Soutěž: Drobné K-pop výzvy (shim_nicol)

Zadání: Svět, do kterého se probudil, byl cizí

Datum: 28/09/2020

Umístění: -

Počet slov: 720

Poznámka autorky: K hudbě mám celkově blízko, jelikož sama hraju na dva hudební nástroje. Takže když jsem viděla speciální podmínku u tohoto zadání (v textu se měla objevit hudba), měla jsem více méně jasno. Trochu jsem zaexperimentovala s použitím trochu podivuhodného kontrastu, který snad nebude nepříjemný, ale naopak se zalíbí.

•••

Hoseok s adrenalinem v krvi otevřel kanistr plný smradlavé tekutiny, kterou začal rozlévat po vytipovaných místech. Cestu k oknu a ke schodišti nechával volnou.

Olízl si rty, poupravil kapuci na hlavě a odhodil již prázdnou nádobu. Jeho úkol, přání jednoho z městských úředníků, který si ho zaplatil, byl téměř u konce. Vytáhl krabičku sirek a všechny z ní vysypal. Velmi zručně škrtl, aby se jich co nejvíc rozhořelo, a odhodil je k místům, kde rozlil benzin. Téměř ihned začaly v místnosti tančit plameny a on to s potěšením sledoval. Staré rukavice odhodil do ohně, aby po nich zůstal jen prach.

Když však zamířil ke schodišti, zjistil, že přímo před ním hořel plamen také, přestože tam tekutinu nerozléval. S trochou paniky se snažil najít jinou cestu, ale plameny pomalu zachvacovaly celou místnost a nebýt vymlácených oken, už by se nejspíš udusil. Otočil se a pohlédl právě na jeden z otvorů, kde už byl přítomný jen rám. Hlavou se mu mihla jediná myšlenka. Radši zlámaný nohy, než uhořet.

A s tím se rozeběhl, odrazil a cítil, jak ho pohladil chladný, noční vzduch. Padal. A padal moc dlouho na to, že byl ve výšce pouhých pár metrů. Nikdy nenarazil.

*

Prudce se nadechl a otevřel oči. Někdo horlivě klepal na dveře a on vystřelil do stoje, popadl drobný kufřík a běžel otevřít. „Spěcháme, kamaráde, za hodinu hrajeme," vyhrkl muž s tmavou pletí a pospíchal směrem do ulice. Hoseok ho následoval, přestože byl nesmírně šokovaný. A to rovnou nadvakrát.

Naprosto perfektně totiž rozuměl angličtině, kterou muž použil. A také znal jeho jméno, přestože si byl jistý, že ho nikdy dřív nepotkal. Steve.

Plný zmatení ho následoval ulicemi, které mu byly kompletně cizí, a přesto zdánlivě známé. Vešli do dveří, nad kterými visel nápis, jenž si nestihl přečíst. Uvnitř se skrýval drobný bar a pódium, po kterém už chodilo několik mužů s hudebními nástroji. Černoch před ním shodil futrál ze zad a začal skládat blyštící se saxofon.

Hoseok si v tu chvíli uvědomil kufřík v pravé ruce, který předtím automaticky popadl. Když jej položil na zem a otevřel, odhalila se mu zlatě lakovaná trumpeta. „Šup, nemáme už moc času," pobídl ho jeho společník a než stačil přemýšlet, složil trumpetu a došel na pódium.

„Těším se, až uslyším to tvé nové sólo," odhalil Steve řadu bílých zubů. Hoseok viditelně zbledl a nervózně se zasmál. Sólo. Nikdy v životě nehrál na žádný nástroj a měl zahrát trumpetové sólo.

Ani se nenadál a drobný band, jehož byl součástí, začal hrát, Steve se pohupoval v rytmu, který sám vyhrával a Hoseok s úžasem sledoval lidi v baru, sedící na dřevěných stoličkách. Z transu ho probral až samovolný pohyb vlastních rukou, kdy zvedl nástroj k ústům a vyloudil z trumpety velmi jistý tón. A tak se rozhodl vnímat doprovodnou hudbu a nechal své prsty pohybovat se na klapkách.

Byl obdarován drobným potleskem a mohl hrdostí prasknout. Jeho tělo zaplavil podivný, euforický pocit, a tak si celý zbytek večera užíval vyhrávání na hudební nástroj a atmosféru malého, jazzového klubu uprostřed New Orleans.

Společně se Stevem dorazil lehce přiopilý a s dobrou náladou k domu, který skoro neznal, přestože mu měl patřit. Saxofonista se s ním rozloučil a kymácel se ulicemi k vlastnímu domovu, zatímco Hoseok se uklidil k posteli, na kterou se svalil a okamžitě usnul.

*

Vzbudil se malátný, hlava ho pobolívala, ale když se rozhlédl, nacházel se ve svém pokoji. Přes židli byly přehozené jeho ohořelé kalhoty. S úsměvem se zvedl do sedu a vzpomínal na události, které se mu musely tak živě promítnout ve snu. Bylo to nádherné, jako kdyby se vrátil v čase. Shodil nohy z postele a vydal se otevřít okno.

Prošel kolem postele směrem ke dveřím, ale nohou narazil na roh něčeho tvrdého a málem se natáhl na zem.

Jeho zrak ulpěl na ošoupaném futrálu, který neomylně poznal. Sklouzl na zem a opatrně odklopil pojistky, aby kufřík otevřel. Uvnitř se nacházela místy ještě lesklá, většinově však už matná a ošoupaná trumpeta. Kousl se do rtu, vyndal ji a zastrčil nátrubek. Popošel k otevřenému oknu a opřel se o parapet, s trumpetou v ruce.

Olízl si rty, pokusil se vybavit si melodii ze snu, když nástroj přiložil ke rtům. Ozval se jistý a čistý tón, za ním další a další.

A tak až do večera stál u okna a do ulice vyhrával slavná sóla pro trubku.