihovna z mého snu a výsledek předčil moje očekávání," mistr lektvarů se usmál, když Harry horlivě přikyvoval. „Jak se ti vlastně líbí zbytek hradu? Už sis vybral pokoj? "
„Ano. Minnie mi řekla, že je to v rodinném křídle, pár dveří od tvého pokoje," přikývl Harry s úsměvem. „Miluju tento hrad!"
„To je dobře, protože zde strávíme hodně času," přikývl Severus.

„Můžu se tě na něco zeptat?"
„Cokoliv, dítě."
„Co řekneme mojí rodině?" zeptal se Harry. „Myslím tím, co se stane, když se na mě přijdou podívat do Spinner's End a místo mě najdou jen prázdný dům?"
„Vím, kam míříš," odvětil Severus zamyšleně. „Ale Harry, upřímně, kdy naposledy tě někdo z rodiny přišel vyzvednout ke mně domů?" zeptal se mladý profesor se smutným úsměvem. Jak dlouho to bylo od doby, kdy naposledy snil o Lily bydlící v jeho domě společně s Harrym a s ním? Rok, možná rok a půl, uvědomil si. Neměl čas o tom přemýšlet déle.

„Nikdy?" usmál se Harry stejně smutně. Kdy naposledy si přál, aby ho rodiče u Severuse vyzvedli? Už hodně dávno, uvědomil si. Možná před jeho pátými narozeninami. Vlastně už na tom nezáleželo. Harry se rozhodl, že chce zůstat se Severusem víc, než se svými rodiči. Byl to přirozený výsledek. Když vyrůstal, nikdy nepocítil lásku své rodiny. Život se Severusem ho dělal šťastným, vědomě si ho vybral místo života ve své rodině.

„Nikdy," potvrdil Severus. „A tento hrad... nechme si to pro sebe, dokud nebudu připravený se o to podělit, nebo aspoň dokud mě o to nepožádáš přímo, ano?"
„Dobře, Seve," přisvědčil Harry. Severus se usmál nad chlapcovou ohleduplností. „Co je tohle za knihy?"
„Zjistil jsem, že tyhle knihy jsou tu prakticky odjakživa, takže by v nich mohlo být něco o emblémech," vysvětlil Mistr lektvarů a ukázal na větší ze dvou knih, která byla vázána v tmavě hnědé kůži.

„A našel jsi něco?"
„Ano. Emblémy byly zřejmě ukrývány až do osmého století. Během skřetích povstání nebylo moudré ukazovat tvoje magické schopnosti nepřátelům," vysvětlil Severus a položil první knihu na stůl, k němuž se posadil. Harry knihu otevřel a široce otevřenýma očima si prohlížel první stránku.

„Můžu si ji taky přečíst?" zeptal se Harry, „slibuji, že ji neroztrhnu nebo..."
„Klid, Harry," ujistil ho Severus se smíchem, „našel jsem tu knihu pro tebe a i kdyby ses rozhodl ji roztrhat na tisíc kousků, nedokázal bys to. Všechny knihy v této knihovně jsou chráněny kouzlem."
„To je dobře, ta kniha je starodávná," prohlásil Harry. „A těžká," vydechl, když se ji pokusil zvednout.

„Měl bys víc cvičit, Harry," vytkl mu mírně mladý muž.
„A co ta druhá kniha?" zeptal se Harry, ignorujíc jeho návrh.
„Ta je pro můj osobní výzkum. Dostal jsem takový nápad, když jsem dneska mluvil s Minnie. Jestli přijdu na něco pořádného, řeknu ti to," řekl Severus s pohledem upřeným na knihu v černé kůži, ležící před ním.
„Dobře," souhlasil Harry pohotově, věděl, že se to dřív nebo později stejně dozví.

„Seve?" promluvil chlapec po krátké pauze.
„Ano?"
„Nešel bys se mnou trochu prozkoumat hrad?" zeptal se stydlivě.
„Myslel jsem, že už jsi většinu viděl," řekl Severus pobaveně, když chlapec zčervenal.
„Ještě tu jsou nějaká sklepení, která jsem neviděl, celé východní křídlo a také věž, a věděl jsi, že v západní věži probíhá rekonstrukce? " vyhrkl chlapec jedním dechem.

„Takže všechno ostatní už jsi viděl?" zasmál se Severus, nechápajíc, jak to chlapec mohl všechno stihnout. „Jen jsem žertoval, víš?" Harryho oči se zúžily, jak se pokusil o přísný pohled, který byl ale zcela zničen jeho cukajícími koutky.
„Nechám vás chvíli na pokoji v knihovně, ale pak budete muset jít se mnou, pane," prohlásil a naprosto věrně tak napodobil Molly Weasleyovou, čímž způsobil, že Severus vybuchl smíchy, vzápětí následován chlapcem.
„Dobře, dobře, vyhrál jsi," uznal Severus a utřel si pár slz smíchu, které mu vytryskly z očí. „Jen mi dovol se tu trochu porozhlédnout, jestli je tu ještě něco, co by se mi mohlo hodit. Můžeš mi pomoct," řekl, aniž by to bylo nezbytné, protože Harry už přešel k nejbližšímu regálu a začal pročítat tituly knih na nejnižší polici.

„Jestli ti něco padne do oka a nebudeš na to moct dosáhnout, zavolej mě. A poslední věc," vzpomněl si Severus. Sáhl do kapsy a vytáhl Harryho hůlku. Chlapcovy oči se široce rozevřely. „Po dobu, co budeš tady, můžeš ji používat, ale nezkoušej nová kouzla, pokud nebudu poblíž nebo pokud o tom nebudu aspoň vědět," upozornil a podal hůlku Harrymu.
„Slibuju, Seve," prohlásil chlapec s očima upřenýma na svoji hůlku. Severus se zasmál, Harryho nadšení z magie bylo osvěžující. Zajímal se o každou oblast magie - možná snad kromě věštění - bez předsudků studoval základy každé z nich, aby se následně rozhodl, jestli se o ní chce dozvědět víc. I přes svoje mládí dokázal porozumět téměř čemukoliv a Severus se cítil pyšný, že to byl on, kdo chlapci vštípil takové porozumění. Harry dospěl do toho, že byl schopný myslet sám za sebe, a to byla jedna z nejlepších věcí, které si pro něj mohl přát.

Severus obrátil svou pozornost opět k hornímu patru a znovu vystoupal po schodech. Napadlo ho něco zajímavého, když jeho a Harryho považovala Minnie za rodinu. Znovu se mu na tváři objevilo pousmání. Miluji magii, pomyslel si sám k sobě a silně odolával nutkání začít si pískat, když přišel k regálu, k němuž směřoval.

Harry mezitím prošel už mnoho titulů, které byly v knihovně k dispozici. Očima přejížděl knihy o všem, co si jen dokázal představit, až pomalu dostával závrať, jak se snažil vybrat si jednu. Po několika dalších minutách bloudění sem a tam se rozhodl vzít tu největší knihu, kterou našel a začít u ní. Byla to kniha vázaná do světle hnědé kůže, ozdobená rytinami kouzelných zvířat, s názvem „Umění války 2: Kouzelné bytosti ve válce." Nikdy předtím neprocházel knihu o strategiích a tak se do četby zabral téměř okamžitě. V knize nebylo ani tolik textu, jako spíš obrázků. Nádherně namalovaných obrázků vojáků pohybujících se po bojišti a připravujících se k bitvě, a současně s nimi i kouzelných bytostí jako hipogryfů nebo trollů. Všichni připraveni k boji.
Strávil dobrých patnáct minut prohlížením si taktik, které kniha nabízela, a už už se rozhodl jít hledat jinou knihu, když se rozhodl otočit stránku.

Oči se mu rozevřely hrůzou. Další kapitola knihy byla věnovaná plemenu stvoření, které bylo na bojištích považováno za jedno z nejcennějších. Harry o něm nikdy dřív neslyšel, i v textu stálo, že se jednalo o vzácně se vyskytujícího tvora. Na chvíli ustal v čtení a podíval se na obrázek, který text doprovázel. Tam stál na zadních nohách bojový jednorožec. Měl - na rozdíl od normálních jednorožců - tmavě hnědou až černou barvu, a byl mnohem vyšší než jeho bílí bratři. Byl silný a neúnavný, s velkým stříbrným rohem, pod nímž mu z čela vyrůstal ještě druhý roh - mnohem menší než první. Přestože byl jednorožec úžasný sám o sobě, nebyl tím, co Harryho zaujalo. Ne, co upoutalo jeho pohled, byla stříbrná záře, jasně viditelná na zadní noze černého jednorožce. Stříbrná záře ve tvaru emblému.

„Seve," vykřikl Harry, vzal knihu do náruče a vyběhl schody tak rychle, jak jen mohl. Během několika sekund byl v druhém podlaží a octl se tváří v tvář překvapenému Severusovi, který v rukou svíral svoji hůlku a očima pátral po Smrtijedech.

„Co se stalo, Harry?" zeptal se, když se ujistil, že je okolo bezpečno. „Jsi v pořádku?" klesl na koleno, aby si mohl chlapce lépe prohlédnout a ujistit se, že není zraněný.
„Jsem v pořádku, Seve," ujistil Harry zmateného profesora.
„Tak proč jsi křičel?" zeptal se a konečně si uvědomil, že Harry nevypadá vyděšeně.
„Podívej se," ukázal na otevřenou knihu. Severus obdařil chlapce napůl pobaveným, napůl podrážděným pohledem.
„Vyděsil jsi mě k smrti kvůli knize?" usmál se, ale vzápětí mu úsměv zamrzl a oči se mu široce rozšířily, když si, stejně jako Harry před chvíli, všiml emblému.
„Vidíš?" zeptal se Harry vzrušeně, „co si myslíš, že to je?"
„Jeden by řekl, že je to emblém," zamumlal Severus a jeho oči letěly po textu, snažíc se najít vysvětlení. Což se mu o pár vteřin později i povedlo.
„Poslechni si tohle," Harry přikývl a čekal, až si Severus odkašle.

„Bojoví jednorožci, kromě toho, že jsou nejdůvěryhodnějšími koňmi v bitvě, mají schopnost vytvořit si blízké spojení se svým jezdcem, pouto podobné přátelství. V případě, že čaroděj nebo čarodějka získá emblém, se často stává, že se podobný symbol objeví i na jednorožci jako znamení pouta. V době, kdy byla tato kniha napsána, nebylo stále jasné, jak je to možné, ale všeobecně se věří, že se jedná o výsledek určitého rituálu." Severus přerušil čtení a pozvedl oči k Harrymu.

„Teda," vydechl Harry, „myslíš, že by tu někde mohla být kniha o válečných jednorožcích?" zeptal se a jeho pohled se setkal s tím Severusovým.
„Je to možné," souhlasil Severus, „předpokládám, že bude docela stará, podobně jako tahle," usoudil s pohledem upřeným na knihu. „Víš co? Proč se nejdeme podívat do sklepení a nepožádáme Minnie a ostatní skřítky, aby se po ní podívali?" navrhl. „Trvalo by věčnost, než bychom ji našli sami a já nedokážu přivolat knihu, pokud neznám její název."
„Nemůžeš ji přivolat jen na základě jejího obsahu?" zeptal se Harry po chvíli uvažování. Severus se nad jeho otázkou ušklíbl, v otázce výchovy si opravdu musel vést dobře.
„Mohl bych, ale knihy tady jsou staré tisíc let, možná i víc. Dokonce se tu nachází i nějaké svitky," vysvětlil, „co já vím, bojoví jednorožci bývali využíváni v boji až do patnáctého století. Dovedeš si představit, kolik knih je asi zmiňuje?"
„Hodně?" odhadl chlapec s úsměvem.
„Hodně," potvrdil Severus. „Bude lepší někoho požádat, aby nám pomohl s hledáním." Harry přikývl a Severus přivolal Minnie, která se objevila i se starším skřítkem jménem Watt, a vysvětlil jim, co hledají. Jakkoukoliv knihu, která se věnovala bojovým jednorožcům, měli poslat do Harryho pokoje, zatímco knihy, které si našel pro sebe, měly být odnešeny do jeho pokoje. Poděkovali skřítkům a oba vyšli z knihovny, zabraní do živého rozhovoru.

„Bojoví jednorožci jsou úžasní," prohlásil zelenooký čaroděj, když sešli do přízemí. „Jaktože jsem o nich nikdy dřív neslyšel?"
„No, od doby, co nejsou využíváni v bitvách, už se v Anglii nechovají," chvíli zvažoval svoji odpověď a pak dodal: „vlastně nejsou chováni v celé Evropě. Věřím, že ve střední Evropě se vyskytují nějací divocí bojoví jednorožci, ale jediné místo, o kterém jsem slyšel, že by tam mohli být, je Arabský poloostrov. Také jsem slyšel nějaké zvěsti o Maroku, ale ty nejsou potrvzené." Harry mu ohromeně naslouchal.

„Chtěl bych aspoň jednoho vidět," posteskl si, „a taky bych chtěl cestovat. Nikdy jsem neopustil Anglii, víš?" dodal toužebně. Severus se zastavil a zadíval se na chlapce. Jeho myšlenky zalétly zpátky do doby, kdy nebyl o moc starší než Harry teď, do léta, které následovalo po jeho prvním ročníku v Bradavicích.

Černovlasý chlapec a rudovlasá dívka s jasně zelenýma očima seděli u jezera a živě spolu diskutovali.
„Až dokončím školu, chtěla bych pracovat na Ministerstvu," prohlásila dívka. „Vím, že je na to ještě moc brzo, ale slyšela jsem tolik o jeho Oddělení kouzelných formulí."
„A celá škola ví, jak máš formule ráda," přikývl chlapec s úsměvem.

„Co bys chtěl po škole dělat ty, Severusi? Stát se bystrozorem nebo něco takového?" zeptala se dívka.
„Ještě nevím, Lil," odpověděl chlapec a bezmyšlenkovitě zíral na jezero. „Jednoho dne bych chtěl cestovat. Víš, ještě nikdy jsem neopustil tuhle zemi."

„Seve?" Harry se na Mistra lektvarů díval s ustaraným výrazem. „Seve, jsi v pořádku?"
„Ano," probral se mladý muž a s úsměvem se podíval na Harryho. „Ano, jsem v pořádku. Jen jsem si vzpomněl na chlapce, který měl ve tvém věku stejné sny jako ty." Harry se na něj překvapeně podíval.
„Kdo to byl?"
„Já," odpověděl Severus. „Slibuji ti, že budeš cestovat, Harry. Vezmu tě na cesty, abys viděl svět, přísahám," dodal slavnostně, uvědomujíc si břemeno, které Harry v budoucnosti bude muset nést. Musí se ujistit, že chlapec svůj život prožije naplno. Harry několikrát rychle zamrkal a potom ho objal.
„Děkuji, tati," řekl plačky.
„To nestojí za řeč, Harry," odvětil Severus, pociťujíc známé teplo v hrudi. „V poslední době mi děkuješ až příliš."
„Odůvodněně," namítl Harry. Severus se zasmál.
„A co se týče bojových jednorožců... no, nemůžu ti slíbit, že ti jednoho ukážu, ale můžu tě naučit, jak na něm jezdit." Harryho hlava vystřelila vzhůru, aby se ohromeně podíval na Severuse.
„Ty víš, jak na něm jezdit?"
„Naučila mě to moje matka, než zemřela a já byl zavržen její rodinou," vysvětlil Severus s pousmáním. „Víš, že na tomto hradě jsou i stáje, ne?" zeptal se chlapce, který na něj už poněkolikáté ten den ohromeně zíral.
„S koňmi?" vydechl a Severus se zasmál.
„No obvykle ve stájích bývají i koně, Harry."
„Potter manor má stáje, ale otec říkal, že poslední, kdo v nich choval koně, byl jeho dědeček," namítl Harry a Severus si všiml, že nenazval Jamese „tátou", ale spokojil se s formálnějším „otcem". Jeho srdce poposkočilo, jak si to uvědomil, ale snažil se to ignorovat.

„To je plýtvání místem," prohlásil s úsměvem. „No, v naší stáji koně jsou a samozřejmě jsou ti k dispozici. Můžeme začít s tréninkem kdykoliv budeš chtít," nabídl Severus a užíval si jiskřičky, které jeho slova vyvolala v chlapcových očích. „Už je taky, doufám, opraveno famfrpálové hřiště," prohlásil jakoby mimochodem a poočku sledoval Harryho reakci.
„Ty máš famfrpálové hřiště?" vyjekl chlapec.
„V Potter manor je přece taky," připomněl mu stále usměvavý Severus.
„Ano, ale já jsem ho nikdy nepoužil," vysvětlil Harry. „Otec a Sirius učili v červnu Adriana létat, ale nikdy se mě nezeptali, jestli bych se to nechtěl naučit taky," povzdechl si a pohled stočil k zemi. Severus v duchu zaklel.
„A chceš se to naučit?" zeptal se, aniž by musel slyšet odpověď.
„Samozřejmě," vyhrkl chlapec, snažící se mírnit svoje vzrušení.
„V tom případě tě naučím i to," slíbil Severus. „Je načase, abych si zase začal famfrpálu užívat i já."
„Myslíš to vážně?"
„Copak někdy nemyslím?" opáčil Severus řečnicky. Harry se zasmál a černooký muž si oddechl, že se mu podařilo zachránit Harryho náladu.

Rozhovor se stočil k hradu a k tomu, jak probíhají jednotlivé opravy a rekonstrukce. Severus objasnil, jak renovuje západní věž, která byla z celého hradu nejvyšší, takže ji budou moct využívat pro lekce astronomie.
Brzo došly do sklepení a Severus si to namířil přímo do laboratoře lektvarů. Jeho úsměv se rozšířil, když při vstupu do ní zůstal Harry ohromeně stát.

Laboratoř byla mnohem větší, než očekával. Ne tak velká, jako v Bradavicích, ale zde nebyl potřeba prostor pro dvacet studentů s jejich kotlíky.
Rozhlíželi se kolem a Severus si do paměti ukládal ingredience, které bude potřebovat nakoupit a uložit do nyní prázdných skříněk.
Po prohlídce místnosti si šli prohlédnout i zbytek sklepení. Našli zbrojnici - k Harryho velké radosti - a také prázdnou místnost zamýšlenou jako prostor pro trénink. Přesně to, co bude potřeba, pomyslel si Severus. Hrad byl očividně vybaven svými vlastními kouzly a Harryho představivost byla momentálně soustředěna na bitvy a hrdinské činy.

Celé ráno strávili procházením hradu, včetně stájí, kde jim domácí skřítka, která se představila jako Millie, všechno ukázala a seznámila je s osmi koňmi, kteří místní stáje obývali.

Bylo už odpoledne, když si oba čarodějové vzpomněli, že by se mohli najíst. Minnie rozhodla, po prohlídce jejich útlých postav, že je bude krmit dvojitými porcemi. Shodli se, že ten den ještě trénovat nebudou, a místo toho si udělají krátký výlet do Příčné ulice, aby mohli nakoupit přísady do lektvarů a pár dalších věcí, které budou potřebovat k Harryho astronomickému výcviku.

Severus se rozhodoval, který teleskop bude chlapci více vyhovovat, a Harry si bezmyšlenkovitě prohlížel nákresy konstalací hvězd, když vrazil do starého muže, který vypadal podobně nepřítomně jako on.

„Promiňte, pane, neviděl jsem vás," omlouval se červenající se chlapec. Muž se mile usmál a mávl rukou.
„Nic se nestalo, mladý muži. Ani já jsem tě neviděl," dodal. Harry si muže prohlédl pečlivěji. Byl velice starý, vypadal skoro tak starý jako Brumbál nebo Merlin, měl milé hnědé oči a krátké bílé vousy. Pod zeleným kouzelnickým kloboukem mu rostly dlouhé, bílé vlasy a na sobě měl dlouhý oděv ve stejné barvě jako klobouk. Muž zamrkal, když si všiml, jak si ho chlapec prohlíží.
„Řekni mi, zajímá tě astronomie? Je to velká vzácnost vidět chlapce ve tvém věku v takovémto obchodě."
„Chci si tady koupit teleskop, pane," odpověděl Harry nesměle.
„Takže zajímá," potvrdil si muž. Pak se na Harryho podíval s obavami. Chlapci nemohlo být víc jak šest, nejvíc sedm let.
„Jsi tu sám?"
„Ne, pane," usmál se Harry. „Je tu se mnou Sev," řekl a ukázal na Severuse, který mluvil u teleskopu s prodejcem. Muž povytáhl obočí nad představením, ale nechal to být.

„Takže tě zajímá astronomie," zopakoval. „Jak jsi starý?"
„Je mi sedm, pane," odpověděl chlapec, zvědavě pozorujíc starého čaroděje. Nechtěl mu dát víc informací, než bylo nezbytné, ale starý muž vypadal důvěryhodně.
„Sedm a zajímá se o víc, než jen famfrpál! Podívejme se na to!" prohlásil dobromyslně.
„Famfrpál mě taky zajímá. Sev říká, že moje zvědavost nemá meze," usmál se Harry, čímž starého muže rozesmál.
„Ach, zvědavost. Někdy přináší trable, ale kde bychom bez ní dneska byli," prohlásil muž. „Bohužel, tvůrčí zvědavost už pomalu mizí. Je osvěžující potkat někoho s takovým nadšením." Harry se zasmál.
„Ale kde jsou mé způsoby?" zděsil se muž hlasitě. „Moje jméno je Nicholas. A ty jsi?"
„Jsem Harry, pane," představil se chlapec a přijal nabízenou ruku.
„Rád tě poznávám, Harry," mužovy oči se smály.

„Nicholasi!" zvenčí se ozval ženský hlas. Harry se otočil a uviděl ženu asi stejného věku jako Nicholas. „Co zase děláš v tom obchodě? Máš víc diagramů, než budeš kdy potřebovat!"
„Och, to bude moje žena," mrkl Nicholas spiklenecky na Harryho. „Budu muset jít. Bylo mi potěšením tě potkat, Harry," usmál se na chlapce. „Mám takový pocit, že se ještě potkáme." Otočil se, a poněkud zmatený Harry se přidal k Severusovi u pokladny.

„Vždycky tě najdu v tomhle obchodě, " vyčetla stará žena Nicholasovi s úsměvem, neúspěšně se snažící vypadat přísně.
„Moje drahá Perenello, obávám se, že už jsem příliš starý na to, abych se měnil," usmál se její manžel.
„Ten pohled znám, Nicholasi!" komentovala žena jeho široký úsměv. „Co se ti přihodilo tentokrát?"
„Věřím, že jsem si dnes udělal jednu velice zajímavou známost, má drahá," prohlásil tajemně a vydal se k Děravému kotli. „Opravdu velice zajímavou známost."