Tak a jsme u kapitoly číslo deset! A nápadů je na rozdávání. Stále doufám, že se vám příběh líbí a budete jej číst i nadále. Pokud máte nějaké připomínky, nápady apod. Pište do komentářů nebo do zpráv :-)

Rozhovor Katherine s trenérem:

,, Ano trenére? Už mohu mluvit."

,, Jak to jde Katherine? Máš něco nebo má vše schované?"

,, Něco jsem si nafotila, ale to se vám do ruky nedostane a fotografie smažu dříve než to zjistí."

,, Počkej, jak to myslíš? Snad jsme byli na něčem domluvení. Jestli máme vyhrát tak to musíš donést!"

,, Ne trenére, vyhrát musíme podle pravidel a ne podrazem. Všechno mažu, protože nezklamu někoho do koho jsem se zamilovala."

,, Katherine, o tomhle jsme mluvily. Hraješ to dobře, ale teď mluvíme vážně."

,, Já to myslím vážně. Miluji jí a s touhle vaší hrou končím."

Konec rozhovoru

Více jsem už slyšet nepotřebovala. Odešla jsem do obýváku a rozbrečela se. Došlo mi, že Lucy měla skutečně pravdu. Všechno to byla jen hra NY a všechno byli jen lži. Nemohla jsem jí už věřit. Z přemýšlení mne vytrhl zvuk dveří a následný překvapený výraz Katherine.

,, Jak jsi jen mohla? Věřila jsem ti! Věřila jsem ti, že to celé myslíš vážně a doufala jsem, že se Lucy plete!" Řekla jsem se slzami a opřela se o zeď. Měla jsem pocit, že se i zem pod mýma nohama ztrácí.

,, Sakra, ty jsi to vše slyšela? Nech si to prosím vysvětlit." Žádala mne a došla až ke mně.

,, Všechno naštěstí ne. Bůh ví, na čem jste se ještě domluvily. Stačilo mi slyšet kousek. Seber se a vypadni!"

,, Stacey, prosím. Nech mě ti to vysvětlit. On mě k tomu donutil a já to vše teď skončila. Zamilovala jsem se do tebe!"

,, Další vaše hra? Další podraz a plán jak se dostat k tomu jak budeme hrát? Já tě skutečně milovala a ty jsi si jen hrála. Bavilo tě to? Hrát si s city někoho druhého?"

,, Žádná hra. Stacey, prosím nech si to vysvětlit. Kdyby mi šlo jen o to získat tohle, tak už to mám a už bys mě v životě neviděla. Ale já se do tebe zamilovala. A to ve chvíli kdy sem tě spatřila a objala. Proto tu stále jsem." Řekla a v očích se jí zaleskly slzy. Nevěřila jsem ničemu, co mi teď říkala. Vše, co vyšlo z jejích úst, byla pro mne lež.

,, Seber se a vypadni. Nebudu to opakovat znovu! Tvoje slzy nejsou skutečné. Ty moje ano, protože jsi mi zlomila srdce na tisíc kousků." Řekla jsem a Katherine se postavila na nohy. Celou dobu, co mě žádala o vyslechnuti, klečela na koberci. Z kapsy u svých kalhot vytáhla menší krabičku a položila jí na stůl. Po tvářích jí stékaly slzy a chvíli jsem snad měla namysli jí odpustit, ale já to nedokážu.

,, Dokážu ti, že nelžu. Nevzdám se někoho, koho miluji." Řekla a než jsem stačila nějak odpovědět odešla. V tuhle chvíli jsem se nezmohla na nic jiného než neustálý pláč do polštáře. Nenáviděla jsem sebe za svojí důvěřivost. Ale nejvíc jsem nenáviděla jí za to, co udělala. Z posledních sil jsem došla do kuchyně a z ledničky vytáhla láhev s vínem. Tenhle den jsem si opravdu nechtěla pamatovat. S naléváním do skleničky jsem se vůbec nenamáhala. Jen jsem brečela a upíjela z láhve. Nedokázala jsem pochopit proč se tohle stalo. Kvůli ní jsem odstřihla své přátele a nikomu nevěřila. A přitom měli všichni okolo pravdu. Byla jsem slepá a důvěřivá. Ztratila jsem všechno. Jess, Lucy i Carol. Tři lidi, kteří o mě měli někdy strach a já je vždy mohla požádat o pomoc. Přestala jsem vnímat čas a otevřela již druhou a o několik minut později i třetí láhev. Nepomáhalo to a to bylo to nejhorší. Až zvuk zvonku mne vytrhl z přemýšlení. Hádala jsem, že to bude Katherine.

,, Říkala jsem ti ať vypadneš! Čemu nerozumíš?!" Zařvala jsem přes slzy a napila se znovu z láhve.

,, Stacey, to jsem já a Jess. Otevři." Zaslechla jsem hlas Lucy a já jen nad tím zakroutila hlavou. Nechtěla jsem s nikým mluvit, ale všechno bylo evidentně proti mě.

,, Je otevřeno!" Zvolala jsem, ale nadále jsem se věnovala lahvi s vínem. Ani jsem neměla sílu protestovat když mi láhev zmizela z ruky. Jen jsem objala osobu, která ke mně přiklekla. Konečně jsem po dlouhé době mohla obejmout Jess. Nezmohla jsem se ani na slovo. Jen jsem se znovu rozbrečela.

,, Nemusíš nic říkat. Je nám to jasné. Jsem tu pro tebe." Šeptala mi do ucha a nepouštěla mě. A já jí za to byla i snad vděčná.