Tak jak se vám to zatím líbí? Začíná to dobře ne? Doufám, že se vám tento příběh a další kapitolky budou líbit. Budu ráda za komentáře kladné i kritiku :-)

Všichni jsem byli v kabině a psychicky se připravovaly na zápas, který nás čekal. Nikdo jsme nevěděli kdo proti nám nastoupí a jak těžké to pro nás bude. Jedno byla pravda. Zajímalo mne zda se znovu objeví kytka s nějakým vzkazem nebo ne. Ale, co mne zajímalo nejvíce, bylo, kdo mi to posílá. Když se zvedla Jess, že se dá k odchodu tak jsem se vydala za ní. Nevěděla o tom, ale musela jsem zjistit, co se s ní děje. Bylo to pro mne důležité. Mrzelo mne, že je tak odtažitá.

,, Jess? Můžeme si prosím promluvit?" Zavolala jsem za ní a ona se skutečně zastavila. Dříve by pokračovala v chůzi, ale asi tušila, že to nemá moc cenu.

,, Není o čem mluvit. A nějak nemám náladu si s tebou teď povídat." Odpověděla a přitom se dívala do země. Nechápala jsem to.

,, Není? Myslím, že je. Co se s tebou děje? Dříve jsi se chovala jinak."

,, Semnou? Já jsem zcela v pohodě. To já bych se měla ptát. Co je s tebou? V poslední době je ti vše ukradené."

,, Jess, to není přeci pravda. Nic mi není ukradené. Záleží mi na tobě, na ostatních přátelích i týmu." Odpověděla jsem a vtáhla ji do objetí. Setrvala tak jen pár vteřin a pak mne odstrčila. Trochu jsem zavrávorala, protože jsem na bruslích neměla tak dobrou rovnováhu.

,, Dříve jsi byla více všímavá a měla o ostatní starost. Teď jsme to všichni ukradení. Carol jsi řekla, že ani nepotřebuješ přátele. Stacey, až ti to dojde a ty se kolem sebe rozhlédneš, budeš chtít vše změnit. Ale to už může být pozdě."

,, Nemůžeš vědět, co budu chtít."

,, To je pravda, ale tuším, že to tak bude." Odpověděla a poté odešla do kabiny. Ještě chvíli jsem zůstala na chodbě a snažila se tento rozvor nějak pochopit, ale nedával mi vůbec smysl. Nechápala jsem, co tím chtěla říci. A tak ráda bych to věděla. Zakroutila jsem nad tím hlavou a vydala se zpět do kabiny. Když jsem chtěla chytit za kliku tak se dveře otevřeli a vyšla z nich Lucy.

,, Tak, co? Už ti to řekla?" Zeptala se zájmem a já na ní zůstala nechápavě koukat. Teď už jsem vážně nerozuměla ničemu.

,, Co mi měla říct? Všichni mluvíte v hádankách a já vám vůbec nerozumím. Lucy, co se děje? A neříkej, že nic."

,, Já nejsem ta, co ti to má říci. To je jen na Jess."

,, Sakra, Lucy! Koukejte mi to už někdo říct. Co se to tu děje? " Odpověděla jsem a Lucy se jen pousmála. Věděla jsem, že z ní to nedostanu. Byla jedna z těch, která tajemství vždy udržela.

,, Až bude Jess chtít, tak ti to řekne. Jen jsem chtěla vědět, zda ti něco neřekla."

,, Řekla i neřekla. Vlastně jsem jí vůbec nepochopila." Odpověděla jsem a pohlédla ke dveřím. Stál tam trenér a gestem naznačil ať se vrátíme do šatny. Lucy jen sklopila hlavu a poté mě následovala. V šatně jsme se všichni posadily na svoje místa a vzhlédli k trenérovy.

,, Vážení, dozvěděl jsem pro nás nepříjemnou zprávu. A vskutku nepříjemná je. Už skoro měsíc naše zápasy navštěvuje někdo z NY. Jak všichni víme, NY je o bod za námi a tak se tímto snaží zjistit styl naší hry. Proto jsem se rozhodl na dnešní zápas pozměnit sestavy."

,, Jak moc jste to změnil? Zůstávám v bráně nebo nastoupí někdo jiný?" Zeptala jsem se zájmem a tak si vysloužila nechápavé pohledy mých spoluhráčů.

,, Tebe se změna netýká. V bráně zůstáváš i nadále. Změny se týkají útoků, křídel a obrany." Odpověděl a začal vysvětlovat hru. Všichni jsme souhlasně pokyvovaly a já pohledem zabloudila k Lindsey. Vypadalo to, že je zklamaná. Trenér jí už dlouho nenasadil do zápasu a ona ztrácela zájem být v našem týmu.

,, Trenére, měla bych na vás jednu prosbu. Chtěla bych, aby jste udělal ještě jednu změnu." Řekla jsem najednou a pohlédla na ostatní. Sledovala mne i Jess. Na chvíli jsme se setkaly pohledem, ale nakonec to byla ona, kdo svůj pohled odvrátil.

,, Záleží na tom, co bys chtěla změnit."

,, Ráda bych, aby jste do zápasu dal do brány Lindsey. Je stejně dobrá jako já a zaslouží si více hrát." Řekla jsem a vysloužila si tak překvapené výrazy všech v kabině.

,, Jsi si tím jistá? Skutečně je to tvé přání?"

,, Ano, skutečně je to mé přání." Odpověděla jsem a už jen sledovala jak trenér přepisuje soupisku.