„Ehm, Harry?"

„Ano, Seve?"

„Zbláznil jsem se nebo jsi právě opravdu použil Kámen mudrců jako hnojivo?" Harry několikrát zamrkal nad jeho otázkou.

„No... fungovalo to, ne?"

Podívali se jeden na druhého a opět propukli v hlasitý smích.

Bolest v nich stále zůstávala a bude zůstávat ještě dlouho. Ale teď byli skutečně připraveni posunout se dál.

Od vytvoření a zničení Kamene uplynuly tři týdny a věci se začaly vracet k normálu. Harry se vrátil ke svým studiím a Severus pokračoval ve svém výzkumu.

Na konci července oba zasáhlo zjištění, že spolu s Harryho dvanáctými narozeninami slaví desáté výročí svého prvního setkání.

„Téda," vydechl Harry výmluvně, když Severus naplnil jejich sklenice máslovým ležákem. „Celé desetiletí?"

„Já vím," souhlasil Severus s úsměvem, „někdy nemůžu uvěřit, že se to malé dítě, které si pamatuji, změnilo v tebe. Vyrostl jsi, Harry," snažil se, aby se mu hlas nezlomil.

„Bylo to nevyhnutelné, hádám," pokrčil chlapec rameny. „Ale desetiletí?" Pro někoho, komu je dvanáct, pomyslel si Severus, musí desetiletí znamenat mnohem víc, než pro někoho, kdo je starý jako Nich... pro někoho, kdo je starší. Pomyšlení na alchymistu stále bolelo. Ne, že by to nečekal, ale stále se snažil držet svoje pocity na uzdě. Nicholasova ztráta však byla pořád čerstvá a zranila ho stejně, jako smrt vlastních rodičů. Možná i víc.

„Jsi pořád mladý. Až budeš starší, desetiletí bude mnohem méně zásadní."

„Řekl starý chlap," protočil Harry oči. „Protože, opravdu, třicet dva let je tak strašné stáří." Jeho hlas přetékal sarkasmem a Severus se zasmál. Chlapec zněl přesně jako on.

„Dobře, dobře, možná máš pravdu," uznal.

„Ty víš, že mám," trval na svém Harry.

„Seve?" pokračoval chlapec po krátké pauze. „Kde si myslíš, že budeme za dalších deset let?"

„Kdo ví," řekl Severus, „já doufám, že na téhle terase, se sklenicí něčeho silnějšího, protože už budeš dospělý," zažertoval.

„Možná už budeš i s někým chodit," ušklíbl se Harry a Severus se zamračil. „Třeba budeš i ženatý!"

„Snažíš se dělat dohazovače, Harry?"

„Ne. To by znamenalo, že už jsem ti někoho našel, a to ne. Zatím."

„Proč jsi..." místo dokončení věty po něm hodil jedním z polštářů.

„...tak násilný?" dokončil Harry hravě, čímž i na Severusově tváři vyčaroval úsměv.

„Každopádně," pozvedl Severus svoji sklenici, „na dalších deset let! Doufejme stejně šílených, jako těch uplynulých. Jinak bychom se nudili."

„Jen bez těch pokusů připravit nás o život."

„Jak říkáš," souhlasil Severus, než si přiťukli a napili se.

Zatím jim nuda opravdu nehrozila. Mladý čaroděj začal ve svém volném čase experimentovat se starými košťaty. Experimentovat znamenalo rozebrat je na kousky a zase složit dohromady. Před týdnem se dokonce pokusil sestrojit svoje vlastní koště. Chtěl vědět, co všechno taková tvorba koštěte vyžaduje.

Pokusit se koště vyrobit se Harry rozhodl krátce po svých dvanáctých narozeninách, když jeho rodina zase odjela. Vypadalo to, že Adrian je ze svého výcvikového programu stále víc a víc otrávený. Fakt, že Harryho kouzlo bylo přisouzeno Adrianovým skrytým schopnostem, vedl k okamžitému, rozsáhlému kolečku magických experiměntů, aby se zjistilo, jestli se jeho neobyčejné magické schopnosti znovu vzbouří, když se znovu ocitne v nesnázích. Až do dnešního dne se nic nestalo, ale Potterovi s nimi nehodlali přestat. Ušklíbl se, když si znovu vybavil výraz na bratrově tváři v den, kdy se musel vrátit ke svému tréninku.

A zatímco jeho bratr cestoval Merlin-ví-kde, Harry se vrátil ke svým soukromým studiím. Stále nebyl schopný vejít do své alchymistické laboratoře. Po dokončení rituálu s Kamenem mudrců se místnosti vyhýbal. Celá řada jiných věcí ale naštěstí přitahovala jeho pozornost a odváděla jeho mysl od bolestných okamžiků jeho života.

A tak během teplého rána osmého srpna seděl na zadní terase hradu a četl si knihu, kterou mu Severus dal k loňským Vánocům. V Bradavicích neměl příliš času ji zkoumat, teď se do ní ale zcela ponořil. Podávala mu však jen malé kousky nejasných informací, možná něco nepřeložil správně. Bude se muset zeptat Severuse. A když už je o něm řeč, pomyslel si Harry a zvedl pohled od knihy k lesu, kde je?

Harry prohlásil, že jeho pokusy o vytvoření koštěte – po tom, co po několik týdnů prováděl různé testy na levitujících kusech dřeva – by byly mnohem produktivnější, kdyby je zkoušel s různými typy dřeva. Severus – se slovy, že chce pomoci – před několika hodinami odešel do lesa. Kam zmizel? Harry se vrátil ke své knize, ale věnoval jí pozornost jen tak napůl. S takovým zpožděním měl v poslední době opravdu špatné zkušenosti.

„Tady jsi," ozval se Severusův hlas někde za Harryho zády. Harry se lekl, upustil knihu na zem a s trhnutím se otočil. Severus přinesl dřevo, jak slíbil. Harry se začal smát.

„Severusi? Jsi kouzelník, pamatuješ?" snažil se ovládnout svůj řehot. Neúspěšně.

„Ano," povytáhl Severus nechápavě obočí.

„A víš, že můžeš použít svoji hůlku, abys to dřevo nasekal?" ujistil se znova s očima zabodnutýma do sekery v Severusově pravé ruce. Severus se usmál.

„Rozhodl jsem se pro tradiční postup," zasmál se, „je příjemné se občas zapotit."

„Jo, vypadáš zpoceně," pronesl Harry s naoko vážným výrazem.

„Fajn. Vždycky to dřevo můžu vzít a..."

„Dobře, už toho nechám, slibuju!" vykřikl Harry a s pomocí hůlky zvedl dřevo do vzduchu.

Teď se díval na osm silných větví, které se před ním vznášely. Byly ideálně velké, očištěné od listů.

„Ty tři silnější jsou z dubu, tři lehčí z vrby a ty poslední dvě jsou z jasanu," informoval ho Severus.

„Jsou perfektní, díky, Seve."

„Nemusíš mi děkovat. Chtěl jsem být u toho, až poprvé vyrobíš funkční koště," usmál se Mistr lektvarů. Muselo se to stát. Harry vyrobil Kámen mudrců, co je proti tomu nějaké koště.

„Jestli ti nevadí být laboratorní krysou, budu rád, když je se mnou budeš zkoušet," nabídl mu Harry šťastně.

„To mi opravdu nevadí," zamrkal na něj Severus s pohledem nadšeným jak pětileté dítě.

A tak začal pomalý proces. Harry se rozhodl začít s vrbovým dřevem a ze všeho nejdřív ho musel vytvarovat do správného tvaru. Kdyby mu někdo před několika měsíci řekl, že bude používat Věštění z čísel pro potřeby famfrpálu, poslal by ho obratem ke Svatému Mungovi. A přesto tu teď pečlivě pracoval na grafech, pomocí nichž měl správný tvar koštěte vypočítat. Dokonce i přišel s několika návrhy, jak by měl konečný výsledek vypadat, ale pořád to bylo na hony vzdálené od něčeho, s čím by byl spokojený.

A týdny utíkaly. Čas se zpomalil jen na chvíli, kdy Severus Harryho překvapil pětidenním výletem do Tuniska.

Než se Harry nadál, přišel poslední týden v srpnu. Harryho rodiče naplánovali výlet do Příčné ulice, a tak Harry trávil večer výjimečně u nich doma a pracoval na jednom ze svých návrhů. Aspoň trochu slibně to vypadá, pomyslel si Harry, když sroloval pergamen a rozhodl se ještě si projít něco do pokročilého přeměňování. Právě se věnoval přeměně neživých objektů, což byla látka sedmého ročníku v Bradavicích. Netřeba říkat, že tím byl fascinován.

Nakonec studoval až přes půlnoc a stačil si sotva vyčistit zuby, než upadl do spánku. Byl by se vsadil, že z vedlejšího pokoje svého bratra slyší nějaké bouchání, ale usnul dřív, než nad tím stihl uvažovat.

Další den začal zajímavě – vypadalo to, že se nikomu nedaří zcela se probudit, když je Lily v sedm ráno vytáhla z postele. Adrian měl na sobě pod hábitem stále kalhoty od pyžama a vypadal roztržitě, jako by o něčem usilovně přemýšlel. James si mumlal něco o nespravedlnosti a brutalitě tak časného vstávání a Sirius se hodlal chovat tak vzpurně, že si s sebou do kuchyně přinesl svůj polštář, a právě spal s hlavou položenou na kuchyňském stole.

„Může spát úplně kdekoliv, že?" prohlásil Remus a usmál se směrem ke svému dlouholetému příteli.

„Šťastný bastard..." zamumlal James. Jeho synové se rozřehtali, zatímco Lily ho pleskla po hlavě.

„Jamesi, nemluv tak!" napomenula ho. Její manžel jen protočil oči v sloup. Harry se smál. Vypadalo to, že on je jediný, na koho nemá brzká hodina negativní dopad.

„Jsi nějaký veselý na to, že je ráno," prohlásil Adrian otráveně. „To není přirozené."

„Jsem prostě skvělý," zavtipkoval Harry a celý stůl se zasmál.

Sirius ze spánku zamumlal něco nesrozumitelného. Remus se ke zvěromágovi přisunul blíž a vytrhl mu polštář zpod hlavy, čímž ho prudce probudil.

„Jsem vzhůru, jsem vzhůru!" začal panicky vykřikovat Sirius, než si uvědomil, co se stalo, uslyšel smích a uviděl polštář v Remusových rukou.

„Náměsíčníku!" zakňučel, „nemůžu uvěřit, žes to udělal právě ty!"

„A já nemůžu uvěřit, žes opravdu spal na kuchyňském stole," oplatil mu vlkodlak. Sirius jen našpulil rty.

Nálada zůstávala veselá i po jejich příchodu na Příčnou ulici a pokračovala ve stejném duchu, když se setkali s Weasleyovými. Adrian běžel k Ronovi a okamžitě si začali o něčem šeptat. Harry jen zatřásl hlavou, nějak tušil, že se brzo dozví, o co jde. Otočil svoji pozornost ke zbytku skupiny. Jeho máma se připojila k Molly a také si něco šeptaly. Následovala je pobavená dívka. Byl to Ginnyin první rok v Bradavicích, uvědomil si Harry a přistoupil k ní.

„Tak jak se cítíš? Poprvé do Bradavic..." zeptal se, když procházeli kolem Gringottových.

„Jsem nadšená. Šťastná. A taky vyděšená," přiznala se stydlivým úsměvem.

„Tak to je," souhlasil Harry se vzpomínkou na to, jak mu bylo před rokem. „Jen buď sama sebou a povedeš si skvěle. Klobouk ví, co dělá, a když budeš něco potřebovat, máš ve škole čtyři bratry, na které se můžeš obrátit. A to ani nezmiňuji sebe a Adriana." Ginny jeho slova odměnila širokým úsměvem.

Velká skupina chodila společně po ulici a děti hlídaly svoje školní seznamy. Harry si povzdechl, celý jeho dopis pokrývalo jméno Lockhart. Podíval se na obrázek blonďatého čaroděje s nepřirozeně bílým úsměvem na obálce Týdeníku čarodějek a povdechl si ještě jednou. Pokusil se přečíst jednu z jeho knih a – i když teorie skrytá za dobrodružnými příběhy byla správná – stále v nich bylo něco, co mu nesedělo. Harry si autora zařadil jako okázalého a byl rád, že jeho knihu může odložit. Neměl v plánu se k jeho knihám ještě někdy vracet.

Jeho máma s paní Weasleyovou – a očividně i Hermiona, jak pochopil od Adriana a brblajícího Rona - na něj však měly jiný názor. Paní Weasleyová se obvykle vždycky zahihňala, když bylo zmíněno jméno Zlatoslav Lockhart, a jeho máma vždy začala zasněne přikyvovat. Harryho bavilo je sledovat, jeho tátu ne. James byl spíš stále připraven začít na blonďáka házet špínu a Lily byla vždy připravena se na něj rozzlobit, když to udělal.

Když nakoupili přísady do lektvarů a všechno ostatní, co ještě nevyžadovalo knihkupectví, vydali se do Krucánků a Kaňourů. Řada před obchodem byla neuvěřitelná a většinou se skládala z čarodějek všemožného věku. Harrymu netrvalo dlouho, než zjistil, na co čekají. To ráno podepisoval Zlatoslav Lockhart svoji autobiografii „Mé kouzelné já" a dav se tlačil, aby zachytil aspoň letmý autorův pohled.

Muži a chlapci si povdechli a podívali se na Lily a paní Weasleyovou. Obě si zrovna upravovaly svoje vlasy a snažily se vypadat co nejlépe.

„Ale no tak, Lil," stěžoval si James protočením očí, „nemůžeme se sem vrátit zítra?"

„To tedy rozhodně ne!" odsekla jeho žena a postavila se do řady.

Až teď si Harry všiml, že v ní stojí i Hermiona a její rodiče. Dívka s divokými vlasy na ně mávala, tváře zčervenané očekáváním. Harry uslyšel slabé zahihňání a otočil se za zvukem. Tam stála Ginny, která si jako jediná něstěžovala, nesténala, ani se nesmála a jen nedůvěřivě sledovala scénu před sebou. Když si všimla, že se na ni Harry dívá, krvavě zčervenala. Harry se na ni povzbudivě usmál. Bylo hezké vidět, že ne celá ženská populace propukla v šílenství.

„Pojďte, děti," vyzvala je Molly, „ta řada je už tak dost dlouhá, nemusíme čekat ještě déle."

„A to musíme stát?" stěžoval si Fred.

„Ale no tak, děti, bude to zábava," prohlásil Sirius a úspěšně tak napodobil černovlasou ženu, která se několik kroků před nimi snažila stejným způsobem přesvědčit svoje děti. Všichni se jeho povedenému pokusu zasmáli.

Doba čekání by byla snesitelná, pomyslel si Harry, kdyby si Lockhart nevybral Adriana a nedonutil ho vyfotit se s ním pro Denní věštec. Chudák chlapec vypadal naprosto zmateně a všelijak se snažil skrýt před fotografem a usmívajícím se Lockhartem.

James chtěl protestovat, když Lockhart nabídl Adrianovi celou svou sbírku knih zdarma, ale byl přerušen samotným autorem a jeho oznámením, že nastupuje do Bradavic jako učitel Obrany proti černé magii.

„To nás nikdy nebude učit někdo normální?" lamentoval Harry, když jeho naděje, že se letos budou v Obraně proti černé magii učit něco zajímavého, vyletěly oknem. Jediným, kdo je ten předmět učil, byla Voldemortova schránka, a teď tohle?

Chtěl se o svoje myšlenky podělit s Ginny, když jeho pozornost upoutal jiný rozruch – do obchodu dorazili Malfoyovi, kteří se zrovna setkali s Weasleyovými.

Harry polkl a instinktivně sevřel hůlku, když se blížil k místu rozruchu.

„Slavný Adrian Potter," ušklíbl se Draco na Adriana, který se prohýbal pod tíhou nově získaných knih. Bez okolků je hodil do rukou Harrymu se slovy, aby je spálil, zatímco Draco pokračoval.

„Nemůže ani nakráčet do knihkupectví, aby se hned neocitl na předních stránkách." Harry vložil kolekci Lockhartových knih do Ginnyina kotlíku s tím, že pro sebe si koupí nové, a otočil se k Malfoyovi dřív, než se na něj jeho bratr vrhl.

„Hlídal bych si tón, jakým mluvíš, Malfoyi," prohlásil klidně, „takhle z něj jde cítit silná závist." Dracovy oči se zúžily, jak pozoroval mladší z Potterových dvojčat. Adrian se uchechtl.

„Co se tady děje? Taťka říkal, že tady viděl Malf..." začal Ron, když přiběhl k dvojčatům.

„Aha, to seš ty," dořekl a díval se na Malfoye jako na špínu.

„Vsadím se, že jsi překvapený, že tu Adriana vidíš, že?" ušklíbl se za štosem svých nových učebnic. Hermiona vedle něj nespokojeně našpulila rty nad jeho reakcí.

Okolo panoval takový ruch, až se Harry divil, že se navzájem vůbec slyší. Zvuky kolem byly rozhodně hlasitější než obvykle. Zatím to Harry připisoval autogramiádě, teď však...

„Ne tolik, jako že vidím v obchodě tebe, Weasleyi," vyštěkl na oplátku Draco, čímž Harryho vytrhl ze zasnění. „Předpokládám, že vaši budou muset být měsíc hladem, aby tohle všechno zaplatili." Ron zrudl a přihodil i svoje knihy k Ginny do kotlíku. Udělal krok směrem k Malfoyovi, ale Adrian s Hermionou ho zadrželi.

Do sporu se pak zapojil i Lucius Malfoy a pan Weasley – po tom, co starší Malfoy nevybíravým způsobem okomentoval stav Ginnyiných knih. Dokonce ani stížnost majitele obchodu je pak od sebe nedokázala odtrhnout, zatímco Weasleyova dvojčata s Jamesem a Siriusem nadšeně povzbuzovali. Naštěstí pro každého se ve dveřích objevil Hagrid, který předtím v Obrtlé ulici sháněl něco proti masožravým slimákům. Jeho příchod všechny zachránil od větší úhony.

„Nemůžu tomu uvěřit," rozhořčila se Lily s pohledem upřeným na svého manžela, „jen jsi tam tak stál a.. fandil? Jsi bystrozor, Jamesi!" vztekala se a Dvanácterák jen pod vousy zamumlal omluvu. Lily se však pořád nemohla rovnat paní Weasleyové, která se pustila do svého vlastního manžela.

„Skvělý příklad pro tvoje děti... rvát se na veřejnosti... co si musel Zlatoslav Lockhart myslet..." Arthur se tvářil náležitě kajícně a ošetřoval si zraněný ret.

„Byl spokojený," informoval ji Fred, „neslyšeli jste ho, když jsme odcházeli? Ptal se toho chlápka z Denního věštce, jestli tu bitku může zapracovat do svého článku – říkal, že to všechno je reklama..."

Harry protočil oči v sloup. Měl vážné obavy, že jediné, co se od Lockharta za ten rok naučí, bude, jak se správně nastavit, abyste na fotce vypadali co nejlépe.

„Lockhart zní skvěle," zamumlala vedle něj Ginny. Harry se na ni otočil a ušklíbl se.

„Představ si všechny ty vědomosti, které od něj můžeme získat," zašeptal zelenooký chlapec sarkasticky. „Už to vidím – celý měsíc věnovaný jeho oblíbeným módním trendům. Jaká radost!" Ginny se zasmála jeho tónu.

„No, musí vědět aspoň něco," věřila dívka, „přece jen napsal všechny ty knihy..." připomněla mu a Harry přikývl.

„Děj je dobrý, ale ten způsob, jakým to píše..."

„Hádám, že si taky myslíš, že zmínka o jeho oblíbené lila barvě se k zápasu s Yettim moc nehodí," odhadla a Harryho oči se rozšířily překvapením.

„Tys jeho knihy četla?" Ginny zase zčervenala.

„Ne, jen tu jednu, Rok s Yettim," hájila se. „Povalovala se po domě, tak jsem si říkala, proč ne." Harry s úsměvem přikývl.

„A ano, taky si myslím, že je ta zmínka irelevantní, pokud chudák Yeti raději neskočil z útesu, když viděl, že se k němu blíží poseroutka v lila hábitu."

Ginny vybuchla smíchy a oba vesele následovali svoje rodiny, které Sirius zatáhl k Florianovi na zmrzlinu.

Harrymu se tak nálada přece jen zlepšila. Zbytek času strávil v družném hovoru s Ginny, která mu vyprávěla, jak jednou byla napadena v Obrtlé ulici.

„Cos dělala v Obrtlé ulici?" zajímal se.

„Bylo mi tenkrát asi pět, ztratila jsem se," vysvětlovala. „Byla jsem hrozně vyděšená a moje hlava si se mnou začala hrát." Harry přikývl, ten pocit znal. Merlin ví, kolik nočních můr už ho strašilo.

„A co se stalo?"

„Řeknu to takhle... pokud si myslíš, že můj táta byl při bitce s Malfoyem hrozný, představ si ho totálně děsivého." Harry se zasmál při představě obvykle klidného pana Weasleyho při bitvě s tlupou čarodějů. No, dokázal by to, pomyslel si nakonec. Zvlášť pokud by šlo o záchranu jeho dcery.

Návrat na Potter Manor pak už proběhl v klidu. Ron s nimi zůstal přes noc a s Adrianem se vydali na večerní toulku po pozemcích. Harry se zavřel ve svém pokoji a procházel si, co se budou v dalším roce učit. U toho si dělal poznámky, které si bude muset před odjezdem do školy projít, aby věděl všechno, co má. Jeho seznam byl však nepřekvapivě krátký.

Vytáhl učebnici Dějin čar a kouzel a pokoušel se zapamatovat si vše o skřetích vzpourách. Vzhledem k tomu, že jich bylo patnáct, hlava mu třeštila, když scházel dolů na večeři.

Adrian s Ronem byli opět zabráni do rozhovoru o famfrpálu a Harry jen zavrtěl hlavou a posadil se k nim.

Zbytek léta utekl, ani se nenadáli. Harry byl tak zabraný do svých studií - možná proto, aby nemyslel na události v červnu – že si ani neuvědomil, že se srpen blíží ke svému konci a začíná nový školní rok.

Znovu seděl na zadní terase Severusova hradu, což už se stalo jakýmsi rituálem posledního prázdninového dne, a dolaďoval poslední detaily svého vůbec prvního vlastnoručně vyrobeného koštěte. Jeho podoba byla vytvořena jen nahrubo a přídavná kouzla nebyla taková, jak by si býval přál, ale nepochybně to bylo koště, a hlavně – létalo.

„Ono opravdu létá," vydechl ohromeně Severus s rukou napřaženou nad letícím koštětem. Harry se ušklíbl.

„Na někoho, kdo byl ještě před týdnem naprosto přesvědčený o mém úspěchu, vypadáš poněkud překvapeně, Seve," prohlásil.

„No, nikdy jsem nečekal, že to dokážeš tak rychle," bránil se Mistr lektvarů a na jeho tváři se rozlil škodolibý úsměv, „a bude fungovat, i když se začne pohybovat, nebo mám očekávat výbuch?" Harryho oči se zúžily a jedním rychlým pohybem nasedl na koště.

„To byl vtip," vykřikl Severus, když chlapec vzlétl.

Do Nimbusu 2000 má hodně daleko, byla první myšlenka, která Harrymu prolétla hlavou. Jeho výpočty ale byly naprosto správné, a když pominul nedostatek pohodlí i mizernou rychlost, i aerodynamika byla perfektní. Hladce klouzal oblohou. Harry se usmál a udělal několik otoček, než usoudil, že pro dnešek pokoušel štěstí už dost.

„Výbuch?" ušklíbl se, ale z jeho hlasu znělo neskrývané štěstí, „neřekl bych."

„U skřetího zlata, ono opravdu létá," vykřikl Severus nadšeně, vzal koště z Harryho rukou a následoval jeho příkladu. Chlapec se zasmál jeho dovádění.

„A taky je stabilní," přidal profesor Harrymu nad hlavou.

„To bylo v současnosti nejhlavnější," potvrdil Harry, posadil se na pohovku a vytáhl sešit, ve kterém měl zakreslené návrhy jednotlivých modelů košťat. Připsal si několik poznámek, aby věděl, na čem ještě zapracovat.

Sérii knih, kterou dostal od Severuse, měl už přečtenou – teď musel využít některá kouzla, která objevil během svého výzkumu.

„To je něco, zasloužil by sis Myslánku! Tys právě vyrobil funkční koště!" vydechl Severus, když sesedl z koštěte.

„Páni, vypadáš nadšeněji, než když jsem vyrobil Kámen," vypozoroval Harry se smíchem.

„To jsem byl absolutně v šoku, Harry. Tentokrát jsi mě varoval." Chlapec přikývl.

„No jo, pravda," souhlasil. „Škoda, že jsou Myslánky tak vzácné. Možná bych mohl jednu vyrobit, ale to je zase kombinace jiných odvětví magie. Krvavá magie, přeměňování, znalost run a trocha alchymie. A taky řezba pečetí," zatřásl Harry hlavou. „Trvalo by roky výzkumu, než by se mi podařilo udělat vůbec první krok." Severus přikývl.

„Taky by to vyžadovalo znalost lektvarů," dodal zahloubaně Severus.

„Nezvažuješ, že by ses do toho pustil, že ne?" zeptal se Harry nevěřícně. Nepochyboval, že je Severus opravdu brilantní, ale výroba myslánek byla specifickým a velice tajným uměním.

„Ani trochu," zamumlal Mistr lektvarů.

„Ale o něčem přemýšlíš," tlačil na něj chlapec.

„To ano," ušklíbl se profesor, „ale je to pořád jenom nápad. Ale až to trochu promyslím, budeš první, kdo se o tom dozví. Možná bychom mohli příští léto pracovat na společném projektu..."

Při té představě Harryho úsměv zazářil víc než dvanáct Lumosů.