Už byla tma já a moje matka jsme nemohli spát tak jsme si povídali. ,, Mami myslíš si , že Doctor je mrtvý?" zeptal jsem a převalil jsem se na bok. ,, Luku popravdě já nevím ,ale myslím si, že je mrtvý vždycky jsem si říkala, že to poznám , když se něco Doctorovi stane, ale nepoznám. Asi už stárnu." Řekla moje matka. ,, Ne mami ty nestárneš" odpověděl jsem jí a vzal jsem jí za ruku.

,, Luku děkuji." Řekla moje matka a v oku se jí zaleskla slza. ,, Mami nebereč Doctor žije věř mi myslím si , že by jsme to poznali , kdyby Doctor umřel." Řekl jsem a usmál jsem se.

,, Vážně si myslíš, že Doctor není mrtvý?" Zeptala se. ,, Vážně si to myslím, když jsem viděl v jeho očích tu odhodlanost zachraňovat světy. Neznám Doctora, ale vím, že je skvělý a přežije jakoukoliv situaci a to mi věř." Řekl jsem.

Moje matka se na mě usmála ,ale nevypadalo to , že by mi věřila.

Druhý den ráno.

Já jsem vstal jako první a šel jsem se porozhlednout po celý základně Units. Měli tam fotografie různých nepřátel Doctora. ,, Co tu děláš! " řekl jeden z ostrahy. Chytl mě za ruku a odvedl mě někam do místnosti. Stála tam Tardis.

,, Ale! Ale! Ale! Koho pak tu máme. " řekla žena z Units ,,Luka Smitha kluka , který je natolik chytrý, že by dokázal postavit i stroj času. Řekni co jsi tu hledal?! " ,, no díval jsem se po památkách." řekl jsem.

Pokračování příště...