,, Stacey? Měla by jsi odpočívat a ne chodit na tréninky tak brzy." Zaslechla jsem kousek za sebou. Trenér nikdy nebyl ten, který by nic neřekl. Vždy musel mít nějakou poznámku. Dojela jsem k mantinelu a rukama se o něj opřela.

,, Proč ne? Tohle je pro mne odpočinek. Vadí vám snad, že se protáhnu sama?"

,, Ne, ale za tři hodiny je zápas a víš, že musíš být v kondici. Nepotřebuji, aby jsi byla potom unavená."

,, Přijde vám snad, že nejsem v kondici? Byla jsem snad někdy unavená?"

,, Nebyla, ale to neznamená, že se to nemůže stát." Odpověděl a já složila hlavu do dlaní. Vždy když měl takovéhle narážky, měla jsem pocit, že mě chce vyměnit.

,, Jestli máte strach, že budu unavená, tak mě klidně vyměňte. Ať jde do brány Catherine nebo Lindsey. Protože pokud mi nevěříte, nemusím tam být."

,, V klidu. Jen bych byl radši, aby jsi neplýtvala svými silami. Za týden nás čeká zápas s NY a ty za dva měsíce odjíždíš na šampionát."

,, Já to moc dobře vím. A věřte, že vím, co dělám." Odpověděla jsem a začala se zdravit se spoluhráči. Jen jedna z mých spoluhráček mne poslední dobou zdravila jinak. Vždy mne objala. Jakoby věděla, co mi schází.

,, Stacey , běž do brány a vy ostatní se dejte do práce! Pokud chceme vyhrát, musíme makat!" Zvolal trenér a všichni začali plnit jeho pokyny. Občas mi lezl na nervy, ale vždy to byl on, kdo nás dokázal vyburcovat k mnohem lepším výkonům. Do předu nás hnala vidina výhry a zisku dalších bodů. Nejhorší bylo, že jsem musela být ticho. Obava, že by mne neuvolnil na šampionát stále přetrvávala. Věděl jak moc důležité to pro mne je a co to pro mne znamená.

,, Stacey , začni se více soustředit. A ty Jess, začni střílet více na bránu a ne vedle ní!" Ozvalo se halou a já jen nevěřícně pohlédla na trenéra. Neměla jsem ráda když někoho takhle sekýroval. Ano, musel to dělat, je to trenér. Ale když nás nenechá zvolnit tak mnohý z nás to nezvládnou.

,, Stacey? Mohu na tebe chvilku mluvit? Potřebuji s tebou něco probrat." Ozval se za mými zády hlas Carol a já jediným gestem holky zastavila. Vyměnila jsem se s Lindsey a poodjela od branky.

,, Co je s vámi poslední dobou? Ty jsi po každém zápase myšlenkama jinde a když dostaneš ty růže tak si úplně jiná. A o Jess ani nemluvím."

,, Co se týče Jess tak na tu se mě neptej. Poslední dobou semnou vůbec nemluví. A co se mě týče. Nevšimla jsem si, že jsem jiná. Chovám se pořád stejně."

,, A to je ono. Dokázaly jste spolu prokecat hodiny a teď jako když se neznáte. A ty, že nejsi jiná? Z tvého pohledu možná ne, ale my to vidíme jinak."

,, Carol, s Jess si zkusím promluvit a něco zjistit, pokud ti to udělá radost. A mě už prosím neřešte. Každý se občas změní."

,, Dobře, už tě nechám být. Ale zkus se nad mými slovy zamyslet. Ty růže ti kamarády nevrátí a pokud se za celý dva měsíce nikdo neukázal tak to bude od někoho z fanoušků a ty budeš čekat zbytečně."

,, O to ty se nestarej. A pokud nechceš patřit mezi mé přátele tak ti v tom bránit nebudu. Vystačím si sama." Odpověděla jsem a nasadila se zoět masku. Carol k tomu evidentně chtěla ještě něco říci, ale z jejích úst nevyšlo nic. Čím déle ten trénink trval, tím více jsem zapomínala na rozhovor s Carol a začala se těšit na nadcházející zápas proti NJ. Stále jsem musela přemýšlet nad tím jak promluvit s Jess. Vždy si našla nějakou výmluvu, aby jsme spolu mluvit nemusely a já tušila, že dnes to nebude jinak.

,, Tak, co? Dostaneš dnes zase nějakou kytku nebo něco? " Ozvalo se za mými zády. Byla to Lucy. Vždy si z toho dělala srandu.

,, To nevím. Závidíš?"

,, Ne, ale zajímalo by mě kdo ti to posílá. Protože dle těch vzkazů je to holka."

,, Furt si ze mě budeš dělat srandu?"

,, Nedělám si z tebe srandu. Jsi pěkná holka, tak se nedivím, že tě nějaká chce. Jo kdybych byla na holky, šla bych do tebe." Odpověděla a já se začala smát.

,,To nemyslíš vážně, že ne?"

,, Myslím, jen by bylo dobré vědět kdo to je."

,, Třeba se to dnes dozvím." Odpověděla jsem a chytila další puk, který měl zamířit za moje záda.