„To je otázka," muž se zachichotal, „narodil jsem se jako Myrddin Divoký, ale většina lidí mě zná jako Merlina." Když viděl, jak na něj čarodějové před ním zírají, jeho úsměv se ještě rozšířil.
„Merlin Ambrosius k vašim službám!"

Harry a Severus zůstali stát jako přimrazení, když se muž na obraze představil jako nejmocnější čaroděj všech dob. Severus se vzpamatoval jako první.
„Ne, to nejsi," řekl jednoduše, protože nevěděl, jak jinak by zareagoval.
„Ano, jsem, ale věděl jsem, že to řekneš, Severusi," dodal vesele muž, který možná byl a možná nebyl Merlin.
„Ale má docela působivé vousy," prohlásil Harry, čímž vyvolal mužův smích a Severus se na chlapce zmateně podíval.

„Proč myslíš, že to dokazuje, že je to on?" zeptal se ho.
„Merlin by určitě chtěl mít takové vousy," odpověděl Harry, zatímco Severus nevěřícně povytáhl obočí.
„Aspoň jsem se snažil," dodal Harry a nespouštěl oči ze starého čaroděje.

„Děkuji, Harry," prohlásil muž, který se prohlašoval za Merlina, a rukou si prohrábl vousy.

„Tak zaprvé, jak znáte naše jména?" zeptal se Severus a sklonil hůlku, když si uvědomil, že obraz nemůže kouzlit, bez ohledu na to, kdo je na něm nakreslen. Ne, že by věřil, že je to opravdu Merlin.
„A zadruhé – Merlin nikdy nebyl znázorněn na žádném obraze."

„To je pravda, nebyl jsem," uznal stařec.

„Promiňte, pane, ale nejste náhodou na obraze?" zeptal se Harry zmateně. Severus přikývl na souhlas.

„Ano i ne; tohle není tak úplně obraz. Nazval bych to spíše oknem."

„Oknem kam?" Severus byl čím dál tím rozrušenější.

„Řekni mi, Severusi, co víš o Avalonu?" Severus se na starce vyděšeně podíval, zatímco Harry jej sledoval se vzrůstajícím zájmem.

„Avalon má být kouzelný ostrov, vytvořený magií. Také je to legendární příbytek Morgany Le Fay," odpověděl monotónním hlasem. „Co to s tím má společného?"

„Tento obraz je skutečným oknem do Avalonu. Nebo spíš ke mně, v současnosti na Avalonu totiž bydlím," pokrčil rameny.

„Avalon neexistuje. A vy jste portrét. Nevím koho, ale rozhodně ne Merlina," vyštěkl důrazně mladý profesor. Tohle nikam nevedlo a on se musel ujistit, že Harry nebude poškozen čímkoliv, co mohla jeho nově objevená magie způsobit. Zkrátka neměl čas na vyšinuté portréty, bez ohledu na to, za koho se vydávaly.

„Jestliže jsem jenom portrét, tak jak vím, že mladý Harry právě předvedl neuvěřitelné množství síly během okamžiku náhodné magie?" Muž tentokrát mluvil vážněji a oba dva čarodějové jen zalapali po dechu.

„A jestli jsem jenom portrét, jak bych mohl dělat tohle?" Muž zamával hůlkou a začal beze slov kouzlit. Z jeho hůlky vyletěla červená mlha a zahalila oba čaroděje, kteří se během vteřiny ocitli na podlaze.

„Kde to jsme?" zeptal se Harry. Když se rozhlédl kolem sebe, pociťoval závrať. Když poprvé otevřel oči, viděl pouze tmu, teď už ale pomalu rozeznával obrysy, které vypadaly jako... nábytek? Byl to nábytek! Společně se Severusem – který se ten den už podruhé sbíral z podlahy – se nacházeli v pokoji, který vypadal jako studovna nebo malá osobní knihovna.

Místnost byla rozdělena do dvou pater, celá naplněná knihami. Byl v ní krb, před ním psací stůl a celá místnost byla dekorována do tmavé barvy. Podlaha byla z tmavého dřeva a tkaniny ve tmavých odstínech modré, zelené a červené – Severusovi to připomnělo knihovnu v Bradavicích. Vlastně nějaký podivný mix bradavické knihovny a ředitelovy kanceláře.

„Nemám tušení," odpověděl chlapci a objal ho, používajíc svoje tělo jako štít, když se společně blížili k ohništi. „Zůstaň u mě."
„Dobře," zamumlal Harry a skryl se pod Severusův plášť.

„Nemusíte se bát," ozval se za nimi hlas a způsobil, že se Severus střelhbitě obrátil, musel ochránit Harryho. „Opravdu nemusíte," byl to muž z obrazu, kdo k nim mluvil.

Problémem bylo, že už na obraze nebyl. Místo toho sebejistě kráčel k oběma kouzelníkům a zastavil se kousek od nich až kvůli Severusově pozvednuté hůlce.

„Co jste s námi provedl?" zeptal se zuřivě, „co je tohle za místo?"

„Abych vám dokázal, že nejsem jenom portrét, ale jsem opravdu Merlin – což je poněkud otravné – přešel jsem rovnou k druhé části našeho setkání. Myslím, že vám můžu vysvětlit, co se děje, přímo tady. K tomu, kde jsme..." s úsměvem se rozhlédl kolem. „Opravdu nemám tušení, proč to tady vypadá jako nějaký druh knihovny."

„Jak je to možné?" zeptal se Severus a stále Harryho pevně svíral pod svým pláštěm. „Vždyť jste nás sem přenesl! "

„To sice ano, ale nevybíral jsem uspořádání," přiznal se Merlin – Severus se rozhodl ho tak nazývat, dokud nedokáže, že je to nesmysl. „Předpokládám, že jsme teď ve tvé mysli, Severusi, tohle to kouzlo dělá. Potřeboval jsem místo, kde bychom si mohli v klidu promluvit, ale když vyřknu kouzlo, jím vybraná mysl nemusí být nutně moje."

„Chcete mi říct, že tohle je moje mysl?" zeptal se Severus zmateně a opět sklonil hůlku. Tento den byl sekundu od sekundy divnější.

„Ano, to je přesně to, co říkám," potvrdil Merlin, „líbí se mi, jak vypadá, mimochodem."

„Děku... počkejte!" Severus si sevřel hlavu. Z této konverzace ho začínala pěkně bolet. „Můžete to dokázat?"

„Že jsem Merlin?" zeptal se starý čaroděj naoko podrážděně.

„Pojďme předpokládat, že opravdu jste," prohlásil Severus odevzdaně, „můžete dokázat, že tohle je moje mysl?"

„Ne, ale ty ano," odpověděl Merlin s úsměvem.

„Co? Jak?"

„Tohle je tvoje mysl. Prostě si přej, aby se něco změnilo. Soustřeď se a uvidíme. Do toho," vyzval ho. Severus povzdechl a obrátil se na Harryho, který byl nápadně bledý. Usoudil, že v tomto okamžiku nemá co ztratit a pořádně si prohlédl místnost okolo sebe. Vypadala až moc tmavě, proto se otočil čelem ke zdi, zavřel oči a představil si velké okno. Že se něco stalo, poznal podle Harryho zalapání po dechu. Otevřel oči a viděl, že zeď před ním zmizela, místo ní teď před ním bylo obrovské, vitrážní okno.
„U Merlin..." začal Severus, ale pak se zarazil a podíval se na Merlina, který mu věnoval kritický pohled.

„To je jedno," zamumlal a třel si spánky, „tohle je opravdu moje mysl, že?"

„Ano, je," potvrdil stále usměvavý stařec.

„A vy jste skutečně Merlin," konstatoval Severus šokovaně. Mluvil s Merlinem, největším čarodějem všech dob! Uvnitř své hlavy. A Harry tam byl s ním. Najednou ta vyhlídka nevypadala zas až tak dobře.

„Musím si sednout," jakmile to vyslovil, objevila se před ním židle podobná té, jakou měl doma a on se na ni bez okolků posadil. Vykouzlil ještě další dvě a pokynul ostatním členům jejich neobvyklé skupiny, aby se posadili.

„Ano, jsem Merlin, jak už se vám nějaký čas snažím vysvětlit," Merlina neopouštěl jeho úsměv.

„A ty jsi Severus Snape a tento mladý muž přede mnou je Harry Potter – chlapec, který přežil." V ten moment k němu vyděšeně vzhlédly dva páry očí – jedny černé a druhé zelené. Který co?

„Ale pane, já nejsem..." začal Harry a hned přestal, když jeho hlas zněl spíše jako skřehotání. Odkašlal si. „Já nejsem chlapec, který přežil. To je můj bratr – Adrian."

„Dovoluji si nesouhlasit, Harry," povzdechl si Merlin, „a tentokrát to můžu dokázat."

„Jak?" zeptal se Severus a cítil, jak se mu z tváří vytrácí krev. Harry ne.

„To je jeden z důvodů, proč jsem vás sem přivedl," vysvětlil Merlin, „v této chvíli se náš rozhovor odehrává v našem podvědomí. Fyzicky jste vy dva stále v Bradavicích a já jsem na Avalonu a můžu vás ujistit, že všichni tři ležíme v bezvědomí na podlaze."

„Jak to něco dokazuje?" zeptal se Severus, i když už tušil, co Merlin naznačuje.

„Vidím, že začínáš chápat, co mám na mysli, Severusi," řekl starý čaroděj.

„Od doby, co jsme v tomhle stavu, naše vědomí ustoupilo do pozadí, aby uvolnilo místo pro podvědomí. V takovémto stavu mysli můžeme dosáhnout neuvěřitelných věcí. Můžeš vytvořit celou místnost z ničeho," vysvětlil a ukázal na místnost okolo nich.

„Můžeš definovat zákony přírody. A můžeš také vyvolat dlouho zapomenuté vzpomínky, i když jsi nebyl víc než roční dítě, když se daná událost stala," uzavřel se zvýšeným hlasem.

„Je to pravda?" zeptal se Harry tiše a Merlin přikývl. „Můžu... mohl bych to vidět?"

„Harry, ne," zaprotestoval Sverus, „i kdyby to, co říkáte, byla pravda," začal a otočil se k Merlinovi, „chcete přimět sedmileté dítě, aby přihlíželo pokusu o jeho vlastní vraždu?"

„Jestli je to, co říkám, pravda – a já se obávám, že je – myslíte, že budoucnost nějak ovlivní, jestli to uvidí nebo ne?" zeptal se Merlin. „Je to tvoje volba, Harry. Ale pamatuj, že je to tvoje minulost a nezáleží na tom, jak moc tě to tenkrát zranilo, v tomto okamžiku už se ti nic stát nemůže. Je to jen vzpomínka." Harry, který byl teď bílý jako duch, přikývl.

„Chci to vidět."

„Harry," začal Severus jemně, ale Harry ho přerušil.

„Seve, poslouchám o té noci celý svůj život. Chci vidět, co se stalo. Já musím." Prosil ho – vystrašeně, ale rozhodně.

„Jestli to tak cítíš," vzdal se Severus po chvíli přemýšlení. Kdo byl, aby zakazoval Harrymu, aby konečně zjistil, co se stalo tu noc, kdy se navždy změnil jeho život?

„Jak to uděláme?" zeptal se Merlina s povzdechem.

„Je to tvoje mysl, Severusi. Jednoduše vyslov kouzlo, kterým normálně vyvoláváš vzpomínky, a nechme věcem jejich vlastní průběh." Severus přikývl a otočil se k Harrymu.

„Pamatuj si Harry, že je to jenom na tobě. Když budeš chtít přestat, řekni mi a já to kouzlo zastavím. Rozumíš?" zeptal a vzal Harryho za ramena. Merlin následoval jeho příklad a Severus přiložil hůlku k Harrymu spánku. Tak něžně, jak je dovedl, vyslovil zaklínadlo a jemně vytáhl stříbrné vlákno Harryho myšlenky. Místo, aby ji umístil do nějaké nádoby, vytvořil z vlákna velkou obrazovku. Pomalu do ní všichni tři vkráčeli jako do otevřených dveří.

Nemuseli dlouho čekat, než černě oděná postava Voldemorta vešla do místnosti. Harry se Severusem se zděsili – Harry nikdy neviděl tvář Temného pána, jak se blíží k Severusovi – zatímco Merlin ho sledoval s pohrdáním. Sledovali, jak Voldemort namířil hůlku na Potterovy chlapce a Harry se Severusem zalapali po dechu, když nejdříve zaútočil na Harryho, zaměniv ho s prvorozeným. V době, kdy místnost zahalil zlatý štít a Voldemort zmizel, Harry zavzlykal a Severus se necítil o nic líp. Stáli dost dlouho, aby viděli bortící se zdi, jak zranili Adriana a způsobily mu tak slavnou zubatou jizvu na dlani a pak už se ocitli zpátky v knihovně. Tentokrát za okny pršelo.

„A teď to tedy víte," konstatoval Merlin, zatímco se Severus snažil, jak jen uměl, uklidnit Harryho.

„Ale všechny ty roky... jak to, že na to nikdo nepřišel? Jak to, že ani Albus?" ptal se mladý muž a hladil Harryho po vlasech.

„Viděli jizvu způsobenou silným kouzlem a věděli, že Voldemort zmizel. Harry na druhou stranu nevykazoval žádné známky toho, že právě on byl napaden Temným pánem a byl v bezvědomí, když jeho rodiče dorazili domů," vysvětlil Merlin. „Nikdo neviděl nic mimo to, co očekávali, že uvidí."

„Ale proroctví..." Severus ztěžka polkl. Pouhá myšlenka, že téměř zavinil Harryho smrt, ho přiváděla k šílenství. Pořád nemohl uvěřit události, které byl právě svědkem.

„Věci ohledně proroctví," řekl starý čaroděj, „bývají velmi těžko rozluštitelné."

„Jaké proroctví?" zeptal se najednou Harry, jehož slzy už oschly.

„Než jste se narodili," odpověděl Severus, který se ujal slova dřív než Merlin, cítil, že by to měl být on, kdo to Harrymu vysvětlí, „Sybila Trelawneyová - jedna z bradavických profesorek - vyslovila proroctví. V něm... bylo řečeno, že ten, kdo bude mít moc porazit Pána zla, se narodí na sklonku sedmého měsíce, " Severus bolestně zavřel oči. „Slyšel jsem tuhle část proroctví a byl jsem to já..." těžce polkl, snažíce se najít odvahu – věděl, že Harryho ho bude nenávidět, ale musel mu to říct.

„Byl jsem to já, kdo dal Voldemortovi tuhle informaci, Harry. To kvůli mně jste málem zemřeli."

Harry stál naprosto nehybně a opatrně se díval na Severuse; pak zavřel oči a držel víčka pevně u sebe, aby zabránil slzám vytéct ven. Severus mu řekl, jakou roli hrál ve válce, nic neskrýval. Řekl mu, jak a proč se do ní zapojil, pár měsíců předtím, než Harry uviděl vybledlé Znamení zla na jeho předloktí. Harry ho tenkrát objal a řekl mu, že na tom nezáleží, hlavně když se nakonec přidal na dobrou stranu.

Severus se ale nikdy nezmínil o proroctví; věřil, že odkazuje na Harryho bratra. Ale teď, když viděl, co se doopravdy stalo, kámen na jeho srdci ztěžkl. Harry málem umřel a byla to jeho vina a nikdy nic nemohlo...

„Nemluvili jsme o tom už dřív?" zeptal se Harry jemně Severuse a opatrně se na něj znovu podíval. Chlapec se usmíval a Severus si nemohl pomoct, ale nenáviděl se za to ještě víc. Napadlo ho, jestli si zaslouží takovou laskavost.

„Harry, ty mi nerozumíš. Skoro jsi zemřel a já..."

„Ale nezemřel jsem! Jsem v pořádku, podívej!" namítl, přiblížil se k Severusovi a objal ho.

„Jsem v pořádku, tati," zašeptal. Severusovi došel dech a z očí mu vytryskly slzy, zcela zapomněl na třetí osobu, která tu s nimi byla. Trvalo ještě dobrých patnáct minut a stovku dalších omluv, než si oba vzpomněli na čaroděje, který je sem přivedl.

„Já se... tohle jste nemusel vidět..." zamumlal Severus, když si sedl zpátky na židli, aniž by pustil Harryho. Ukazovat otevřeně svoje emoce, to si nikdy nedovoloval. A ukázat se ostatním absolutně zlomený? Severus se cítil zcela ponížený.

„Je to víc než pochopitelné," řekl Merlin s úsměvem. „Ale Harry má pravdu. Nezáleží na chybách, které jsi udělal v minulosti, nemůžeš přestat žít. Dostal jsi druhou šanci, Severusi, a já ti navrhuji, abys jí využil." Severus krátce přikývl. „Vypadá to, že až doteď jsi odvedl skvělou práci."

„Takovýhle se už narodil," ukázal na Harryho, „já ho jenom doprovázím."

„Byl bys překvapený, Severusi, jak moc jsi ho ovlivnil," namítl Merlin a oba čarodějové ho pozorně sledovali. „Aspoň tak, jak jsem já ovlivnil tebe, předpokládám."

„Takže já jsem opravdu Chlapec, který přežil?" zeptal se Harry v údivu. Už nemohl svou otázku zadržet ani o vteřinu déle.

„Ano. Ale věřím, že byste si oba měli poslechnout celé proroctví předtím, než dojdete k jakýmkoliv dalším závěrům."

„Je toho víc?" vyhrkl Severus šokovaně, „a jak to víte?"

„Ano, je toho víc," přikývl Merlin s úsměvem. „A k tomu jak to vím... řekněme, že manželství s mojí ženou mělo jisté výhody."

„Ženou?" zeptal se Severus překvapeně.

„Předpokládám, že jste slyšeli o slavné věštkyni Morganě Le Fay," zachichotal se.

„Morgana je vaše žena? Morgana Le Fay? Myslel jsem, že jste byli nepřátelé!" vyhrkl Severus.

„Nezačali jsme spolu zrovna nejlépe, ale radil bych vám, abyste nevěřili všem historkám, které slyšíte – obzvláště ne těm o mně. Ale zkrátka, moje žena je věštkyně a vzhledem k okolnostem, které hned vysvětlím, viděla proroctví, které bylo tu noc vysloveno."

„To je prostě..." začal Severus a svou větu dokončil zvukem, kterým jednoduše vyjádřil všechen svůj zmatek.

„Začnu tedy od začátku," řekl Merlin. „Ti, kdo žijí na Avalonu, se musí řídit dvěma pravidly. Nesmíme dovolit, aby tam našli cestu lidé zvenčí, a jakmile na něj vstoupíme, nemůžeme odejít a nesmíme zasahovat do zbytku světa."

„A co je potom tohle, jestli ne zásah?" zeptal se Severus zmateně.

„Tyto pravidla mají jednu základní výjimku. Pokud by náhodou někdo při vstupu sem za sebou zanechal nedořešenou záležitost, má nárok zasáhnout, ale musí to učinit tak, aby neopustil Avalon," vysvětlil Merlin.

„A vaše nevyřešená záležitost byla?" zeptal se Severus okamžitě, zatímco Harry tiše čekal.

„Pár let předtím, než jsme s Morganou prošli branami Avalonu, vyslovila proroctví, které se týká vás dvou."

„Moragana Le Fay vyslovila proroctví, které se nás týká?" opakoval s hrůzou Harry.

„Ano. Ale obávám se, že význam toho proroctví vám zatím nemůžu prozradit."

„Cože? Proč ne, pane?" Severus byl naštvaný. „Je to pro nás dost znepokojující."

„Je to znepokojující nejen pro vás, ale i pro další," prohlásil Merlin klidně. „Existují další lidé zahrnutí v tomto proroctví, kteří ale ještě nedorazili. Až dorazí, uslyšíte to taky," uzavřel a Severus přikývl. O proroctvích toho moc nevěděl a nezpochybňoval Merlinovy znalosti této oblasti.

„Můžu vám ale říct druhé proroctví, které je výhradně o Harrym. Morgana s ním byla obeznámena jako s přímým důsledkem jejího vlastního proroctví. Teď jsem tady já, abych tyhle znalosti rozšířil mezi vás," prohlásil Merlin a vytáhl staře vyhlížející hůlku. Jednou ji vertikálně otočil a v pokoji se rozlehl děsivý hlas.

„Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána zla se blíží... narodí se těm, kteří se mu už třikrát postavili, na sklonku sedmého měsíce... a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného, on však bude mít moc, jakou Pán zla nezná... proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, protože ani jeden nemůže žít, dokud ten druhý zůstává naživu... ten, v jehož moci je porazit Pána zla se narodí, až sedmý měsíc bude umírat..."

V místnosti se rozhostilo ticho, když zlověstný hlas utichl. Jak je to možné, zeptal se Severus znovu sám sebe. A co se stane teď? A co...

„Počkejte chvilku!" zvolal mladý profesor a způsobil tak, že Harry i – k jeho nesmírnému překvapení – Merlin vyskočili ze svých židlí.

„To proroctví říká, že ten, kdo bude vybrán, aby porazil Pána zla, bude označen jako jemu rovný. Bez ohledu na to, odkud pochází Adrianova jizva, není právě ona tím znamením?"

„Dobrá připomínka," uznal Merlin a rychlým pohybem mávl hůlkou směrem k Harrymu.

„Ale obávám se, že neopodstatněná. Harry, pokud by ti to nevadilo, mohl by sis prosím sundat tričko?" Harry se zmateně zadíval na starého čaroděje a potom tázavě na Severuse. Poté, co obdržel krátké přikývnutí, sundal si svoje tričko, aby ukázal...

„Co je to?" zvolal vyděšeně chlapec, když si všiml značky na své kyčelní kosti. O kousek níž si stáhl džíny a uviděl tak znamení, které připomínalo Keltský uzel. Nepodobalo se ničemu, co kdy viděl. Bylo černé a mělo tvar osmicípé hvězdy, skoro tři centimetry vysoké a dva, možná dva a půl široké.

„Tohle je značka zmiňovaná v tom proroctví. Nebyla vytvořena Voldemortem, ale proto, aby se objevila ještě před jeho zásahem, tedy označení Harryho jako jemu rovného," vysvětlil Merlin.

„Ale co je to?" vztekal se Severus, „předtím tam nebyla, že ne, Harry?"

„Ne!" chlapec se zlehka dotýkal značky, jako by se bál, že bude pálit. Merlin se otevřeně zasmál jeho reakci.

„Máte pocit, že je to vtipné?" zeptal se rozmrzele Severus, pokračoval v nadávání a měl dojem, že tyhle rychlé změny mezi strachem a hněvem ho přivedou ke svatému Mungovi.

„Harry mi jen připomněl reakci jiného mladého čaroděje na svou značku. Bylo mu sotva sedm a už si myslel, že je prokletý a odsouzený k smrti během dne," řekl starý čarodějk vesele.

„Ono existuje i někdo jiný se stejnou značkou jako je ta Harryho?" zeptal se Severus s úlevou. „Když mi řeknete, kde je, půjdu a ..."

„Není třeba hledat daleko, Severusi," zarazil ho Merlin s úsměvem. „Díváš se na něj," vyhrnul si pravý rukáv a na předloktí tak odhalil značku podobnou té Harryho. Byla také černá, ve tvaru Keltského uzlu, bylo ale obklopené malými ornamenty – sotva čtvrtinu palce širokými.

„Co to ale je?" zeptal se Harry znovu, uklidněný tím, že není sám takto označen.

Severus neustále lapal po dechu – i když později popřel, že by se vůbec zapotil. Harry, jeho nevinný malý chlapec, sdílí svoji značku s Merlinem?

„Je to symbol, Harry. Za mých časů byl mnohem běžnější mezi čaroději a kouzelníky. Když dosáhli určitého věku a když jejich magie nabyla určité síly, jejich symbol se objevil na nějaké části těla," vysvětlil Merlin. „Hlavní znak závisí na čaroději a jeho schopnostech, které jsou na něm zobrazeny." Ukázal na nějaké runy rozeseté kolem uzlu. „Tyhle se objeví při prvním použití schopností a dovedností. Ale vidíš tyhle kruhy okolo znaku?" Harry přikývl.

„Víš Harry, symbol, kromě toho, jak silný kouzelník je, zobrazuje také, jak daleko v magii pokročil. Vždy, když začneš studovat předmět magie, je možnost, že se objeví nový kruh. Vždy, když si tvoje magie myslí, že jsi dosáhl požadované úrovně v daném předmětu, kruh se objeví, a označí tě tak za učedníka na daném poli magie. Tento kruh zůstane černý, dokud se nestaneš skutečným mistrem v dané oblasti. Když se to stane, barva kruhu se změní v závislosti na předmětu, který studuješ. Například tenhle," Merlin ukázal na tmavě zelený kroužek v pravém rohu své značky. „Tenhle kruh mě označuje za mistra lektvarů, zatímco tenhle," ukázal na tmavě modrý kruh, „tenhle mě označuje za mistra přeměňování."

„A já taky budu mít takovéhle kruhy?" zeptal se Harry s hrůzou.

„Ano, budeš, pokud budeš cvičit," odpověděl Merlin s úsměvem, jak Harry pozoroval svůj znak s obnoveným zájmem.

„Bereš to líp, než tenkrát já. Trval jsem na tom, že shořím v plamenech celou hodinu poté, kdy jsem zjistil, co je ten znak zač," přiznal starý čaroděj a Harry se zachichotal.

„Promiňte na okamžik," promluvil Severus nuceně klidným hlasem. „Jestli tomu správně rozumím, říkáte, že se znak objeví poté, co je kouzlo vysloveno. Ale v Harryho případě..."

„V Harryho případě, stejně jako v tom mém, to byla naše vlastní magie, která ho vytvořila. Nikdy jsem nepřišel na to proč, ale po letech jsem dospěl k názoru, že je to jeho cesta jak říct: Hej, jsem tady, věnuj mi pozornost!" řekl Merlin naprosto vážně.

„Opravdu? Je to jen rozmar vaší magie, že se objevil? Je to jenom náhoda?" zeptal se Severus nepřesvědčeně.

„Nikdy jsem neřekl, že to byla náhoda. Věřím, že moje magie, stejně jako ta Harryho, prosila, aby mohla vyjít ven, být trénována, rozvíjet se, a ten znak je jen cesta, jak nám o tom dala vědět," vysvětlil Merlin. „Není to tak těžké pochopit," podíval se něžně na Harryho.

„Pak je načase vrátit se zpátky," řekl Severus a povzdechl si.

„Cože?" vyhrkl Harry a jeho pohled konečně opustil značku, „proč?"

„Jsi Chlapec, který přežil, Harry," Severus se žalostně usmál, „nemyslíš, že oni, a tím myslím především tvoji rodinu, by to tom měli vědět?" Harry jen stál a díval se na Severuse, hluboce zamyšlen, jeho výraz nevypadal jako výraz sedmiletého chlapce.

„Co si myslíš, že se stane, když jim to řekneme?" zeptal se Harry ve vší vážnosti.

„Očekávám, že tě začnou trénovat, což měli udělat už dávno. Konečně dostaneš hůlku," snažil se, aby jeho hlas zněl vesele, ale uvnitř pomalu umíral. Harryho trénink znamenal, že ho neuvidí až do doby, kdy nastoupí do Bradavic. A to mělo být až za čtyři roky. Možná by se místo toho mohl vídat s Adrianem, ale o to by nestál. Adrian nebyl Harry. Nikdo nebyl Harry. Severus měl pocit, že opět ztrácí svoji rodinu.

„Takže mě vezmou ke všem těm zbytečným odborníkům a budou mi číst knihy, které mám už dávno přečtené? A co se stane s Adrianem?"

„Já nevím, co tvůj trénink bude vyžadovat. Co se Adriana týče, asi si s tebou vymění místo." Harry byl šokován až do morku kostí, opravdu by to udělali?

„Ale..." otočil se s otázkou na Merlina, „jsem silnější než Adrian, že?" starý čaroděj s úsměvem přikývl, pozorujíc, kam Harryho myšlenky povedou. Severus se zamračil, Harry se nechlubíval.

„Když jsem silnější, nepotřebuje Adrian víc tréninku než já?" zeptal se chlapec a s nadějí se podíval na Severuse, který se po krátkém okamžiku překvapení usmál.

„Jednou bude cílem Pána zla, až se vrátí, ne? Nepomůže mu ten trénink přežít?"

„Je to od tebe velice ušlechtilé, Harry, ale ty taky potřebuješ trénovat. Ty budeš primárním cílem Temného pána, ať už to tví rodiče ví nebo ne," řekl Severus se smutným úsměvem.

„Můžeš mě trénovat ty," Harry mu úsměv vrátil.

„Harry, já bych možná nemohl..."

„Ale mohl!" vykřikl chlapec vášnivě, jeho oči hořely. „Viděl jsem knihy, které zamýšleli dát Adrianovi pro trénink a ty už jsi mi pomohl s mnohem obtížnějšími věcmi. A ty mě nebudeš brát po celém světě za odborníky, kteří nemůžou nic objevit! A Adrian bude pokračovat v tréninku a já na všechna tato setkání nebudu muset se svými rodiči chodit!" prohlásil Harry jedním dechem a potom dodal šeptem: „A já nechci jít pryč..." Severus cítil, jak se jeho duch povznáší, možná by to opravdu mohl udělat. Přece jen byl nejmladším Mistrem lektvarů za celá staletí a měl dovednosti v mnoha odvětvích magie. A jako třešnička na dortu – byl učitel.

Pohlédl na Merlina, beze slov žádajíc o jeho radu. Muž se usmál jako šílenec.

„Myslím, že je to skvělý nápad!" rozhodl a Harry vzrušeně povyskočil.

„Ale říkal jste, že Harryho magie se rozšiřuje a vyvíjí a ..."

„A zmínil jsem se, že já jsem byl převážně samouk?" odvětil Merlin s úsměvem, „za mých časů neexistovalo nic jako kouzelnická škola, jen spousta knih. A pokud si mohu dovolit to říct, nevedl jsem si tak špatně."

„To ale znamená, že nebudeš moct nikomu říct, že jsi Chlapec, který přežil, Harry," Severus se potřeboval ujistit, že chlapec ví, do čeho jde.

„To je mi jedno," odvětil s úsměvem. „Adrian dostane trénink, který potřebuje, a já zůstanu sám a budu si moct trénovat, jak budu chtít. Prosím, Seve, řekni ano!" Při pohledu do jeho velkých, prosících očí ani nemohl říct něco jiného. Harry vyskočil radostí, když Severus svolil, Merlin se usmál.

„Jste si jistý, že tohle je pro něj to správné, pane?" zeptal se slavného čaroděje, který se usmíval stejně jako chlapec před ním.

„Má potenciál být nějakým velkým, Severusi a to, co potřebuje nejvíc, není trénink. Potřebuje někoho, kdo ho bude mít bezpodmínečně rád a povede ho před všechny překážky, které na něho čekají."

„A vy si myslíte, že to jsem já?" zeptal se nevěřícně.

„Já vím, že jsi to ty, Severusi," odpověděl Merlin záhadně.

„Vy víte?"

„Pamatuješ si, jak tě Harry nazval, když jsi mu řekl o proroctví?"

„Řekl mi tati," zašeptal.

„Nemůžu ti říct, jak přesně zní proroctví mé ženy, ale můžu tě ujistit, že jsi určený, abys pomohl Harrymu projít jeho životem. A to nejen proto, že to diktuje proroctví," dodal Merlin. „Musíte pochopit, že proroctví jsou vlastně jenom pokyny. Jsi určen Harrymu v životě pomoct, protože jsi tím, kdo mu chce pomoct ze všech nejvíc. Jsi ten, kdo se o něj nejvíc stará. Dovedeš si představit, že by ses ho vzdal?"

„To bych nikdy neudělal," křikl Severus a v okamžiku stál vedle Harryho, aniž by věděl jak.

„Seve, myslíš, že bych teď mohl dostat hůlku?" zeptal se Harry zčistajasna.

„Ty nemáš hůlku?" divil se Merlin.

„Ne, pane. Je mi teprve sedm."

„Za mých časů jsme dostávali hůlku právě v sedmi letech," pokrčil čaroděj rameny.

„To není fér! My musíme čekat, než nám bude jedenáct!" stěžoval si chlapec, zkřížil si ruce na hrudníku a donutil tak oba muže k smíchu, když viděli, jak je vážný.

„To zní nefér," připustil Merlin a dodal mnohem serióznějším tónem: „Co se týče tvé hůlky, Harry, obávám se, že by mohl nastat problém."

„Jaký problém, pane?" vložil se do řeči Severus. K jeho překvapení, Merlin vytáhl svou vlastní hůlku a mladý muž si uvědomil, proč vypadá na první pohled odlišně. Bylo to jednoduché, protože odlišná byla. Její tělo bylo vyrobeno ze dřeva jako obvykle, ale část, za kterou byla držena byla ozdobena bílým kovem.

„Ten kov je stříbro a není tam jen tak pro ozdobu," objasnil starý čaroděj. „Tohle je moje vlastní hůlka. Je speciálně navržená, aby odpovídala mé magii. Má jádro z různých materiálů v různém množství oproti normálním hůlkám, takže mi lépe odpovídá. Je navržená tak, aby perfektně odrážela moji sílu," otočil se a podíval se na Severuse. „Když řekneš výrobci hůlek, že chceš takovouhle hůlku, bude chtít vysvětlení."

„Co se stane, když si koupím obyčejnou hůlku?" zeptal se Harry zvědavě.

„Nejdříve bude fungovat, ale potom shoří. Potřebuješ hůlku přizpůsobenou tobě, Harry.Ačkoliv je hůlková magie mocná, nemůže být použita pro všechno. Tvoje hůlka musí být tvým největším spojencem." Severus se právě chystal zeptat, jak může hůlka shořet, když se místnost zakymácela.

„Drazí," zamumlal Merlin, „kouzlo musí být ukončeno."

„Když bude něco potřebovat, když budeme mít nějaké otázky..." začal se Severus ptát, ale Merlin ho zastavil.

„Nejspíš nebudu schopný vám pomoci. Vyhledám vás, až nastane čas, abyste poznali druhé proroctví."

„Ale když budeme něco potřebovat..."

„Důvěřuj Harrymu, Severusi, a důvěřuj sobě. Povedeš si skvěle," uklidňoval ho. Harry ho objal pevně kolem pasu, kdyby se místnost znovu zakymácela.

„Jak si můžete být tak jistý?" ptal se Severus, bojujíc, aby udržel oči otevřené.

„Jestli jsem se během svého života něco naučil, tak je to víra v moji ženu," usmál se Merlin. Severuse to nepřesvědčilo.

„Chápu, že druhé proroctví je o Harrym, ale jste si jistý, že je také o mně?"

„Jestli si chceš být jistý, Severusi, druhé proroctví kromě jiného mluví o muži, který je určen k tomu, aby učil Harryho, muži, který ho má doprovázet, otci syna, který není jeho synem, otci srdcem a duší, ale ne krví. Řekni mi, Severusi, kdo jiný by to měl být? Cítím to mezi vámi dvěma, magické pouto, které je pouze v rodinách. Důvěřuj sobě a důvěřuj Harrymu, Severusi."

S těmi slovy se Severus probral na podlaze své kanceláře, Harry ležel vedle něj. S klopýtnutím vstal a vzbudil ho. Chlapec napůl otevřel oči a zase je zavřel.

„Tati?" řekl, když ho Severus vzal do náruče.

„Jsem to jen já, Harry," odpověděl Mistr lektvarů, stále nevědíc, jak na taková prohlášení reagovat.

„Já vím," zamumlal chlapec a Severus vkročil do ohniště, aby je vzal domů.

Zítra si udělají výlet do Příčné ulice, ale teď si Harry musí odpočinout a on si musí lehnout s bolestí hlavy. S posledním letmým pohledem na prázdný obraz vkročil přímo do zelených plamenů a jeho mysl už plánovala, jaký plán učení bude pro Harryho ten nejlepší.