Nedalo mi to, odcházela jsem zrovna od hřbitova. Ruce drtila v pěstích a zadržovala slzy. A přesto mi několik sklouzlo přes tvář k ústům dolů, po bradě a krku stékaly.

„Ale copak holčičko? Pročpak slzy?“ zasmál se za mnou někdo. „Tak povídej“ druhý neznámý mužský hlas se přidal. Ztuhle jsem se otočila. Držela a drtila svoje nervy na prach, jinak bych po nich skočila a zabila. „Co po mne chcete?“ sklopím hlavu. Oba se pobaveně zasmějou než řeknou, to co jsem celou ti dobu čekala „Tebe.“ zamračila jsem se. Zvedla pomalu hlavu k jejich očím a ušklíbla se. „Vážně? A přece se vsadím, že vás zabiju aniž by jste se mne vy dotkli“ úšklebek mi ze rtů nepadá.

Jen pokrčí rameny a rozběhnou se ke mně. Nejdřív se vyhýbám, než začnu taky útočit. Musela jsem se  smát. Vždy jsem je zasháka a oni se pak plazili po zemi. „Možná bych vás mohla nechat naživu, ale nechce se mi. Budete to dělat furt. Navíc mám chuť někoho zabít“ vytáhnu nůž. Do jednoho začnu bodat a druhého umlátím pálkou, kterou jsem celou tu dobu měla za opaskem.

Nepomohlo mi to, ten vztek jsem měla furt. Do všech jsem vrážela. Utíkala jsem sama před sebou. A pak mne něco napadlo. Když jednomu típkovi vypadli papíry z rukou. Začala jsem mu je pomáhat sbírat. „Moc mne to mrzí pane....“ podávala jsem mu je. Na vrchu bylo pár informací. 'Hugo Strange....' dál jsem nečetla, jen to, že je v Arkhamu jako vězeň. „Vy pracujete kde? Smím-li se zpetat“  vzal si ode mne papíry. „V Arlhamu, jsme ředitel, proč?“ nakrčí jedno ze svých obočí. „Nevěděla jsem, že je Strange v Arkhamu...“ podívám se na okamžik jinam. „Je to novinka. Je tam teprve pár týdnů madam. Prý za něco oc provedl. Ani nevím zda je to za ty pokusy a nebo někoho zabil“ pokrčí rameny. „Aha, i tak děkuji o jednoho běhajícího blázna míň“ pokusím se o úsměv. Rozběhnu se k lesu k Jeremiahovýmu bunkru.

Tak vás tu vítám opět u další kapitolky. Doufám, že se líbí😘😅