Minerva v pondělí ráno nemohla vzbudit dvojčata. Museli stávat časněji, aby stihli ještě snídani v Bradavicích. Což hlavně pro Harryho bylo něco nepřekonatelného, když i v Bradavicích sotva stíhal snídani.

Konečně se jí to podařilo a naposledy se šla rozloučit s Bellou a Suzán, která po snídani odchází. Severus, už odešel, že ještě potřebuje něco zařídit.

Tom seděl v křesle v jejich ložnici a čekal na svou ženu.

„Moc se mi ten víkend líbil. Chtěl bych tě mít pořád u sebe." Promluvil jen, co si Minerva přisedla do druhého křesla.

„Mě taky, ale dokud bude Brumbál, tak to nejde, víš to sám. Po semestru odjedeme." Povzdechla si.

„Opravdu to tak chceš?" podíval se na ni zkoumavě.

„Ano Tome, jinak nikdy nebudeme mít klid. Můžeme klidně i do Ameriky, ještě si o tom promluvíme." Minerva si promnula unaveně obličej.

„Kdyby se cokoli dělo, tak mi dáš vědět, že ano?!" Postavil se.

„Neboj, dám, už je čas. Miluju tě." Políbila svého muže.

Šli společně i s mužem do hlavního sálu, kde už čekaly zívající dvojčata.

„Tak vy dva, dávejte na sebe pozor a žádné noční vycházky a do Zapovězeného lesa." Podíval se přísně na oba. „Mio, ty zajdi ještě dnes za Pomfreyovou a dej jí prosím tento dopis, má tam přesně napsané, jaké lektvary jsi brala." Objal svou nejmladší.

„Neboj, tati." Objetí mu taky oplatila.

„Harry a ty se snaž míň provokovat ostatní. Dej pozor na sestru a matku. Kdyby cokoli tak mi dej hned vědět přes sovu nebo pomocí ohně. Ano." Též ho objal. Harry ještě pořád nemohl na objetí zvyknout, od matky to bylo normální nebo od sester, ale od největšího černokněžníka mu to připadá divný.

„Postarám se o obě a Brumbál se bude divit." Usmál se podivně.

„Harry, moc ho raději nedráždi. Nechci, aby někomu z vás něco udělal?" přísně si prohlídl syna.

„Jasně tati, nic neudělám." Usmál se jako svatoušek. Protože jsem už udělal. Dodal v duchu. Voldemort zvedl obočí a prohlídl si pořádně syna.

„Co jsi udělal?" přísně se na něj podíval. „Víš, že tvá matka potřebuje klid a péči." Harry cítil, jak ho rodiče skenují pohledem.

„Nech ho, Tome, nemáme na to moc času. Jdeme." Naposledy si dali pusu s Tomem a s dvojčaty se přemístila do jejího kabinetu.

„Mio, po snídani se stav za Poppy a ty Harry ať už jsi udělal cokoli, tak opatrně. Ano. Teď mazejte na tu snídani. Věci pošlu po skřítce do vašich pokojů." Naposledy je oba objala a vyhodila je z kabinetu.

Minerva se vydala též na snídani, hned jak předala skřítce potřebné pokyny.

„Dobré ráno." Posadila se vedle Albuse.

„Dobré ráno, Minervo. Jak bylo doma?" podíval se na svou zástupkyni.

„Bylo to velmi náročný víkend." Aniž by víc řekla, nalila si čaj, nabrala míchaných vajíček a vzala si k nim toust.

„Všiml jsem si, že jsi nějak pobledlá." Minerva k němu zvedla pohled.

„Jak je to s ředitelnou, už je v pořádku?" dívala se na něj přes šálek čaje. Nehodlala s ním řešit svůj zdravotní stav.

„Ředitelna ano, mé pokoje budou během dne. Ještě se vybavují. Skřítci mi řekli, že mé věci byly přesunuty do Komnaty nejvyšší potřeby. Takže vzácné knihy a přístroje jsou zachráněny." Též se napil. „Jak to, že nepiješ kávu?" všiml si bylinkového čaje.

„Bolí mě žaludek, budu muset zajít za Poppy, ta viróza mě nějak nechce pustit, asi jsem se zase nachladila. Už nejsem nejmladší." Usmála se a dál se s ním nebavila. V klidu dosnídala a vydala se za prefekty Nebelvíru.

Další dny to vypadalo, že ve škole bude klid, až do večeře. Kdy Brumbál v polovině večeře si vyžádal klid.

„Drazí studenti a kolegové. Jak jistě víte, někdo vyhodil do povětří ředitelovu věž. Po dlouhém snažení a vyšetřování, je věž opět v pořádku a dokonce jsme zjistili, co všechno se s tou věží stalo. Proč vlastně nikde nebylo žádné cihly.

Zjistili jsme, že se na tom nepodílel jen někdo nebo malá skupina studentů, ale že se na tom podílelo přibližně padesát různě magicky nadaných studentů. Proto se nedá zjistit, kdo to přesně byl. Magické stopy, i když byly velmi dobře patrné, tak byly hlavně kouzlem smíchané, proto nejde určit jednotlivce.

Za trest se ruší tento víkend Prasinky." Posadil se a dál pokračoval v jídle jako by se nic nedělo. Všechny i profesory to dost překvapilo.

Mezi studenty to šumělo nespokojeností. I když se tvářil jako dědeček. Starší studenti moc dobře věděli, že je to jen jeho přetvářka. Jen ty opravdové špičky měli u něho protekci a ani někdy ti ne, když se proti němu postavili.

Minerva se podívala po Severusovi, ale ten se tvářil stejně jako Kratiknot i Pomona, když slyšeli Brumbálovo oznámení. Severus poslal Minervě zprávu, že večer s ní chce mluvit a bude ji čekat na Astronomické věži.

Minerva se dostavila v jedenáct na Astronomickou věž.

„Severusi?" oslovila siluetu, která se dívala na tmavý Zapovězený les.

„Ty jsi o tom něco věděla? Myslím o těch Prasinkách." Otočil se na ni.

„Ne a ani Filius nic nevěděl. Byl stejně překvapený jako já. Ptala jsem se ho, jestli s ním nebo s někým měl o víkendu schůzi, ale ani s ním ani s Pomonou se nesešel. A chtěl něco po tobě Severusi?" podívala se na synovu strhanou tvář.

„Jen se ptal, kde jsem byl, tak jsem mu řekl, že jsem se snažil zachránit Suzán, že je má snoubenka a jestli ještě jednou na ni sáhne tak ho zabiju." Zavrčel temně Severus.

„Dobře, takže neměl jsi nějaké problémy. To jsem ráda. Nevíš náhodou, co zase Harry vyvedl?" podívala se na něj zmoženě.

„Nevím, ale je nějaký podezřelý klid. Ani dvojčata nic neprovádějí, jen došli za mnou, že chtějí doučování z lektvarů, že je to konečně chytlo. Nejsou špatní ale ani moc dobří. Uvažuji o tom, že bych je i vzal. Co ty si o tom myslíš, Minervo?" oslovil ji jménem.

„Že jestli chceš, tak je vezmi, za mnou byly taky a Filiusem též. I když nemají skoro žádné NKU tak se zajímají o různé věci. Ukazovali mě pár návrhů. Dost mě překvapilo, že vůbec něco takového mohli vytvořit, jenže k tomu potřebují pokročilé přeměňování. Proto taky byly před 10 dny na té ošetřovně. Poppy sice nic určitého neřekla, jen naznačila. Měla jsem pocit, že nechce před Albusem mluvit. Severusi, něco se tu ve škole děje a není to jenom Brumbál." Mírně zívla. „Jdu lehnout, opravdu mi není dobře. Ty bys měl jít taky. Dobrou noc Severusi." Otočila se a zmizela z Astronomické věže.

„Dobrou noc." Promluvil už na zavřené dveře. To ale náhle se někdo pohnul v rohu, spíše to byl něco jako zvířený prach.

„Kdo je tam?!" napřáhl hůlku do rohu.

„To jsem já." Promluvil hlas jeho mladšího bratra, objevila se hlava v prostoru.

„Co tu děláš?" podíval se na něj přísně a schoval hůlku.

„Venčím se, a co tu děláš ty. Menší dostaveníčko?" podíval se na svého bratra, který zúžil oči.

„Nebuď drzý, potřeboval jsem si s Minervou promluvit, ale to jistě víš. A co tedy je na programu? Opět vyhodíš ředitelnu, nebo snad někoho jiného, nebo celou školu." Chytil Harryho za ramena a díval se mu do očí. Harry si až moc pozdě uvědomil, že použil na něj nitrozpit.

„Ty hajzle." Nakopl ho mezi nohy, ale to už Severus zjistil vše, co potřeboval. Zkroutil obličej bolestí, ale svého bratra nepouštěl. Pochopil, že mu nechtěl ublížit jenom se ho zbavit.

„Takže Brumbál vám přerušil vaši akci. Co jste chtěli v Prasinkách?" zatřepal Harrym.

„Jen něco rozjet s Fredem a Georgem. Jak nejlíp bojovat proti řediteli než pomocí obchodu." Ušklíbl se.

„Jak pomocí obchodu. Co tím jako myslíš?" Severus byl čím dál víc zmatenější.

„Severusi, co mají bratři Weasleyové na Příčné ulici." Severus chvíli na něho hleděl.

„Malý krámek, pořád nechápu, kam tím míříš?" podívala se.

„Jak moc se budeš zlobit?" Severus se zarazil, jeho bratr mluvil nějak moc dospěle.

„Podle toho co to bude." Přísně si ho prohlédl.

„Jsem jejich sponzor. Celou výhru ze soutěže tří kouzelníku jsem jím dal. No a nějak nám to začalo vynášet a proto chceme otevřít si tady pobočku." Přiznal po pravdě.

„Takže vy chcete zničit Brumbála vtípky a kdo jako vám tam bude prodávat?" podíval se na něj přísně.

„To je už zařízené. Pár studentů, kteří dokončili Bradavice a nemají momentálně do čeho píchnout, stejně jako na Příčné. Jsou to všechno spojenci, i podle veritaséra." Usmál se škodolibě Harry.

„Kde jsi ho vzal?" zavrčel nebezpečně. Nějak mu docházelo všechno ostatní.

„Půjčil jsem si od tebe pár kapek." Přikrčil se, protože poznal, že jeho bratr začíná zuřit.

„Odkud ze školy?" podíval se na něj přísně, ale Harry uhnul pohledem.

„Ne, podle jednoduchých testů, které mě naučila Hermiona, tak školní je o 284% slabší, než to co je doma v laboratoři." Už se kryl, že dostala pohlavek.

„Takže ty sis udělal testy, a víš, co udělá s tebou otec, až to zjistí, že jsi mu vzal speciální veritaserum, které se vaří čtyřnásobnou dobu?" zavrčel temně Severus.

„Když se to nedozví." Ušklíbl se Harry.

„Co?" zavrčel.

„No, rozmnožovací kouzla a neutrální lektvar na ředění dělá naprosté divy." Vyplázl jazyk Harry a při tom vypadal jak pětileté dítě.

„Běž raději spát nebo se neznám a odebírám ti body. Pět bodů pane Pottere, za vaši potulku po večerce." Při tom se mírně usmál. Chytil nebohého bratra a táhl ho k Nebelvírské společenské místnosti.

Nebohý Harry byl doslova vhozen do společenské místnosti, kde bylo ještě dost lidí.

Hermiona k němu rychle přišla a zkoumavě se na něj podívala.

„Potřebuju s tebou a Fredem s Georgem něco probrat." Podíval se na něj Harry.

„Je po večerce. Kde si chceš jako promluvit? Už to že tě sem dotáhl Snape." Začala ho peskovat.

„U Freda a George v pokoji. Přemísti se tam od sebe. Víš jak." Podíval se na ni. „Zvládneš to?" Z nova si prohlédl svou sestru.

„Ano, za půl hodiny." Podívala se a celkově to vyznělo jako příkaz jejich matky.

„Mio co se děje?" prohlídl si ji trochu víc.

„Musím si ještě vzít lektvar. Za půl hodiny." Oba se bavili šeptem, aby nikdo neměl nějaké podezření.

„Myslel jsem, že jsi v pořádku." Odsunul jí vlasy padající do tváře za ucho.

„To je jen dodatečná léčba." Podívala se na něj. Po tom se prostě sebrala a vydala do svého pokoje.

„Frede, Georgi? Potřebuji s vámi mluvit u vás v pokoji." Věděl, že kluci to nějak zařídí, už se ho ptali, jestli neví, jak to zařídit.

„Hned?" podíval se anb něj Fred.

„Tak za půl hodiny. Přijde tam i Mia, jen nějak zařiďte, abychom tam byly jen my čtyři." Podíval se na ně a vydal se sám do pokoje. To ale přilákalo Rona, který se hned vydal za ním. Harry si jen zhluboka povzdechl pokoji, když ho slyšel.

„Co se to děje Harry, ty s Hermionou něco máš?" podíval se na něj jeho přítel. „Víš, že se snažím ji získat, miluji ji. A ty do ní děláš před celu společenskou místností." Vrčel dál Harrymu do obličeje.

„Rone, to tak není." Podíval se mu zpříma do očí. Harry viděl, že Ron mu nevěří, jenže říct mu, že je to je to jeho sestra, ještě nemohl.

„Lžeš. Co s ní máš, na celý víkend oba zmizíte. Pak se tu objevíte a intimně se dotýkáte!" řval na něj.

„To nemá cenu, přeháníš." Snažil se ho obejít Harry, jenže Ron ho chytil a dal mu pořádnou pěstí, až se mu spustila krev z nosu.

„Hajzle." Ulevil si Ron a praštil za sebou dveřmi.

„No skvělý." Zaskuhral a spravil si pomocí hůlky nos. Vešel do koupelny a umyl si krev. Potom se vydal za kluky do pokoje.

„Pojď dál." Ozval se jeden z dvojčat.

„Tak je tu už Hermiona?" podíval se po pokoji. „Ron se zbláznil. Totálně se zbláznil." Povzdechl si Harry a posadil se naproti dvojčat, kteří studovali nějaký pergamen.

„Ne, jediný kdo klepal, jsi byl ty. Co zase náš Ronánek vyvedl?" Harry jen mávl rukou.

„Myslí si, že jedu po jeho lásce Hermioně." Povzdechl si.

„A nejedeš?" ušklíbl se Georg. „Ve společence to tak nevypadalo." Ušklíbl se.

„Tak..." náhle zmlkl. Protože před ním se rozhořely plameny a z nich vystoupila Hermiona. Oba bratři Weasleyové spadli za postel.

„To se ti povedlo, Mio." Smál se Harry.

„Jak to, že jsi zase od krve." Ukázala na jeho tričko, které bylo od krve.

„Ron si myslí, že po tobě jedu." Jeho sestra se svalila v záchvatu smíchu na zem.

„Můžete nám to vysvětlit?" ozval se Fred vykukující za postelí.

Harry pomohl Mie se postavit, ta se posadila vedle něj a ještě smějící opřela hlavu o jeho rameno.

„Možná až po tom, co nám to vysvětlíte." Zopakoval bratrovu otázku Georg.

„S Harrym nic nemám, ale s někým jiným ano. Není to Ron, někdo z úplně jiné koleje a je gentleman a velmi chytrý." Usmála se zasněně Hermiona.

„Mio, my tu neprobíráme holky, kluky, ale něco důležitého." Žduchl do ní Harry.

„Jedná se o ty Prasinky?" praštila ho do ruky.

„Víte, že se spíše chováte jako sourozenci. Přesně tak se totiž k nám chová Giny." Usmál se Fred.

„To je jedno. Tak co bude s těmi Prasinkami. Chtěla jsem tam jít a koupit něco mamce. Bude mít brzy narozeniny." Uklidnila se konečně trochu Hermiona.

„No to právě nevíme, protože jsme zjistili, že chodba jednooké čarodějnice nejde otevřít. Harry ty víš jak ji otevřít?" zeptal se George.

„Ne plánek pořád ukazuje stejné heslo. Brumbál ji musel uzavřít. Přece jenom ředitel má takové možnosti, aby posílil ochrany." Podíval se na Miu.

„To sice má, ale ta chodba musí být zavalena, proto se nedá otevřít. Já bych navrhovala oheň, tím se tam dostaneme a nikdo nebude vědět, že jsme někam šli. Jen si musíme dát pozor, aby to nikdo na nás nepráskl." Podívala se na Harryho.

„A co tedy navrhuješ. To že se tam dostaneme, neznamená, že to nikdo nezjistí, že jsme tam byly. A nezapomínej, že Snape ze mě dostal, co tam chceme začít." Začal přecházet po pokoji.

„Jak to sakra z tebe dostal?" zeptal he Fred.

„Jak asi nitrospitem, proč myslíte, že mě tak rozzuřený hodil do společenky. Co mám dělat, to ho mám zabít?" podíval se zpříma do očí své sestře.

„Řekne to?" Fred a George se na sebe podívali, jako by věděli něco víc, než oni.

„Co mezi vámi dvěma je. Není to láska ale něco jako mezi..." Georg se zarazil.

„Jako námi, mezi dvojčaty." Doplnil ho Fred. Mia se na ně usmála.

„Chlapci, budu vám to muset vymazat z paměti, ohrožujete nás. Jedině, že byste přísahali a přitom mě přivzali do toho obchodu." Podívala se na ně, tak jako se na ně dívá McGonagallová, když jsou u ní na koberečku.

„Tedy Hermiono, jde z tebe opravdu strach." Promluvil Geogr.

„Umím být hodně nebezpečná chlapci, takže, my vás dostaneme do Prasicek, já zařídím, aby nás nikdo nepoznal, ale vy mě přiberete do svého obchodu. Jinak vše prozradím." Promluvila klidně Hermiona.

„Tedy Harry co se to s ní děje. Vždy to byla jen šprtka a knihomol." Promluvil vyděšený Fred.

„Mio, to děláš kvůli Brumbálovi, nebo abys zjistila, o co jde?" stoupl si naproti ní naštvaný Harry.

„Oboje. I když jestli myslíš, že nevím, kdo je sponzoruje, tak si na omylu. Vím, že jsi to byl ty. Vím, že jsi jim dal celou výhru. Můžu vás zabezpečit informace, které nemá nikdo ohledně Brumbála." Harry chvíli pozoroval svou sestru.

„Jak." Mia zabezpečila celý pokoj.

„Poslední dobou se hodně změnila a pár lidí si mě vzalo do parády, aby se nestalo to co posledně s Brumbálem. Nehodlám znova skončit na ošetřovně." Weasleyovi se na ně podívali. Věděli, že nějaký incident s Brumbálem byl. Taky věděli, že do toho nějak zapadá McGonagallová.

„Takže kdo Mio?" Podíval se na ni Harry.

„Bella, půjčila mi svůj deník kouzel, jak tomu říká. Jsou to její vymyšlený kouzla. A musím říct, že je to zajímavější než celá knihovna v zakázané části." Z ničeho nic vypadala jako rebelka.

„Kde se to v tobě vzalo Hermiono." Vykřikly oba bratři.

„Pár věcí jsem se naučila po tom, co jsem se dozvěděla historii své rodiny. Takže chcete pomoct nebo ne?" Harry se raději znova posadil a mlčel.

Nakonec se domluvili, žePrasinky budou tak jak si to naplánovali, vymluví se, že něco zkoušeli zeškoly, aby byly lepší, když tak budou naštvaní na Hermionu, která jek tomu donutila.�8�{��