Soutěž: Drobné K-pop výzvy (souteze_a_vyzvy)

Zadání: Psal se rok 2317, když se poprvé objevili (objevily, objevila,...)

Datum: 06/06/2022

Umístění: -

Počet slov: 746

Poznámka autorky: Neptejte se mě, já vážně nevím. Nemám ponětí, co to je a co to má znamenat. Můj mozek jen přemohla myšlenka opaku bouře a prostě vznikl tenhle blábol.

•••

Psal se rok 2317, když se poprvé objevily.

Nebe bez mráčku proťaly inkoustově černé záblesky a údolím se rozezněl vřískavý zvuk. Jako kdyby někdo vařil vodu ve staré rychlovarné konvici, zapomněl ji na plotně a nechal její vřískot rozeznít okolím. Lidé se ve strachu krčili ve svých domovech, zmatení jevem, který neznali, a nikdy předtím se na Zemi nevyskytl. Trvalo celý den, než vyšlo prohlášení Představeného města, že žádné nebezpečí nehrozilo a občané mohli pokračovat se svými denními činnostmi, jako kdyby se vůbec nic nepřihodilo.

Nikdo tomu nevěřil, nikdo nebyl uklidněn, nikdo se necítil, jako by byla neznámá hrozba zažehnána. Nikdo se nedokázal podívat ven z domu na znovu čisté nebe a s pokrčením ramen začít pracovat, nakupovat, hrát si. Obyvatelé zůstali schovaní dlouhé dny, dokud jejich strach postupně neodezněl a oni se odhodlali vykročit ven.

Yoongi navštívil městečko v dobu, kdy už občané neznámý jev přešli, ulice se hemžily lidmi a skoro to působilo, jako kdyby se nic bizarního vlastně nepřihodilo. Občané města pro vlastní klid odmítali vůbec uznat, že se něco takového přihodilo, a nikdo si nepřál o neznámém jevu mluvit.

Což byl pro Yoongiho značný problém. Přijel sem, aby situaci prozkoumal, vyzpovídal svědky – a to se nedělalo snadno, když s ním o problematice všichni odmítali hovořit. Když se pokusil zeptat, většinou sebou daný člověk jen cukl, nervózně se zasmál a co nejrychleji se pokusil dialogu uniknout výmluvami na přílišnou pracovní vytíženost.

Bylo to k zbláznění. Neexistovaly žádné orgány, které by jev oficiálně vyšetřily, neměl ani nikoho, kdo by za ním stál a finančně ho podpořil. Vše dělal jako dobrovolník na vlastní pěst, jen aby tomuhle zatracenému, polorozpadlému světu zkusil trochu pomoct.

Postupně to ale začínal vzdávat. Místo práce trávil poslední dva dny v kavárně, kde vypil minimálně tři šálky kávy, a snažil se alespoň vymyslet způsob, jak někoho přimět mluvit. Jeho další problém se totiž ukázal brzy po tom prvním – město nebylo zrovna velké a drby o tom, že se zde vyskytl a pokoušel se s místními mluvit, se donesly už k většině obyvatel. Když se tedy snažil zapříst rozhovor, lidé se ihned omlouvali a co nejrychleji se vzdálili, jen aby mu nemuseli odpovídat.

Nastal tedy třetí den bezduchého posedávání v kavárně. V notebooku si pouštěl jeden z mála záznamů, které jev zachytily. Věděl moc dobře, o co se jednalo, jen neměl ponětí, jak se to mohlo přihodit na Zemi. Podle všeho neměla Země vhodné podmínky pro bouře takového typu, na rozdíl od jiných planet, na kterých podobný fenomén již pozoroval.

Veexir mu to potvrdil ihned poté, co k němu byl záznam doručen. Jeho původním jazykem byl jev nazván Vertx a dal by se popsat jako obrácená bouře. Místo světelných blesků na tmavém nebi se na obloze bez obláčků objevovaly černočerné záblesky. Vysoké vřeštění, které nastalo pár minut po jejich zmizení, by se dalo označit za opak hluboce znějících hromů.

„Hej," vytrhl ho ze zamyšlení tichý hlas a on se zmateně rozhlédl kolem. Od vedlejšího stolu na něj zíral hnědovlasý mladík, možná jen o pár let mladší, než byl on sám. Když na něj upřel zrak, pokynul mu, aby se naklonil blíž. „Vy jste tu kvůli těm černým bleskům, že jo?"

Yoongi neměl zrovna důvod to popírat, a tak jednoduše kývl.

„Pojďte za mnou," vyzval ho mladík a zvedl se, během několika sekund zmizel ve dveřích vedoucích na toalety. Yoongi tím směrem chvíli koukal, než nechal zmizet notebook a vydal se za ním. Za dveřmi ho zprava popadla silná ruka a vtáhla ho do prostoru pro skladování čistících pomůcek.

„Takže?" ozval se nakonec jako první a změřil si hnědovlasého mladíka od hlavy k patě, jak jen to tedy v úzkém prostoru šlo. „Máš něco, co mi k tomu můžeš říct?"

„Pro začátek, nejsem ze Země," začal a v jeho očích se na chvíli objevila barva tekutého zlata. „Na mojí planetě se tohle děje běžně, ale... je divný, že se to odehrává tady."

Starší muž si povzdechl a promnul si spánky. „No nepovídej, na to jsem určitě ještě nepřišel..." zamumlal si spíš sám pro sebe.

Mladík jeho poznámku zjevně ignoroval. „Způsobují to látky, které jsou pro typ planety, jako je ta moje, hodně specifické, ale na Zemi se nacházet nemají... víte, co to znamená?"

Yoongi povytáhl obočí. „Že se najednou na Zemi vyskytly...?"

„Zjevně," protočil očima hnědovlásek a nadechl se. „Znamená to, že se obsah atmosféry pomalu mění. A není zaručené, že se budou lidské schopnosti měnit společně s ním..."

„Chceš říct, že tu vychcípáme?"

Na to reagoval mladík hlasitým smíchem. „Hm. Dost možná."