Soutěž: Drobné K-pop výzvy (shim_nicol)

Zadání: Zelená růže

Datum: 06/09/2021

Umístění: -

Počet slov: 489

Poznámka autorky: Nějak se poslední dobou necítím, ale snad se to tolik nepřeneslo do mých povídek. Moc v to doufám, takže snad se i tento kousek bude líbit.

•••

Plný nervozity si skousl ret. V břiše se mu tvořil hotový včelí úl, ale moc dobře věděl, že už nemohl dál utíkat. Konec konců, do tohohle se vrhl sám, rozhodl se z vlastní vůle a hodlal konečně zkusit štěstí. Mentálně se připravil na to nejhorší odmítnutí, kterého se mu mohlo dostat. Ale sám si nebyl jistý, zda bylo vůbec možné se na něco takového připravit.

Zhluboka se nadechl. V rukách mu zašustil papír, ve kterém byla pečlivě skrytá kytice. Právě ta tvořila zdroj veškeré jeho nervozity. Byla totiž pro člověka, kterému se snažil už dlouho zalíbit.

Tím to všechno vlastně začalo. Nesměle se ho před několika týdny zeptal, zda by si s ním někam nevyšel. I kdyby jen na chvíli, třeba někam do kavárny. Mladík mu tehdy věnoval úšklebek, otočil se od skupinky svých přátel a ve vší vážnosti pronesl: „Ale, copak bych měl jít jen tak? Možná půjdu, když mě přesvědčíš."

Jungkook netušil, co na to říct. Nebral si ale jeho výsměch k srdci a naprosto stejně vážně se zeptal, jaké květiny má nejradši.

Uvědomoval si, že odpověď, které se mu dostalo, nebyla pravdivá, už jen kvůli smíchu, který jí předcházel. A že se z něj snažil jen udělat hlupáka, mu došlo záhy. Vždyť je jasný, že se pokoušel vymyslet nějakou blbost, abys mu dal pokoj. Myslel, že zelený růže neexistujou.

A ačkoliv to uvědomění bolelo, po čase sehnal kytici zelených růží. Teď stačilo jen počkat, než se dostaví. Určitě přijde, vždycky v tuhle dobu chodí. Navíc slíbil, že když mu květiny sežene, rozhodně přijde.

Jenže si zaručeně nemyslel, že je Jungkook doopravdy přinese. A proto se nedostavil ani po dvou hodinách, kdy na něj mladík čekal před prosklenými dveřmi podniku, ve kterém si setkání smluvili.

Trvalo mu dlouho, než si uvědomil, že nehodlal přijít. A tak ve svém nově nalezeném smutku vstoupil dovnitř, došoural se k pultu a sebral veškeré síly, aby si objednal. Mladík, který mu připravoval kávu, na něj po očku koukal, ale Jungkook si toho nevšímal. Oči měl jen pro květiny ve své náruči a upíral na ně smutný pohled.

Barista položil na pult kelímek s kávou a pokusil se navázat s mladíkem oční kontakt. A když se povedlo, věnoval mu okouzlující úsměv. „Jsou nádherné. Nikdy jsem zelené růže neviděl. Moc se mi líbí, máte úžasný vkus."

Jungkook na něj zíral. V hlavě měl najednou prázdno a jeho ruce samy od sebe začaly vyndávat kytici z papírového obalu. Natáhl ruce k mladíkovi na druhé straně pultu a ignoroval jeho překvapený výraz. „Prosím... jsou pro vás," vyhrkl a pokusil se o úsměv. „Hodí se k vám víc, než ke komukoliv jinému..." dostal ze sebe nahlas jedinou myšlenku, která mu poletovala hlavou.

A barista – Seokjin, jak stálo na jmenovce – se široce zazubil. „Tak... tak to děkuji mnohokrát," nadšeně se rozesmál. Ten smích byl mnohem milejší, než jakýkoliv jiný, který kdy předtím slyšel. A zdálo se mu, jako by už v ten moment začínal hojit čerstvé rány.