,, Chceš o tom mluvit?" Zeptala se Katherine když už jsem v jejím objetí setrvávala několik minut. V jednu chvíli jsem si byla jistá, že se jí na vše zeptám a řeknu jí i o Jess, ale teď jsem si tím nebyla zase tolik jistá. Měla jsem strach, že se naštve a odejde. Ale možná bych tak znala pravdu. Ale chci jí slyšet? A zničit tak to krásné?

,, Asi ano, ale musím se tě na něco zeptat. Je to pro mne důležité."

,, Pokud je to tak důležité, tak se ptej." Pobídla mne a já začala všeho litovat.

,, Udělám nám k tomu čaj, dáš si ne?" Navrhla jsem a ona přikývla na souhlas.

,, Mohu se tu trochu poohlédnout? Jen jak to tu vypadá, zajímá mě to." Tato otázka mne trochu zaskočila. Nikoho jsem nikdy nenechala chodit po svém domě. Měla jsem všude papíry od trenéra s taktikami a pokyny a šlo o mé soukromí. Ale jen jsem kývla na souhlas. Věřila jsem, že Katherine mi do toho nepoleze a jen se skutečně podívá jak to u mne vypadá. Byla to přeci má přítelkyně a neměla jsem důvod jí nevěřit. Za pět minut jsem měla vše připravené a Katherine už čekala v obýváku. Něco psala do telefonu, ale jakmile mne spatřila hned ho uklidila.

,, Tak, co se děje? Udělala jsem snad já něco?" Zeptala se a pozorně mě sledovala. Jakoby snad věděla nač se chci ptát.

,, Jde o mé dvě spoluhráčky. O Lucy A Jessicu. Hádám, že víš o, kterých je řeč."

,, Ano, vím. A, co je s nimi?"

,, Začnu s Lucy. Tvrdí mi, že je divné, že jsi se objevila ve chvíli kdy nás trenér varoval, že k nám na zápasy chodí někdo z vašeho týmu. A podle ní ti jde jen o to, zjistit jak hrajeme. A pak mne odkopneš jako kus hadru. A já chci znát pravdu. Poznám když mi někdo lže. Jak to je? Je to pravda nebo jde jen o výplod mé kamarádky?" Zeptala jsem se a pohlédla jí do očí. Vypadala zaskočeně a chvíli snad i přemýšlela nad tím, co mi na to má říct.

,, O tomhle si promluvíme později, ale co ta Jess. Vypadá to, že tohle tě trápí více než to první."

,, To není pravda. Trápí mě to stejně. Ale dobře, nejdříve probereme Jess. Jde o to, že se mi poslední dobou dost vyhýbá a vlastně se mnou nechce ani mluvit."

,, Aha a nemůže mít nějaké osobní problémy? Přeci jen to na druhého dokáže dost působit." Odpověděla a já se nad tím musela zamyslet.

,, To myslím, že ne. Ptala jsem se jí. Včera tu u mne byla. Donutila jsem jí, aby přijela a chtěla jsem si s ní promluvit."

,, A jak to dopadlo?" Zeptala se a já sklonila hlavu. Zřejmě jí došlo, že to nedopadlo dobře a přitáhla si mne do objetí. Ucítila jsem její rty na své hlavě a mírně jsem se pousmála.

,, Snažila jsem se z ní dostat, co se děje, ale byla tak neklidná a nervózní. Furt si stojí za tím, že je vše v pořádku, ale vidím, že není. Pak mne najednou pohladila po tváři a řekla, že to nebyl dobrý nápad jezdit a než jsem stačila cokoli říci tak odešla. Chápeš to?" Zeptala jsem se jí a podívala se na ní. Pohled, který měla v očích říkal, že ví o co jde. Ale jakoby váhala s odpovědí.

,, Asi vím oč jde. Tobě to vážně ještě nedošlo? Teda myslím si to, ale řekla bych, že budu mít bohužel pravdu. Jess je do tebe zamilovaná." Odpověděla ve chvíli kdy jsem se napila čaje. Musela mne praštit do zad, protože jsem se zakuckala.

,, To je blbost. Nikdy se nezmínila o tom, že by byla na holky."

,, A přesto bych se jí na to nějak šetrně zeptala. Všechno tomu nasvědčuje." Odpověděla a já s kývnutím sklonila hlavu.

,, A už mi konečně odpovíš na to na, co jsem se tě ptala?" Zeptala jsem se a zaslechla zvonit telefon. Katherine se omluvně usmála a odešla za vchodové dveře. Moje zvědavost byla větší než je správné a potichu jsem se odplížila ke dveřím, abych hovor zaslechla. Že to bude možná ta největší chyba jsem nemohla vůbec tušit. Škoda, že si neuvědomila, že má telefon na reproduktor a já tak mohu vše slyšet.

Co zaslechne Stacey za dveřmi? Dozví se snad pravdu o Katherine a nebo jde o něco jiného? Vaše nápady, co mohla zaslechnout můžete psát do komentářů :-)