„Bylo by dobré ten slib splnit, co myslíš?" zeptal se a opět pobídl svého koně k jízdě k hradu. „Tak pojď, Harry. Máme spoustu práce a budu potřebovat tvoji pomoc!" zavolal přes rameno na ztuhlého chlapce, bez ohledu na hustý déšť. Harry pobídl svého koně, aby ho následoval a po cestě zpět na hrad se dal do šťastného smíchu.

Severus seděl ve své studovně a dohlížel na poslední přípravy na jejich nadcházející cestu – jeho a Harryho. Usmál se při myšlence na chlapce. Nemohl ani uvěřit tomu, že už uplynul skoro rok od chvíle, kdy se k němu Harry nastěhoval a začal s ním žít v domě jeho matky. Bezpochyby to byl nejlepší rok jeho života a rok spousty „poprvé." Byl to rok, v němž poprvé ve své dospělosti oslavil svoje narozeniny, také si poprvé vychutnal pravou atmosféru Vánoc. S láskou si ten den připomněl.

Harry trávil vánoční den doma, ale druhý den se u něj stavil a předali si dárky, doprovázené smíchem a čistou radostí. Celý hrad byl k této události vyzdoben, hala byla zaplněna obrovským vánočním stromem, k jehož koupi ho Harry přemluvil. Vypadalo to nádherně, to musel Severus uznat.

Harry dal Severusovi fotoaparát s konstatováním, že je načase, aby si společně udělali nějaké rodinné fotografie, a Severus dal chlapci jeho první koště – Nimbus 1500, v tu dobu nejrychlejší model na světě. Koupil jedno také pro sebe, a když přišlo jaro, Harry dostal příležitost ukázat další ze svých přirozených talentů – tentokrát v létání. Severus, který v sobě začal znovu objevovat lásku ke hře famfrpál, hned odhadl, že by byl skvělým chytačem.

To však nebyla jediná oblast, ve které se Harry ukázal být velice nadaným. Také udělal obrovský pokrok ve svém studiu magie a teď, nedlouho před svými osmými narozeninami, obdržel svoji třetí magickou značku za Kouzelné formule. Ne, že by to Severuse překvapilo – Lily byla v této oblasti kouzel vždycky velice nadaná. Lehce se usmál při pomyšlení na pokrok, kterého ve svém životě dosáhl také on. Konečně dosáhl bodu, v němž mohl na Lily myslet klidně, bolest jako by se pomalu rozpouštěla. Začal se uzdravovat.

S dalším úsměvem se zvedl ze židle a zaměřil svoje myšlenky zpět k chystané cestě a jeho společníkovi. Včera Harry oslavil osmé narozeniny, a tak zůstal v Potter manor se svojí rodinou, která připravila oslavu. Chlapec se styděl to přiznat, ale chyběl mu jeho bratr, pousmál se Severus. Musel uznat, že Adrian nebyl úplně špatný, ale nedokázal pochopit, jak moc je Harry odlišný od chlapce, který přežil. Kdyby s ním jeho rodina strávila nějaký čas, mohla si všimnout úžasného pokroku, kterého dosáhl ve všech oblastech magie, na které sáhl. Pravdou bylo, připustil Mistr lektvarů, oba se snažili před nimi tuto pravdu utajit a zjevně se jim to dařilo. Severus se spokojeně ušklíbl na svůj odraz v zrcadle.

Minulý březen narazili na překážku v Harryho tréninku. Chlapec začal provozovat magii, která odpovídala látce vyučované v druhém ročníku v Bradavicích, a vypadalo to, že tato pokročilejší kouzla jsou na něj příliš mnoho. Řešení však bylo mnohem jednodušší, než si Severus pomyslel, a překvapivě ho objevila Minnie, když už asi posté naříkala nad tím, jak je chlapec hubený. Harryho tělo jednoduše nebylo dost silné, aby zvládlo takovou sílu magie vycházející z jádra. Severusův první nápad byl zvětšit Harrymu příděly jídla a nedovolit mu vstát od stolu dřív, než snědl všechno do posledního kousku, ale to by jeho sílu nezvětšilo. Nechtěl, aby Harry jen získal na váze. Jeho tělo se muselo stát silnějším.

Část problému byla vyřešena jeho předkem – sirem Edwinem, když procházel kolem jeho portrétu v jižní obrazárně. Starý rytíř si byl jistý, že systém, kterým trénovali děti pro boj, je stále použitelný. Než se ho stačil Severus zeptat, co to bylo za systém, dostal odpověď.

„Šerm, samozřejmě. Dnešní mladí muži," povzdechl si portrét.

Po týdnu výzkumu vykouzlil Severus sochu ve sklepení, ve stejné místnosti, kterou používal pro nácvik kouzel. Socha rytíře se začala pohybovat a vyučovat cosi, co nazývala „krásným uměním šermu." Slovo krásné umění znamenalo ohánět se mečem po místnosti a Severus se rychle rozhodl, že je to to pravé, čím obohatit Harryho trénink. Někde uprostřed toho objevil, že po dni stráveném vyučováním studentů, kteří tak rádi nechávali vybuchovat jeho učebnu, je sekání do věcí mečem skvělým způsobem pro vybití jeho frustrace.

Všechen trénink šermu, jízdy na koni i famfrpálu podpořil také jeho chuť k jídlu a on si brzo všiml, že se jeho tělo mění. Poprvé ve svém životě měl vytvarované svalstvo a vypadal zdravěji než kdy dřív. Problémem bylo, že si byl jistý, že tím upoutá pozornost madam Pomfreyové, a bude tak vystaven palbě otázek, na které se mu nechtělo odpovídat. Ukázalo se, že skrývání se pomocí zastíracích kouzel bylo skvělou investicí. Ať už ve škole nebo na hradních pozemcích, vypadal zcela jinak než na začátku školního roku. Byl si celkem jistý, že ho studenti sotva poznají bez jeho černého pláště a vystouplých kostí.

Harry i přes svoje pochybnosti souhlasil se Severusem, že současnou vyspělost jeho dovedností budou zatím skrývat. Vypadalo to, že se jim podařilo oklamat nejen jeho rodinu, před kterou úroveň jeho vědomostí také skrývali, ale také před Brumbálem. Mistr lektvarů byl samozřejmě velice obezřetný ohledně kouzel, kterými rozšiřoval Harryho magický potenciál, který se poté projevoval ve formě značek na Harryho těle, faktem ale zůstávalo, že si jich Albus nikdy nevšiml.

A teď tu čekal na Harryho příchod, aby mohli společně odejít. Při té myšlence se usmál – vždycky chtěl navštívit Maroko. Bylo notnou dávkou štěstí, že květina, po které pátrali, rostla právě v této lákavé zemi. Hledal ji celý rok, kdy s Harrym podnikl několik víkendových výletů do Francie – které si Harry užil víc, než si kdy pomyslel, že je možné – během nichž pátral po mapě, která by jim pomohla přesně určit oblast, kterou hledají. Nakonec byli úspěšní a jediné, co jim teď zbývalo, bylo se na toto místo vydat.

Opustil studovnu s rychlým pohledem na hodiny a zamířil přímo do haly, kde se měl Harry během čtvrt hodinky objevit. Již jim zarezervoval pokoj v kouzelnickém hotelu poblíž daného místa a měl v plánu dostat se tam o deset dnů dříve – zaprvé bylo lepší najít to místo s předstihem a nehledat ho na poslední chvíli, a zadruhé také chtěl, aby Harry z Maroka i něco jiného. Chlapec mu s jeho výzkumem hodně pomáhal, zůstával s ním během dlouhých nocí v knihovně, i když to znamenalo, že spal na gauči, zatímco Severus pracoval. Oba si zaslouží prázdniny, usoudil Severus.

Vešel do haly s krbem, kde se měl Harry objevit. Posadil se do rohu pohovky a v hlavě si procházel seznam věcí, které bude na cestu potřebovat. Spokojený, že má všechno, co potřebuje, obrátil svoji pozornost k plamenům. Nemusel čekat dlouho. Plameny brzo zezelenaly a z plamenů vystoupil nadšený Harry Potter.

„Můžeme už jít?" zeptal se a objal Severuse, který mu to vzápětí oplatil.

„Rád tě vidím, Harry. Mám se dobře, díky za optání," prohlásil neutrálně, čímž způsobil, že chlapec zčervenal. „Hodně natěšený?"

„Jen trochu," připustil rozpačitě.

„Abych odpověděl na tvoji otázku, odjíždíme asi za hodinu pomocí přenášedla." Harry se usmál.

„Tys dostal povolení od Ministerstva?" Pro Severuse nebylo žádným tajemstvím, že Harry si už dlouho přeje cestovat pomocí přenášedla.

„Požádat o povolení Ministerstvo by znamenalo uvést jména těch, kteří chtějí pomocí přenášedla opustit zemi," vysvětlil Severus. „Naštěstí vím, jak vytvořit lehce nelegální přenášedlo, které nás může na místo vzít, aniž bych musel vysvětlovat, proč se snažím propašovat ze země mladého Pottera bez souhlasu jeho rodičů," ušklíbl se lektvarový mistr, čímž Harryho rozesmál.

„Slibuju, že si nebudu stěžovat na to, že mě pašuješ, Seve," prohlásil s úsměvem Harry a vzal si hůlku, kterou mu Severus podával. Dohodli se však, že ji Harry použije jen a jen v případě nouze.

Zatímco si povídali, hodina utekla jako nic. Harry vyprávěl, jak Adrian konečně uznal, že potřebuje brýle a jak byla jeho máma překvapená, když se ukázalo, že Harry ne. Naštěstí to svedli na to, že zdědil oči po Lilly a víc po tom nepátrali.

Potterovic rodina – bez Harryho – na zbytek léta opět odjela, po krátké návštěvě Ronalda Weasleyho – šestého syna Artura Weasleyho, jestli si Severus pamatoval správně.

Ten se s Adrianem setkal jednou na Ministerstvu a velice rychle se stali přáteli. I Harry s chlapcem rád trávil čas, i když byl poněkud posedlý Kudleyskými Kanonýry. Podle Severuse to byl ztracený případ, tým se neumístil v tabulce od konce devatenáctého století.

Když hodina utekla, stáli oba čarodějové s kufrem v jedné ruce a druhou rukou se drželi staré pánve – přenášedla.

„Tři, dva, jedna..." odpočítal Severus a Harry pocítil slabé trhnutí u pupíku, jako by ho neviditelná ruka tlačila zpátky. Pevněji sevřel ruce, aby mu z nich kufr ani pánev nevypadly a svět se začal točit.

Když se začal jejich pohyb uklidňovat, Harry se připravil a přenesl svoji váhu dozadu, zatímco jednou nohou vykročil dopředu – byl to trik, který ho Severus naučil, aby neskončil zadkem na zemi. Otevřel oči v okamžiku, kdy pod nohama ucítil pevnou zemi a se zájmem se rozhlédl okolo sebe. První věc, kterou pocítil, bylo horko. Severus ho samozřejmě varoval, ale ještě nikdy takové teplo nezažil. Vzduch přímo sálal a horko mu proudilo do plic.

Hned nato si všiml samotného prostředí kolem nich. Stáli na popraskané červeno-zlaté zemi, která za nimi přecházela v písek. A před nimi...

„Vždycky zůstáváš jen v hradech nebo tak?" zeptal se Harry pobaveně. Před nimi stál Kasbah, marocká citadela v perfektním stavu, se zlatě zbarvenými zdmi, hrdě stojící na žulovém útesu. Mezi nimi a sídlem proudila mělká řeka, okolo níž palmové stromy a zelené pouštní křoví ostře kontrastovali s červenými odstíny země.

„Co na to říkáš?" zeptal se Severus, „mysli si, že jsem sentimentální, ale připomíná mi domov."

„Dobře, pane Sentimentální," odpověděl Harry a usmál, „můžeme už jít?" Severus se uchechtl a líným pohybem hůlky zvedl oba kufry do vzduchu.

Pomalu kráčeli pod pouštním sluncem, řeku přešli po dřevěném mostě a pokračovali přímo ke Kasbahu.

„Co bys řekl na to, kdybychom zkusili trochu splynout s místními?" mrkl Severus na Harryho,

„nemá význam sledovat trasu z mapy v takovémhle vedru." Harry se na něj zmateně podíval.

„Seve, neber si to špatně, ale právě jsme přijeli ze Skotska. Vsadím se, že každý člověk v této zemi je opálený víc, než celá moje rodina dohromady. A my dva? Jsme považovaní za bledé i doma. Jak bys asi chtěl zapadnout?" zeptal se chlapec pobaveně.

„Dobrá poznámka, Harry, ale měl jsem na mysli možná nákup místního oblečení, navštívit kouzelnický bazar v blízkém městě, udělat nějaké fotky, zahrát si na chvíli na turisty," vysvětlil Severus.

„Aha," vyhrkl Harry a široce se usmál. „Tak to můžeme udělat."

„Ano, můžeme," souhlasil Severus a společně vkročili do brány Kasbahu, která byla neuvěřitelně vysoká, vyřezávaná typickým marockým stylem.

Budova, do které vstoupili, měla obdélníkový tvar, uprostřed byl mělký mramorový bazén naplněný čistou vodou a vysoké zdi končily jasnou křišťálovou kopulí, která dovnitř propouštěla jasnou sluneční zář.

Přistoupili k recepci, kde krásná, mladá žena – možná dvacetiletá – s tmavými vlasy a velkýma zelenýma očima právě vydávala klíče páru před nimi.

„Užijte si pobyt v Kasbahu," promluvila akcentovaným hlasem a zdvořilým úsměvem. Harry se uličnicky usmál, když si všiml, že se dívčin úsměv rozšířil, když si všimla přicházejícího Severuse.

„Dobré ráno, pane," přivítala ho, několikrát rychle zamrkala, její hlas se snížil. Severus zamrkal také – v šoku, ale rychle se vzpamatoval.

„Dobré ráno," odpověděl a dívčin úsměv se ještě o něco víc roztáhl, její řasy připomínaly mrkací panenku. Harry dělal, co mohl, aby se nerozesmál, když Severus promluvil.

„Máme rezervaci na jméno Black," usmál se nad jménem, které Harry vybral, poté, co se shodli, že jméno Potter je nápadné i za hranicemi. Jméno Black vybrali jako poměrně běžné a byla legrace, že muž, kterému jméno patřilo, by se pravděpodobně zhroutil a zemřel, kdyby zjistil, že Severus jeho jméno použil k propašování ze země.

„Ó ano, už to vidím, otec a syn. Ó, jak krásného synka máte," prohlásila s pohledem upřeným na Harryho. „Má vaši podobu, jestli to mohu říci." Oba čarodějové se na sebe podívali a zasmáli.

„Severus, ano?" zeptala se s další vlnou zuřivého mrkání.

„Ano, přesně tak," potvrdil, oči široce rozevřené. Harry se kousal do jazyka, aby se nezačal smát nahlas – vytřeštěné oči a stydlivý úsměv vytvářeli na Severusově tváři pohled štěněte.

Vypadal jako nikdy dřív – mladší, než skutečně byl – a nejlepší na tom bylo, pomyslel si Harry, že si to ani neuvědomoval. Efekt na dívku byl okamžitý – povzdechla si se zasněným pohledem a jejich klíč stále držela v ruce. Tohle bude trvat věčnost, pomyslel si Harry.

„Můžu si vzít ten klíč, slečno?" zeptal se Harry sladce s rozšířenýma očima, perfektně napodobujíc Severuse. Dívka se usmála i na něj a podala mu klíče.

„Máte opravdu rozkošného syna, Severusi," povzdechla znovu a úplně zapomínala na formality.

„To ano," zamumlal Mistr lektvarů a zmateně se podíval na Harryho, než si uvědomil, co přesně se stalo. Ten drzý spratek! „Děkuji za vaši pomoc, slečno," usmál se na ni a ona mu úsměv oplatila desetinásobně.

„Jmenuji se Asmae," zašeptala.

„Asmae," zopakoval Severus, čímž vyvolal na její tváři ruměnec.

„Když budete cokoliv potřebovat, zavolejte recepci," prohlásila s dalším mrknutím, „očekáváte také paní Blackovou?" dodala ostýchavě.

„Ne," vyhrkl Harry dřív, než Severus stačil odpovědět. „Jen já s tátou, slečno Asmae," dívka se mu odvděčila úsměvem.

„Jsi opravdu úžasný chlapec," uznala.

Muž stojící za nimi si zdvořile odkašlal. Harry se otočil a zjistil, že se za nimi utvořila fronta.

„Raději půjdeme do našeho pokoje, ještě jednou díky, Asmae, " rozloučil se Severus.

„To nestojí za řeč, pane Blacku. Váš pokoj je ve čtvrtém podlaží, číslo osm. Domácí skřítek se postará o vaše kufry, nechte je u výtahu," dodala ještě usměvavá recepční. „Užijte si pobyt."

„Díky, slečno Asmae," dodal Harry a společně se vydali k výtahům.

„Co to bylo?" zeptal se Severus s jedním obočím povytaženým v úžasu.

„No tak, Seve," podíval se na něj Harry s výčitkou, „mně je osm a vidím, že si na tebe myslí."

„Cože?" vyhrkl Severus v šoku. „Ne, ona prostě jen... nejsi náhodou moc mladý na takové věci?"

„Seve, zapomněl jsi, že jsem strávil velkou část svého života poblíž pravého pana Blacka," zatřásl Harry hlavou, když vstupovali do výtahu. „Ať už jsem chtěl nebo ne, pochytil jsem pár věcí."

„A musel jsi dělat ty sladké a nevinné obličeje na tu ubohou dívku? Už teď tě chce adoptovat, tím jsem si jistý," stěžoval si Severus, stále nedokázal celou tu věc pochopit.

„Mě? Já jsem dělal sladké a nevinné obličeje?" zeptal se Harry překvapeně, „a co ty s pohledem ztraceného štěněte a tak šarmantní?" Tentokrát se Severusovy oči rozšířily děsem.

„Já? Ztracené štěně? Šarmantní?" zeptal se, pečlivě oddělujíc každé jednotlivé slovo.

„A ani sis toho nevšiml," chlapcova hlava se opět zatřásla, jak výtah zastavil na jejich podlaží.

Dveře se otevřely a ukázaly luxusní chodbu, pokrytou tlustým kobercem.

„Pokoj čtyři, šest... tady to je," vykřikl chlapec a ukázal na dveře.

„Náš rozhovor ještě neskončil. Ztracené štěně... " zamumlal Severus a Harry se zachichotal.

Otevřeli dveře a vstoupili dovnitř, pokoj Harrymu vyrazil dech. Byl obrovský, se dvěma velkými postelemi s nebesy a stylizovaný stejně jako vstupní hala. Od stropu visely dlouhé závěsy a z okna šlo vidět na řeku a písečné duny v dálce.

„Paráda!" křikl Harry a nadšeně skočil na jednu z postelí. Trvalo skoro hodinu, než uložili všechny svoje věci na místo, dokončili štěněcí konverzaci a opustili pokoj, aby se porozhlédli po okolním městě.

Severus Harrymu vyprávěl, jak toto město bývalo mudlovskou pevností, která byla později opuštěna, a když do oblasti přišli kouzelníci, převzali rezidenci a přestavěli ji.

Jako důkaz ukázal Harrymu místní bazar, který celý prolezli, a nakonec si koupili astronomický graf pro Harryho a nějaké přísady do lektvarů, které byly v Anglii poměrně vzácné.

Po hodině měl Severus na sobě světle šedou, pruhovanou košili, která dosahovala těsně nad kolena, černé, plátěné kalhoty a červenou šálu omotanou kolem krku – taková móda byla mezi čaroději místního města.

Harryho košile byla světle modrá a šála bílá, oba přivítali světlé barvy, které jim poskytovali o něco studenější dojem.

Najedli se v místní restauraci, Harry udělal několik obrázků jich dvou a všeho, co se hýbalo, najali si dva koně na dobu celého jejich pobytu a vrátili se zpátky do hotelu, aby tam nechali svoje nákupy, vykoupali se a vyspali.

Když slunce začalo zapadat, ještě jednou opustili hotel – tak nenápadně, jak to bylo možné – a s koňmi přejeli řeku, aby se porozhlédli po okolí. Severus vytáhl polorozpadlou mapu – pergamen byl více než čtyři sta let starý, takže přesnost nebyla jeho silnou stránkou – a vydali se na jih, podél řeky.

Byla to první z mnoha dlouhých nocí, které je čekají, uvědomil si Severus, když se na obzoru vynořila Večernice. Pátraní po květině zvané Eloisa právě začíná