Dostal jsem zprávu na psychopapir. Vzal jsem psychopapir a přečetl jsem si zprávu. Nějaká loď na Getrii je napadena Daleky.,, Takže Daleci?!" řekl jsem naštvaně a dal souřadnice na loď odkud přišla zpráva. Pomalu jsem s Tardis přistála. A já jsem pomalu vyšel ze dveří a poprvé jsem stoupl na vesmírnou loď,která stála nad Getrii.

,, Halo!?" zakřičel jsem. Po celé lodi se rozléhal můj hlas, který najednou utichl. Za poslouchal jsem se jestli neuslyším hlasy,ale nic jsem neslyšel. Jen jsem slyšel zvuky pracujících motorů, které se ozývali s kontrolní místnosti.

Šel jsem ke kontrolní místnosti. Blikalo tam malé červené světlo. Zmáčkl jsem velké červené tlačítko co bylo připojeno k obrazovce. Ukázal se obraz a viděl jsem Altis a Terina moje přátelé. A potom jsem viděl Daleky. Altis se chytla Terina za ruku usmáli se na sebe a couvali směrem k východu.

,, Sbohem Daleci!" řekla Altis a zmáčkla tlačítko a to jí i s Terinem vytáhlo ven. Tekli mi slzy po tvářích. Potom jsem slyšel vzlikot znělo to jako dětský pláč.

Šel jsem za tím pláčem a došel jsem do zachráného modulu. Na lavici seděli tři malý děti a choulili se k sobě.,, Ahoj" řekl jsem. Oni se na mě podívali.,, Ahoj jak jste se sem dostal!?" řekla vystrašeně dívka.

,, Mojí lodi. Přišel jsem vás zachránit. Mimochodem jsem Doctor." řekl jsem a mile jsem se usmál.,, Já jsem Sabel ta nejstarší tohle je Jenibet a tohle je Ollus nejmladší." řekla Sabel. Už se tolik netřásla jako před tím. Objímala svoje sourozence.

,, kde jsou naši rodiče?' zeptal se Ollus.,, oni.... Je mi to líto,ale vaši rodiče jsou mrtvý. Kvůli Dalekum!" řekl jsem naštvaně a zároveň s mého hlasu byl slyšet soucit.

Pokračování příště...